EU vám brzy vezme plynový pedál. V nových autech se chystá drsný zásah do jízdy
Éra, kdy měl řidič za volantem absolutní a poslední slovo, se v Evropské unii nekompromisně blíží ke svému konci. Současný asistent rychlosti ISA, který vás při překročení limitu pouze otravně varoval pípáním či vibracemi, má projít drastickým legislativním zpřísněním. Podle nových plánů vám palubní počítač po přečtení značky fyzicky omezí výkon motoru. Pokud se navíc elektronika splete a špatně přečte značku, hrozí nebezpečné vybrzdění přímo na dálnici. Podívejte se na detaily.
Moderní auta už dávno nejsou jen stroje s volantem, pedály a motorem. Jsou to počítače na kolech, které umějí hlídat jízdní pruhy, brzdit před překážkou, rozpoznávat značky nebo varovat řidiče před překročením rychlosti. Jenže právě poslední z těchto funkcí se může v příštích letech posunout mnohem dál. Z obyčejného varování by se totiž časem mohl stát systém, který do jízdy zasáhne přímo.
V Evropské unii se už delší dobu mluví o technologiích, které mají omezit nebezpečně rychlou jízdu. Zastánci tvrdí, že mohou zachránit životy a snížit počet vážných nehod. Kritici naopak varují, že se tím řízení posouvá do éry, kdy auto nebude řidiči pouze radit, ale v určitých situacích ho začne omezovat.
Od upozornění k zásahu do jízdy
Základem celé debaty je inteligentní asistent rychlosti, známý pod zkratkou ISA. Ten už dnes v nových autech funguje jako pomocník, který řidiče upozorňuje na překročení povolené rychlosti. Může to dělat zvukem, vibracemi, zobrazením na přístrojovém štítu nebo odporem na plynovém pedálu.
Důležité ale je, že současné systémy řidiči ještě nechávají poslední slovo. Když chce, může pokračovat rychleji a pedál sešlápnout dál. Právě to se však v budoucnu může stát předmětem dalšího zpřísnění. Podle některých úvah by se technologie mohla časem změnit tak, aby vůz rychlost nejen hlídal, ale v určitých úsecích ji také technicky omezoval.
V praxi by to znamenalo, že auto vyhodnotí aktuální rychlostní limit a podle něj upraví reakci na plyn. Řidič by sice pedál sešlápl, ale vůz by už nezrychloval tak, jak je dnes zvyklý. Místo doporučení by přišlo skutečné omezení.
Auto bude číst silnici za řidiče
Aby takový systém mohl fungovat, musí vůz přesně vědět, kde se nachází a jaká rychlost v daném místě platí. K tomu by se používala kombinace několika technologií. Satelitní navigace by určovala polohu, digitální mapy by obsahovaly rychlostní limity, kamery by sledovaly dopravní značky a konektivita by mohla pomáhat s aktualizací údajů.
Na papíře to zní logicky. Auto pozná, že vjíždí do obce, zóny s omezením nebo na úsek s nižší povolenou rychlostí, a tomu přizpůsobí svůj projev. Jenže realita na silnicích bývá složitější než technické prezentace.
Značky mohou být špatně viditelné, zakryté větvemi, dočasné nebo umístěné tak, že je systém vyhodnotí chybně. Digitální mapa nemusí být aktuální. Kamera může přečíst značku ze sjezdu, která pro hlavní směr vůbec neplatí. A každý řidič moderního auta ví, že asistenti se někdy spletou i ve zdánlivě jednoduché situaci.
Když se elektronika splete
Právě spolehlivost je jednou z největších obav odpůrců přísnějších systémů. Pokud auto pouze pípne a zobrazí chybné upozornění, je to nepříjemné, ale většinou nijak dramatické. Pokud však začne kvůli špatně rozpoznanému limitu samo omezovat výkon, může být problém větší.
Představte si situaci na rychlé silnici nebo dálnici. Auto omylem vyhodnotí, že místo vyššího limitu platí výrazně nižší rychlost, a začne zpomalovat. Za ním přitom jede kamion nebo řidič, který takové chování nečeká. Z bezpečnostní funkce se v tu chvíli může stát zdroj nebezpečné situace.
Kritici proto říkají, že pokud má systém aktivně zasahovat do řízení, musí být mimořádně přesný. Nestačí, aby fungoval většinou. V dopravě může i jedna špatně vyhodnocená situace znamenat vážné následky.
