Vypínání klimatizace, palubního displeje, nezastavování na stopkách, precizní práce s vyřazováním do neutrálu, jemné a plynulé rozjíždění – tohle všechno, a ještě mnohem víc, máme všichni spojené s představou úsporné jízdy, která dokáže ušetřit nějaké ty litry paliva. Což se v dnešní době, kdy ceny pohonných hmot atakují padesátikorunovou hranici za jeden litr, obzvlášť počítá. Naše redakční posádka proto už tradičně vyrazila na škodovácký Economy Run, který se mezi Mladou Boleslaví a Vrchlabím jel už po čtyřiačtyřicáté – takovou tradici má v Česku jen opravdu málo motoristických podniků.
Ovšem – časy se mění. V nultých a desátých letech 21. století jsme jako novináři ještě jezdili s auty se spalovacími motory, v poslední pětiletce nás však automobilka Škoda přesadila do kategorie elektro – honili jsme proto co nejméně kilowatthodin nejprve s enyaqy, poté s elroqy a letos s nejmenšími epiqy.
Vypadalo to, že doba je „elektrice“ už jednoznačně nakloněna, jenže zákazníci rozhodli jinak; ukázalo se, že běžní lidé, narozdíl od firem, pořád chtějí kupovat i auta se spalovacími motory. A tak Škoda Auto letos nadělila novinářům kromě pěti elektrických epiqů také pět Octavií 1.5 e-TSI s mild hybridní technologií. Nemohli jsme si pomoct – a po čtyřech elektrických letech s chutí sáhli opět po „spalováku“. Sami jsme byli zvědaví, jak se s novým jemně hybridizovaným pohonem bude v octavii žít; nedávno jsme byli příjemně překvapeni, jak důstojnou motorizací byl pro větší a těžší kodiaq.
Měření paliva? Nepochopitelná magie
Samotná soutěž startovala v sobotu 19. září v 9.00 od servisního centra Škoda Auto v Kosmonosích, které je (opět tradičně) partnerem akce, stejně jako Autoklub Škoda Mladá Boleslav a samotná automobilka Škoda. Neúčastní se samozřejmě jen novináři, nýbrž soukromé posádky z celé republiky. Jede se v několika kategoriích – malolitrážní benzinové motory do objemu jednoho litru, pak větší benziny, diesely, plynové CNG a elektriky. Soutěžit nemohou plug-in hybridy, přestože je Škoda v nabídce má – nebylo by jak přesně změřit spotřebu. Což je ta největší věda, na níž stojí vyhodnocení celého závodu. Na začátku totiž v servisním centru každému autu odečtou pomocí diagnostiky přesné množství paliva v nádrži (děje se tak prostřednictvím měření odporu paliva v nádrži, takže do soutěžní karty vám zapíšou jakousi cifru v Ohmech – neptejte se, jak to funguje, pro nás to byla magie stejně jako pro většinu závodníků). Pak zkontrolují hladiny provozních kapalin (pro nás bylo překvapením, že nová octavia už nemá olejovou měrku, množství oleje se zjišťuje přes displej palubní diagnostiky), zapečetí kapotu – a jede se tankovat. Deset litrů přesně, pak zapečetí i nádrž. A od té doby už mnozí i tlačí auto na start, aby eliminovali pokud možno každé nastartování motoru.
Tomuto svého druhu „šílenství“, které je ovšem pro mnohé zábavou, se pravidelně vyhýbáme. Stejně jako většině činností, popsaným v první větě tohoto textu – plynule rozjíždět se samozřejmě snažíme. Jinak ovšem klimatizujeme, nabíjíme několik tabletů a telefonů, displej infotainmentu svítí, vyřazování a plachtění na neutrál dělá auto za nás samo – zkrátka jedeme zcela normálně, jak by jela na dovolenou pětičlenná rodina. Ano, to je naše další specialita – protože nemáme žádné hlídání tří dětí (10 a 2×7 let), musíme jet všichni pospolu, děti pěkně v sedačkách, které také něco váží.
Kufrování na začátku už nedoženeme
Dodržujeme však jednu jedinou věc, naprostý základ celé ekonomické rallye – rychlostní limity. Prvním přikázáním totiž je – rychlost nepřekročíš! Hlídá ji GPS tyčinka v opěradle sedadla spolujezdce, a pokud organizátoři po stažení záznamu z jízdy zjistí, že na místě, kde byla značkou omezená rychlost na 90, 70, 50 nebo 30 kilometrů v hodině, jelo auto rychleji, nadělují v lepším případě trestné body, v horším třeba i diskvalifikaci. Stejně jako při opuštění trati, to aby si nikdo cestu nezkracoval – měří přesně 319 kilometrů, k nimž se také vztahuje výsledný výpočet množství ujetého paliva. Což je důležité, v našem případě dokonce velmi. Protože naše trasa měřila 339 kilometrů. Zajeli jsme si hned na začátku – nutno říct, že ne úplně naší vinou, nýbrž chybou v jízdním itineráři, rozpisu, podle nějž jsme měli odbočit z dálnice D10 na exitu 39 směrem na Nymburk a Mělník. Jenže – takový sjezd neexistuje, číslované jsou pouze exity 40 a 41. Mohlo nám to dojít, stejně jako to došlo ostatním posádkám, že když mají odbočit na Nymburk, lze to jen a pouze zde – my však sveřepě pokračovali dál a vyhlíželi bájnou devětatřicítku. Brzy jsme pochopili, že marně, a že se musíme otočit o několik kilometrů dál na exitu 33. A pak maximální stotřicítkou uhánět zpět na správnou trasu, spotřeba nespotřeba; s tím, že bychom skončili hned na začátku, jsme se smířit nechtěli. Když se vejdeme do časového limitu a nepřekročíme přitom předepsanou průměrnou rychlost – stanovenou letos na nemalých 54,6 km/h – nebudeme diskvalifikováni. Trať jsme sice opustili, ale v náš neprospěch, a zvládli jsme se vrátit. Hurá!
