Nová auta začnou hlídat řidiče. Když se jim nebudete zdát, prostě nenastartují
Moderní auta už dávno nejsou jen stroje s volantem, pedály a motorem. Stále více připomínají počítače na kolech, které sledují okolí, vyhodnocují chování řidiče a v některých situacích dokážou zasáhnout dřív, než člověk udělá chybu. Systémy pro hlídání jízdního pruhu, varování před nehodou nebo upozornění na únavu už dnes nikoho příliš nepřekvapí.
Ve Spojených státech se ale připravuje krok, který posouvá podobné technologie mnohem dál. Nová auta by v budoucnu neměla pouze radit nebo varovat. Mají aktivně kontrolovat, zda je řidič vůbec způsobilý k jízdě. Pokud elektronika vyhodnotí, že člověk za volantem není ve stavu, kdy by měl řídit, může mu zabránit v rozjezdu, případně omezit samotný provoz vozidla.
Základ položil americký infrastrukturní zákon
Celý příběh nezačal u automobilek, ale u americké legislativy. Výchozím bodem je rozsáhlý zákon Infrastructure Investment and Jobs Act, který byl ve Spojených státech podepsán 15. listopadu 2021. Vedle investic do infrastruktury obsahoval také pasáž, která se přímo týká bezpečnosti silničního provozu.
Právě tato část zákona uložila americkému úřadu NHTSA, tedy Národnímu úřadu pro bezpečnost silničního provozu, aby připravil pravidla pro technologie schopné bránit jízdě pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek. Nejde tedy jen o obecnou vizi do vzdálené budoucnosti, ale o konkrétní legislativní úkol s jasně daným časovým rámcem.
Téma je aktuální hlavně proto, že se blíží termíny stanovené pro zavedení a následné vymáhání těchto systémů. Podle původního plánu se klíčové období soustředí na přelom let 2026 a 2027. NHTSA proto připravuje podklady, které mají ukázat, nakolik jsou pasivní technologie pro sledování stavu řidiče připravené pro nasazení v sériových vozech.
Nejde o klasický alkoholtester
Z pohledu řidiče je zásadní slovo pasivní. Připravované systémy nemají fungovat tak, že by člověk před každým startem musel foukat do trubičky jako při policejní kontrole. Cílem je, aby auto dokázalo vyhodnotit stav řidiče bez aktivní spolupráce z jeho strany.
Elektronika má sledovat projevy, které mohou naznačovat alkohol, drogy, výraznou únavu nebo jinou ztrátu schopnosti bezpečně řídit. Pokud systém dospěje k závěru, že řidič není způsobilý, může zabránit nastartování, rozjezdu nebo v určité podobě omezit další jízdu.
Kamery, senzory a vyhodnocování chování
Jednou z cest je sledování chování řidiče za volantem. Auto by mohlo pomocí kamer a softwaru vyhodnocovat pohyby očí, mimiku, reakční dobu i způsob vedení vozu. Pokud by systém zaznamenal zavírání očí, neobvyklé reakce nebo nejisté vedení auta v pruhu, mohl by situaci vyhodnotit jako rizikovou.
Takové řešení do určité míry navazuje na dnešní systémy sledování únavy, jenže má být podstatně důslednější. Zatímco současné vozy řidiče většinou pouze upozorní, budoucí technologie by mohla mít pravomoc zasáhnout přímo do provozu auta.
Alkohol má odhalit i bez foukání
Další možností je pasivní detekce alkoholu v těle. V tomto případě se mluví o senzorech umístěných v interiéru, které by dokázaly analyzovat vzduch v kabině nebo zachytit hodnoty související s hladinou alkoholu v krvi.
Ve hře jsou také infračervené dotykové senzory integrované do míst, kterých se řidič běžně dotýká. Typicky může jít o volant nebo startovací tlačítko. Auto by tak teoreticky mohlo získávat potřebné údaje bez toho, aby řidič musel provádět samostatný test.
Nejpravděpodobnější bude kombinace více systémů
Samotné sledování očí nebo samotný senzor alkoholu pravděpodobně nebude stačit. Odborníci proto počítají spíše s kombinovaným řešením. Vozidlo by mohlo spojovat údaje z kamer, biometrických senzorů a analýzy jízdního projevu.
Takový hybridní systém by měl být přesnější než jednotlivé technologie samostatně. Zároveň však bude mnohem složitější. Čím více dat auto sbírá a vyhodnocuje, tím větší nároky vznikají na software, kalibraci i odolnost proti chybnému vyhodnocení.
