U rodinného kombi se obvykle řeší hlavně prostor, spotřeba a velikost zavazadelníku. Mazda 6 však připomíná, že praktické auto může nabídnout také něco navíc: radost z každé zatáčky a vzhled, kvůli kterému se za ním po zaparkování ještě otočíte. Ve spojení s naftovým čtyřválcem 2.2 Skyactiv-D navíc zvládá dlouhé cesty s příjemnou lehkostí. Jako ojetina dokáže být lákavá, při výběru konkrétního kusu se ale vyplatí věnovat stejnou pozornost technickému stavu jako elegantní karoserii.
Kupovat auto krátce poté, co opustilo showroom, má své kouzlo. První majitel už zaplatil citelnou část počátečního poklesu hodnoty, zatímco další zájemce může získat vůz, který má za sebou jen několik desítek tisíc kilometrů a stále působí téměř novým dojmem. Právě s touto myšlenkou jsme usedali do zánovní Mazdy 6. Oproti odpovídajícímu novému exempláři tehdy mohla znamenat úsporu kolem 300 tisíc korun, aniž by bylo nutné zásadně slevovat z výbavy nebo celkového stavu.
Šestka přitom měla na čem stavět. V lednu 2014 získala titul Auto roku v České republice a v soutěži za sebou nechala také třetí generaci domácí Škody Octavia. Příznivé přijetí se neomezovalo jen na jednu anketu. Mazda sbírala pochvaly v testech různých motorizací i obou karosářských provedení, především zásluhou jízdních vlastností a povedených pohonných jednotek.
Přesto se na českých silnicích nestala tak samozřejmým obrázkem jako některé evropské modely. Ne každému vyhovuje její pojetí praktičnosti a při rozhodování mezi rodinnými vozy často dostávají přednost jiné vlastnosti než ochota zatáčet. Pro zájemce o ojetinu to ale může být součást přitažlivosti. Mazda 6 nepůsobí jako další zaměnitelné služební auto a dokáže oslovit i člověka, který od rodinného vozu očekává trochu osobitosti.
Kombi, u kterého praktičnost nepřeválcovala vzhled
Mazda nabízela šestku jako sedan i kombi. Zajímavostí je, že sedan svou délkou praktičtější karosářskou variantu překonává, přestože při pohledu na obě auta vedle sebe by to leckdo neodhadl. V tehdejší nabídce navíc nebylo nutné za kombi automaticky připlácet, obě provedení měla srovnatelnou cenovou pozici.
Osobně bych si vybral právě kombi. Jeho záď nepůsobí jako dodatečně připojená přepravní skříň, ale přirozeně navazuje na dlouhou příď a nízkou siluetu. Má v sobě lehkost, kterou u rodinných automobilů této velikosti nenacházíme úplně běžně. Svým vyzněním se místy přibližuje elegantním vozům typu shooting brake, přestože nadále zůstává plnohodnotným kombíkem.
Mohlo by vás zajímat
Přední části dominuje rozměrná maska chladiče. Na její tvar navazují výrazné linie kapoty, které vedou pohled směrem k čelnímu sklu a zdůrazňují šířku auta. Příď díky nim působí sebevědomě, ale nepotřebuje k tomu přemíru samoúčelných ozdob. Testovanému exempláři výrazně pomáhají také devatenáctipalcová kola, která dobře vyplňují podběhy.
Vzadu zaujmou štíhlé svítilny propojené chromovanou lištou a dvojice koncovek výfuku. Celek doplňují LED světlomety a další decentní lesklé prvky. Všechno tu do sebe zapadá a ani větší množství chromu nepůsobí rušivě. Šestka má zkrátka proporce, na které je radost se dívat, a rodinné zaměření jí na eleganci nic neubírá.
Modernizace změnily hlavně atmosféru v kabině
Zatímco vnější vzhled umí zaujmout okamžitě, s interiérem je potřeba strávit trochu času. Zvlášť při přesednutí z evropského auta mohou některé ovládací prvky působit nezvykle. Nejde ani tak o špatné uspořádání jako o odlišné návyky. Po několika stovkách kilometrů už většina počátečního hledání mizí a člověk začne oceňovat, že základní funkce mají své jasně určené místo.
Při prohlížení ojetin je ovšem důležité rozlišovat jednotlivá provedení. Mazda šestku průběžně modernizovala a rozdíly v kabině jsou podstatnější než nenápadné změny karoserie. První auta měla starší multimediální systém a v některých místech také méně přesvědčivé materiály. Pozdější verze se v tomto směru citelně posunuly.
Testovaný vůz už představuje modernizované provedení. Palubní deska působí čistěji, středovou část doplňuje samostatně stojící displej a panel automatické klimatizace má elegantnější podobu. Změnily se také dekory a zpracování povrchů. Měkčené materiály a čalouněné části přístrojové desky dělají hodně pro to, aby kabina odpovídala dojmu, který auto vytváří zvenku.
