Test ojetiny Škoda Octavi Kombi 2.0 TDi 4×4
Český sen, řekl jsem si, když jsem si přebral tuto ojetou Octavii. No jen si to shrňme – je to kombík, dvoulitrový diesel (navíc ten nejsilnější se 135 kW), čtyřkolka a ještě to má DSG! Co víc si našinec může přát. Jsme přeci experti v nakupování kombíků, abychom v tom pak jezdili ve dvou a 11 měsíců v roce vozili hektolitry prázdného vzduchu v kufru… Škoda Octavia je prostě bestseller a většina na ní nedá dopustit. Nebudu řešit, jestli je to objektivní přístup nebo ne a rovnou se vrhnu za volant.
O Octavii jsme toho na našem webu napsali stohy a testem prošly veškeré možné motorizace, a tak nebudu dlouze popisovat jak auto vypadá a jaký je interiér. Každý si udělá obrázek v přiložené galerii nebo kdekoli na silnici kolem sebe, jezdí jich mraky a je to tak originální auto, jako houska v supermarketu.
Za sebe musím konstatovat, že třetí generace, před současným faceliftem, vypadá dobře a míchá v sobě elegantní vzhled s praktičností. Není to nic extravagantního, evoluční design je tradičně usedlý, což je záměr nikoho nešokovat a nepobouřit. Neutrální vzhled se líbí většině a Octavia působí mnohem vyváženějším dojmem, než kdy dříve. Je však nutno pamatovat na výbavu – základní verze s halogenovými světly, nelakovanými částmi karoserie už tak dobře nevypadají, natož elegantně. V testu máme přesný opak. Auto je na hezkých velkých a černých kolech a uvnitř jsou dokonce příplatková sportovní sedadla.
Stejné je to s interiérem. Je prostorný, kvalitně udělaný z měkčených materiálů, ale občas se objeví i pár podprůměrných plastů. Velký displej navigace je dobrý, rychlý a přehledný. Jen je celý umístěný moc nízko na středovém tunelu, takže stahuje pozornost od silnice a je hůře dostupný. Jinak je vše v pořádku, tříramenný sportovní volant je hezký a dobře se drží. Na pohled vypadá interiér jako celek dospěle a kvalitně.
Sedadla jsou pohodlná a dokáží i dobře podržet tělo v zatáčkách. Kolem sebe mám navíc dostatek místa, výhled z auta je také dobrý a nezbývá už nic jiného, než nastartovat. Pod kapotou bije chrochtající srdce TDI, které se pyšní několik let zaběhnutým objemem 2.0 litru a hlavně výkonem, který oproti starším dvoulitrům vzrostl na 135 kW. Tento agregát byl k dispozici jen s pohonem všech čtyř kol a automatem DSG.
Ačkoliv bych do 99% všech aut volil benzínový motor, tak tady si dovolím sám se sebou nesouhlasit. Díky velmi dobrému odhlučnění už mě po zahřátí hrubší zvuk nafty nenahání husí kůži, ale naopak, projev je příjemný a klidný, i když turbodíra tu pořád je. Takže motoru jako takovému nemůžu nic moc vytknout, jede v širokém spektru otáček, má kultivovaný chod a dlouhodobá spotřeba by neměla výrazně překročit 6 litrů. Převodovka je taky skvělá, i když občas umí celým autem pořádně cuknout. Dnešní DSG už jsou výrazně lepší. Pokud čekáte zmínku o brutálním zátahu, protože výkon je tu stejný jako v naftovém vRS, zklamu vás. Auto s tímto motorem má solidní dynamiku, ale rozhodně to není žádný trhač asfaltu. Prostě jen příjemně svižné zcela obyčejné auto. Nic víc, nic míň.
Co se podvozku týká, ten u mě neposbírá mnoho plusových bodů. Relativně tvrdší naladění není úplně ideální volbou v oblasti komfortu a přitom ani v zatáčkách nebudete žádným králem silnice. Podvozek vůbec špatný není, dokud nezačnete zkoušet své sportovní choutky, které budou za volantem Octavie naštěstí vždy potlačeny. Míra nedotáčivosti a náklony karoserie jsou o malý kus citelnější, než bych s tvrdším naladěním očekával, ale pokud nechcete jet vyloženě rychle, ničemu to nevadí. Naštěstí má tato motorizace víceprvkovou zadní nápravu, a tak nehučí.
Haldx páté generace zde funguje dobře, stálé čtyřkolce se však nemůže vyrovnat. Na podmínky v naší zemi je to však zcela dostačující a pořád si myslím, že i zbytečné. Pokud tedy opravdu nebydlíte v zasněžených horách. Jinak s sebou po zbytek roku taháte zátěž navíc, která zvyšuje spotřebu a snižuje obratnost v zatáčkách.
Na to, abych vám tady vypsal věci, na které si dát u Octavie třetí generace pozor, je příliš brzy. Je to poměrně nové auto a časté závady se zatím příliš neprojevily. Určitě se však vyhněte příliš ojetým kusům, protože šestnáctistovky nebudou takové držáky jako legendární 1.9 TDI. Určitě se vyhněte autům s příliš opotřebovaným interiérem, podle čehož poznáte, že v něm zrovna slušný a starající se člověk nejezdil. O všech ojetých škodovkách platí, že jsou takové, jak se o ně staráte. Dávejte Octavii III servis a bude spolehlivě sloužit. Jistě, budou mít více najeto a jejich život nebude mnohdy jednoduchý, ale když si dáte záležet s výběrem, nemůžete udělat chybu. U motorů TSi ze začátku výroby pozor na rozvody, 1.4 TSi jsou vybavenější odolnějšími.
Zajímavostí je, že testovaný kus měl na hřbetě téměř 200.000 kilometrů a nenesl žádné známky opotřebení a to uvnitř i zvenčí. To dokazuje, že aktuální generace se opravdu kvalitativně povedla a umí sloužit pořádně dlouho.
Škoda Octavia se s třetí generací skutečně o mnoho zlepšila. Prostor uvnitř je nadprůměrný, vzadu je až královsky místa a v kufru odvezete více věcí, než se vůbec může zdát. Octavia je tedy dobré auto – ale nic víc, nic míň. Stále spadá do průměru a pokud někdo bude tvrdit, že se dá srovnávat s prémiovými vozy, nevěřte mu! Pokud chcete něco originálnějšího, doporučit můžu Seat Leon, který je s vozidlem příbuzný technicky.
« Test Opel Astra ST 1.5 dCTI Češi stále více odmítají naftové motory »
