Test ojetiny Ford C-Max II: Překvapí spolehlivostí
Jak už název prozrazoval, c-max vyjel na platformě tehdy ještě nepředstaveného focusu druhé generace. Okamžitě zaujal v kategorii do té doby nevídanými jízdními vlastnostmi. Bohužel prostorností zájemce o MPV nemusel zcela uspokojit.
Úplně přesvědčivá nebyla nabídka vnitřního místa ani u druhé generace modelu, představené v roce 2010. Ta vycházela z focusu III a nabídla i prodlouženou verzi Grand s bočními posuvnými dveřmi, nebo do roviny skládací třetí řadou sedaček. V roce 2015 pak model prošel výraznou designovou proměnou, která přinesla elegantnější čelní masku, ale i nové asistenční systémy. Relativně slušného úspěchu se model dočkal i u nás.
Období desátých let nového tisíciletí znamenalo u fordu čas hledání designového směru. C-Max druhé generace je toho jasným důkazem. Přední část je nevýrazná a jaksi rozplizlá, boční linie neforemná.Při porovnání s modernizovanou verzí, která stejně jako u rozšířenějšího focusu III dostala elegantní masku ve stylu Aston Martinů, vypadá vůz jako chudý příbuzný. Ostatně ani přístrojová deska s vytrčenou středovou konzolou zabírající místo, nepatří mezi nejpovedenější. Jenže jak ukázal testovaný kus, zapůjčený z bazaru AAA Auto, zubu času odolává obstojně.
Prostorový rozdíl proti focusu je především výškový – nad hlavou je u c-maxu skutečně dosti místa. V podélném směru už to však taková sláva není a kufr, který u našeho kusu ještě zmenšovala příplatková třetí řada sedadel, bude podobný jako u focusu kombi.Díky posuvné druhé řadě sedadel, ale i šoupacím bočním dveřím však bude tohle auto praktičtější alternativou. Šestá a sedmá sedačka se mohou hodit – místo na nich lze označit jen za nouzové. U francouzských konkurentů, zejména těch od PSA, celkově panuje podstatně vzdušnější atmosféra.
Možná to u MPV není klíčová vlastnost, jenže nikdo z konkurentů, a teď už zahrňme i VW Touran, nenabídne tak přesvědčivé jízdní vlastnosti. A neznamená to, že musíte s rodinou jezdit jako šílení. Už mechanicky pevné řazení a jisté řízení udělají z každé jízdy radost. Když potom občas přitlačíte, zjistíte, že auto se díky pokročilé zadní nápravě drží asfaltu až neuvěřitelným způsobem.
Naftová šestnáctistovka je pak optimálním motorem. Běží tiše, průměrně se spokojí se šesti litry paliva na 100 km a dynamicky jejích 85 kilowattů také dostačuje.
Praktických aut pro rodinu rychle ubývá. Doba, kdy zkratka MPV znamenala vůz velikosti dodávky s bonusem vyjímatelné třetí řady sedadel, je dávno pryč. Dnes musíme být rádi i za prostorově podstatně skromnější řešení. A to i u největších zástupců. Vždyť Renault Espace je dnes spíše SUV i Ford Galaxy a VW Sharan ubraly na prostornosti. Velkých vozů na kompaktních základech je dnes pomálu a Ford C-Max je jejich důstojným zástupcem.
Pozitivní je zejména fakt, že po stránce spolehlivosti se podařilo vůz ve srovnání s předchůdcem výrazně posunout. Zlepšila se i protikorozní ochrana a odolnost nejrozšířenějšího dieselu. Přesto vybírejte s rozvahou! Většina aut pochází z dovozu a mohou přinášet rozličná potenciální rizika. Zpočátku výroby se mu však odlepovaly okrasné lišty, což je další pro značku typická nectnost.
Provedení grand je vybaveno bočními posuvnými dveřmi. Řada majitelů si stěžuje na jejich rachtání. Většinou stačí dveře správně seřídit a promazat. Některé vozy se však s problémem potýkaly opakovaně i po servisním zásahu. Pravidelné problémy byly s bezklíčkovým startováním, u kterého docházelo k zatékání vody do mechanizmu kliky. Velmi rychle se také vybíjí knoflíková baterie v klíčku.
Všechny vozy jsou vybaveny systémem sledování tlaku v pneumatikách. Ten prodraží každou výměnu kol, zároveň u ojetiny možná bude nutné vyměnit jednotky v kolech. Ford je nabízí za velmi solidních 700 Kč/kus. Proti minulé generaci galaxy, která se systémem přišla, je to asi třetina ceny! Skvělou zprávou je, že C-Max jinak většinou funguje zcela spolehlivě. Spíše výjimečně majitelé hlásí problémy s autorádii. Většinou ale stačí přehrát jeho software.
Nejmenším motorem v nabídce byl přeplňovaný tříválec 1.0 EcoBoost. Výkonem se bude hodit především na kratší cesty, důležité ale je, že po stránce spolehlivosti zatím nemá problémů. Snad jen výjimečně u něj docházelo k únikům chladicí kapaliny kolem krytu rozvodů nebo vodní pumpy. Obojí výrobce v průběhu výroby upravoval. I rozvody s řemenem v olejové lázni se zatím zdají zcela spolehlivé. Problémy zatím nejsou hlášeny ani s řídce se vyskytující nepřeplňovanou jednotkou 1.6 Ti-VCT. Perfektním společníkem je také motor 1.6 EcoBoost, který je tichý, pružný i úsporný. Existují kusy, které bez nejmenšího zaváhání zdolaly přes 300 tisíc km. Bohužel se však u prvních ročníků objevily i případy,
Diesely se v nabídce c-maxu objevily tři. Při uvedení jimi byly jednotky 1.6 TDCi a 2.0 TDCi ze společného vývoje s PSA. Dvoulitr patřil vždy mezi nejspolehlivější zástupce kategorie, šestnáctistovka už se v emisní třídě Euro 5 také neřadí do kategorie „nikdy nebrat“. Při kvalitním olejovém servisu dnes výrazněji nevybočuje z řady, alespoň při rozumných nájezdech. Při těch vyšších už je nutné, stejně jako u jiných vznětových motorů, kalkulovat s případnou nutností výměny vstřikovačů, turbodmychadla, nebo ventilu zpětné recirkulace spalin. Vše, včetně standardně dodávaného filtru pevných částic (18 tisíc Kč), ale stojí relativně rozumné sumy.
Z počátku výroby výrobce trápily úniky maziva z převodovky, ale i zadrhávající mechanizmus spojky. Dnes už je to většinou bez problémů. Zážehové motory si vystačí s pevným setrvačníkem, diesely mají vždy dvouhmotový. Jeho výměna ale u Fordu patří k nejlevnějším. Třeba na nejrozšířenější naftovou šestnáctistovku jej pořídíte včetně spojkové sady do patnácti tisíc korun.
Vůz využívá víceprvkové zadní nápravy. U kusů s běžnými nájezdy s ní většinou nebývají problémy. U hodně ojetých vozidel však budou náklady vyšší. Většina silentbloků i ramen je však dostupná i v druhovýrobě za relativně přístupné ceny. To samé platí o předním zavěšení.
« Test ojetiny Mazda 6: Pozor na výběr motorizace Test BMW M4 Competition Cabrio M xDrive: Držte si čepice »
