Test VW Amarok Life: Ještě není konec
U nového VW Amarok bych chtěl tento test začít tak trochu jinak. Za moje filozofické úvahy může právě tento chlapík s korbou a jemu podobní. Chápu, že každý má na svoje auto které by chtěl vlastnit jiný pohled. Proto je svět automobilů tolik rozmanitý. Každý si může vybrat svého favorita a je to super. Jak obrovská by to byla nuda, kdyby po naší silnici jezdilo pár stejných a opakujících se modelů jako někde v Severní Korei. Může se ale stát situace, kdy je toho na výběr až moc, a to pak nastává opačný problém, kdy přichází zoufalost z milionu možností. Každý by rád zvolil určitý kompromis, kdy chce za svoje peníze dostat to nejlepší. No a já to mám úplně stejně. Bohužel nejen z auty. Dodnes mě stresuje situace, kdy si mám vybrat například nový telefon a pak zoufale projíždím internet několik týdnů, srovnávám 14 dní dlouho do noci a pak samou únavou usínám s tím, že jsem nic nevybral. Většinou to končí tak, že zůstávám další rok s tím starým.
Mnohem horší to pak může být s výběrem auta, protože se tady jako v případě mobilu už nebavíme o výdajích několika tisíc, ale koukáme na cenovky o několik nul vyšší. Pak přichází fáze naprostého zoufalství, protože v tom nepřeberném množství riskujeme špatnou volbu, která nás vyjde pekelně draho a po pár týdnech radosti přichází vystřízlivění.
Díky práci motoristického novináře mám možnost si tohle zoufalství trochu zmírnit. Obrovská výsada vyzkoušet nejrozmanitější auta mi dala přehled o tom, co by mě osobně asi nejvíc vyhovovalo. To nasátí informací z každého modelu a následné srovnání v mé osobní paměti mi výběr auta dost zužuje. A víte co? Jsem za to rád. Můžu si tak ušetřit bezesné noci přemyšlením o tom, jaké auto si vlastně vybrat, abych dostal za svoje peníze to nejlepší. Dost ale chození kolem horké kaše. Ano, jak už asi tušíte zamiloval jsem se do pickupů. A nový VW Amarok je jezdním z horkých kandidátů.
Než vám ale nového Amaroka představím podrobněji, neodpustím si dalších pár řádků o tom, proč jsem vlastně nakonec dospěl k tomuto názoru. Začal bych pěkně od začátku. Nějaká malá auta formy hatchback. Jasně, i mezi nimi jsem našel super auta, ale chci něco trochu většího. Chci prostě pořádný kus auta, ve kterém se cítím bezpečně. Navíc se svými 190ti centimetry vypadám v hatchbacku jak když jsem si ho před chvíli oblíknul místo zimní bundy. Pak přichází v úvahu sportovní auto. Můj dětský sen. Taky jsem měl možnost jich vyzkoušet hodně, ale… Za sportovní vlastnosti prostě zaplatíte nedostatkem komfortu a to doslova tvrdě.
Navíc se na našich přeplněných a rozbitých silnicích moc nesvezete a když, tak v noci, kdy ale za chvíli vezete na kapotě prase nebo jelena. Pokud se vám to ale přece jen povede ve dne, ztráta růžové kartičky díky které můžete řídit je víc než pravděpodobná. Ano, je možné se vyřádit na okruhu, ale není to nejlevnější záležitost a navíc vás stejně časem přestane bavit jezdit pořád do kolečka a na okruh vůbec dojíždět, pokud nebydlíte poblíž. Pak je tu samozřejmě volba nějakého rodinného sedanu nebo kombi, což je většinou volba nejširší veřejnosti. Praktičnost je obvykle vysoká, spotřeba bývá velmi dobrá a komfort je také většinou na vysoké úrovni. Jsou ale tací, kteří chtějí nastupovat do trochu vyššího auta a nebát se vyrazit i na rozbitější nezpevněné cesty. Sedět výš, cítit se bezpečněji a mít kolem sebe více masy. Pak je jasnou volbou SUV. Stále oblíbenější segment.
Je tu ale další ALE. Na tvrdší terén rovnou zapomeňte. Nová SUV vypadají krásně. Čiší z nich bezpečí, zvládnou lehčí terén, ale poškrábat od větví si ho rozhodně nechcete a projet půlmetrovou bažinou prostě nezvládají. Přichází proto další level a tím jsou právě zmiňované pickupy. Ano i v dnešní době je stále můžete pořídit ve formě obyčejných pracantů, kterým ale komfort a styl moc neříká a nebo naopak sáhnout po verzi pro denní použití mnohem přívětivější, jejichž obliba raketově roste. No a jedním z nich je i nový VW Amarok. To že jde o dokonalý mix všeho co chci, vyplyne z následujících řádků.