Příjemným prvkem výbavy je vedle vyhřívání také odvětrávání předních sedadel. Právě podobné detaily připomínají, že šestka nemusí být jen rozumným dopravním prostředkem, ale umí nabídnout i velmi pohodlné cestování. Informace před řidičem doplňuje digitální část přístrojového štítu a nechybí ani dobře čitelný head-up displej, díky kterému není nutné kvůli základním údajům neustále sklápět zrak.
Multimédia lze ovládat otočným ovladačem na středovém tunelu. Princip připomíná řešení známé z BMW a v praxi funguje velmi dobře. Ruka má přirozenou oporu, základní volby jsou snadno dostupné a po osvojení logiky systému je ovládání za jízdy pohodlné. Mazda zde ukazuje, že fyzický ovladač může být pro každodenní používání mimořádně příjemným řešením.
Odkládacích míst sice není nadbytek, ale běžné drobnosti se do kabiny rozmístit dají. Dveřní kapsy nejsou univerzálními schránkami na všechno, co člověk během týdne nasbírá, prostor pro velkou láhev však nabídnou. Celkově interiér neohromuje množstvím přihrádek. Jeho silnou stránkou je spíš atmosféra, zpracování a způsob, jakým se v něm řidič zabydlí.
Za volantem sedíte nízko a přirozeně
Jednou z nejpříjemnějších vlastností Mazdy je samotná pozice za volantem. Sedí se poměrně nízko, nohy lze mít lehce natažené a volant si přitáhnete tak, aby nebylo nutné dělat kompromis mezi dosahem na pedály a pohodlnou polohou rukou. Kdo má rád pocit, že sedí skutečně uvnitř auta, bude spokojený.
Přední sedadla dobře kombinují pohodlí s potřebnou oporou. Nejsou přehnaně měkká, takže ani po delší cestě nepřichází nepříjemný pocit, že se v nich tělo propadá. Jejich tvar bude vyhovovat zejména štíhlejším a běžně rostlým postavám. Jako u každé ojetiny se ale vyplatí vyzkoušet konkrétní vůz osobně, protože několik minut na místě o pohodlí při dlouhé cestě neřekne všechno.
Volant potažený příjemnou kůží se dobře drží a tlačítka multifunkčního ovládání jsou rozmístěna srozumitelně. Také řadicí páka je přesně tam, kde ji pravá ruka očekává. U manuální převodovky potěší krátké dráhy, které přispívají k pocitu, že i ovládání běžného rodinného auta může být příjemnou součástí jízdy.
Prostor vpředu nepůsobí stísněně a ani cestující na zadních sedadlech nemají důvod považovat šestku za nepraktický vůz. Nízký posed ovšem nemusí vyhovovat lidem, kteří dávají přednost snadnému nastupování do vyššího auta. Tady Mazda svůj charakter nezapírá.
Zavazadelník kombi nabídne základní objem 522 litrů, po sklopení zadních opěradel se prostor zvětší na 1 648 litrů. Na rodinnou dovolenou nebo běžný provoz je to dostatečná hodnota, největší konkurenti však umějí nabídnout víc. Pokud při nákupu rozhoduje každý litr, šestka nebude automatickým favoritem. Jestliže ale hodnotíte auto jako celek, nejde o nedostatek, který by její další schopnosti přehlušil.
Naftový motor překvapuje hlavně kultivovaností
Pod kapotou vozu zapůjčeného společností AAA Auto pracuje vznětový čtyřválec 2.2 Skyactiv-D. Mazda při jeho vývoji vsadila mimo jiné na nezvykle nízký kompresní poměr, kterým se odlišovala od řady tehdejších dieselových konkurentů. Za technickým označením se ale pro řidiče skrývá především velmi příjemný projev.
Motor na sebe neupozorňuje hrubými vibracemi ani neustálým duněním. Po zahřátí se ozývá spíše tlumeně a při ustálené jízdě ustupuje do pozadí. Dieselový původ samozřejmě úplně nezatají, jeho kultivovanost však patří k věcem, kterých si všimnete už během prvních kilometrů.
Ani slabší provedení se 150 koňmi nepůsobí v rozměrném kombi bezradně. Naopak. Síla přichází plynule, prodleva po sešlápnutí plynu není výrazná a při předjíždění má řidič k dispozici příjemnou rezervu. Mazda ochotně zrychluje i ve vyšších rychlostech a nevyvolává dojem, že by se její schopnosti vyčerpaly po prvním důraznějším rozjezdu.
