Tyto motory tajně žerou olej a zlikvidují vaši peněženku. Při zkušební jízdě nic nepoznáte
Problém s nadměrnou spotřebou oleje je extrémně zrádný – motor může běžet tiše, auto skvěle zrychluje a z výfuku se nekouří. Jenže po ujetí pár stovek kilometrů zjistíte, že je nádržka suchá. Průzkumy spolehlivosti navíc odhalily, že ani legendární japonská pověst není stoprocentní a starší motory VVT-i od Toyoty či vysokootáčkové VTEC od Hondy umí brát litry maziva. Zjistěte, na jaké detaily si dát při prohlídce ojetiny obrovský pozor.
Při koupi ojetého auta se většina lidí soustředí na stav karoserie, nájezd, servisní historii nebo převodovku. Jenže jednou z věcí, která dokáže provoz auta výrazně prodražit, je také nadměrná spotřeba motorového oleje. Ne vždy se projeví hned při krátké zkušební jízdě, ale po několika tisících kilometrech může být jasné, že motor má problém.
Některé pohonné jednotky jsou na vyšší spotřebu oleje náchylnější než jiné. Někdy za tím stojí opotřebení, jindy zanedbaný servis a v některých případech i samotná konstrukce motoru. Výsledkem je ale vždy totéž. Řidič musí olej pravidelně dolévat, hlídat jeho hladinu a v horším případě řešit drahou opravu.
Když olej mizí příliš rychle
Motor si určité množství oleje vezme vždy. Problém nastává ve chvíli, kdy se z občasného dolití stane pravidelná rutina. Za nadměrným úbytkem bývají často opotřebené pístní kroužky, přes které se olej dostává do spalovacího prostoru. Další častou příčinou jsou netěsnící turbodmychadla, ztvrdlá těsnění ventilů nebo zanesené systémy odvětrávání klikové skříně.
U starších vozů se podobné potíže dají do jisté míry očekávat, zvlášť pokud mají vysoký nájezd nebo nejasnou servisní minulost. Horší je, když se stejný problém objevoval už u relativně mladých aut a výrobce jej označoval za normální vlastnost. Právě to se u některých motorů v minulosti skutečně dělo.
Problematické TSI z koncernu Volkswagen
Mezi často zmiňované motory patří starší jednotky TSI z koncernu Volkswagen, především z období modelových let 2008 až 2012. Problémy se týkaly hlavně verzí 1.4 TSI, 1.8 TSI a 2.0 TSI, které se objevovaly v řadě modelů značek Volkswagen, Škoda, Audi nebo Seat.
U některých kusů se spotřeba oleje vyšplhala na hodnoty, které už byly pro běžného majitele jen těžko přijatelné. Mluvilo se až o přibližně 1,5 litru na 1 000 kilometrů. Za potížemi stály mimo jiné příliš jemné pístní kroužky nebo ne zcela dobře fungující odlučování olejových par. Pro majitele to znamenalo časté dolévání oleje a obavy z dalšího vývoje stavu motoru.
Problém byl o to citlivější, že automobilka určitou vyšší spotřebu oleje považovala za přípustnou. Z pohledu zákazníka to ale byla slabá útěcha, protože náklady na provoz i riziko následných oprav zůstávaly na jeho bedrech.
BMW N63 a S63: silné osmiválce s drahou stinnou stránkou
Vyšší spotřeba oleje se nevyhnula ani prémiovým motorům. Známým příkladem jsou osmiválce BMW řady N63 a sportovněji laděné S63, především u starších provedení vyrobených před rokem 2013. Tyto přeplňované motory nabízely výborný výkon, ale jejich technicky náročné řešení přinášelo i rizika.
Turbodmychadla uložená mezi řadami válců znamenala kompaktní a výkonné řešení, jenže zároveň vytvářela velké tepelné zatížení. Dlouhodobé působení vysokých teplot se mohlo podepsat na těsněních, pístních kroužcích i dalších částech motoru. Výsledkem byla zvýšená spotřeba oleje, která u luxusního vozu rozhodně nepotěší.
