Vyšší rychlost sice dokáže zkrátit cestu, zároveň však výrazně zvyšuje množství paliva, které motor potřebuje. Rozdíl mezi klidnou jízdou rychlostí 90 km/h a dálničním tempem 130 km/h přitom není zanedbatelný. Podle dostupných údajů může spotřeba vzrůst až o desítky procent.
Řada řidičů má pocit, že zvýšení rychlosti o několik desítek kilometrů za hodinu nemůže provozní náklady ovlivnit nijak dramaticky. V praxi ale automobil při rychlé jízdě musí překonávat podstatně větší odpor vzduchu. Motor proto potřebuje více energie, což se projeví na spotřebě benzinu, nafty i elektrické energie.
Při rychlosti 130 km/h může auto potřebovat téměř o třetinu více paliva
Podle údajů Evropské rady pro bezpečnost dopravy může automobil při rychlosti 130 km/h spotřebovat až o 30 procent více paliva než při ustálené jízdě rychlostí 90 km/h. Výrazný rozdíl ukazují také údaje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Automobil jedoucí rychlostí 90 km/h může podle nich potřebovat přibližně o 23 procent méně paliva než při rychlosti 110 km/h.
Z hlediska samotné spotřeby bývá pro většinu spalovacích automobilů nejvýhodnější plynulá jízda rychlostí přibližně od 50 do 80 km/h. V běžném provozu samozřejmě záleží také na převodovce, výkonu motoru, aerodynamice, hmotnosti vozu a profilu trasy.
Mohlo by vás zajímat
Největším nepřítelem je odpor vzduchu
Důvod prudkého růstu spotřeby vychází ze základních fyzikálních zákonů. Odpor vzduchu se zvyšuje s druhou mocninou rychlosti. Automobil jedoucí rychlostí 130 km/h proto nemusí překonávat pouze o trochu větší odpor než při rychlosti 90 km/h. Rozdíl je mnohem výraznější. S rostoucí rychlostí musí motor vynakládat stále více energie pouze na to, aby vůz dokázal vzduch před sebou odtlačovat.
Právě proto se spotřeba nezvyšuje rovnoměrně. Každé další zrychlení při vyšším tempu bývá z hlediska potřebné energie dražší než předchozí. U aerodynamicky méně příznivých automobilů může být rozdíl ještě citelnější. Týká se to například velkých SUV, dodávek nebo vozů se střešním boxem.
Spotřebu zvyšují také nevhodné otáčky motoru
Rychlost není jediným faktorem, který rozhoduje o tom, kolik paliva automobil spotřebuje. Velkou roli hraje také správně zvolený převodový stupeň. Podle německé organizace TÜV Süd může jízda rychlostí 50 km/h na druhý převodový stupeň zvýšit spotřebu až o 50 procent ve srovnání s jízdou na čtvrtý převodový stupeň.
Řidiči automobilů s manuální převodovkou by proto měli při běžném zrychlování řadit vyšší rychlostní stupeň přibližně kolem 2 000 otáček za minutu. Motor není nutné při každém rozjezdu vytáčet do vysokých otáček.
Současně ale není správné jezdit v příliš nízkých otáčkách, při kterých se motor začne dusit, vibrovat nebo špatně reagovat na sešlápnutí plynového pedálu. Vhodný okamžik pro přeřazení závisí na konstrukci motoru, zatížení auta i aktuální dopravní situaci.
Podhuštěné pneumatiky se mohou prodražit
Spotřebu může nenápadně zvyšovat také nesprávný tlak v pneumatikách. Pokud je tlak o 0,2 až 0,5 baru nižší, než doporučuje výrobce automobilu, může spotřeba vzrůst přibližně o 5 až 10 procent.
Podhuštěná pneumatika se při jízdě více deformuje, a tím vytváří větší valivý odpor. Motor následně potřebuje více energie k udržení stejné rychlosti. Nesprávné nahuštění navíc neovlivňuje pouze provozní náklady. Může zhoršit ovladatelnost vozu, prodloužit brzdnou dráhu a urychlit opotřebení pneumatik.
Tlak je vhodné kontrolovat u studených pneumatik a řídit se hodnotami uvedenými výrobcem. Ty bývají uvedeny například na sloupku dveří, na víčku palivové nádrže nebo v uživatelské příručce.
