DSC_0308

TEST Nissan Juke 1.6 Ministry of Sound – Extravagantní iPod

10. 3. 2013 • Nissan, Novinky, Testy

Vrchol japonské šílenosti (či chcete-li, extravagance) se nevyhnul ani automobilům, a proto zde již potřetí vítáme velmi originální vůz značky Nissan, který nese jméno Joke! Tedy pardon, Juke, samozřejmě…

Zprva se k nám dostala dieselová verze 1.5 Dci, která jezdila sice za skvělou spotřebu, ale o kultivovanosti motoru četla jen v automobilových magazínech. Druhá, námi testovaná motorizace, představovala (až do příchodu verze Nismo) vrchol nabídky a její přeplňovaný, benzínový motor o výkonu 190 koní sice žral i vzduch, ale dokázal Juka už velmi rychle rozpohybovat. O podrobnostech ostatních verzí se ale dočtete v předchozích testech, tudíž dnes vynechám své osobní poznatky z designu a praktičnosti (které jsou shrnuty v testu motorizace 1,6 DIG-T) a podíváme se rovnou na zoubek atmosférické 1,6, která je zabalena do speciální edice Ministry of Sound.

juke1

Takže tu máme vlastně již potřetí zvenčí to samé auto, které ale uvnitř už nemůže být rozdílnější. Spojení dieselového motoru je totiž přímoúměrné šestistupňovému manuálu a přeplňovaný benzíňák, s přepínatelným pohonem 4×4, zase dostanete pouze s naprosto pitomou převodovkou CVT. Atmosférická 1,6 je pak spjata buď s pětistupňovou manuální převodovkou, což je, jak se dozvíte posléze, ta největší chyba této motorizace a nebo také s převodovkou CVT, kterou ovšem doporučit už vůbec nemůžeme. :D

Teď jen něco k edici Ministry of Sound. Ta stojí 484 200 Kč (489 000,- se Start/Stop systémem) a obsahuje zvenčí bílá zpětná zrcátka, lacině vypadající bílé kliky předních dveří, 17” kola s bílými ráfky a logo Ministry of Sound za klikama zadních dveří. Do interiéru pak dostanete černé provedení středového sloupku, bílý středový tunel a kožené sedačky. Zákaznický balíček pak obsahuje i iPod Touch (opět s logem MoS) a skvěle hrající sluchátka. Zvenčí to tedy této edici velmi sluší a uvnitř překvapí také stylový, účelný, ale přitom jednoduchý interiér, který nepostrádá ani kvalitu zpracování. Neměkčený plast samotné palubní desky sice nepotěší, ale ke všemu překvapení neskřípe ani po absolvování devíti tisíc kilometrů tvrdého novinářského testování. :D

juke3

I když je vůz dosti vysoký a připadal jsem si prvních pár desítek kilometrů jako za volantem nějakého mnohem většího auta, svou pohodlnou pozici jsem si našel velmi rychle a díky pohodlným koženým sedačkám jsem s úsměvem (díky mé náklonnosti k tomuto vozu) vyrazil vpřed. Spojka tu jde velmi lehce a po hořkém zklamání z převodovky CVT ve verzi 1,6 DIG-T 4WD, jsem uvítal velmi dobré řazení, které má ideálně poskládané dráhy a dovolí Vám zařadit i s malou špetkou mechanického odporu.

Na režim ECO sice nezahýbe 86 kW (116 koní) s 1280 kg vážícím vozem nikterak výrazně, ale Juke po Praze překvapil relativně komfortním podvozkem a celkovou chutí jezdit po městě. Po následném vymotání se z našeho hlavního města a najetí na dálnici směr Zlín, se ale ukázala největší chyba tohoto vozu. Tou je (dnes POUHÝ) pětistupňový manuál, který navíc není úplně zdravě zpřevodovaný. Při 135 km/h motor točil na pětku neuvěřitelně vysokých 4 000 otáček, což se podepsalo nejen na mém sluchu, ale především také na spotřebě benzínu. Srabácky jsem se tedy po nějaké době zařadil do pravého pruhu, rychlost ustálil na směšných 100 km/h a snažil se spotřebu tlačit co nejvíce dolů. Výsledkem bylo plných 8,5 litru benzínu na 100 km/h jízdy. Dojmy z motorizace 1,6i tedy zatím nebyly nic moc…

