Málokteré auto si vysloužilo tolik posměšků kvůli vzhledu jako Fiat Multipla. Jenže stačí otevřít dveře, posadit se dovnitř a vyrazit na cestu, aby člověk začal jeho tvůrcům alespoň trochu rozumět. Šest samostatných sedadel ve dvou řadách, výborný výhled a mimořádně využitelný interiér jsou argumenty, které se pod nánosem vtipů o nejošklivějším autě světa snadno ztrácejí. Vyzkoušeli jsme, co tahle svérázná ojetina skutečně nabízí a kde naopak naráží na své limity.
V automobilovém průmyslu se originalita cení, ovšem jen do chvíle, než začne odrazovat zákazníky. Fiat Multipla je názornou ukázkou toho, jak tenká taková hranice může být. Na konci devadesátých let přinesl rodinný automobil, který se odmítal řídit zavedenými pravidly. Nešlo přitom pouze o snahu upoutat pozornost. Za neobvyklými proporcemi se skrývalo promyšlené uspořádání kabiny, které mělo posádce nabídnout maximum prostoru na poměrně malé zastavěné ploše.
Uznání se mu dostalo dokonce i v newyorském Muzeu moderního umění, kde byl vystaven jako příklad inovativního přístupu k osobnímu automobilu. Obdiv odborníků se však do mimořádného obchodního úspěchu nepřetavil. Pro řadu zákazníků byl vzhled zkrátka příliš velkou překážkou, přes kterou se nedokázali přenést ani kvůli praktickým přednostem.
A právě to je na Multiple zajímavé dodnes. Zvenku vyvolává pochybnosti, uvnitř často překvapí a za volantem působí podstatně normálněji, než by člověk podle její siluety čekal.
Karoserie, na kterou se nezapomíná
Původní Multipla vypadá, jako by konstruktéři vzali spodní část běžného auta a na ni posadili samostatnou, bohatě prosklenou kabinu. Výrazný přechod mezi oběma částmi spolu s neobvyklým uspořádáním předních světel vytvořil tvář, kterou si s ničím jiným nespletete. Označit ji za krásnou vyžaduje určitý osobní vkus, upřít jí vlastní charakter však nelze.
Velké prosklené plochy mají navíc zcela konkrétní přínos. Posádka sedí výše a boční okna sahají poměrně hluboko, takže výhled do okolí je velmi dobrý. V městském provozu i při manévrování to přijde vhod. Odvrácenou stranou je pocit, že sedíte ve výkladní skříni. Kdo má rád soukromí a chce za volantem splynout s davem, nebude se v původní Multiple cítit úplně nenápadně.
Mohlo by vás zajímat
Pozdější modernizace nejvýraznější výstřelky odstranila. Příď dostala konvenčnější podobu a přiblížila se ostatním tehdejším fiatům. Z pohledu zákazníka, kterému původní provedení připadalo nestravitelné, šlo o vítanou změnu. Z pohledu příznivce originálního designu ovšem Multipla přišla o velkou část svého kouzla.
Umírněný předek totiž působí vedle stále neobvykle tvarované kabiny trochu nesourodě. Původní provedení bylo kontroverzní, ale jeho jednotlivé části k sobě patřily. Modernizovaná verze se snaží být obyčejnější, přestože základní proporce obyčejné nejsou. Navíc se změna vzhledu nepromítla do stejně zásadního omlazení technického základu, na kterém už bylo stáří znát.
Nabízí se otázka, zda by s konvenčnější přídí od samého začátku neměla Multipla blíže k úspěchu Renaultu Scénic nebo Opelu Zafira. Odpověď už nezjistíme. Jisté je, že odvaha Fiatu vytvořila automobil, o němž se mluví i dlouho poté, co jeho tehdejší konkurenti přestali vzbuzovat jakékoli emoce.
Šest lidí ve dvou řadách dává překvapivý smysl
Nejsilnější argument Multiply najdete po otevření dveří. Místo obvyklých dvou předních sedadel jsou tu tři a stejný počet samostatných míst čeká také vzadu. Šest cestujících tak nemusí využívat třetí řadu, která u jiných rodinných automobilů často ubírá prostor zavazadlům.
