Test ojetiny Mercedes-Benz 230 CE (C124): Poslední poctivý Mercedes
Mnozí fanoušci značky jej považují za poslední pravý Mercedes-Benz klasické školy. Model W124 navázal na slavnou „piáno“ generaci W123 a vyráběl se neuvěřitelných třináct let. Během této doby vznikla široká paleta karosářských verzí – od čtyřdveřového sedanu, přes praktické kombi (T-Modell), až po elegantní kupé a na jeho základě postavený čtyřmístný kabriolet. V červenci 1993 došlo k výrazné proměně – facelift přinesl nové jméno. Z W124 se stala Třída E.
Široká motorová nabídka a vrcholná provedení
Základ nabídky tvořily zážehové verze 200, 230 E, 260 E a 300 E, zatímco naftové varianty nesly označení 200 D, 250 D a 300 D. Zajímavostí je model 200 E, který byl původně určen pouze pro Itálii. V 90. letech pak přišel vrchol – model 500 E (později přejmenovaný na E 500) s výkonem 356 koní. Absolutním králem se ale stal E 60 AMG s výkonem 380 koní, který si dnes získává pozornost sběratelů po celém světě.
Konstrukce, která myslela dopředu
Inženýři Mercedesu kladli důraz na bezpečnost a snížení hmotnosti. Karoserie využívala lehké ocelové plechy, nechyběly deformační zóny ani vylepšená ochrana při bočním nárazu. Technickou lahůdkou byl poprvé použitý jednoramenný stěrač, který pokrýval rekordně velkou plochu čelního skla. Ještě důležitější je ale premiéra pohonu všech kol – systém 4Matic měl premiéru právě zde. Podvozek s nezávislým zavěšením všech kol, vpředu s McPhersony, vzadu víceprvkový, byl doplněn o plynokapalinové tlumiče a stabilizátory.
Typický vzhled a mistrný design
Design W124 vychází z přísně hranatého stylu typického pro medvědy. Vpředu výrazná obdélníková světla a klasická velká maska chladiče, vzadu vodorovně žebrovaná světla. Za vzhledem stojí trojice designových autorit: Bruno Sacco, Josef Gallitzendörfer a Peter Pfeiffer. Karoserie byla tvarována tak, aby nabídla nízký aerodynamický odpor – a když byste požádali dítě, aby nakreslilo typický Mercedes, pravděpodobně by nakreslilo právě W124.
Změna označování a nové motory
Po přejmenování na Třídu E se modely začaly označovat podle zdvihového objemu a písmenem E, zatímco naftové varianty dostaly plné označení Diesel. Kódy karosářských verzí ze zad vozů zmizely. Pod kapotu přišly nové jednotky – například šestiválec M103 v modelu 260 E s výkonem 170 koní nebo silnější 300 E se 190 koňmi. Naftová verze 250 D s pětiválcem OM 602 měla 90 koní, větší třílitr OM 603 (300 D) dosahoval 109 koní. Karburátorové čtyřválce 200 a vstřikovací 230 E se řadí k legendárně spolehlivým motorům řady M102. Portfolio se rozšiřovalo – postupně přišly jednotky 220, 230, 260, 280, 320, 400 i 420. Některé zůstaly vyhrazeny specifickým trhům.
Kupé: elegance bez kompromisů
Rok 1988 přinesl nejpůvabnější karosářskou verzi – dvoudveřové kupé (C124). Základ designu sdílelo se sedanem, ale mělo o 88 mm kratší rozvor. Absence B sloupku a možnost stáhnout všechna čtyři okna dodávala interiéru vzdušnost. Vylepšené byly A sloupky a dveře, použita byla vysokopevnostní ocel. Zadní část střechy byla konstruována s ohledem na bezpečnost – obložení přesahovalo až k oknu, aby při nehodě nehrozilo zranění hlav pasažérů. V oblasti prostoru pro hlavu mělo kupé navrch oproti většině dobové konkurence.
Stylistické odlišnosti a unikátní detaily
Kupé dostalo pár vizuálních specifik, zejména barevné plastové lišty na bocích propojující nárazníky. Lakovaly se převážně do tmavě šedé, ale pro vozy v červené existovala i tmavě červená varianta. Tyto prvky dodávaly kupé osobitý styl, aniž by narušily jeho nadčasovou eleganci.
Testovaný kousek: 230 CE
Auto zapůjčené od společnosti Mototechna Classic je raný model 230 CE s atmosférickým čtyřválcem o objemu 2,3 litru z řady M102.982. Nabízí výkon 97 kW a točivý moment 205 Nm. O přívod paliva se stará vstřikování KE-Jetronic od firmy Bosch. Spárován je s automatickou čtyřstupňovou převodovkou, která přináší komfort na dlouhých cestách, i když působí letargicky kvůli delším převodům. Motor ale vyniká sametovým chodem a ochotnou reakcí na plyn ve vyšších otáčkách.
Nečeká vás ale žádné zběsilé tempo. Ne, že by čtyřválec nedokázal auto rozjet – to ano. Ale tenhle Mercedes si žádá klid a nadhled. Největší radost dělá, když si jen tak brumláte po krajině a necháváte stres dnešní doby někde v zrcátkách.
Testované auto pochází z roku 1989 a má najeto 238 tisíc kilometrů. Stav je však velmi dobrý a zachovalý, což platí jak pro karoserii, tak i látkový interiér. Prodejce si jej v době recenze cenil na 190 tisíc korun.
Jízdní vlastnosti: pohodlí nade vše
Automat řadí hladce, ale pro lepší využití potenciálu motoru by se více hodil manuál. Řízení je dlouze zpřevodované, což je u starších Mercedesů běžné. Auto nereaguje ostře, ale spíš se „kormidluje“ – a to není výtka, ale charakter. Podvozek je laděný na komfort. Dokáže pohlcovat nedokonalosti českých silnic s grácií a cestující hýčká měkkými sedadly. V zatáčkách se naklání, ale drží stopu. Není to sportovec, ale svižnější jízdu zvládá s noblesou. Dnes bychom řekli, že je to GT.
Interiér z éry kvalitního řemesla
Uvnitř vládnou osmdesátá léta – palubní deska z kvalitních plastů, doplněná o dřevo, je navržena s typickou německou přehledností. Design vychází z předchozích modelů W201, W123 a W126. Nechybí ani výbava typu tempomatu, elektrického ovládání všech oken či vyhřívání sedadel. Vše funguje dodnes a interiér je stále velmi příjemným místem k pobytu.
Závěrem: Proč má C124 stále co říct
Předfaceliftové verze C124 mají čistý, elegantní vzhled, který narušily až pozdější doplňky v podobě plastových nárazníků. Pokud uvažujete o pořízení, doporučuje se hledat starší ročníky. Samozřejmě, má to i své slabiny – vozy často reznou, podvozek u nás trpí a některé motory nebyly ideální. Stav konkrétního kusu je klíčový. Přistupujte k nákupu rozumně, ale nezapomeňte dát prostor i emocím. C124 si to zaslouží.
« Ostuda: Nabíjení elektromobilů je dražší než tankování, tvrdí studie Hrozí pokuta až čtvrt milionu korun: Tohle v autě do Německa rozhodně nevozte »
