Bliknutí, klakson nebo mávnutí rukou. V zahraničí mohou znamenat něco úplně jiného
Před cestou autem do zahraničí si většina řidičů ověří rychlostní limity, ceny dálničních známek, pravidla parkování nebo výši pokut. Mnohem méně pozornosti však věnují tomu, jak spolu místní motoristé na silnici komunikují. Právě neznalost běžných gest, světelných signálů nebo způsobu používání klaksonu přitom může snadno způsobit nedorozumění.
Řidiči napříč Evropou využívají světla, směrovky, výstražná světla, klakson i pohyby rukou k poděkování, omluvě, varování nebo k prosazování přednosti. Význam těchto signálů však není ve všech zemích stejný. To, co jeden motorista považuje za zdvořilost, může druhý vnímat jako výhrůžku nebo projev netrpělivosti.
Čeští řidiči jsou zvyklí například krátce zapnout výstražná světla jako poděkování. Součástí domácí řidičské kultury jsou také nejrůznější pověry a drobné zvyky. Po překročení hranic ale nemusí být stejné chování pochopeno tak, jak jeho autor zamýšlel.
Neznalost místních zvyklostí může být riziková
Podle studie společnosti carVertical považuje 47 procent oslovených řidičů neznalost místní řidičské kultury za okolnost, která může vést k nebezpečným situacím. Dalších 33 procent respondentů uvedlo, že rozdílné zvyklosti způsobují rizikové momenty alespoň někdy.
Pouze 10,9 procenta dotázaných se domnívá, že neznalost místní etikety žádné nebezpečí nepředstavuje. Zbývajících 8,5 procenta si nebylo jistých. Výsledky tak naznačují, že před cestou nestačí znát pouze dopravní předpisy. Užitečné je získat alespoň základní přehled také o způsobu, jakým místní řidiči dávají najevo své úmysly.
Probliknutí může být pozdrav, poděkování i nadávka
Dálková světla patří mezi nejčastější prostředky komunikace mezi motoristy. Jejich konkrétní význam se však mění podle země i situace. V Rumunsku může blikání světly fungovat téměř jako samostatný jazyk. Řidiči jím upozorňují na nebezpečí, žádají pomalejší automobil o uvolnění cesty nebo zdraví své kolegy. Typické je to například při míjení dvou kamionů nebo vozidel taxislužby.
Krátké probliknutí může být také projevem obdivu k neobvyklému, vzácnému nebo drahému automobilu. Dlouhé a výrazně agresivnější blikání má ale zcela jiný charakter. Často nahrazuje hlasitou výtku vůči motoristovi, který někomu vjel do cesty nebo ho jinak omezil.
Ve Velké Británii bývá používání dálkových světel výrazně umírněnější. Probliknutí tam řidiči často chápou jako zdvořilou nabídku přednosti. Český motorista by proto neměl automaticky předpokládat, že se ho druhý účastník provozu snaží vytlačit nebo přimět k rychlejší jízdě.
Klakson není všude pouze varováním
Také používání klaksonu se v jednotlivých částech Evropy výrazně liší. Jeho základní funkcí zůstává upozornění na bezprostřední nebezpečí. V hustém městském provozu ale často slouží také jako výraz podráždění, například když se vozidlo před řidičem po rozsvícení zelené nerozjede dostatečně rychle.
V některých zemích se však krátké zatroubení používá i jako běžný pozdrav. Setkat se s tím lze zejména na venkově v Chorvatsku, Rumunsku nebo ve Francii. Ve Španělsku řidiči troubí při setkání s přáteli nebo příbuznými.
Ve Francii a Portugalsku může klakson posloužit také při návštěvě známých. Řidič po příjezdu před dům krátce zatroubí a nemusí chodit ke dveřím ani používat zvonek.
Britští motoristé mají k podobnému chování mnohem zdrženlivější přístup. Zbytečné troubení často považují za agresivní, nevychované a obtěžující.
Obecně bývá komunikace na silnicích severní Evropy věcnější a méně nápadná. Řidiči v jižní Evropě a na Balkáně jsou oproti tomu expresivnější. Světla, klakson i gesta používají jako běžnou součást každodenního provozu.
Některá gesta fungují napříč Evropou
Přestože se mnoho signálů vykládá rozdílně, existují také zvyklosti, kterým rozumí velká část evropských řidičů. Krátké zapnutí výstražných světel jako poděkování je běžné například v Česku, na Slovensku, v Polsku, Litvě, Rumunsku nebo Chorvatsku. Podobně univerzální je také zvednutá ruka, kterou motorista poděkuje za umožnění zařazení, předjetí nebo průjezdu.
Specifický způsob poděkování používají někteří řidiči nákladních vozidel v Belgii. Poté, co je jiný automobil předjede, rychle za sebou zapnou levý a pravý směrový ukazatel. V jiných evropských zemích se tento signál objevuje podstatně méně často.
Hlasité troubení může oznamovat svatbu
Kolona ozdobených automobilů, která projíždí městem za hlasitého troubení, obvykle neznamená dopravní konflikt. Ve velké části Evropy jde o tradiční součást svatebního průvodu. Tento zvyk je rozšířený například v Česku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Srbsku, Rumunsku, Litvě nebo Lotyšsku. V Srbsku navíc existuje pověra, podle které přináší smůlu, když se cizí řidič pokusí mezi vozidla svatební kolony zařadit.