Aby si lidé sedící vedle sebe nepřekáželi rameny, jsou prostřední sedadla v obou řadách posunuta o něco dozadu. Jde o jednoduchý detail, který pomáhá využít šířku kabiny účelněji. Samotná karoserie měří na šířku 1 871 mm a Fiat se snažil z tohoto rozměru dostat co nejvíce také uvnitř.
Boční stěny i okna proto stojí téměř kolmo. Kabina se směrem ke střeše výrazně nezužuje a cestující nepřicházejí zbytečně o místo v úrovni ramen a hlavy. Podobně důmyslně jsou řešena vnitřní madla dveří. Nacházejí se nezvykle vysoko, takže je zvenku vidíte přes boční skla, ale uvnitř tolik nezasahují do prostoru posádky.
Praktičnost pokračuje zcela rovnou podlahou a možností samostatně sklápět nebo vyjímat sedadla. Interiér tak lze přizpůsobit tomu, zda právě převážíte rodinu, rozměrnější náklad, nebo kombinaci obojího. Multipla v tomto směru používá recept známý z velkých MPV, ovšem v podstatně kompaktnějším balení.
Právě při prohlížení kabiny začíná její zvláštní karoserie dávat smysl. Tvary nevznikly jen proto, aby šokovaly. Řada z nich slouží prostoru a jeho využitelnosti, byť za cenu vzhledu, který se nikdy nemohl zavděčit každému.
Palubní deska má vlastní pravidla
Tři přední sedadla znamenala nutnost jinak uspořádat také palubní desku. Fiat se do toho pustil se stejnou odvahou jako do návrhu karoserie. Zapomeňte na klasickou přístrojovou kapličku před řidičem a obvyklou středovou konzolu. Většina důležitých prvků se soustředí do výrazně vystouplé části uprostřed.
Najdete zde přístroje, výdechy ventilace i ovládání klimatizace. V testovaném voze nechybělo autorádio s přehrávačem CD, zatímco řadicí páka vystupovala z palubní desky napravo od volantu. Na pohled je to nezvyklá směs tvarů, ale prostorový přínos je zřejmý. Řidič ani jeho dva přední spolucestující nemusejí bojovat s mohutnou konzolou v oblasti kolen.
Praktické jsou také uzavíratelné odkládací schránky po obou stranách palubní desky. V rodinném autě se podobná místa rychle zaplní a jejich přítomnost oceníte častěji než výtvarnou čistotu interiéru.
Některé ovladače ovšem vyžadují zvyk. Nastavení dvoudílných vnějších zrcátek se ovládá tlačítky na stropě, zatímco páku parkovací brzdy je nutné hledat vlevo od řidiče, mezi sedadlem a dveřmi. Po přesednutí z běžného automobilu tak ruce zpočátku míří jinam, než by měly.
Volant má příjemný průměr a nabízí řadu tlačítek, jeho plastový povrch však v rukou klouže. Zvláštní kompromis představuje také klimatizace. Teplotu a intenzitu proudění vzduchu si hlídá sama, směr foukání ale musí zvolit řidič ručně.
Při testu nás příliš nepřesvědčily ani stěrače. Vedle jejich nevýrazného účinku vadilo především ovládání ostřikování. Přitažení páčky poslalo kapalinu na sklo, samotné setření však vyžadovalo další úkon otočným ovladačem. Ve chvíli, kdy potřebujete rychle očistit čelní sklo, je takové řešení zbytečně nešikovné.
Naftová devatenáctistovka se k Multiple hodí
Motorová nabídka nebyla tak široká jako u některých konkurentů. Jejím základem byla benzinová šestnáctistovka 16V o výkonu 76 kW, tedy přibližně 103 koní. Vedle ní existovalo také provedení šestnáctistovky upravené pro spalování stlačeného zemního plynu CNG. Zájemci o naftu měli k dispozici čtyřválcovou devatenáctistovku v několika výkonových verzích.
Pod kapotou zkoušeného automobilu zapůjčeného od AAA Auto pracoval motor 1.9 MultiJet se vstřikováním common-rail. Nabízel 88 kW, tedy 120 koní, při 4 000 otáčkách za minutu a točivý moment 255 Nm při 2 000 otáčkách. V nabídce Multiply šlo o nejvýkonnější variantu.
