Test Volkswagen Caddy 2.0 TDi PanAmericana: S rodinou do bahna
Za poslední rok se mi k testu sešlo rovnou několik modelů VW Caddy. Dalším zajímavým kouskem je tak i VW Caddy PanAmericana. V tomto případě nejde o žádnou revoluci v rodině Caddy, ale o zajímavý výbavový stupeň, který láká na výhodnější nabídku. Svoji odlišnost vyjadřuje doplňkovými polepy a množstvím nelakovaných plastů poukazuje na to, že se nebojí ani lehkého terénu.
Jméno PanAmericana dříve používal například VW Multivan. Pro Caddy je toto označení nové a navazuje na označení Alltrack, které používal model Caddy v minulosti. Sice to z nového názvu vyplývá o něco méně, ale PanAmericana disponuje pohonem 4×4. Svoje terénní choutky, i když se samozrejmě bude jednat maximálně o nějaké nezpevněné komunikace kamsi k chalupě, nebo rozbahněnou cestu kempem dává najevo i svými plastovými nárazníky bez laku, plastovými prahy a dokonce i ochraným krytem pod motorem a převodovkou.
Hlavní devizou je v případě VW Caddy samozřejmě jeho prostornost. Nedostatkem místa netrpí posádka ani na jednom z míst. Zejména nad hlavou je místa na rozdávání, a pro velmi vysoké postavy je tak doslova balzámem. Velmi praktické je otevírání dveří posuvem vzad, čímž skvěle usnadňuje nastupování tam, kde máte málo místa do boku. Zcela odlišné je to v případě pátých dveří zavazadlového prostoru, které jsou velmi dlouhé, proto si tady naopak musíte nechat hodně místa za sebou. PanAmericana se v inetriéru liší hlavně barevným čalouněnín sedaček, které koresponduje s barvou karoserie. Sedadla jsou obecně pohodlná a neunavují ani na delších cestách, jen postrádají výraznější boční vedení, které by podrželo v zatáčkách.
Skvělá je v případě Caddy i jeho praktičnost. Nabízí mraky úložného prostoru všude kolem, i pro zadní cestující. Ti mají navíc k dispozici vyklápěcí stolky na zadní části předních sedaček po vzoru cestujících v letadlech. Jedinou nepraktickou věcí jsou zadní neotevíratelná okna. Za příplatek lehce přes pět tisíc se dá ale situace vylepšit alespoň vyklápěcími okny. Na místě řidiče i spolujezdce je to s okolním prostorem pak ještě lepší. Z Caddy je výborný výhled do všech stran a rozměrné čelní okno nabízí skoro autobusový výhled. Odkládacích přihrádek je zde mnoho, a to vše doplňuje ještě objemná stropní polička podobná těm v dodávkách. Trochu kontroverzní je pak dotyková palubní deska.
Displej infotainmentu neni nic neobvyklého, ale dotykové ovládání světel na levé straně od volantu sdružující i odmlžování skel může leckoho zmást. Na volantu si naštěstí našla místo klasická tlačítka, a neopakuje se zde tak průšvih jako u modelu Golf, na jehož nápravě už VW příslibilo po mnohých připominkách zapracovat. Většina interiéru je obložena tvrdými plasty. Slyšel jsem několik pohoršených názorů na jejich nekvalitu a nelíbivost. Je pravda že nevypadají nijak hodnotně, ale když se koukám na Caddy jako celek a pochopím jeho účel, nemohu říct, že by mě to nějak zásadně rozčilovalo. Naopak si dokážu představit, jak mokrým hadrem snadno uklidím všudypřítomný sajgon po převozu dětí. Odolnost interiéru mi v tomhle případě přijde lepší než jeho navoněnost.
Co se týká motorizace, je PanAmericana v podstatě vrcholnou motorizací, kterou můžete v modelu Caddy dostat. Jedná se o naftový dvoulitrový čtyřválec o výkonu 90kW. Vzhledem k tomu, že je PanAmericana 4×4, je to defakto jedinná volba týkající se motorizace. Jiné pohonné jednotky se se čtyřkolkou neprodávají. Navíc se v tomto případě musíte spokojit i se šestistupňovým manuálem. Kdo by toužil po sedmistupňovém automatu, musí pak oželet pohon 4×4. Naftový čtyřválec sedí ke Caddy skvěle. Spodní zátah je dostatečný, příjemně graduje k vyšším otáčkám a projev motoru je měkký. Neměl jsem pocit jeho lenivosti a benzín bych si v tomhle prípadě asi nevybral. Caddy umí být svižné, a ani přesné a tužší řazení manuálu ve mě nevzbuzovalo pocity touhy po automatu. Jízda mi tak vždycky přišla pohodová a se spotřebou kolem šesti litrů jsem byl spokojený.
Příjemným překvapením je u Caddy určitě jeho jízdní projev týkající se podvozku. Současný model již postrádá listová pera, jejichž absence mu sice ubrala na nosnosti, ale co si budeme povídat, s listovými pery nikdy s komfortem díru do světa neuděláte. Současné Caddy stojí na moderní platformě MQB. Není tak sice žádný náklaďák, ale i tak zvládne slušných 600 kilogramů. Moderní platforma ho v každém případě přiblížila o dost víc klasickému osobáku.
Vyšší stavbu karoserie sice poznáte v ostřejších průjezdech zatáčkami, ale i díky příjemně přesnému řízení se s ním svezete skoro s pocitem, jako by jste za sebou žádnou boudičku neměli. Nedosahuje plavnosti francouzských limuzín. Je po německu typicky tvrdší, ale to má mnoho zákazníků rádo. Se silničními nástrahami se dokáže popasovat velmi slušně a kdysi typicky dodávkové odskakovaní zadní nápravy je už dávno hudbou minulosti. Mírná nervozita z něj úplně zmizí po pořádném naložení nákladem a posádkou, což Caddy dělá evidentně dobře, a pro co bylo hlavně vyrobeno. S plným nákladem se pak už jen příjemně pohupuje a nezdá se, že by naftovému čtyřválci začal docházet dech. Stále neúnavně strká Caddy všemi koly vpřed, jen si řekne o necelý litr nafty navíc.
VW Caddy znám za posledních několik let už skoro jako svého souseda. Jako pozitivum jsem nikdy nepřestal obdivovat jeho obrovský vnitřní prostor a praktičnost. Některé drobné přešlapy v podobě levných plastů a nedotaženého infotainmentu stejně jako předotykovanost jsem mu už ale za tu dobu odpustil, a spíš jsem si ho oblíbil pro jeho přijemné svezení a neskutečnou variabilitu. Vůbec mi nevadí, že se z jednoho modelu snaží VW vytřískat co možná nejvíc. Ba naopak. Můžete jej tak zahlídnout v rukou nejrůznějších kurýrních služeb, řemeslníků, rodin, nomádů nebo chalupářů. Verze PanAmericana sice není v rodině Caddy ničím převratným, ale ve verzi 4×4, s nejsilnější naftou, originálním vzhledem a zvýhodněnou výbavou se může zalíbit někomu, kdo chce vozit všechny a všechno, a to i mimo silnice.
Plusy
- vnitřní prostor
– příjemný podvozek
– spotřeba
Mínusy
- nedotažený infotainment
– levné plasty interiéru
« Test legendy Honda Civic 1.6i-VT EE9: Drobek, který změnil svět Emise v ČR: Progresivní Volvo, premiantem Renault »