Popravdě už předchozí model měl něco do sebe a dlouhá léta jsem po něm pokukoval. Než jsem se ale vůbec rozhoupal k tomu abych se s ním seznámil trochu víc, přichází na trh nový Amarok. Je ještě o něco větší, hranatější, komfortnější a vypadá vážně dobře. Nepřichází ale zrozen ze svého vlastního čistého Volkswagen rodu, ale po svatbě s automobilkou Ford. Konkrétně s Fordem Ranger. Těží tak z jeho technologie a pouze obléká svůj německý kabát. Technické útroby jako motory, převodovky nebo pohon všech kol převzal od veleúspěšného Rangera a vdechnul mu svojí interiérovou strohost založenou na praktičnosti, snadné údržbě a funkčním stylu. Zvenčí je pak jasná německá nepřeplácanost a decentnost.
Pokud se bavíme o pickupu pro každodenní osobní život pak je předně třeba říct, že musíme zvolit čtyřdveřové provedení DoubleCab. A právě ta tady přede mnou stojí. Volkswagen vyrábí Amaroka i v dvoudveřové verzi SingleCab, ale ta v naší zemi není k mání a v tomto případě se pak jedná o čistě pracovní stroj.
Další volbou je několik výbavových stupňů. Ta najzákladnější jménem Amarok s plastovými nárazníky, na plecháčích, manuální převodovkou a základním čtyřválcovým naftovým motorem 2.0 TDi o výkonu 125kW začíná na ceně lehce přes 1,1 milionu. Druhý výbavový stupeň Life, který jsem měl k dispozici já, má k dispozici stejný motor se zvýšeným výkonem na 151 kW. Začíná na ceně necelých 1 170 000 a v mém případě jsem měl ve výbavě ještě desetistupňový automat za zhruba 30 000 k tomu. Tím výčet čtyřválcových výbav končí. Další výbavové stupně jako Style, PanAmericana a Aventura už používají šestiválcovou vznětovou pohonnou jednotku o výkonu 177 kW. Na nejluxusnější Aventuru je pak potřeba si připravit minimálně milion a půl.
No a jak se s Amarokem ve verzi Life s posíleným čtyřválcem a automatem jezdí? Začal bych pěkně od začátku. Už když k Amaroku přijdete, trochu vás zaskočí jeho skutečná velikost. Oproti svému předchůdci narostl a máte před sebou skutečně pořádný kus auta. Kapota se nachází skoro u prsou a u okraje korby si musíte stoupnout na špičky aby jste viděli i za její hranu. Po otevření mohutných dveří se do auta leze nahoru. Ne jako u klasického osobáku kdy ohýbáte hřbet a nebo jako u SUV kde se sice nemusíte ohýbat ale nemusíte ani nikam šplhat. U Amaroka je lepší se chytnout za offroadové madlo na áčkovém sloupku, jednou nohou stoupnout na nášlap u prahu a pak nastoupit. Kdo má delší nohy zvládne to i ze země. Nastupování je díky širokým dveřím ale paráda a pro plotýnkáře bude Amarok radost. Už když usednete, ohromí vás ta masa všude kolem. Obrovská a vysoká kapota, všude je nadbytek místa, sedačky dostatečně široké a pohodlné, loketní opěrka jak jídelní tác, spousta místa nad hlavou a ten výhled. Jo, tady se mi bude líbit. Amarok stoprocentně uspokojí i urostlé dřevorubce. Přehled o dění kolem vás budete mít naprosto perfektní. Výhled je nadstandartní do všech stran a nikterak silné sloupky nepřekáží ve vnímání všeho co se kolem vás děje.
Interiér samozřejmně ve výbavě Life není tak vyšperkovaný jako v nejvyšších výbavách. Palubní deska nehýří luxusními materiály ale sází spíš na snadnou údržbu a odolnost. Její celkový design je ale typicky technicky minimalistický, a působí německou čistotou. Před spolujezdcem najdete hned dvojici kastlíků a další velký úložný prostor najdete i pod loketní opěrkou. Odkládací místa pak najdete i ve dveřích a menší prohlubně na drobnosti pak ještě na palubní desce nebo kolem voliče převodovky. Neměl jsem tak problém se v Amaroku dobře zabydlet a najít místo na všechny své blbosti. Už po nastartování mě přijemně překvapil jemný chod čtyřválce a jeho skvělé odhlučnění. Po pár kilometrech jízdy jsem ale překvapen jestě příjemněji. Zvuk motoru do kabiny proniká skutečně minimálně a i v dálničních rychlostech nechápu takové ticho uvnitř.
