Na první pohled vypadá, jako by se chtěl za každou cenu odlišovat. Jenže pod nápadnou karoserií první generace Hyundai Kona se skrývá mnohem praktičtější a příjemnější společník, než by jeho extravagantní tvary mohly naznačovat. Týden za volantem provedení s litrovým tříválcem ukázal, že tenhle korejský crossover má vedle osobitého vzhledu co nabídnout také při každodenním používání. Potěší pohodlím, snadným ovládáním i výbavou, byť několik výhrad se samozřejmě najde.
Když jsem si přebíral klíčky od ojeté Kony, hlavou mi běžela především jedna otázka. Dokáže takhle výrazně navržené auto nabídnout něco navíc i ve chvíli, kdy si na jeho vzhled zvyknete? První dojem totiž udělá snadno. Mnohem těžší je přesvědčit řidiče během obyčejného pracovního týdne, při popojíždění městem, cestách po rozbitých silnicích a delších přesunech.
Právě na takových úkolech se dobře pozná, jak velký kus cesty korejské automobilky urazily. Doby, kdy se o jejich výrobcích mluvilo především v souvislosti s nízkou cenou a nutnými kompromisy, jsou dávno pryč. Postupně se z nich stala alternativa k zavedeným značkám a následně jejich plnohodnotná konkurence. Kvalitou zpracování ani celkovou úrovní dnes nemusí před evropskými výrobci uhýbat pohledem.
S tím přišla také odvaha pouštět se do oblastí, ve kterých bychom korejská auta dříve příliš nehledali. Vedle běžných rodinných modelů vznikly luxusní limuzíny, velká SUV i sportovně zaměřené vozy s pohonem zadních kol. Samotný Hyundai pak modelem i30 N ukázal, že dokáže postavit mimořádně povedený ostrý hatchback. Kona představovala jiný druh sebevědomí: vstup mezi malé stylové crossovery, kde na sebe dlouho strhával pozornost především Nissan Juke.
Auto, které se nesnaží zalíbit každému
U některých automobilů si jejich vzhled přestanete uvědomovat ještě před koncem první jízdy. Kona k nim rozhodně nepatří. I po letech od svého představení dokáže v běžném provozu vystoupit z řady a přimět člověka, aby se za ní ohlédl. Zvlášť pokud má karoserii ve svítivém limetkovém odstínu jako testovaný exemplář.
Mohlo by vás zajímat
Rozumím tomu, že podobná výstřednost nebude vyhovovat každému. Někdo dává přednost nenápadnému autu, jiný chce, aby jeho vůz měl vlastní tvář. Osobně ale považuji za horší návrh, který ve mně nevyvolá vůbec nic. U Kony si názor uděláte velmi rychle. Můžete ji obdivovat, případně vám může připadat až příliš divoká, jen stěží ji však budete považovat za anonymní dopravní prostředek.
Příď je v tomto směru nejvýmluvnější. Rozměrná maska, světla rozdělená do několika úrovní a výrazné plastové prvky vytvářejí kombinaci, která by při pouhém slovním popisu mohla působit značně nesourodě. Před autem ale jednotlivé části překvapivě zapadnou do sebe. Výsledkem je hravý, sebejistý výraz, který nepotřebuje připomínat nic jiného na silnici.
Z boku už lépe vynikne, že před vámi stojí poměrně malé auto. Užší boční prosklení mu ovšem pomáhá zachovat vyvážené proporce a karoserie nepůsobí zbytečně vysoká. Nejméně mě oslovila záď. Plastového obložení je tu na můj vkus příliš a velká tmavá plocha přitahuje víc pozornosti, než by bylo potřeba. Je to ovšem výhrada ke konkrétnímu designovému řešení, nikoli důvod odepsat celé auto.