Černá skříňka a další povinná výbava
Nová auta v Evropské unii už dnes dostávají stále více bezpečnostních prvků. Patří mezi ně nejen inteligentní asistent rychlosti, ale také automatické nouzové brzdění nebo záznamník údajů o událostech, často označovaný jako černá skříňka.
Tento záznamník má uchovávat vybraná data související s nehodovou situací. Může jít například o rychlost, brzdění, použití bezpečnostních systémů nebo další technické údaje. Z pohledu vyšetřování nehod jde o užitečný nástroj. Z pohledu soukromí ale vyvolává otázky.
Řidiči se logicky ptají, kdo bude mít k těmto údajům přístup, jak přesně se budou používat a zda se časem nezmění rozsah dat, která auta sbírají. Čím více jsou vozy propojené a závislé na softwaru, tím citlivější se tato debata stává.
Kybernetická bezpečnost bude zásadní
Dalším tématem je ochrana před hackerskými útoky. Auto, které je připojené k internetu, pracuje s mapami, přijímá data a zároveň umí zasahovat do jízdních funkcí, musí být zabezpečené mnohem lépe než běžná elektronika.
Odborníci na kybernetickou bezpečnost už delší dobu upozorňují, že čím více systémů je ovládaných softwarem, tím větší je riziko zneužití. U běžného infotainmentu může útok znamenat nepříjemnost. U systému, který ovlivňuje rychlost, brzdy nebo reakci motoru, už jde o úplně jinou úroveň rizika.
Neznamená to, že by se z každého auta okamžitě stal snadný cíl. Znamená to ale, že s rostoucí mírou elektronického řízení musí růst i odpovědnost výrobců, států a všech, kdo nastavují pravidla.
Bezpečnost proti svobodě za volantem
Na celé věci je zajímavé, že obě strany sporu mají částečně pravdu. Rychlost skutečně patří mezi významné faktory vážných dopravních nehod. Systémy, které řidiče upozorní nebo ho přimějí zpomalit, mohou v mnoha případech pomoci.
Jenže stejně tak platí, že většina řidičů nejezdí každý den jako hazardéři. Mnoho lidí vnímá auto jako prostředek svobody a nechce, aby se z něj stal dopravní prostředek, který bude každý jejich pohyb vyhodnocovat a v případě potřeby omezovat.
Otázka tedy nezní jen to, zda technika umí snížit počet nehod. Otázka zní také to, kde má být hranice mezi pomocí a kontrolou. Asistent, který řidiče upozorní, je jedna věc. Systém, který mu fyzicky nedovolí jet rychleji, je věc druhá.
Dražší auta a složitější servis
Další dopad se pravděpodobně projeví v cenách. Každá nová povinná technologie znamená další senzory, kamery, řídicí jednotky, software a testování. Automobilky tyto náklady nakonec promítnou do cen nových vozů.
Tím to ale nekončí. Složitější technika znamená také dražší opravy, náročnější diagnostiku a větší závislost na specializovaných servisech. To může být problém hlavně u starších aut, kde se každá složitější závada může stát výraznou finanční zátěží.
Zákazník tak za vyšší bezpečnost nezaplatí jen při koupi auta, ale často i během jeho provozu.
Budoucnost řízení se mění
Ještě před několika lety bylo auto především mechanickým strojem, který poslouchal řidiče. Dnes je stále více digitálním zařízením, které sleduje okolí, vyhodnocuje situaci a někdy zasahuje rychleji než člověk. V mnoha případech je to přínos. Automatické brzdění může zabránit nehodě, hlídání mrtvého úhlu může zachránit motorkáře a upozornění na rychlost může řidiči připomenout přehlédnutou značku.
Problém nastává ve chvíli, kdy se z doporučení stává povinnost a z asistenta rozhodčí. Pokud se evropská pravidla vydají cestou aktivního omezování rychlosti, půjde o jeden z největších zásahů do samotného principu řízení za poslední desetiletí.
Pro jedny to bude logický krok k bezpečnějším silnicím. Pro druhé další důkaz, že řidič v moderním autě pomalu ztrácí hlavní slovo. Jisté je jen to, že automobilový svět se mění rychleji, než si mnoho motoristů ještě nedávno dokázalo představit.
.« Vypínáte v autě Start-Stop? Děláte obří chybu, systém vás umí varovat před drahou závadou
