Za nový vůz zaplatíte stovky tisíc korun, někdy i několik milionů, a očekáváte především bezstarostné ježdění. Mechanik Juan José Ebenezer však upozorňuje, že vysoká pořizovací cena ani slavné logo spolehlivost nezaručují. Sám má Range Rover Evoque, na delší cestu si ale raději bere BMW s téměř 400 000 kilometry na tachometru.
Když si někdo pořídí nové auto, obvykle tím chce vyřešit několik starostí najednou. Nemusí pátrat po skutečném nájezdu, prověřovat minulost předchozího majitele ani zjišťovat, zda se pod pěkným lakem neskrývají následky nehody. Odpadá také nejistota kolem dřívějších oprav a údržby. Vůz právě opustil továrnu, všechno by tedy mělo fungovat tak, jak výrobce zamýšlel.
Právě za tento pocit jistoty jsou zákazníci ochotni zaplatit nemalé peníze. Jejich představa bývá jednoduchá: několik let budou tankovat nebo nabíjet, občas zajedou na předepsanou prohlídku a jinak se o techniku nemusí příliš zajímat. Nové auto má sloužit, nikoli pravidelně zaměstnávat majitele návštěvami servisu.
Mohlo by vás zajímat
Automechanik Juan José Ebenezer, který si získal pozornost na sociálních sítích, ovšem tvrdí, že takové očekávání nemusí odpovídat realitě. Současnou nabídku hodnotí velmi přísně. Podle jeho názoru je skutečně dobrých a spolehlivých nových vozů málo a při nákupu hraje stále větší roli štěstí na konkrétní kus.
Je to ostré hodnocení, které nelze bez dalšího vztáhnout na všechny značky a modely. Zkušenost jednoho mechanika sama o sobě nepředstavuje důkaz, že celý automobilový průmysl vyrábí horší auta než dříve. Jeho vlastní přístup k automobilům však stojí za pozornost. Moderní vůz totiž má, ale když potřebuje absolvovat dlouhou trasu, větší důvěru vkládá do podstatně staršího auta.
Range Rover pro radost, staré BMW na cestování
V Ebenezerově garáži stojí Range Rover Evoque. Mechanik se netají tím, že se mu tento automobil líbí a že jej vnímá jako atraktivní a příjemný vůz. Současně ale otevřeně přiznává, že při jeho výběru nehrála hlavní roli očekávaná spolehlivost. Rozhodující bylo především to, že se auto líbilo jeho manželce.
Když ovšem plánuje delší cestu nebo cestování po Evropě, dává podle svých slov přednost BMW X3 z roku 2005. To už má najeto téměř 400 000 kilometrů a za sebou více než dvě desetiletí provozu. Přesto mu důvěřuje více než svému modernímu Range Roveru.
Na první pohled to může působit zvláštně. Novější automobil by přece měl těžit z let technického vývoje, lepších materiálů i pokročilejších výrobních postupů. Starý vůz má naopak za sebou dlouhou historii používání a řada jeho součástí může být opotřebovaná.
Jenže důvěra v auto nevychází pouze z roku výroby. Majitel, který svůj vůz dobře zná, ví, jak se chová, co už se na něm opravovalo a které části mohou vyžadovat pozornost. U starší techniky navíc může být snazší pochopit příčinu závady a určit způsob opravy. Pro zkušeného mechanika tak může být známé auto s vysokým nájezdem předvídatelnějším společníkem než mnohem mladší vůz.
Prémiová značka není zárukou bezproblémového provozu
Ebenezer upozorňuje také na to, že spolehlivost nelze automaticky odvozovat od pořizovací ceny. Dražší auto může nabídnout kvalitnější interiér, více pohodlí, silnější motor nebo bohatší výbavu. To ale ještě neznamená, že jeho majitel nebude řešit závady.
Jako příklad uvádí Mercedes, který měl podle jeho vyjádření během pouhých 15 000 kilometrů absolvovat už třináct návštěv servisu. Pokud tento popis odpovídá skutečnosti, jde o zkušenost, kterou by u nového automobilu chtěl zažít málokdo. Zvlášť pokud si zákazník připlatil i za očekávání vysoké kvality.
Ani takový jednotlivý případ však není možné považovat za hodnocení celé značky. Ukazuje spíše na rozdíl mezi tím, co si kupující od nového auta slibuje, a tím, co může přinést provoz konkrétního kusu. Vysoká částka na faktuře sama o sobě nezaručí, že vůz bude po několik let potřebovat pouze běžnou údržbu.
Více schopností znamená také více možných závad
Moderním automobilům nelze upřít obrovský pokrok. Ve srovnání s vozy starými několik desetiletí zpravidla lépe chrání posádku, nabízejí více pohodlí a dokážou řidiči pomáhat v situacích, ve kterých byl dříve odkázán výhradně sám na sebe. Vývoj přinesl také účinnější motory, lepší brzdy a u mnoha modelů vyšší výkon při nižší spotřebě.
S každou další funkcí však přibývá technika, která se může porouchat. Současné auto už nelze vnímat jen jako soubor mechanických částí kolem motoru a převodovky. Důležitou roli v něm hrají řídicí jednotky, jejich vzájemná komunikace a software.
O dění před vozem se stará radar, dopravní značky rozpoznává kamera a další senzory sledují okolí. Multimediální systém může být připojený k internetu a řada prvků výbavy funguje jen díky souhře několika elektronických systémů. Pro uživatele to znamená nové možnosti a větší komfort. Pro servis zároveň vzniká více míst, na kterých může hledat příčinu potíží.
