Jednotná maximální rychlost 100 km/h na dálnicích napříč Evropou zní jako opatření, které by zásadně změnilo cestování autem. Právě takovou představu šíří rakouský ekonom a aktivista Günther Fehlinger-Jahn. Přestože jeho výzva vyvolala pozornost motoristických médií, o připravované nařízení Evropské unie se nejedná.
Řidiči při cestování po Evropě střídají nejen země, ale také pravidla. Někde mohou po dálnici jet sto třicet, jinde nejvýše sto dvacet a na části německé dálniční sítě všeobecné rychlostní omezení nenajdou. Rakouský aktivista Günther Fehlinger-Jahn by tuto pestrost rád nahradil jedinou hodnotou. Podle jeho představy by na evropských dálnicích a hlavních silnicích měla platit maximální povolená rychlost 100 km/h.
Mohlo by vás zajímat
K rozproudění debaty přitom nepotřeboval vystoupení v Evropském parlamentu ani podporu některé z vlád. Stačil příspěvek na sociální síti X, který následně zaujal motoristické weby. S rostoucí pozorností se ale snadno ztrácí podstatná informace: mezi osobní výzvou a návrhem, o němž skutečně jednají evropské instituce, je značný rozdíl.
Výzva aktivisty, nikoli chystané evropské pravidlo
Fehlinger-Jahn nezastává funkci eurokomisaře a není ani členem zákonodárné instituce. Vede Austrian Committee for NATO Enlargement, rakouské zájmové sdružení prosazující rozšiřování NATO a Evropské unie. V médiích vystupuje jako ekonom a politický aktivista, který své postoje často zveřejňuje na sociálních sítích.
Také nizozemský TopGear upozorňuje, že nejde o představitele Evropské komise. Jeho organizace má sloužit k prosazování politických myšlenek a vyvolávání veřejné diskuse. Právě do této kategorie patří i požadavek na celoevropskou dálniční stovku. Nejde o legislativní návrh Evropské unie ani o opatření projednávané evropskými institucemi.
Navíc není zcela jednoznačné, na která vozidla by se zamýšlené omezení mělo vztahovat. Už v březnu 2026 se objevila starší podoba této výzvy, v níž Fehlinger-Jahn zmiňoval benzinové automobily a nákladní vozy. Nešlo tedy o stejná pravidla pro všechny bez ohledu na druh pohonu. Některá italská média v této souvislosti uvádějí také variantu, podle níž by elektromobily mohly nadále jezdit rychlostí až 130 km/h.
Nižší spotřeba dává smysl. Celkové úspory se ale počítají složitěji
Důvody, kterými autor svou myšlenku obhajuje, jsou srozumitelné. Pomalejší doprava má přinést méně nehod, nižší spotřebu energie, omezení emisí i hluku. Jednotná rychlost by podle něj zároveň zjednodušila pravidla pro řidiče cestující mezi jednotlivými státy.
Z pohledu samotného automobilu má argument o spotřebě jasný základ. Při ustálené jízdě rychlostí 100 km/h potřebuje vůz méně energie než při 130 km/h. S rostoucí rychlostí totiž výrazně stoupá odpor vzduchu, který musí překonávat. Rozdíl se tak může projevit při tankování i na dojezdu elektromobilu.
Z toho však ještě nelze jednoduše odvodit, o kolik by klesla spotřeba v celé zemi, natož v celé Evropě. Rakouský autoklub ÖAMTC například zpochybnil tvrzení, že plošné snížení dálničního limitu ze 130 na 100 km/h přinese úsporu až 25 procent. Pro celkový výsledek je důležité, jak velká část jízd připadá na dálnice, kolik kilometrů na nich auta skutečně absolvují nebo kolik řidičů běžně využívá nejvyšší povolenou rychlost.
Obdobně je potřeba rozlišovat i argumenty týkající se bezpečnosti. Nižší rychlost zkracuje brzdnou dráhu a při nehodě zmírňuje následky nárazu. To ovšem samo o sobě neurčuje, že právě stovka musí být nejvhodnějším limitem pro všechny evropské dálnice bez ohledu na jejich podobu a dopravní podmínky.
Evropa už se stovkou zkušenosti má
Pro české motoristy představuje obvyklý dálniční limit 130 km/h známou hodnotu. Stejnou rychlost obecně povoluje osobním automobilům do 3,5 tuny také Rakousko. Ve Španělsku a Portugalsku se naproti tomu na dálnicích jezdí nejvýše 120 km/h. Německo si na velké části své dálniční sítě zachovává provoz bez všeobecného rychlostního limitu, přičemž doporučená rychlost činí 130 km/h.
Výrazně blíže diskutované představě má Nizozemsko. Na většině tamních dálnic platí přes den maximální rychlost 100 km/h, zatímco mimo denní omezení může být povoleno až 130 km/h. Nizozemští řidiči tak s dálniční stovkou mají každodenní zkušenost. I proto tam podobná výzva nemusí vyvolávat takové překvapení jako v zemích, kde je běžné jezdit rychleji.
Vlastní příklad nabízí také Rakousko. Prostřednictvím systému označovaného jako IG-L může na vybraných dálničních úsecích omezovat rychlost na 100 km/h kvůli kvalitě ovzduší. Právě na existenci takových opatření Fehlinger-Jahn odkazuje. Svou představu prezentuje jako rozšíření již používaného principu z konkrétních míst na celý evropský prostor.
České řidiče zatím žádná plošná změna nečeká
Zavedení společného rychlostního limitu by vyžadovalo mnohem více než ohlas na sociálních sítích. Stanovování nejvyšší povolené rychlosti je nyní v pravomoci jednotlivých států. Celoevropské sjednocení by proto předpokládalo nejen politickou shodu, ale také zásadní změnu dosavadního způsobu rozhodování.
Některá italská média z tohoto důvodu vnímají výzvu především jako politickou provokaci, jejímž cílem je přitáhnout pozornost a otevřít debatu. Nepovažují ji za předzvěst bezprostředně připravované změny pravidel.
Mohlo by vás zajímat
Čeští řidiči tedy nemají na základě tohoto příspěvku důvod očekávat, že jim Brusel brzy nařídí jezdit po všech dálnicích maximálně stovkou. Diskutovaný nápad sice znovu otevřel otázku vztahu mezi rychlostí, spotřebou a bezpečností, k závaznému evropskému opatření má však daleko.