Papírové parametry slibují zrychlení z klidu na 100 km/h za 12,1 sekundy a nejvyšší rychlost 178 km/h. Z rodinného MPV tím sportovní automobil nevzniká, pro běžné cestování ale taková dynamika stačí. Naftový motor se navíc k charakteru vozu hodí lépe než základní benzinová jednotka, zejména když se kabina zaplní cestujícími.
Součástí pohonného ústrojí je pětistupňová manuální převodovka. Kratší odstupňování pomáhá motoru udržovat vůz v pohybu bez pocitu výrazné těžkopádnosti. Samotné řazení je použitelné, nikoli však příkladně přesné. Páka má poněkud gumový chod a občas se při změně převodu lehce zadrhne. Není to vlastnost, která by zásadně kazila každou cestu, ale příjemnější mechanismy rozhodně existují.
V zatáčkách umí víc, než naznačuje silueta
Vysoký posaz a karoserie dosahující téměř 1,7 metru nevzbuzují před první zatáčkou velká sportovní očekávání. Po několika kilometrech ale počáteční nedůvěra ustupuje. Multipla se na silnici chová jistěji, než by její neobvyklé proporce napovídaly.
Široký postoj a kola umístěná blízko rohů karoserie přispívají ke stabilitě. Při běžném tempu vůz nabízí příjemný cestovní komfort a v obloucích se dlouho chová neutrálně. Teprve při vyšších nárocích začne přecházet do očekávatelné nedotáčivosti.
S Multiplou se tedy dá jet poměrně svižně. To však ještě neznamená, že k takové jízdě bude posádku vybízet. Měkčí naladění podvozku a omezené boční vedení sedadel způsobují, že se člověk při rychlejším průjezdu zatáčkou musí v sedačce trochu zapírat. Ještě méně příjemné je to pro cestujícího uprostřed vpředu, který nemá po ruce ani vhodné madlo.
Nejlépe proto automobil působí při plynulém cestovním tempu. Podvozek zvládá nabídnout slušnou jistotu, aniž by vyžadoval neustálou pozornost, a posádka může využívat pohodlí i výhled. Na rozbitých úsecích se ovšem ozývají výraznější rázy a od kol přichází více hluku, než by bylo příjemné.
Slabší stránkou jsou také brzdy. Při zpomalování je znát, že mají s vozem dost práce. Celkově tak jízdní projev odpovídá především praktickému rodinnému automobilu, jehož schopnosti v zatáčkách příjemně překvapí, ale jehož hlavním úkolem zůstává klidná přeprava lidí a zavazadel.
Při koupi rozhoduje motor i zacházení předchozích majitelů
Benzinová šestnáctistovka má pověst poměrně spolehlivého motoru, v Multiple však nepracuje v jednoduchých podmínkách. Musí se vypořádat s hmotností vozu i odporem vysoké karoserie a při požadavku na svižnější jízdu potřebuje otáčky. Kratší převody jí pomáhají, současně ale přispívají k vyšší hlučnosti.
Přestože může být tato jednotka v jiných automobilech příjemně pružná a rozumně úsporná, tady je třeba počítat se spotřebou přibližně 9 až 10 litrů benzinu na 100 kilometrů. Kdo očekává, že jednoduchý benzinový motor automaticky zajistí levný provoz za všech okolností, mohl by být zklamaný. Jeho předností je spíše menší technická složitost než mimořádně nízké účty u čerpací stanice.
Naftová devatenáctistovka nabízí lepší poměr dynamiky a spotřeby. Vedle testovaného provedení s výkonem 88 kW se u starších vozů objevují také varianty 1.9 JTD s výkony 77, 81 a 85 kW. Při výběru je proto dobré vědět, kterou konkrétní verzi máte před sebou, a neposuzovat všechny diesely jako totožné.
Ani osvědčený základ však nezaručuje, že se stará ojetina obejde bez dražších oprav. Pozornost si zaslouží vstřikovače systému common-rail, váha vzduchu a u příslušných verzí také regulace turbodmychadla. Případné potíže s těmito součástmi mohou finanční výhodu nižší spotřeby rychle zmenšit.