Celkovým pojetím má Kona blíž k přizvednutému hatchbacku než k vozu, se kterým byste plánovali výpravy mimo civilizaci. Také světlá výška přijde vhod hlavně při běžném městském používání. Zvýšená karoserie usnadňuje soužití s obrubníky a nerovnostmi, do náročnějšího terénu vás ale nijak neláká. Dostupnost pohonu všech kol u některých verzí proto může na první pohled překvapit. Testovaný litrový model nicméně staví především na schopnostech, které využijete na asfaltu.
Za nápadnými dveřmi čeká známý svět
Po usednutí za volant jako by se celý vůz trochu zklidnil. Zatímco karoserie se snaží upoutat téměř každým detailem, interiér zůstává mnohem střídmější. Pokud čekáte podobně odvážnou podívanou také uvnitř, můžete být zpočátku lehce zklamaní. Tady už je Kona především dobře známým Hyundaiem.
Úplně bez nápadů ovšem kabina není. Barevné akcenty kolem výdechů ventilace a bezpečnostní pásy sladěné s odstínem karoserie příjemně oživují jinak konvenční prostředí. Jen jsem měl pocit, že si návrháři mohli dovolit ještě o něco víc. Vnější vzhled pro takový přístup rozhodně vytvořil dostatečný prostor.
Samotná pozice za volantem je poměrně vzpřímená. Zvykl jsem si na ni, ale věnec volantu bych uvítal silnější. V rukou působí až příliš subtilně a k výraznému charakteru auta mi tak úplně neseděl. S místem jsem naopak problém neměl. Vpředu jsem se necítil nijak omezený a ani po přesednutí na zadní sedadla jsem neměl důvod si na prostor stěžovat.
Při každodenním používání rychle oceníte, že ovládání nevyžaduje žádné složité seznamování. Ergonomie se povedla, důležité prvky najdete tam, kde je přirozeně hledáte, a multimediální systém reaguje svižně. To jsou přesně vlastnosti, které při krátké prohlídce možná nezaujmou tolik jako barevné pásy, ale po několika dnech za volantem pro vás budou podstatnější.
Výhradu mám k obrazovce vystupující z horní části palubní desky. Vizuálně na mě působí trochu jako dodatečně připevněný tablet a osobně dávám přednost řešení, které je do přístrojové desky začleněné přirozeněji. Z hlediska pevnosti uchycení ale nebylo co kritizovat. Displej se neozýval a ani při přejezdu nerovností nevytvářel nežádoucí zvuky.
Tvrdší plasty vyvažuje zpracování a výbava
Na středové konzole narazíte na dostatek tvrdých plastů, takže vyloženě hodnotný dojem od každého povrchu nečekejte. Materiály ale představují jen jednu část celkového hodnocení. Tou druhou je způsob, jakým jsou jednotlivé díly sestavené, a v tomto ohledu Kona zanechala dobrý dojem.
Testované auto mělo za sebou přes 22 tisíc kilometrů, během nichž už dostalo příležitost ukázat případné nedostatky. Za celý týden se přesto z kabiny neozvalo vrzání ani jiné pazvuky, které by mi jízdu znepříjemňovaly. Samotný nájezd pochopitelně nevypovídá o tom, jak bude interiér vypadat po dalších letech provozu, u konkrétního zkoušeného kusu však všechno drželo pohromadě tak, jak mělo.
Příjemným překvapením byla také výbava. Vyhřívání sedadel se netýkalo pouze předních míst, ale i zadních. Při parkování pomáhala couvací kamera, během jízdy zase hlídání mrtvého úhlu, asistent pro udržování v jízdním pruhu a systém automatického brzdění. Nechyběl tempomat ani prostor pro telefon s možností bezdrátového nabíjení.
Dobré hodnocení si zaslouží i audiosystém. Hrál příjemně a patřil k prvkům, které jsem během testu využíval s chutí. Dohromady tak kabina nabídla podstatně víc, než by naznačoval první pohled na její poměrně jednoduché uspořádání. U ojetiny samozřejmě záleží na konkrétním provedení, výbavu testovaného exempláře proto nelze automaticky očekávat u každého nabízeného kusu. Tady ale bylo v tomto směru o posádku postaráno velmi dobře.