U staršího auta bývá například závada startéru, alternátoru, čerpadla nebo některé části podvozku poměrně srozumitelným problémem. Ani taková oprava nemusí být vždy levná či snadná, zkušený mechanik ale často ví, čím začít. U moderního vozu může stejný vnější projev souviset se senzorem, softwarem nebo komunikací mezi jednotkami. Náročné pak není jen odstranění závady, ale už její správné určení.
Vzpomínky na stará auta mohou být až příliš laskavé
Podle Ebenezera bylo dříve běžnější narazit na automobil s prověřenou technikou, který jednoduše fungoval. Připouští, že nepovedené motory a problémové modely existovaly i v minulosti, přesto má za to, že zákazník měl větší šanci vybrat si spolehlivý vůz.
Zmiňuje například někdejší Peugeoty a jejich pověst odolných aut. U některých moderních modelů stejné značky by podle něj řada motoristů dnes postupovala mnohem opatrněji. Obdobné příklady by se ovšem daly hledat také u dalších výrobců. Každá automobilka má ve své historii povedené konstrukce i řešení, která zákazníkům přinesla více starostí, než čekali.
Při podobném srovnávání je navíc snadné přehlédnout jednu důležitou okolnost. Na silnicích dnes potkáváme především ta starší auta, která dlouhé roky vydržela. Modely a konkrétní kusy, které měly zásadní problémy, už často dávno zmizely na vrakovištích.
Vzpomínáme proto na motory schopné ujet stovky tisíc kilometrů, zatímco na neúspěšné konstrukce postupně zapomínáme. Z toho pak může vzniknout dojem, že kdysi fungovalo téměř všechno a dnes skoro nic. Tak jednoduché to ale není. Také před dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti lety se prodávala auta s vážnými konstrukčními nedostatky.
Výrobci dnes řeší mnohem více požadavků
Do porovnání vstupuje také to, co všechno musí dnešní automobil zvládnout. Výrobci řeší emise, spotřebu, bezpečnost, hlučnost i rostoucí nároky zákazníků na pohodlí a výbavu. Řada požadavků, které jsou nyní samozřejmostí, před desítkami let vůbec neexistovala nebo měla podstatně jinou podobu.
Výsledkem je technika, která dokáže více, ale současně bývá složitější. Moderní vůz tak může svého předchůdce překonávat téměř ve všech měřitelných vlastnostech, a přesto může být obtížnější jej opravit nebo dlouhodobě udržovat.
Problém se může projevit i ve chvíli, kdy závada jednoho systému zasáhne další funkce automobilu. Jednotlivé části spolu totiž stále častěji úzce spolupracují. To, co se řidiči jeví jako několik různých potíží, může mít jedinou společnou příčinu, jejíž nalezení ale nemusí být snadné.
Složitost se následně promítá také do nákladů. Auto může deset let sloužit bez větších problémů, ovšem porucha drahé elektroniky nebo emisního systému po skončení záruky dokáže provoz výrazně prodražit. Ve srovnání se starším vozem může být účet za konkrétní opravu několikanásobně vyšší.
Mechanik doporučuje důslednější péči
Přes svou kritiku Ebenezer netvrdí, že by se moderní automobil nedal udržet v dobrém stavu. Podle něj ale potřebuje pečlivější přístup a více pozornosti, než mu někteří majitelé věnují.
Sám uvádí, že se při údržbě svého vozu nespokojí pouze s běžným předepsaným intervalem. Olej například mění každých 10 000 kilometrů a zmiňuje také další preventivní postupy. Právě v důsledné péči vidí jeden z rozdílů mezi autem, které začne zlobit poměrně brzy, a vozem, který vydrží sloužit výrazně déle.
V tomto bodě se jeho postoj shoduje s názorem mnoha dalších mechaniků. Pravidelná údržba zůstává důležitá bez ohledu na logo na kapotě a stáří automobilu. Ani drahý nový vůz není důvodem k tomu, aby majitel péči o techniku podceňoval.
Pokrok a spolehlivost nejsou totéž
Na otázku, zda jsou dnešní auta horší než ta před dvaceti lety, tedy nelze odpovědět jednoduchým ano či ne. Nový automobil bude zpravidla bezpečnější, pohodlnější a technologicky vyspělejší. V mnoha případech nabídne také nižší spotřebu a schopnosti, o kterých se řidičům starších vozů ani nesnilo.
Dlouhodobé vlastnictví však nemusí být stejně jednoduché. Více funkcí znamená složitější techniku a ta může majitele více připoutat k odbornému servisu. Kvality vozu při každodenním používání a náročnost jeho případných oprav jsou dvě různé věci.
Ebenezerovo tvrzení, že při výběru nového auta rozhoduje především štěstí, je proto vhodné chápat jako jeho osobní, velmi vyhraněný pohled. Nelze z něj udělat obecné pravidlo pro všechny současné automobily. Přesto otevírá téma, které je pro zákazníky podstatné: nový vůz ani vysoká cena automaticky neznamenají bezstarostné roky za volantem.
Mohlo by vás zajímat
A právě tím se dá vysvětlit i jeho důvěra ve staré BMW. Automobil s téměř 400 000 kilometry nemusí být objektivně lepší než nový model za stovky tisíc či miliony korun. Pro člověka, který zná jeho historii, techniku a slabá místa, ale může představovat menší nejistotu. Ví totiž, co od něj čekat — a pro dlouhou cestu je taková zkušenost někdy důležitější než datum výroby.
