Papírová spotřeba a skutečná spotřeba bývají dvě různé věci. Evropská unie proto začala ve větším měřítku sbírat údaje přímo z automobilů. Jedním z míst, kde se data načítají, jsou také stanice technické kontroly. Řidiči se ale nemusí obávat, že by jejich auto neprošlo STK jen proto, že jezdí za sedm místo pěti litrů.
Údaj o spotřebě paliva je pro většinu řidičů něco, co sledují hlavně na displeji palubního počítače. Výrobce přitom v technických údajích uvádí hodnotu naměřenou podle metodiky WLTP. Ani jedno číslo však nemusí přesně odpovídat tomu, kolik paliva automobil skutečně spotřebuje během několika let běžného provozu.
Právě proto Evropská unie začala shromažďovat provozní data z novějších automobilů. Nejde přitom o jednorázové měření během kontroly ani o nový test, při kterém by technik zkoumal, zda řidič jezdí dostatečně úsporně. Informace už má totiž uložené samotné auto.
Moderní auta si spotřebu pamatují
Současné automobily zaznamenávají mnohem více údajů než jen závady motoru, servisní intervaly nebo stav jednotlivých systémů. U vybraných novějších vozidel se ukládají rovněž informace související se spotřebou paliva, spotřebou elektrické energie a ujetou vzdáleností.
Mohlo by vás zajímat
Tyto údaje využívá systém známý pod označením OBFCM, tedy On Board Fuel and Energy Consumption Monitoring.
Jeho smyslem je zjistit, nakolik odpovídají laboratorní hodnoty spotřeby tomu, co se s automobily skutečně děje po jejich předání zákazníkům.
Data se získávají z velkého množství vozidel a jedním z okamžiků, kdy mohou být načtena, je pravidelná technická kontrola. Evropské předpisy počítají s tím, že se příslušné informace uložené v automobilu během kontroly získají a následně využijí pro statistické vyhodnocení.
Z dat lze vypočítat dlouhodobou skutečnou spotřebu
U benzinových a naftových automobilů může systém pracovat například s celkovým množstvím spotřebovaného paliva a celkovou ujetou vzdáleností.
Z těchto dvou údajů lze poměrně jednoduše zjistit, jakou průměrnou spotřebu měl automobil během delšího období.
Výhodou je, že výsledek není závislý na údaji palubního počítače ani na tom, zda si majitel zapisuje každé tankování.
Právě dlouhodobá data z velkého počtu automobilů jsou pro evropské instituce podstatně zajímavější než jednotlivý vůz jednoho řidiče. Díky nim lze porovnávat různé modely, typy motorů i druhy pohonu.
Největší rozdíly ukazují plug in hybridy
Zvláštní pozornost se dlouhodobě věnuje plug in hybridním automobilům. Právě u nich může být rozdíl mezi homologovanou a skutečnou spotřebou mimořádně výrazný. Důvod je jednoduchý.
Majitel, který pravidelně nabíjí baterii a většinu kratších cest absolvuje na elektřinu, může benzinový motor využívat poměrně málo. Spotřeba benzinu pak může být skutečně velmi nízká.
Stejný automobil však může vlastnit také člověk, který jej téměř nikdy nenabíjí. Elektrická část pohonu potom ztrácí velkou část svého významu a vůz v praxi funguje především jako těžší benzinové auto. Přestože jde o totožný model, jeho reálná spotřeba a produkce emisí mohou být v obou případech úplně jiné.
Proto se u plug in hybridů sleduje více informací. Zaznamenávat lze například spotřebované palivo, ujetou vzdálenost a míru využívání elektrického pohonu.
Úřady nezajímá, zda jezdíte za pět nebo za osm
Sběr těchto údajů neznamená, že by Evropská unie kontrolovala spotřebu každého jednotlivého řidiče a následně jej za vysoké hodnoty trestala. Smyslem je něco jiného.
Výrobci homologují automobily na základě standardizovaných testů. Současná metodika WLTP se skutečnému provozu přiblížila více než dřívější systém NEDC, pořád ale musí používat přesně stanovené podmínky.
Jen díky tomu lze spotřebu různých automobilů objektivně porovnávat. Skutečná silnice však žádné laboratorní podmínky nenabízí. Na výslednou spotřebu má vliv rychlost, venkovní teplota, délka jednotlivých jízd, používání klimatizace nebo topení, zatížení automobilu i styl řidiče.