Každý zbytečný kilogram něco stojí
Vyšší hmotnost automobilu znamená větší množství energie potřebné při rozjezdu a zrychlování. Každých dalších 100 kilogramů může podle uváděných údajů zvýšit spotřebu přibližně o 0,3 litru paliva na 100 kilometrů. V praxi se proto vyplatí čas od času zkontrolovat zavazadlový prostor a odstranit věci, které řidič dlouhodobě vozí bez jakéhokoliv využití.
Při ustálené jízdě po rovině není vliv hmotnosti tak výrazný jako při častém rozjíždění. Nejvíce se proto projeví v městském provozu, na kopcovitých trasách a při dynamickém způsobu jízdy.
Střešní box zvyšuje odpor i bez nákladu
Ještě větší problém než několik kilogramů navíc může představovat příslušenství umístěné na střeše nebo za vozidlem. Střešní box, příčníky nebo nosič jízdních kol narušují proudění vzduchu kolem karoserie. Při vyšších rychlostech tak mohou spotřebu zvýšit citelněji než samotný náklad uložený uvnitř automobilu.
Pokud řidič toto příslušenství delší dobu nepotřebuje, měl by jej z vozu odstranit. Největší rozdíl se projeví právě na dálnici, kde aerodynamický odpor tvoří významnou část celkových jízdních odporů.
Nejvíce paliva lze ušetřit předvídavou jízdou
Úsporná jízda neznamená pouze pomalé tempo. Důležitější bývá plynulost a schopnost předvídat vývoj dopravní situace. Pokud řidič včas vidí červenou na semaforu, zpomalující kolonu nebo vozidlo odbočující před ním, nemusí pokračovat v akceleraci a následně prudce brzdit.
Stačí včas uvolnit plynový pedál a nechat automobil postupně zpomalovat se zařazeným převodovým stupněm. Většina moderních spalovacích motorů při takovém zpomalování přeruší přívod paliva. Palubní počítač proto může v daném okamžiku zobrazovat nulovou spotřebu.
Tento způsob jízdy navíc omezuje opotřebení brzdových destiček a kotoučů. Řidič přitom obvykle neztratí téměř žádný čas, protože k překážce nebo semaforu pouze dojede plynuleji.
Prudké zrychlování většinou čas neušetří
Na delších trasách se vyplatí držet stálou rychlost a vyhnout se opakovanému prudkému zrychlování a následnému brzdění. Každé výrazné zrychlení vyžaduje energii, která se při brzdění následně promění především v teplo.
Agresivní řidič může mít pocit, že jede výrazně rychleji. V běžném provozu ho však často zdrží další obec, křižovatka, pomalejší vozidlo nebo kolona. Časová úspora tak může být pouze několik minut, zatímco spotřeba, opotřebení automobilu a riziko nehody výrazně vzrostou.
Rozdíl si může každý ověřit na palubním počítači
Moderní automobily dokážou zobrazovat okamžitou i průměrnou spotřebu. Řidič si proto může rozdíl mezi rychlostí 90 a 130 km/h snadno ověřit při vlastní jízdě. Porovnání by mělo proběhnout na podobném úseku a za srovnatelných podmínek. Výsledky totiž může ovlivnit vítr, sklon silnice, provoz, teplota, zatížení vozidla nebo stav vozovky.
Přesto bývá rozdíl dobře viditelný. Jakmile automobil zrychlí na dálniční tempo, údaj o okamžité spotřebě obvykle citelně vzroste. U elektromobilů platí stejný fyzikální princip. Vyšší rychlost zvyšuje spotřebu elektřiny a zkracuje skutečný dojezd, často ještě nápadněji než u spalovacích automobilů.
Kvůli úspoře není nutné překážet provozu
Smyslem těchto údajů rozhodně není přesvědčovat řidiče, aby po dálnici jezdili nepřiměřeně pomalu nebo se drželi mezi kamiony způsobem, který může vytvářet nebezpečné situace. Bezpečnost a plynulost provozu musí mít vždy přednost. Rychlost je potřeba přizpůsobit dopravní situaci, počasí, stavu vozovky a schopnostem řidiče.
Rozdíl ve spotřebě mezi rychlostí 90 a 130 km/h je však užitečnou připomínkou, že několik minut časové úspory nemusí být zadarmo. Řidič za ně často zaplatí vyšší spotřebou, rychlejším opotřebením automobilu a větším rizikem.
Mohlo by vás zajímat
Plynulá a předvídavá jízda proto nepředstavuje jen způsob, jak ušetřit palivo. Obvykle je také klidnější, bezpečnější a ve výsledku často téměř stejně rychlá.