Vše se ale následně změnilo po vyspání – druhý den, kdy jsem se poprvé vydal na okresky. O kvalitách podvozku Juka jsem samozřejmě věděl už dávno, jelikož přední zavěšení McPherson a zadní náprava s torzními rameny rozhodně nikde neudělá ostudu a postará se o velmi jisté chování i v rychle projetých zatáčkách. Karoserie Juka se sice mírně přehoupne ze strany na stranu, ale díky jeho nízké hmotnosti Juke zůstává stále “zakouslý” do asfaltu, jako nějaký mnohem sportovněji založený vůz. Je pravdou, že má podvozek občas na na nekvalitní silnici tendenci maličko odskakovat a pokud jedete opravdovou “pilu” (kterou Juke také zvládne), sem tam Vás překvapí i mírná přetáčivost.

Předem zvolené režimy ECO, Normal a Sport není třeba nikterak rozvádět. Na režim Normal nemá cenu vlastně vůbec jezdit, a tak budete tedy neustále přepínat jen mezi režimy ECO a Sport, které tu mezi sebou tvoří skutečně velký rozdíl. I na režim ECO se bude průměrná spotřeba pohybovat okolo 8 l/100km a pokud jedete např. do kopce na trojku, pod plným plynem a v tu chvíli přepnete na režim Sport, dostaví se jasně zostřená reakce na plyn a povolené otěže motoru. Juke se stane v takovém případě průměrně svižným vozem, který ale musíte stále vytáčet nad 4 tisíce. Než ale těch zmíněných čtyřech tisíc vůbec dosáhnete, musíte mít opravdové strpení. Motoru se ve středním pásmu do otáček skutečně moc nechce, ale pokud setrváte, od čtyř tisíc se opravdu jeho “síla” probudí a nabídne i nějaké to rychlejší svezení. Není se ani čemu divit, přesně ve 4 000 ot./min. je k dispozici točivý moment 158 Nm a na výkon si musíte počkat až do sympatických 6 000 tisíc otáček.

juke2

Hřebenové řízení s elektronickým posilovačem sice působí v rukou poněkud odtažitě, ovšem ve výsledku je dostatečně přesné a auto jde za volantem velmi ochotně a poslušně. Tento dojem navíc podpoří geniálně tvarovaný volant s kvalitním prošitím, který se skvěle drží a tloušťka jeho věnce je přesně tak akorát! Volant navíc vypadá velmi dobře a uchopení jej bych přirovnal ke skvělému, příplatkovému AMG volantu z nových Mercedesů. Jedinou výtku bych měl k až příliš tlustým A-sloupkům, přes které je špatně vidět šikmo do stran a nejednou se Vám na křižovatce stane, že se budete muset předklánět, abyste skutečně něco viděli a mohli bezpečně projet. Pochvalu si nezaslouží ani velmi malé zadní dveře a jejich ještě menší okénka. Dveře se ale naštěstí otevírají do velkého úhlu, a tak není nastupování do stísněného zadního prostoru nijak potrestání hodným činem. Vzadu se pohodlně vejdou lidé pod 185 cm a na kufr zde raději zapomeňte. Do kufru jsem po lehkém nákupu nacpal jen tak tak pětici plných igelitových tašek, tudíž se mi několikrát stalo, že jsem vozil své věci na zadních sedadlech.

