Rumunská Constanta byla dějištěm prvního ročníku globální bezpečnostní výzvy automobilky CHERY pořádané v Evropě, a to okamžikem, kdy 228 kg vážící trakční baterie o kapacitě 34,46kWh z vozu CHERY TIGGO 9 CSH byla před zraky motoristických novinářů z 16 zemí Evropy vymontovaná technickým týmem. Následně byla opatrně spuštěna do nádrže s mořskou vodou o hloubce 1,2 metru na 24 hodin při pobřeží Černého moře na pláži Mamaia, v již zmíněném městě Constanta. Druhý den po vytažení z mořské vody byla baterie opět do vozu namontovaná a následně se s ní TIGGO 9 CSH opět rozjel!
Nejdříve bylo nutné provést vizuální prohlídku celé bateriové sady, kontrolu těsnosti, kontrolu izolačního odporu a stav nabití, čímž byly stanoveny referenční hodnoty, vůči kterým byla baterie po 24hodinovém ponoření hodnocena.
Podmínky testu baterie byly nastaveny na salinitu přibližně 35 ‰, což odpovídá slanosti vody v otevřeném oceánu. V rámci tohoto technologického pokusu chtělo CHERY prověřit odolnost akumulátoru vůči slané vodě a jeho bezpečnostní parametry.
Jak to po 24 hodinách koupání dopadlo?
Po 24-hodinovém koupání trakční baterie v mořské vodě byla vytažená a totožným technickým týmem nejdříve zkontrolovaná, zda nedošlo ke korozi, nabobtnání baterie nebo natečení vody do vysokonapěťových či nízkonapěťových konektorů. Po technické kontrole byla baterie opět nainstalovaná zpět do podlahy auta, které se s ní následně rozjelo z 2 metry vysoké rampy přímo na silnici. Auto tedy s touto baterií fungovalo a standardně jezdilo. Co ale přišlo následně?
Mohlo by vás zajímat
Tým z technického oddělení měl připravenou nájezdovou rampu, která byla vysoká zhruba 25 centimetrů. Úkol zněl jasně…. Najet na rampu v rychlosti 15 km/h a seskočit z ní tak, aby se roh rampy potkal s bateriemi v podlaze jakožto s pevnou překážkou. Nakonec došlo k lehkému odření a odtržení spodního plastového krytu, ale vysokonapěťové, či nízkonapěťové konektory mezi bateriovým blokem a vozidlem, stejně jako vstupní a výstupní obvody chladicí kapaliny nevykazovaly žádné známky oděrek ani poškození. Nedošlo ani k úniku elektrolytu, či k žádnému abnormálnímu tepelnému přetížení.
Co měl tento test dokázat?
Testy se zaměřily na dva klíčové aspekty: zda si obal baterie zachoval svou těsnost a zda vysokonapěťový elektrický systém zůstal nadále bezpečně izolován.
Natlakováním krytu baterie a sledováním rychlosti ztráty tlaku technický tým zkoumal jeho těsnost. Naměřená rychlost úniku byla 8,067 Pa/min, což je výrazně pod oficiálním limitem 31 Pa/min. To dokazuje, že si baterie zachovala vysokou úroveň těsnosti i po 24 hodinách koupání ve slané vodě.
Technici také změřili elektrický odpor mezi vysokonapěťovými svorkami a krytem. Vzhledem k tomu, že izolační odpor zůstal nad hodnotou 500 MΩ, výsledky ukázaly, že vysokonapěťový systém si udržel silnou izolační schopnost.
Výsledek také zahrnoval kontrolu vícevrstvého obalu baterie, která se skládá z ocelového štítu podvozku s pevností až 780 MPa. Tato vysokopevnostní ocel je navržena tak, aby odolala oděru a nárazům z nerovného povrchu silnice, a pomáhá odolávat deformacím způsobeným např. vystouplými kameny, hrubým povrchem a dalšími překážkami, čímž chrání kryt baterie a její vnitřní komponenty.
Akce Black Sea Safety Challenge přinesla zcela odlišný a širší inženýrský přístup zkoumání, jak technologie ochrany baterií CHERY fungují při různých formách zátěže. Zcela poprvé automobilka CHERY něco takového prezentovala na území Evropy. Následně by mne osobně zajímalo, jak by CHERY TIGGO 9 CSH s touto baterií fungovalo v dlouhodobějším měřítku. Ideálně s ním jezdit dlouhé trasy, ideálně vůz provozovat trochu „hrubějším“ přístupem a ideálně nabíjet jen na rychlých nabíječkách. Tak uvidíme, co si automobilka CHERY pro nás dále přichystá….
Zajímavost na závěr…
Součástí této 2-denní akce byly i testovací jízdy za volanty různých modelů CHERY po okolí rumunské Constanty, která leží při pobřeží Černého moře. Trasa měřila zhruba 80 kilometrů a během ní bylo možné vidět opravdu mnoho zajímavého. Od rozsáhlých plání plných větrných elektráren, přes obrovskou rafinérii hned za známým letoviskem Mamaia (jaká to letní idylka), až po vesnice, které měří i několik kilometrů, jelikož vedou podél silnic, protože okolo není nikde vůbec nic.
Mohlo by vás zajímat
Samozřejmě bylo zcela běžné vidět nízké rozpadlé domečky vedle kterých naopak stála opulentní (a nevkusná) vila. Naproti tomu jsem nemohl úplně vytknout povrch silnic ani provoz, který bych čekal mnohem chaotičtější. Ani jsem se necítil nijak v nebezpečí nebo ohrožení. Zkrátka a dobře Rumunsko je velmi zajímavé a kromě Karpat stojí za návštěvu i tato oblast.