Není důvod automaticky považovat každý naftový exemplář za problémový. Stejně tak ale není rozumné spoléhat pouze na dobrou pověst motoru. U takto starého automobilu má konkrétní stav, údržba a způsob předchozího používání větší význam než samotný nápis na zádi.
Podvozek působí robustně a jeho odolnost patří k příjemným stránkám Multiply. Hlučnější přejezdy nerovností tedy samy o sobě ještě neznamenají, že je celé zavěšení na konci životnosti. U vozů z prvního roku výroby se objevovalo nepravidelné opotřebení předních pneumatik, takže kontrola jejich stavu a rovnoměrnosti sjíždění dává smysl. Ani odolná konstrukce samozřejmě neznamená, že lze po letech provozu prohlídku podvozku vynechat.
Praktické nápady mají i své hranice
Při hodnocení rodinného automobilu nelze obejít bezpečnost. Multipla absolvovala nárazové zkoušky v roce 2001 a získala tři hvězdičky a 19 bodů. Výsledek podle tehdejší metodiky nepatřil k přesvědčivým a ukázal slabiny v ochraně cestujících na předních sedadlech. Při výběru vozu pro rodinu je to podstatná protiváha k prostorné a variabilní kabině.
Celkově je Fiat Multipla automobilem plným rozporů. Nabízí chytré uspořádání, které ani dnes nepůsobí nesmyslně, zároveň však vyžaduje toleranci k nezvyklému ovládání, hlučnosti i některým konstrukčním kompromisům. Jeho vzhled může být pro někoho nepřekonatelnou překážkou, jiný v něm naopak uvidí vítaný únik od zaměnitelných rodinných aut.
Modernizace sice otupila nejvýraznější designové výstřelky, podstatu vozu ale nezměnila. Šest míst ve dvou řadách, rovná podlaha, samostatná sedadla a dobré využití vnitřního prostoru zůstaly. Stejně jako překvapivě solidní jízdní vlastnosti a pocit, že tentokrát konstruktéři opravdu hledali vlastní cestu.
Multiplu proto není fér odbýt jedním vtipem o ošklivém autě. Jako ojetina potřebuje pečlivý výběr a její slabší bezpečnost nelze přehlížet. Kdo však přijme její zvláštnosti a najde zachovalý kus, může získat pozoruhodně praktický vůz. Pod karoserií, nad kterou se lidé dodnes pozastavují, se totiž skrývá mnohem více rozumu, než naznačuje první pohled.
Ceny a dostupnost
Fiat Multipla dnes v české inzerci představuje levnou cestu k šestimístnému rodinnému autu, nabídka je však poměrně úzká a cenové rozdíly značné. Na začátku listopadu 2026 se nejlevnější exempláře inzerované jako pojízdné objevují už kolem 15 až 20 tisíc korun, počítat u nich ovšem musíte s kosmetickými vadami, korozí a potřebou důkladné prohlídky. Vozy určené na náhradní díly začínají přibližně na 10 tisících. Větší výběr najdete v pásmu 30 až 60 tisíc korun, kde převažují naftové devatenáctistovky s nájezdy zhruba 250 až 325 tisíc kilometrů. Konkrétně Multipla 1.9 JTD z roku 2002 s 318 tisíci kilometry vychází na 33 tisíc korun, zatímco za vůz z roku 2003 s nájezdem 250 tisíc kilometrů a deklarovanou servisní historií požaduje majitel 59 tisíc.
Mohlo by vás zajímat
Ani modernizované provedení přitom nemusí stát výrazně více: diesel z roku 2006 s téměř 294 tisíci kilometry je nabízen za 60 tisíc korun. Na dražším konci nalezené nabídky stojí další naftový exemplář za 85 tisíc a šestnáctistovka na CNG z roku 2007 za 89 800 korun, kterou prodejce prezentuje jako vůz bez koroze. Jde o nabídkové ceny, nikoli částky skutečně uzavřených obchodů, a vyšší cenovka sama o sobě zachovalost nezaručuje. U Multiply proto dává větší smysl připlatit za doloženou údržbu a zdravou karoserii než pouze za mladší rok výroby.