Litrový tříválec potřebuje trochu povzbudit
Vůz zapůjčený od AAA Auto poháněl přeplňovaný benzinový tříválec 1.0 T-GDI. Nabízí výkon 88 kW a točivý moment 172 Nm, což v autě s hmotností přibližně 1,3 tuny představuje pro běžné používání dostatečný základ. Označení základní motorizace v tomto případě neznamená, že byste se museli smířit s vyloženě líným autem.
Při klidném tempu mě motor potěšil hlavně kultivovaností. Do interiéru neproniká zbytečně mnoho hluku a vibrace jsou dobře potlačené. Při běžné jízdě tak nemáte potřebu neustále přemýšlet o tom, kolik válců pod kapotou vlastně pracuje. Pohonná jednotka zůstává příjemně v pozadí.
Trochu jiný obrázek získáte ve chvíli, kdy po ní chcete důraznější zrychlení. Pak je potřeba dopřát jí otáčky. V úplně spodní části otáčkoměru nepůsobí tak ochotně, jak bych si zejména do městského provozu představoval. Pokud chcete využít její potenciál, nesmíte se bát podřadit a nechat ji pracovat o něco výš.
Výhodou takového naladění je poměrně plynulý nástup síly. Motor nepředvádí výrazný přechod od neochoty k náhlému zátahu a projev přeplňování se podařilo dobře uhladit. Výkon přichází čitelně, bez zbytečného divadla. Přesto bych při rozjezdech a častých změnách rychlosti ocenil o něco větší chuť zabrat už v nižších otáčkách. Některé konkurenční malé přeplňované jednotky tento úkol zvládají přesvědčivěji.
Velmi dobrým partnerem motoru je šestistupňová manuální převodovka. Řadicí páka má krátké dráhy, jednotlivé stupně se hledají snadno a řazení působí přesně. Sladění převodovky s motorem se povedlo, takže častější práce s pákou není otrava. Naopak jde o jednu z příjemných stránek řízení této verze.
Méně jednoznačná je spotřeba. Mimo město lze při klidném zacházení jezdit pod hranicí pěti litrů na sto kilometrů, což vypadá velmi dobře. Jakmile se ale přesunete do ulic a začnete častěji zastavovat a znovu zrychlovat, umí si motor říct o podstatně víc. Hodnoty přes osm litrů nebyly ve městě ničím neobvyklým. Malý objem tedy sám o sobě nezaručuje malý účet za benzin za všech okolností.
Nejlépe jí jde obyčejné každodenní ježdění
Výrazný vzhled může svádět k očekávání podobně temperamentního jízdního projevu. Kona ale za volantem působí především klidně a dospěle. Její podvozek se nesnaží předstírat sportovní ambice za cenu toho, že by posádka cítila každou drobnou nerovnost.
Právě pohodlí považuji za jednu z nejpříjemnějších vlastností testované verze. Na městských silnicích dokáže nerovnosti tlumit velmi přesvědčivě a při běžném tempu vytváří příjemné prostředí pro řidiče i spolujezdce. Vzhledem k tomu, kde bude podobné auto pravděpodobně trávit velkou část svého života, mi takové nastavení dává smysl.
Komfort přitom neznamená, že by karoserie při každém pohybu volantem nejistě plavala. Podvozek má dostatek opory a auto se chová čitelně i na okresní silnici. Přestože testované provedení nepoužívá nezávislé zavěšení zadních kol, nechyběla mi při svižnějším průjezdu zatáčkami potřebná jistota.
Když trochu přidáte, Kona se nenechá snadno rozhodit. Současně je ale patrné, že nejlépe jí vyhovuje plynulá, uvolněná jízda. Právě při ní vynikne schopnost podvozku vyrovnávat se s horším povrchem a nenutit posádku, aby o stavu vozovky věděla úplně všechno.
