Devátá generace Hondy Civic vstoupila na evropský trh v roce 2011 a ani tentokrát se nesnažila splynout s davem. Nabídla výrazný vzhled, netradičně řešený interiér, překvapivě prostornou kabinu a techniku, která ještě nezapomněla na řidiče. Jako ojetina navíc láká příkladnou spolehlivostí, pomalým poklesem hodnoty a atmosférickými motory, které při správném zacházení vydrží opravdu hodně.
Do testu jsme si vybrali modernizovaný exemplář z roku 2016, který nám zapůjčila společnost AAA Auto. Facelift se nejvýrazněji podepsal na přední části karoserie. Civic dostal přepracované světlomety s integrovaným denním svícením LED a nový nárazník, jehož tvary působí podstatně sportovněji než u původního provedení.
Honda se tím snažila běžné verze stylisticky přiblížit tehdejšímu Civicu Type R. Uvnitř už byly zásahy podstatně méně nápadné. Výrobce se soustředil především na bezpečnostní a technickou výbavu. Objevit se zde mohlo automatické přepínání dálkových světel, sledování mrtvého úhlu nebo systém automatického vypínání motoru při stání.
Testovaný vůz navíc dostal paket Sport, který vzhled hatchbacku mění skutečně výrazně. Přední nárazník má mohutné otvory pro přívod vzduchu, na bocích najdeme rozšířené prahy a zadní svítilny jsou zatmavené. Pod zadním oknem přibylo výrazné křídlo, další aerodynamický prvek se nachází nad ním a nechybějí ani malé deflektory v okolí zadních blatníků.
Mohlo by vás zajímat
V kombinaci se sytě červeným lakem a antracitovými koly vypadá Civic velmi atraktivně. Přestože pod kapotou není nejsilnější motor z nabídky, okolí by mu podle vzhledu klidně mohlo přisoudit mnohem větší výkon. Design zestárl překvapivě dobře a ani po letech nepůsobí vůz usedle.
Kabina má vlastní svět
Honda se v interiéru nikdy nebála neobvyklých řešení. Osmá generace Civicu připomínala svým pojetím kokpit kosmické lodi, zatímco její nástupce se částečně vrátil k tradičnějšímu uspořádání. Pořád je však dostatečně originální na to, abyste si jej nespletli s žádným evropským konkurentem.
Palubní deska může při prvním usednutí působit složitě. Stačí však několik kilometrů a člověk zjistí, že její členění má svou logiku. Důležité údaje jsou dobře viditelné, ovladače se nacházejí v dosahu řidiče a nic podstatného nemusíte hledat hluboko v nabídkách palubního systému.
Největší analogový přístroj představuje otáčkoměr umístěný přímo před řidičem. Vedle něj se nachází ukazatel množství paliva a teploty motoru. Rychlost, spotřebu, čas a další údaje zobrazují digitální displeje v horní části palubní desky. Rychloměr je díky tomu téměř v úrovni očí a řidič při jeho sledování nemusí výrazně odvracet pozornost od silnice.
Příjemně padne do rukou také tříramenný volant s dostatečně silným a prošívaným věncem. Řadicí páka je umístěna vysoko na středové konzole, tedy jen kousek od volantu. Při svižné jízdě jde o detail, který dokáže udělat překvapivě velký rozdíl.
Kvalita zpracování patří k silným stránkám interiéru. Jednotlivé díly dobře lícují a kabina ani po letech zpravidla nepůsobí unaveným dojmem. Honda však použila také několik tvrdších plastů, které mohou ve srovnání s některými evropskými konkurenty vypadat laciněji. Celkově se ale Civic řadí k tomu lepšímu, co tehdejší japonská produkce nabízela. Pokud vynecháme prémiové značky, patří zpracování kabiny k nadprůměru.
Bezpečnostní výbava už tehdy uměla hodně
Vlevo pod volantem najdeme několik tlačítek určených k ovládání stabilizačního systému a elektronických pomocníků. Testovaný automobil byl vybaven příplatkovým paketem ADAS I, který v době prodeje stál přibližně 19 000 korun.
Součástí výbavy bylo sledování dopravního značení, varování před opuštěním jízdního pruhu a upozornění na nebezpečí střetu s vozidlem jedoucím vpředu. Městský systém nouzového brzdění dokázal při nízkých rychlostech zasáhnout do jízdy a v ideálním případě kolizi zabránit nebo alespoň zmírnit její následky.
Citlivost některých funkcí ovšem nebyla vždy dokonale vyladěná. Elektronika někdy reagovala i v situaci, kterou měl řidič bezpečně pod kontrolou. Na poměry automobilu uvedeného na trh na začátku minulého desetiletí však šlo o velmi slušnou nabídku. Pokud se podobně vybavený exemplář objeví mezi ojetinami, rozhodně má smysl jej zařadit mezi favority.