Amarok by měl být přece jeden velký aerodynamický průser. Toho jsem se ale nedočkal. Vzpomínám na svého bývalého Superba druhé generace a říkám si, že takové ticho od motoru jsem v něm nezažil. Popravdě jsem měl trochu strach, jak obrovskému Amaroku sedne dvoulitrové TDičko. Nakonec jsem s ním ale z hlediska výkonu neměl sebemenší problém. Amaroka statečně strkal vpřed a dynamikou jízdy jsem se necítil nijak limitovaný nebo ošizený. I když jsem se snažil nemít nohu jak z betonu, živost celého auta mi připadala stejná jak u kdejakého rodinného kombi s dieselovým TDi. Desetistupňový automat je motoru dobrým parťákem. Když přestanete vnímat, že řadí díky vysokému počtu rychlostí téměř pořád, téměř o něm nevíte. Jeho práce je absolutně jemná a nebyl jsem svědkem žádného cukání. Právě díky mnoha převodovým stupňům udržuje motor v ideálních otáčkách a díky tomu jsem jezdil celý týden s tímhle obrem za 9 litrů nafty. To je hodnota vzhledem k váze a velikosti Amaroka skvělá a nadchne tak zejména šetřílky, kteří touží po pickupu a oželí žravější šestiválec, který si řekne přibližně o další tři litry navíc.
Samostatnou kapitolou je pak jízdní projev Amaroka. Od pickupů zákazníky dost často odrazovala právě jejich dodávkově uskákaná jízda. To je ale například v případě Amaroka již minulostí. Jízda s ním je téměř stejná jako s klasickým SUV a svoji rámovou konstrukci tak dokonale maskuje. Jedinné kde se může připomenout, že se stále jedná o pickup je rychlé přejetí retardéru, kdy zadek poskočí prostě trochu jinak než jsem zvyklý u osobáku. Důvod je jasný. Proto aby zvládl pořádnou zátěž na zadní nápravu, používá zde listová pera jako náklaďák. Při běžné jízdě ale toto konstrukční řešení maskuje skvěle a do uskákanosti Toyoty Hilux má rozhodně hodně daleko. Řízení je jemné a přesné. Amarok poslouchá na slovo a vodí se jako kdejaké SUV a to včetně minimálních náklonů karoserie. Jedinou limitací začínají být při ostřejší jízdě už jen vysokoprofilové pneumatiky, které vás upozorní na to, že velký terénní potenciál si nese svou daň. To jak se ale ve svém celku Amarok chová na silnici ukázněně je vyloženě radost. Téměř veškeré pickupové neduhy se mu podařilo odstranit a svým komfortem nezůstává nijak výrazně pozadu za klasickými rodinnými auty.
Nevidím moc důvodů proto, proč bych ho nechtěl. Naopak začínám sám sebe čím dál častěji přesvědčovat, že by se mohlo jednat o dokonalé auto pro mojí denní potřebu. A proč si tohle vlastně myslím? V první řadě za cenu Amaroka dost často pořídím SUV s nějakým downsizingovým motorem. Budu ale pokračovat dál. S SUV nemáte šanci projet to co s Amarokem. Příkladem budiž i nově zvýšená brodivost na 80 cm a samozřejmě pohon všech kol včetně uzávěrky v režimech 4H,4L nebo 4A. Ano u SUV máte velký kufr, ale 90% času vozím ve svém rodinném kombi svoje věci stejně na zadních sedačkách, protože jsem líný lézt do kufru. A když se budu chtít sbalit na dovolenou? Naložím toho do obrovské korby se zatahovací roletou víc než do kombíka. Budu chtít odvezt paletu napříč? Není problém. Odvézt lednici na stojáka? Nelimituje me střecha. Odvézt 1,2 tuny betonu?
Stačí dát do korby plachtu a hurá do betonárky. A až mě přejdou stavební choutky, přidělám na střechu s nosností přes 300 kg světelnou rampu a expediční stan, na kouli přívěs až 3,5 tuny se dvěma motorkami, do korby milion dalších věcí a pá pá kombíkáři. To všechno s autem, které je jízdním projevem natolik blízko běžnému osobáku, že s ním klidně zbytek roku budu jezdit každý den do práce a těšit se na první sníh a nebo jarní bláto. Kdybych prodával jako Horst Fuchs v teleshopingu mixéry musel bych zvolat… No a není to skvělé? Je to skvělé! Bravo VW a Forde. V mých očích zalitých slzami elektrifikace se zrodila jiskra, že náš svět se ještě dá zachánit.
Plusy
– projev osobního auta
– moderní interiér
– nosnost korby
– vysoká hmotnost taženého přívěsu
– silný motor s přijemnou spotřebou
– terénní schopnosti
Mínusy
– nelogický a pomalý infotainment
« MINI Countryman přijíždí v nové generaci Test ojetiny Citroën Grand C4 Picasso: Má francouzský svéráz stále co nabídnout? »