Příjemná je také šířka využitelného pásma otáček. Motor nefunguje pouze v úzkém rozmezí, ze kterého je nutné neustále hlídat každý výkyv. Umí jet uvolněně, ale při požadavku na vyšší výkon se nechá ochotně vytočit. Ani přiblížení k horní části otáčkoměru v něm nevyvolává takový odpor, jaký známe z některých jiných naftových jednotek. Pro běžné svižné cestování přitom není nutné jeho možnosti využívat až do krajnosti.
Po týdnu se spotřeba ustálila přibližně na šesti litrech na 100 kilometrů. Vzhledem k tomu, že test rozhodně neprobíhal v duchu soustavného šetření každé kapky, jde o příjemný výsledek. Šestka tak dokáže spojit dostatečnou dynamiku s provozními náklady, které dávají smysl i při pravidelných delších cestách.
Největší přesvědčovací argument přichází v zatáčkách
Motor si zaslouží pochvalu, hlavní důvod, proč se do Mazdy těšit, ale leží pod karoserií. Stačí opustit město a zamířit na členitou okresku. Po několika zatáčkách začne být jasné, že podvozek nevznikal pouze s cílem bezpečně převézt posádku z jednoho místa na druhé.
Při klidné jízdě působí naladění spíše komfortně. Auto není zbytečně tvrdé a nesnaží se sportovnost předstírat tím, že cestující informuje o každé drobné nerovnosti. Jakmile ovšem přidáte tempo, karoserie zůstává dobře kontrolovaná a šestka se do oblouků skládá s překvapivou lehkostí.
Na přední nápravě přitom používá běžnou koncepci se vzpěrami McPherson. Samotný seznam konstrukčních řešení tedy žádnou revoluci neslibuje. Výsledek ukazuje hlavně to, jak důležité je sladění jednotlivých částí. Mazda dokázala spojit pohodlí, ochotu měnit směr a mechanickou přilnavost do velmi přesvědčivého celku.
Svůj podíl má také relativně nízká hmotnost. Šestka za volantem nepůsobí těžkopádně a při rychlejším střídání zatáček není nutné čekat, než se velké kombi s novým pokynem srovná. Připomíná tím, proč měly mezi řidiči tak dobré jméno také povedené generace Fordu Mondeo nebo Hondy Accord. Rodinné rozměry zde nevylučují chuť řídit.
Řízení je rychlé, přesné a na pohyb volantem reaguje auto čitelně. Přesto bych uvítal o něco menší účinek posilovače a více informací od předních kol. Pocit propojení s vozem je dobrý, samotný volant však část dění filtruje. Není to zásadní slabina, spíše drobnost, které si všimnete právě proto, že zbytek podvozku funguje tak přesvědčivě.
Pohodlí zůstává i při svižnějším tempu
Povedené jízdní vlastnosti nejsou vykoupené každodenním nepohodlím. Ve městě Mazda zvládá běžné nerovnosti kultivovaně a ani větší poškození povrchu neposílá automaticky do kabiny nepříjemnou ránu. S ohledem na devatenáctipalcová kola jde o příjemné zjištění.
Na dálnici se přidává stabilita a dobré odhlučnění. Hluk od kol ani proudícího vzduchu v testovaném voze nepůsobil únavně a šestka má charakter auta, ve kterém lze bez velkého přemáhání trávit dlouhé hodiny. S rostoucí rychlostí neztrácí klid a řidič nemá potřebu neustále drobně opravovat směr.
Nejzajímavější ovšem zůstává chování na zakroucené silnici. Přední náprava ochotně drží zvolenou stopu a vůz se nepoddává nedotáčivosti předčasně. Když už se k hranici přilnavosti přiblížíte, reakce zůstávají srozumitelné. Na výjezdu lze plyn přidávat plynule a využít sílu motoru, aniž by měl člověk pocit, že přední kola bojují s každým dalším povelem.
Při ubrání plynu v oblouku je navíc znát, že Mazda umí pracovat s přenosem hmotnosti a lehce utáhnout stopu. Rodinné kombi tak nepůsobí jako netečný přepravník. Má v sobě přirozenou obratnost, díky které dokáže pobavit i bez přehnané rychlosti.
Dobře fungují rovněž brzdy. Jejich účinek se snadno dávkuje a při svižnější jízdě působí dostatečně přesvědčivě. Během testu nevadly předčasně, k čemuž příznivě přispívá i hmotnost auta. U manuálního provedení si pochvalu zaslouží také spojka s čitelným záběrem už v nižší části chodu pedálu. Rozjezdy díky tomu nevyžadují zbytečné zvykání.
U ojetiny musí rozhodovat také minulost
Příjemný týden za volantem ještě automaticky neznamená, že každý kus v inzerci bude stejně dobrou koupí. U ojeté Mazdy má smysl začít doložitelnou servisní historií, ověřením skutečného nájezdu a důkladnou prohlídkou technického stavu. U naftového provedení je obzvlášť důležité vědět, jak auto předchozí majitel používal a jakou péči dostávalo.