O tom, že nemůžeme aspirovat na nějak skvělý výsledek, je tedy předem rozhodnuto – můžeme se ale aspoň snažit dosáhnout co nejlepší spotřeby. Znamená to, že ve městech „nenaženeme“ žádný čas – maximální padesátka je pod předepsanou průměrnou rychlostí – a všechny ostatní limity musíme striktně dodržovat. Jediná šance je jet na každé devadesátce přesně 90, a dostat se na ni co nejrychleji – tedy přesný opak toho, co dělají ostatní posádky, které akcelerují co nejplynuleji a nejedou zbytečně rychle. Zjednodušeně řečeno: jedeme zkrátka poměrně rychle, ale naprosto striktně v mezích zákonných limitů. Soutěžní třísetkilometrové kolečko nás tentokrát vedlo sice tradičně do Vrchlabí, kde v závodní jídelně Škodovky proběhl oběd (takovou závodku by si přál každý zaměstnanec), ale tentokrát se do města přijíždělo z východu, od Trutnova, zpátky pak frčelo na Boleslav mimo jiné pod hradem Trosky, a trať pak pokračovala na druhé straně dálnice D10, na Kokořínsku.
Při podvečerním návratu opět v servisním centru změřili stejnou sofistikovanou metodou, kolik v nádrži ubylo paliva, odečetli ujeté kilometry – a zhruba hodinku jsme si museli počkat na vyhlášení výsledků.
O sto padesát levněji
A jak jsme dopadli? Po zmíněném tragickém začátku závodu jsme byli rádi, že jsme se v soutěži udrželi – protože ze 42 posádek na startu tři nedokončily. Jedna odstoupila kvůli chybě při dodržení trati a dvě byly diskvalifikovány, a to za překročení časového limitu o více než 15 minut a za nedodržení trati. My jsme se do limitu s průměrnou rychlostí 52,95 km/h vešli, ujeli jsme celkem 339 km a spotřebovali 17,83 litru paliva. Což znamená průměrnou spotřebu přesně 5,26 litru na 100 km. Palubní počítač přitom ukazoval hodnotu 4,9 – tedy o 0,3 l méně.
A to podle mě není vůbec špatné. Octavii Combi 1.5 e-TSI jsem totiž měl půjčenou k testování na celý týden, a moje průměrná spotřeba při převážně (pří)městském provozu byla podle palubního počítače přesně 6 litrů. Pokud bychom připočetli stejný rozdíl mezi skutečnou a „počítačovou“ spotřebou jako při závodě, dostali bychom se na 6,3 litru na 100 km. Tedy o litr výše. Navíc – v týdnu jsem většinou jezdil sám, bez zátěže, a i zde jsem se snažil jet úsporně, to ostatně dělám vždycky.
Rozdíl je tedy litr na sto – při současných cenách zhruba 50 korun na každou ujetou stovku kilometrů, jen na trase závodu bychom tak uspořili přes 150 korun. To není málo, když si vezmeme, jak málo k tomu stačilo. Nebylo třeba omezovat komfort posádky ani nějak dramaticky měnit jízdní návyky – jen opravdu striktně dodržovat povolené jízdní limity. Včetně sedmdesátky a třicítky, které většina šoférů nijak zvlášť neregistruje; na 90 pak nejezdit zbytečně stodesítkou, jak je rovněž častým zvykem. Peněženka i planeta vám budou vděčné.
Mohlo by vás zajímat
A pro zajímavost – když se budete opravdu hodně snažit o co nejúspornější jízdu, můžete se dostat k hodnotám, jaké ukázala posádka Jan a Lukáš Ryšavých ze Škoda Auto, kteří rovněž s Octavií 1.5 TSI dosáhli neuvěřitelné spotřeby 3,45 l/100 km. Mimochodem, do čtyř litrů se vešly ještě další dvě „čtyřkové“ octavie 1.5 TSI – a ukázaly tak, že není nutné nostalgicky vzpomínat na legendární úsporné diesely. Vždyť absolutní nejnižší spotřeba soutěže – 3,14 l/100 km, zajetá s karoqem 2.0 TDI – byla jen o tři decilitry nižší než u vítěze benzinové kategorie. Úsporností přesvědčily také nové škodovácké elektromobily epiq – vítězové, manželé Běhalovi, dokázali při vyšší než předepsané průměrné rychlosti 55,09 km/h jet za průměrných 9,58 kilowatthodiny. Famózní výsledek!