Bezpečnostní přínos může být obrovský
Zastánci této technologie argumentují především počtem životů, které by bylo možné zachránit. Organizace Mothers Against Drunk Driving patří mezi její nejhlasitější podporovatele a vidí v ní zásadní posun v boji proti nehodám způsobeným alkoholem.
Podle údajů, na které se podporovatelé odvolávají, by podobné systémy mohly ročně zachránit více než 9 400 lidských životů. Z tohoto pohledu nejde o drobnou technickou novinku, ale o opatření, které by mohlo mít na bezpečnost silničního provozu mimořádný dopad.
Velkým problémem zůstávají falešné poplachy
Jenže s takto silným zásahem přichází i zásadní otázka spolehlivosti. Řidiči dobře znají situace, kdy moderní asistenty reagují příliš horlivě. Auto vyhodnotí únavu jen proto, že člověk objížděl výmoly, korigoval směr v silném větru nebo se pohyboval po špatně značené silnici.
Dnes podobný omyl většinou skončí jen pípnutím a ikonou kávy na displeji. V budoucnu by ale chybný závěr mohl mít mnohem vážnější důsledek. Pokud systém vyhodnotí řidiče jako nezpůsobilého a zablokuje další jízdu, už nejde o drobnou nepříjemnost. V tu chvíli se člověk může stát rukojmím vlastního auta.
Co se stane během jízdy
Samostatnou otázkou je reakce vozu za pohybu. Zabránit nastartování stojícího auta je technicky jednodušší než bezpečně vyřešit situaci, kdy elektronika vyhodnotí problém při dálniční rychlosti.
Pokud by systém během jízdy dospěl k závěru, že řidič není schopen pokračovat, musí auto nějak reagovat. Jenže běžné osobní vozy zatím nejsou plně autonomní. Nedokážou za všech okolností bezpečně vyhodnotit okolí, přejet ke krajnici, zastavit a zároveň neohrozit ostatní účastníky provozu.
Právě tato situace patří mezi nejcitlivější body celé debaty. Technologie může být navržena s dobrým úmyslem, ale její zásah v nesprávný okamžik by mohl vytvořit nové riziko.
Další komplikací bude cena
Nové bezpečnostní systémy se samozřejmě promítnou také do ceny aut. Pasivní senzory alkoholu, kamery, infračervená technika, výkonnější řídicí jednotky a složitý software nebudou zadarmo.
Odhady mluví o tom, že samotné alkoholové senzory by mohly jedno auto prodražit zhruba o 200 až 250 dolarů. Pokročilé kamerové a infračervené systémy mohou přidat dalších 100 až 500 dolarů. U jednotlivého vozu to nemusí působit dramaticky, ale v době všeobecného zdražování automobilů jde o další položku, která se nakonec promítne do ceníků.
Evropa se tomu pravděpodobně nevyhne
Přestože tlak na zavedení těchto technologií přichází hlavně ze Spojených států, dopad může být globální. Automobilky dnes nevyvíjejí každé auto pro každý trh úplně odděleně. Naopak se snaží sjednocovat techniku, elektroniku i výrobní procesy napříč regiony.
Jakmile tedy výrobci vyvinou složité systémy pro americký trh, bude dávat ekonomický smysl použít je i jinde. Evropa už navíc sama dlouhodobě zpřísňuje požadavky na bezpečnostní výbavu nových aut. Není proto těžké si představit, že podobné sledování stavu řidiče se časem objeví i ve vozech určených pro evropské zákazníky.
Budoucnost přinese více kontroly za volantem
Konec desetiletí tak může do automobilů přinést další výraznou změnu. Auto už nebude pouze dopravním prostředkem, který plní pokyny řidiče. Stále častěji bude samo posuzovat, zda člověk za volantem jedná bezpečně a zda vůbec smí pokračovat v jízdě.
Hlavní otázkou zůstává, nakolik bude taková technika přesná a spravedlivá. V ideálním světě zastaví jen ty, kteří skutečně nemají za volantem co dělat. V tom horším nás čekají falešné poplachy, spory se softwarem, zablokovaná auta na parkovištích a debata o tom, kde končí bezpečnost a kde začíná nepříjemný dohled nad řidičem.
Zdroj: Autopain
.« Nové SUV za cenu ojetiny. Má klasická tlačítka, LPG a překvapivě nízkou cenu Máte starší diesel? Do tohoto polského města už brzy nevjedete »