Řízení má výrazný účinek posilovače, takže od něj nečekejte velkou porci zpětné vazby. Pro městské používání je však lehkost ovládání příjemná. Navíc je dostatečně strmé a auto na pokyny reaguje ochotně. K vedení Kony zvoleným směrem nepotřebujete žádné úsilí navíc, což dobře odpovídá jejímu celkovému zaměření.
Výstřední společník, se kterým se dobře žije
Po týdnu jsem zjistil, že jsem si na Konu zvykl až překvapivě snadno. První pozornost si získala barvou a tvary, sympatie si ale udržela něčím mnohem obyčejnějším: většinu každodenních úkolů zvládala bez zbytečných komplikací.
V tomto ohledu mi trochu připomněla přístup škodovek. Ovládání dává smysl, jízdní projev nevyžaduje přizpůsobování a během používání nenarážíte na jednu nepříjemnost za druhou. Hyundai k tomu ovšem přidal vzhled, který má od zdrženlivosti opravdu daleko.
Ani delší cesty bych se s litrovou Konou neobával. Pro běžné cestovní tempo má dostatek výkonu, podvozek je příjemný a výbava testovaného kusu uměla pobyt na palubě zpříjemnit. Výlet k moři mi v jejím případě nepřipadá jako úkol, na který by se nehodila. Jen při cestě do Portugalska může její jméno vyvolat poněkud jiné reakce než doma. Název inspirovaný havajskou oblastí tam totiž připomíná vulgární označení ženských intimních partií. To je však spíš jazyková kuriozita než výhrada k samotnému vozu.
Jako ojetina osloví Kona především zájemce, kteří chtějí kompaktní, snadno ovladatelné auto a současně nehodlají splynout s okolním provozem. Litrový tříválec jim poskytne použitelnou dynamiku a kultivovaný chod, musí se ale smířit s potřebou vyšších otáček při zrychlování a s tím, že městská spotřeba nemusí odpovídat představám o úsporném malém motoru.
Na druhé straně stojí povedené řazení, pohodlný podvozek, jisté chování a u vhodně vybaveného exempláře také řada příjemných komfortních prvků. Hyundai Kona tak není jen zajímavý objekt na fotografování. Za neobvyklou tváří se skrývá příjemné auto pro běžný život, které si místo ve výběru stylového městského crossoveru rozhodně zaslouží.
Ceny ojetin: S rozpočtem kolem čtvrt milionu už je z čeho vybírat
První generace Hyundai Kona s benzinovým tříválcem 1.0 T-GDI už v české inzerci nevyžaduje závratný rozpočet. Nejlevnější nalezené exempláře se pohybují kolem 200 až 230 tisíc korun, v této hladině však narazíte také na auta s nájezdem přes 150 tisíc kilometrů. U vozů z let 2018 až 2020 se řada nabídek soustředí přibližně mezi 240 a 300 tisíci korunami.
Mohlo by vás zajímat
Rozdíly mezi jednotlivými kusy jsou přitom výrazné: zatímco jedna Kona z roku 2018 s nájezdem 57 tisíc kilometrů je nabízena za necelých 240 tisíc korun, za provedení Mystic z roku 2020 s téměř 88 tisíci kilometry chce prodejce 289 tisíc korun. Rozhodovat tedy nebude jen rok výroby, ale také výbava, původ, servisní historie a skutečný stav.
Mladší kusy z let 2021 a 2022 s nižšími nájezdy se v nalezených nabídkách pohybují přibližně od 330 do 400 tisíc korun. Pro zájemce o starší litrovou Konu tak představuje částka kolem čtvrt milionu realistický vstup do výběru, zatímco rozpočet okolo 300 tisíc korun otevírá širší možnosti. Jde ovšem o nabídkové ceny, nikoli částky, za které se auta nakonec skutečně prodají.