Auto, které při laboratorním měření dosáhne určité hodnoty, tak může v reálném provozu jezdit za podstatně více.
Vysoká spotřeba není důvodem k vyhození z STK
Kolem získávání údajů o spotřebě může snadno vzniknout dojem, že automobil s příliš vysokou spotřebou technickou kontrolou neprojde.
Tak to ale nefunguje. Neexistuje žádná univerzální hranice například šest litrů na 100 kilometrů, po jejímž překročení by technik automobil automaticky označil za nevyhovující.
Takové pravidlo by ostatně nedávalo smysl. Pro malé městské auto může být spotřeba šest litrů poměrně vysoká, zatímco u velkého SUV jde naopak o velmi nízkou hodnotu.
Pokud tedy automobilka uvádí spotřebu pět litrů na 100 kilometrů a konkrétní majitel dlouhodobě jezdí za sedm, samo o sobě to neznamená problém při technické kontrole. Úloha STK spočívá v tomto případě především v získání potřebných provozních údajů z automobilu.
Náhlý nárůst spotřeby už ale může něco znamenat
Jiná situace nastává ve chvíli, kdy se spotřeba konkrétního automobilu bez zjevného důvodu výrazně zvýší. Pokud jste několik let jezdili například za šest litrů a auto najednou začne potřebovat osm, může to upozorňovat na technickou závadu.
Příčinou může být například vadná lambda sonda nebo problém s měřením množství nasávaného vzduchu. Řídicí jednotka potom nemusí správně vyhodnocovat podmínky spalování a motor může dostávat více paliva, než skutečně potřebuje.
Častým viníkem bývá také termostat. Pokud zůstane otevřený, motor se může zahřívat příliš pomalu nebo se vůbec nedostane na správnou provozní teplotu. Řídicí jednotka pak může dlouhodobě pracovat v režimu odpovídajícím studenému motoru, což se projeví vyšší spotřebou. Za problémem mohou stát také vstřikovače.
Spotřebu umí zvýšit i brzdy a pneumatiky
Motor přitom nemusí být jedinou příčinou. Poměrně nenápadnou závadou je přibrzděný třmen. Brzdová destička zůstává v kontaktu s kotoučem, kolo klade větší odpor a motor musí neustále překonávat další ztráty.
Výsledkem je nejen vyšší spotřeba, ale také rychlejší opotřebení brzd a v některých případech výrazné zahřívání kola.
Spotřebu mohou zhoršit také podhuštěné pneumatiky. Vyšší valivý odpor znamená, že automobil potřebuje k jízdě více energie. Podobný efekt může mít špatně nastavená geometrie kol nebo poškozené ložisko.
Pokud tedy spotřeba bez zjevného důvodu vyskočí o litr nebo dva, nemusí být chyba pouze ve stylu jízdy nebo vysoké ceně paliva. Vyplatí se prověřit technický stav automobilu.
Brusel chce především znát skutečnost
Pro Evropskou unii má sběr dat především statistický význam. Čím více údajů z běžně provozovaných automobilů získá, tím přesněji lze zjistit, jak velký rozdíl existuje mezi homologací a skutečným provozem. A právě to může být důležité při přípravě budoucích emisních předpisů.
Pokud se například ukáže, že určitý druh pohonu dosahuje v reálném světě dlouhodobě podstatně horších výsledků než při laboratorním testování, mohou se postupně upravovat pravidla používaná při jeho hodnocení.
Největší pozornost se opět soustředí především na plug in hybridy. Jejich velmi nízká tabulková spotřeba vychází z předpokladu, že majitel bude pravidelně nabíjet baterii a využívat možnost jízdy čistě na elektřinu.
Pokud ale řidič nabíjení ignoruje, skutečná spotřeba může být násobně vyšší než údaj uváděný při homologaci.
Na STK tedy šest litrů opravdu řešit nemusíte
Samotný údaj o spotřebě není novým limitem, podle něhož by se rozhodovalo o technické způsobilosti automobilu. Neexistuje hranice pěti, šesti ani sedmi litrů na 100 kilometrů, kterou by řidič nesměl překročit.
Mohlo by vás zajímat
Provozní data mají především ukázat, jak automobily fungují mimo testovací laboratoře. Z pohledu majitele může být mnohem zajímavější něco jiného. Pokud jeho vlastní vůz začne z ničeho nic spotřebovávat výrazně více paliva než dříve, může to být první známka závady, kterou se vyplatí řešit dříve, než se z malé nepříjemnosti stane drahá oprava.