Z čeho jsem byl ale u tohoto vozu velmi nadšený, byl “design” předních světlometů, když už den zahalila temná tma. Pokud zapnete i mlhová světla, umístěná vespod, spolu s potkávacími světly uprostřed, budou stále svítit i tzv. “parkovačky”, které jsou spolu s blinkry umístěny až úplně nahoře na předních blatnících. Celkem šestice světel, ve třech párech, umístených svisle nad sebou, musí ve zpětném zrcátku ostatních řidičů budit skutečně dost překvapivé ohlasy. Jo a jen tak mezi řečí – Juke je také jediné auto, za jehož volantem jsem viděl i své vlastní blinkry. :D

Praktičnost celého testu navíc umocnil skutečně aprílový týden uprostřed února, kdy se za celých 7 dní vystřídala celkem trojice ročních období. Na začátku a na konci týdne se dostavil déšť, uprostřed něj velká sněhová nadílka a o víkendu vysvitlo krásné jarní sluníčko, které osušilo cesty a dalo prostor k tomu, aby Juke ukázal, co skutečně umí. Chválu si ale nezaslouží vypínatelný systém protiprokluzu, který se samozřejmě vypnout dá, ale elektronická stabilizace zůstane zapnutá, takže i přes hrátky s ruční brzdou v zatáčkách, Vám stabilizace nedovolí zrychlit na výjezdu pod plným plynem. Jednoduše Vám přiškrtí výkon a Vy se pak budete cítit jako amatér, který tuto disciplínu zkouší naprosto poprvé. Nejvíce mě ale stabilizace nervovala při zkoušení podvozku na úzké, přehledné, zatáčkovité, asfaltové silnici, která byla hozena do nespočetné série místních polí a louk. Jezdí se zde mimochodem i Barum Czech Rally Zlín a já byl zvědav, jak si Juke poradí s vrstvou ledu, kterou byl asfalt v každé ostřejší zatáčce pokryt. Stabilizace byla v tuto chvíli tak otravná, že auto buď nemělo žádnou trakci a nebo naopak ESP utahovalo uzdu výkonu tak, že jsem zatáčku nakonec projel velmi pomalu. Pokud jsem ale hovořil o nekultivovaném chodu motoru 1.5 Dci, benzínová 1,6 má velmi příjemný zvuk od středních otáček a zvenčí se z chromové koncovky výfuku občas ozve i lehké střílení. Juke 1,6i je ale vůz dělaný vyloženě do města. Můžete zde jet i na pátý převodový stupeň, navíc není třeba pro rozjezdy zbytečně vytáčet motor a spotřeba tak bude ukazovat hodnotu něco málo přes 8 litrů…

juke4

Nissan Juke skutečně není auto pro každého. Jeho zvláštní design jistě rozpoutá slovní roztržku v hospodě, přitáhne pozornost kolemjdoucích, ale především jeho dobrá technika dokáže vykouzlit zábavně smýšlejícímu řidiči úsměv na tváři. I přesto, že Juke zrovna tankoval, když bůh rozdával praktičnost, mě s ním opět velmi bavilo jezdit. Člověk mu prostě musí přijít na chuť a já věřím, že po pár dnech s ním, si ho oblíbí skoro každý. Jen bych doporučoval nevydávat se s ním na dálnici.

Plusy

  •  jízdní vlastnosti
  •  čitelný podvozek
  •  přesné a zábavné řazení
  •  výstřední design
  •  výhled z vozu
  •  ergonomie interiéru
  •  pohotovostní hmotnost

Mínusy

  • absence šestého převodového stupně!!!
  •  zpřevodování převodovky
  •  spotřeba benzínu
  •  malý kufr a místo vzad
  •  viklající se loketní opěrka

 

Technické údaje
Motor Nissan Juke 1,6 (86 kW)
Typ motoru: zážehový
Válce / ventily: 4 / 4
Zdvihový objem (ccm): 1598
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 86 / 6000
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 158 / 4000
Provozní vlastnosti
Maximální rychlost (km/h): 178
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 11
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 7.7 / 5.1 / 6
Rozměry a hmotnosti
Zavaz. prostor – sedadla/sklopena (l): 251 / -
Objem nádrže (l): 46
Pohotovostní hm. / nosnost (kg): 1286 / 449
Rozměr pneu 215/55 R17
.

« »

https://myrosatis.com/wp-content/uploads/2021/03/21210305car-air-purifier.html https://www.autojournal.cz/how-to-use-baking-soda-to-deodorize-refrigerator/