V Itálii, Španělsku, Portugalsku a Rumunsku se intenzivně troubí také po významných sportovních vítězstvích nebo během demonstrací a veřejných oslav. Klakson se v takových chvílích mění z varovného zařízení na nástroj k vyjádření radosti a podpory.
Varování před hlídkou může být problém
Probliknutí dálkovými světly se v mnoha zemích používá také jako upozornění na policejní kontrolu, měření rychlosti, dopravní nehodu nebo překážku na vozovce. Podle odborníka na automobilový trh společnosti carVertical Matase Buzelise jde o jeden z nejrozšířenějších tichých signálů mezi evropskými motoristy.
Řidiči by si však měli uvědomit, že varování před policejní hlídkou nemusí být všude povolené. Například v Itálii je takové chování zákonem zakázáno. Zdánlivě přátelská pomoc protijedoucím motoristům tak může skončit postihem.
Doma si věříme, v zahraničí už méně
Výsledky průzkumu ukazují, že více než 60 procent řidičů dobře zná nepsaná pravidla a zvyklosti ve své domovské zemi. Při cestování do zahraničí však jejich jistota výrazně klesá. Přibližně dvě třetiny oslovených uvedly, že se v cizině alespoň někdy setkávají s neznámými nebo obtížně pochopitelnými řidičskými návyky. Nemusí přitom jít pouze o gesta nebo blikání světly. Rozdílný může být také přístup k dodržování rychlosti, přednosti nebo k používání jednotlivých jízdních pruhů.
Před dovolenou se proto vyplatí nastudovat nejen ceny paliva, dálniční poplatky a dopravní předpisy, ale také běžnou kulturu řízení v cílové zemi.
Tolerance překročení rychlosti se výrazně liší
Podle Matase Buzelise se v Belgii, Česku, na Slovensku, v Litvě a Lotyšsku vytvořil kvůli nastavení sankcí a toleranci některých radarů nepsaný zvyk jezdit mírně nad povoleným rychlostním limitem. Podobný přístup však nelze automaticky přenášet do dalších částí Evropy. Ve skandinávských zemích mohou být pokuty i za relativně malé překročení rychlosti velmi vysoké. Řidiči proto někdy obdrží oznámení o přestupku až po návratu z dovolené.
Zkušenost z domácích silnic tedy nemusí odpovídat tomu, co policie toleruje v zahraničí. I malá odchylka od limitu se může výrazně prodražit.
K silniční kultuře patří také pověry
Řidičské zvyklosti netvoří pouze světelné signály, klakson nebo způsob dodržování předpisů. V jednotlivých zemích přežívají také nejrůznější rituály a pověry. V Česku, Itálii a Chorvatsku někteří motoristé stále věří, že černá kočka přebíhající přes silnici přináší smůlu. V Rumunsku, Portugalsku a Srbsku se zase v automobilech často objevují ochranné náboženské předměty, například růžence, křížky nebo ikony.
V Litvě upozorňuje nálepka s javorovým listem na začínajícího řidiče a vybízí ostatní k větší trpělivosti. Britští motoristé jsou zase známí tím, že svým vozům často dávají jména.
V Česku a na Slovensku zůstává oblíbená hra, při níž se spolucestující snaží jako první zahlédnout žlutý automobil. V Itálii se někteří lidé vyhýbají přebírání nového vozu nebo delším cestám v úterý a v pátek. Ve Španělsku a Velké Británii se lze setkat s řidiči, kteří při průjezdu tunelem nebo kolem hřbitova zadržují dech, aby odvrátili smůlu.
Několik minut přípravy může zabránit nedorozumění
Znalost místních řidičských zvyků se může na první pohled zdát méně důležitá než kontrola technického stavu auta nebo nákup dálniční známky. Ve skutečnosti ale může výrazně zjednodušit cestování a omezit množství stresových situací.
Řidič, který chápe význam běžných gest a signálů, dokáže lépe odhadnout úmysly ostatních. Zároveň se snižuje riziko, že jeho vlastní chování bude v zahraničí působit nezdvořile, agresivně nebo nebezpečně.
Před delší cestou proto není od věci zjistit, jak místní motoristé používají dálková světla, klakson, výstražná světla nebo gesta rukou. Pravidla silničního provozu jsou sice zásadní, ale běžný provoz ovlivňuje také řada nepsaných zvyklostí.
Metodika průzkumu
Studie společnosti carVertical vychází z průzkumu, který se zobrazoval uživatelům na načítací obrazovce přehledů historie vozidel. Sběr odpovědí probíhal od června do července 2026 a zapojilo se do něj více než 4 000 respondentů z více než 25 zemí.
Průzkum byl určen pouze uživatelům služeb carVertical. Výsledný vzorek proto tvoří především lidé, kteří se aktivně zajímají o ojeté automobily a jejich historii.
Společnost carVertical se zaměřuje na poskytování přehledů historie vozidel. Působí ve 37 zemích, především v Evropě, ale také ve Spojených státech, Mexiku a Austrálii. Informace získává z více než 1 000 registrů a databází po celém světě. Zákazníkům tak poskytuje podklady, které jim mohou pomoci při rozhodování o nákupu ojetého automobilu.
.« Toyota výrazně zlevnila oblíbené modely. Hybrid teď nabízí od 3990 Kč měsíčně Nové auto pro normální lidi za nízkou cenu. Je praktické, pohodlné a skoro nic mu nechybí »