Výhodou může být vůz s dohledatelnou minulostí v České republice, jehož servisní záznamy lze ověřit. Samotný český původ ale není zárukou kvality, stejně jako nízké číslo na tachometru nenahradí pravidelnou údržbu. Důležitější je, aby jednotlivé informace dávaly smysl a odpovídaly skutečnému opotřebení vozu.
Starší Mazdy si nesly nepříjemnou pověst kvůli korozi. Ani u této generace proto není rozumné kontrolu spodní části auta vynechat. Stav podvozkových dílů, karoserie a případných oprav je potřeba posuzovat na konkrétním exempláři, nikoli podle dojmu z naleštěného laku. Prohlídka na zvedáku může při nákupu říct podstatně více než krátká jízda kolem autobazaru.
Opatrnost je namístě také u vozů s vysokým nájezdem a nejasným servisem. Velký počet kilometrů sám o sobě nemusí znamenat špatné auto, v kombinaci s chybějící dokumentací však zvyšuje nejistotu. Největší smysl tak dává zachovalý kus s přesvědčivou historií, u kterého kupující nemusí minulost skládat z neurčitých slibů prodávajícího.
Auto pro ty, kteří chtějí od kombi víc než objem kufru
Cenové srovnání v době testu vycházelo pro zánovní šestku zajímavě. Dobře vybavený nový vůz se pohyboval lehce nad 900 tisíci korun, zatímco některé zánovní exempláře s malým nájezdem se daly pořídit za částky mírně přesahující 450 tisíc. Starší provedení před modernizací se objevovala také nad hranicí 300 tisíc korun. Jde ovšem o tehdejší cenovou situaci, nikoli o současný přehled nabídky ojetin.
Podstatné je, co za své peníze dostanete. Mazda 6 nabízí elegantní karoserii, příjemnou kabinu a podvozek, který dokáže zpříjemnit i jinak obyčejnou cestu. Naftová dva-dvojka k tomu přidává kultivovaný chod, dostatek síly a rozumnou spotřebu. Menší zavazadelník ve srovnání s nejprostornějšími soupeři nebo méně bohatá nabídka odkládacích míst jsou kompromisy, o kterých je dobré vědět, ale celkový dojem zásadně nekazí.
Starší generace možná uměly řidiči předat ještě o něco více bezprostředních informací. Ani tato šestka však neztratila charakter, kvůli kterému mají lidé Mazdy rádi. Pořád je to vůz, v němž dobře funguje vztah mezi polohou za volantem, ovládáním a reakcemi podvozku.
Kdo by chtěl podobně schopné šasi spojit s opravdu silným benzinovým motorem, mohl v tehdejší nabídce narazit na omezení. Atmosférická jednotka 2.5 G se 192 koňmi představovala vrchol, zatímco někteří konkurenti nabízeli podstatně vyšší výkony. Podvozek šestky přitom vyvolává dojem, že by si s dalšími koňmi poradil bez větších obtíží.
Pro řidiče, který hledá prostorný sedan nebo kombi a zároveň nechce rezignovat na vzhled ani zážitek z jízdy, je však Mazda 6 velmi zajímavým kandidátem. Nevyhrává každou jednotlivou disciplínu a při nákupu vyžaduje pečlivý výběr. Za volantem dobrého exempláře ale rychle pochopíte, proč dokáže zaujmout víc než řada papírově praktičtějších soupeřů.
Ceny a dostupnost
Mazda 6 třetí generace už v českých autobazarech nevyžaduje půlmilionový rozpočet. Starší naftové exempláře z roku 2014 začínají kolem 100 tisíc korun, v této cenové hladině však mívají za sebou přibližně 300 tisíc kilometrů. U stejného ročníku se řada nabídek motoru 2.2 Skyactiv-D pohybuje zhruba mezi 125 a 190 tisíci korun, zatímco kusy s nižším deklarovaným nájezdem mohou překročit i hranici 220 tisíc.
Mohlo by vás zajímat
U vozů z roku 2016 lze podle konkrétní nabídky počítat přibližně se 170 až 250 tisíci korun. Mladší diesely z let 2019 a 2020 se v nalezené inzerci pohybují kolem 250 až 330 tisíc korun: například kombi 2.2 Skyactiv-D se 150 koňmi z roku 2020 a nájezdem necelých 156 tisíc kilometrů je nabízeno za 329 900 Kč.
Benzinové provedení může rozpočet posunout citelně výš. U kombi z roku 2020 jsme našli dvoulitr s necelými 97 tisíci kilometrů za 439 tisíc korun a silnější motor 2.5 s automatem a nájezdem přibližně 84 tisíc kilometrů za 490 tisíc. Jde o nabídkové ceny, přesto dobře ukazují, jak výrazně se může účet za podobně starou šestku lišit podle motoru a nájezdu.