Ani tady nebyla situace pro majitele jednoduchá. Spotřeba kolem jednoho litru oleje na 1 000 kilometrů byla v některých případech brána jako ještě přijatelná hodnota. Pro řidiče, který si koupil drahé auto s očekáváním špičkové techniky a bezproblémového provozu, to ale mohlo být nepříjemné zjištění.
Ani japonská pověst spolehlivosti není neprůstřelná
Japonské motory mají obecně velmi dobrou pověst, ale ani ony nejsou automaticky zárukou bezproblémového provozu. U některých jednotek Toyota VVT-i z přelomu tisíciletí se objevovaly problémy s pístními kroužky, které mohly vést ke zvýšené spotřebě oleje. Toyota v některých případech přistoupila k opravám, protože potíže nebyly jen o běžném opotřebení.
Zmínit lze také motory Honda VTEC. Ty jsou mezi řidiči oblíbené pro chuť do otáček a sportovnější charakter, jenže právě dynamická jízda může znamenat i vyšší spotřebu oleje. U některých motorů se hovoří zhruba o půl litru na 1 000 kilometrů, což výrobce často bere jako vlastnost dané konstrukce. Pro majitele to znamená hlavně jedno: hladinu oleje je třeba kontrolovat častěji, než by čekal.
Evropské motory, které také umí brát olej
Vyšší spotřeba oleje se objevovala i u dalších evropských motorů. Jedním z příkladů je Fiat 1.4 Fire, u něhož může hrát roli volnější uložení některých pohyblivých částí. Nejde nutně o katastrofu, ale u zanedbaných kusů nebo aut s vyšším nájezdem se může spotřeba oleje stát nepříjemnou součástí běžného provozu.
Pozornost si zaslouží také motor 1.6 THP, známý z modelů značek Peugeot a Citroën, ale i z některých vozů dalších výrobců. Jednotka má pověst motoru, který umí jet velmi příjemně, ale při ostřejším zacházení a nedostatečné péči se může projevit vyšší spotřebou oleje i dalšími servisními komplikacemi.
Samostatnou kapitolou je Alfa Romeo 2.0 JTS. Tento motor dokázal potrápit majitele mimo jiné problémy s mazáním válců, což se mohlo projevit zvýšeným opotřebením a častějšími návštěvami servisu. U takového auta je proto servisní historie naprosto zásadní.
Při koupi ojetiny nestačí jen krátká projížďka
Problém se spotřebou oleje je zrádný v tom, že se při běžné prohlídce auta nemusí projevit okamžitě. Motor může běžet tiše, auto může dobře zrychlovat a z výfuku nemusí být na první pohled vidět nic podezřelého. Přesto může po delší jízdě nebo několika stovkách kilometrů vyjít najevo, že olej ubývá výrazně rychleji, než by měl.
Při výběru ojetého vozu je proto dobré ptát se na servisní historii, intervaly výměny oleje a případné opravy motoru. Varováním může být také čerstvě vyčištěný motorový prostor, zakouřený výfuk po nastartování, mastné okolí turba nebo nejasné záznamy v servisní knize. U rizikovějších motorů se vyplatí i odborná prohlídka před koupí.
Olej kontrolujte častěji, než doporučuje palubní systém
Bez ohledu na typ motoru platí jednoduché pravidlo. Spoléhat se pouze na servisní intervaly se nemusí vyplatit. Hladinu oleje je dobré kontrolovat pravidelně, zejména u starších aut, výkonnějších motorů nebo vozů, které často jezdí po dálnici či ve městě.
Důležité je také používat olej se správnou specifikací a neměnit ho až ve chvíli, kdy to dovolí maximální interval předepsaný výrobcem. Včasná výměna oleje, kvalitní mazivo a rychlé řešení prvních příznaků problémů mohou rozhodnout o tom, zda motor vydrží další stovky tisíc kilometrů, nebo se promění v drahou servisní noční můru.
.« Tažné zařízení a nehoda: Když do vás někdo narazí zezadu, můžete přijít o tisíce korun Stačí znát jen registrační značku. Jak u nehody okamžitě odhalit, zda má viník pojištění? »