Obrovský prostor se skrývá tam, kde ho nečekáte
Na pohled Civic působí jako nízký a sportovně střižený hatchback, uvnitř však dokáže překvapit praktičností. Honda totiž umístila palivovou nádrž pod přední sedadla. Díky tomu vznikl pod zadními sedáky neobvykle velký a téměř rovný prostor.
Zadní sedáky nejsou napevno ukotvené k podlaze a lze je vyklopit vzhůru. Do vzniklého prostoru se vejde jízdní kolo, vyšší zavazadlo, několik tašek nebo přepravka pro psa. Manipulace je jednoduchá a celý systém dokáže v běžném životě nahradit praktičnost podstatně většího automobilu.
Sklopit lze samozřejmě také opěradla, takže Civic zvládne převážet dlouhé předměty. Zavazadlový prostor je už v základním uspořádání nadprůměrně objemný. Praktická stránka patří k největším překvapením tohoto modelu a zároveň k důvodům, proč Civic dává smysl i jako jediné auto do rodiny.
Daň za neobvyklou konstrukci karoserie představuje horší výhled dozadu. Zadní okno je rozdělené příčkou, která se dostává přímo do zorného pole vnitřního zpětného zrcátka. Časem se na to dá zvyknout, ideální řešení to však není.
Atmosférická osmnáctistovka chce otáčky
Pod kapotou testovaného vozu pracoval zážehový motor 1,8 i VTEC. Přeplňovaný benzinový agregát byl u této generace vyhrazen až vrcholnému Civicu Type R. Ostatní zážehové verze zůstávaly věrné atmosférickému plnění.
Základ nabídky tvořila čtrnáctistovka s výkonem 73 kW. Pro klidné cestování a městský provoz dostačuje, výraznější dynamiku od ní ale očekávat nelze. Řidič musí při předjíždění nebo rychlejším rozjezdu pracovat s převodovkou a motor pravidelně vytáčet. Alternativou byly vznětové jednotky o objemu 1,6 a 2,2 litru.
Silnější benzinová osmnáctistovka nabízí 104 kW, tedy 142 koní, při 6 500 otáčkách za minutu. Nejvyšší točivý moment dosahuje 174 Nm při 4 300 otáčkách. Automobil váží přibližně 1 270 kilogramů, takže výkon není třeba rozhýbávat zbytečně těžkou karoserii.
Zrychlení na 100 km/h trvá 9,4 sekundy a nejvyšší rychlost činí 215 km/h. Samotná čísla však nedokážou charakter motoru vystihnout. Při nízkých otáčkách působí jednotka klidně, nenápadně a možná až trochu ospale. Skutečný temperament se začne ukazovat teprve ve chvíli, kdy ručička otáčkoměru zamíří vzhůru.
Osmnáctistovka se s rostoucími otáčkami postupně probouzí. Nad hranicí přibližně 4 000 otáček reaguje mnohem ochotněji a poblíž červeného pole ze sebe vydává to nejlepší. Technologie i VTEC upravuje práci ventilů podle zatížení a otáček, přičemž motoru pomáhá spojit rozumnou spotřebu s chutí pracovat ve vysokém tempu.
Nečekejte prudký nástup turbodmychadla ani mohutný zátah od volnoběhu. Výkon si musíte najít správným převodem a aktivní prací s plynem. Právě to je ale na Civicu zábavné. Motor řidiče nutí zapojit se do dění a při každém přeřazení začíná celé představení znovu.
Druhá rychlost, vysoké otáčky, přesné přeřazení a další cesta k omezovači. Dnešní přeplňované motory mohou být rychlejší a pružnější, ale podobnou radost z obyčejného zrychlování už nabízejí jen málokdy. Osmnáctistovka nepůsobí podle papírových parametrů výjimečně, za volantem však dokáže vyvolat mnohem větší emoce, než by člověk od 142 koní očekával.
Umí být úsporná i hlasitě zábavná
Při klidné jízdě se motor chová kultivovaně a nijak se nedožaduje vysokých otáček. Během testu bylo možné pohybovat se ve městě se spotřebou okolo sedmi litrů na 100 kilometrů. Mimo město může být výsledná hodnota ještě příznivější, pokud řidič odolá pokušení motor pravidelně vytáčet.
K dispozici je také režim ECON. Ten zjemní odezvu na plynový pedál, omezí některé funkce klimatizace a prostřednictvím barevného ukazatele kolem digitálního rychloměru napovídá, jak hospodárně řidič právě jede. Rozdíl v reakci na plyn je natolik výrazný, že jej poznáte hned po prvním rozjezdu.
Pro běžné popojíždění může být úsporný režim příjemný. Na klikaté silnici však charakter auta zbytečně otupuje. Civic je nejzajímavější ve chvíli, kdy má řidič plnou kontrolu nad motorem a může využívat jeho chuť po otáčkách.
