Senzory tlaku v pneumatikách prozradí váš pohyb komukoli. Řidiči o svém špehování nemají tušení
Povinné systémy hlídání tlaku v pneumatikách měly přinést hlavně vyšší bezpečnost, nižší spotřebu paliva a menší opotřebení pneumatik. Vedle těchto přínosů se ale ukazuje i druhá stránka věci, o které se dosud příliš nemluvilo. Výzkum totiž naznačuje, že právě tato nenápadná technologie může zároveň otevírat prostor pro sledování pohybu vozidel, aniž by o tom řidič vůbec věděl.
Na první pohled jde o drobnou součást výbavy, nad kterou většina lidí příliš nepřemýšlí. Ve skutečnosti však senzory tlaku průběžně komunikují s vozidlem a vysílají data bezdrátově. A právě v tom spočívá problém. Pokud tato komunikace není dostatečně chráněná, může ji zachytit prakticky kdokoli, kdo má k dispozici jednoduché a levné rádiové vybavení.
Auto, které o sobě vysílá víc, než by mělo
Současná auta jsou prošpikována elektronikou a nejrůznějšími asistenčními systémy. Mnozí řidiči už si zvykli na to, že moderní vůz sbírá a vyhodnocuje velké množství údajů. Méně se ale mluví o tom, že některé z těchto systémů mohou zároveň vytvářet stopu, kterou lze zneužít.
Právě to se týká systému TPMS, tedy monitorování tlaku v pneumatikách. Každý senzor musí předávat informace řídicí jednotce vozu, a protože je umístěn v otáčejícím se kole, děje se to bezdrátově. Podle zjištění výzkumníků mohou tyto přenosy obsahovat jedinečný identifikátor konkrétního senzoru. Ten pak v praxi funguje jako rozpoznávací znak, podle něhož lze konkrétní vozidlo znovu identifikovat při opakovaném zachycení signálu na různých místech.
Výzkum ukázal rozsah problému
Odborníci z madridského institutu IMDEA Networks se zaměřili na to, jaká data senzory vysílají a jak snadno je lze zachytit. Během deset týdnů se jim podařilo nasbírat více než šest milionů záznamů z více než dvaceti tisíc vozidel. Výsledky ukázaly, že nejde o okrajový problém několika málo aut, ale o jev, který se může týkat velmi širokého okruhu běžných řidičů.
Zásadní je především to, že celé sledování může probíhat zcela pasivně. Není potřeba žádný zásah do vozidla ani žádné složité technologie. Stačí umístit přijímač například k silnici, na parkoviště nebo ke vstupu do obchodního centra a zaznamenávat, kdy se v dosahu objeví konkrétní identifikátor a kdy naopak zmizí. Z těchto údajů pak lze postupně skládat přehled o pohybu daného auta.
Proč je to citlivější, než se může zdát
Na rozdíl od kamerových systémů, které vyžadují dobré světelné podmínky, správný úhel a nerušený výhled na registrační značku, rádiový signál podobnými omezeními tolik netrpí. Může pronikat i tam, kde by optické sledování selhalo. To z něj dělá velmi nenápadný a zároveň účinný nástroj.
Nepříjemné je i to, že finanční náklady na takové sledování nejsou vysoké. Zatímco rozsáhlé kamerové systémy jsou drahé a technicky náročné, zachytávání rádiových signálů ze senzorů tlaku lze řešit mnohem jednodušeji. To výrazně snižuje bariéru pro možné zneužití a posouvá problém z oblasti teoretických obav do mnohem praktičtější roviny.
Bezpečnost ano, soukromí už méně
Senzory tlaku v pneumatikách se v Evropské unii staly povinnou výbavou novějších aut už před lety. Důvod byl srozumitelný. Správně nahuštěné pneumatiky přispívají k bezpečnější jízdě, nižší spotřebě i menším emisím. Na úrovni praktického provozu dává tento požadavek smysl.
Vedle těchto výhod se ale zjevně podcenila otázka ochrany soukromí a kybernetické bezpečnosti. Zatímco v jiných oblastech se dnes důsledně řeší ochrana osobních dat, u přenosu údajů ze senzorů v kolech zůstala podobná opatrnost stranou. Výsledkem je situace, kdy automobil sám od sebe vysílá údaje, které mohou posloužit jako nástroj pro mapování pohybu.
Legislativa zatím zaostává
Současná pravidla kybernetické bezpečnosti vozidel se soustředí hlavně na ochranu klíčových funkcí auta. Prioritou je zabránit tomu, aby někdo na dálku převzal řízení, vyřadil brzdy nebo jinak ohrozil bezpečnost posádky. To je pochopitelně zásadní. Vedle těchto hrozeb ale zůstává otázka soukromí v pozadí.
Právě to výzkumníci kritizují. Upozorňují, že bez povinného šifrování nebo alespoň základního ověřování komunikace zůstávají senzory tlaku snadno zneužitelným místem. Nejde tedy o hollywoodský scénář hackerského útoku, ale o mnohem prostší problém. Auto o sobě vysílá víc, než by bylo vhodné, a okolí to může poměrně snadno zachytit.
Řidič má jen omezené možnosti
Z pohledu běžného uživatele je situace nepříjemná i proto, že obrana prakticky neexistuje. U moderních vozidel je systém TPMS běžnou a často povinnou součástí výbavy. Jeho vypnutí nebo nahrazení jednoduchým mechanickým řešením bývá technicky komplikované a ve výsledku by navíc vedlo k neustálým varováním na palubní desce.
Právě proto se debata musí vést především na úrovni výrobců a regulatorních orgánů. Pokud mají být podobné systémy v autech povinné, měly by zároveň splňovat i základní standardy ochrany soukromí. Bez toho se z bezpečnostní technologie může stát nástroj, který bude řidiče nechtěně vystavovat dalšímu typu kontroly.
Nenápadný problém, který si zaslouží pozornost
Celá věc ukazuje, jak snadno může i zdánlivě neškodná technická novinka vytvořit nové riziko. Senzory tlaku v pneumatikách měly původně plnit čistě praktickou funkci. Místo toho se ukazuje, že v současné podobě mohou zároveň fungovat jako prostředek, který usnadňuje sledování pohybu vozidel.
Největší problém nespočívá jen v samotné technologii, ale v tom, že se její slabina dlouho přehlížela. V době, kdy se ochrana dat stala jedním z hlavních témat digitálního světa, působí podobný přístup překvapivě zastarale. Pokud se pravidla nezmění, budou řidiči dál jezdit v autech, která sice kontrolují tlak v pneumatikách, ale současně mohou nechtěně prozrazovat, kde se právě nacházejí.
.« Většina aut má skryté tlačítko na vyhřívání zrcátek, o kterém řidiči nevědí. Máte ho i vy? Prahu čeká dopravní zemětřesení. Nový náměstek chce zavřít část centra autům »