Podvozek má rád zatáčky
Naladění podvozku je pevnější, než bývalo u srovnatelných modelů koncernu Volkswagen. Civic ale není nepohodlný a na menších nerovnostech dokáže stále nabídnout přijatelnou úroveň komfortu. Přes výraznější výmoly se do kabiny občas přenese rána od kol, běžné spáry a menší poškození vozovky však zvládá bez zbytečného dramatu.
Zajímavé je, že s rostoucí rychlostí působí podvozek klidněji. Civic se přes drobné nerovnosti přenese lehčeji a velmi dobře drží zvolenou stopu. Nejvíce mu vadí výrazné příčné nerovnosti, které mohou karoserii na okamžik rozhodit.
Vzadu sice nenajdeme víceprvkovou nápravu, přesto má vůz dostatek přilnavosti a v zatáčkách působí jistě. Ochotně mění směr, rychle reaguje na pohyby volantem a překvapuje rychlostí, jakou dokáže projet utažený oblouk.
Řízení je lehké, ale zároveň rychlé a přesné. Auto reaguje prakticky bez prodlevy a řidič nemusí s volantem zbytečně bojovat. Při ubrání plynu v zatáčce dokáže Civic příjemně utáhnout stopu. Zadní část se lehce odlehčí, což vozu dodává hravost, aniž by se choval nebezpečně nebo nevypočitatelně.
Stabilizační systém lze vypnout tlačítkem, což je dnes stále vzácnější. Spojení přesného řízení, mechanicky příjemné převodovky, točivého motoru a ochotného podvozku vytváří velmi povedený řidičský celek. Civic přitom nepotřebuje extrémní výkon ani sportovní podvozek, aby člověka bavil.
Na co si dát při nákupu pozor
Devátá generace Civicu patří mezi spolehlivější ojetiny, ani u ní však není rozumné rezignovat na důkladnou kontrolu servisní historie. U vozů s vyšším nájezdem je důležitější skutečný technický stav než počet kilometrů uvedený na přístrojové desce.
Oba vznětové motory používají řetězové rozvody a při správné údržbě obvykle nezpůsobují zásadní problémy. U automobilů s nájezdem nad 120 000 kilometrů je vhodné ověřit, zda majitel nezanedbal výměny provozních náplní včetně oleje v převodovce. Zvláštní pozornost si zaslouží exempláře s nejasnou historií nebo podezřele dlouhými servisními intervaly.
Slabší motor 1,4 i VTEC lze doporučit především klidným řidičům. Při rozumném zacházení dokáže jezdit přibližně za šest litrů na 100 kilometrů a jeho dlouhodobá spolehlivost je příkladná. Výkon 73 kW ovšem není pro Civic žádný přebytek. Při plném obsazení nebo jízdě po dálnici bude třeba častěji podřazovat.
Čtrnáctistovka se dodávala pouze do hatchbacku s manuální převodovkou. Na trhu ojetin navíc není příliš rozšířená, takže hledání zachovalého exempláře může nějakou dobu trvat.
Mnohem atraktivnější volbou je podle nás benzinová osmnáctistovka s výkonem 104 kW. Nabízí lepší dynamiku, zachovává jednoduchou atmosférickou konstrukci a při správném používání dokáže být rozumně úsporná. Vedle manuální převodovky se objevovala také s automatem, tato kombinace je však na českém trhu poměrně vzácná.
Zájemci o praktičtější kombi musí hledat vozy od roku 2014. V prvních letech prodeje byla devátá generace dostupná pouze jako hatchback. Kombi označované jako Tourer přidává ještě větší zavazadlový prostor, ale zachovává většinu předností základního provedení.
Před koupí doporučujeme vyzkoušet také nastupování a polohu za volantem. Nízký profil karoserie může komplikovat život vyšším postavám. Nad hlavou není místa nazbyt a široký práh společně s níže umístěným sedadlem vyžaduje při nastupování trochu cviku. Někomu to vadit nebude, dlouháni by však měli Civicu věnovat delší zkušební jízdu.
Ojetina, která má stále vlastní charakter
Honda Civic deváté generace není dokonalá. Výhled dozadu omezuje rozdělené zadní okno, některé plasty působí obyčejně a atmosférické motory mohou být v nízkých otáčkách na dnešní poměry poněkud vlažné. Vyšším řidičům navíc nemusí vyhovovat nízká kabina.
Proti tomu však stojí mimořádně praktický interiér, velký zavazadlový prostor, chytrý systém zadních sedadel, povedený podvozek a technika s velmi dobrou pověstí. Silnější motor 1,8 i VTEC navíc připomíná dobu, kdy řidič musel pro výkon něco udělat a právě díky tomu měl z jízdy větší radost.
Mohlo by vás zajímat
Civic je jiný než většina tehdejších konkurentů, aniž by po svém majiteli vyžadoval příliš mnoho kompromisů. Dokáže zastat roli běžného rodinného hatchbacku, přitom se na správné silnici promění v překvapivě zábavné auto. Právě tato kombinace praktičnosti, spolehlivosti a řidičského charakteru z něj dělá jednu z nejzajímavějších ojetin své kategorie.
