Stačí sáhnout po telefonu, přiblížit se příliš k autu před sebou nebo zrychlit podle ostatních. Chování, nad kterým řada řidičů mávne rukou, může skončit tragédií. Nová kampaň České asociace pojišťoven upozorňuje na nepříjemný rozpor: u druhých dokážeme nebezpečí rozpoznat okamžitě, vlastní chyby si ale často omlouváme.
Jedno krátké rozhodnutí, po kterém už nic není jako dřív. Právě tak může vypadat začátek dopravní nehody, jejíž následky si lidé nesou po zbytek života. Nemusí jí předcházet zběsilá jízda ani úmyslné riskování. Někdy je na začátku obyčejná zpráva na displeji telefonu, přehlédnutá přednost nebo rychlost, kterou řidič vzhledem k podmínkám špatně odhadl.
Na silnicích podobné situace vídáme tak často, že je postupně přestáváme brát vážně. Telefon za volantem, malý odstup nebo překračování rychlosti se pro část motoristů staly téměř samozřejmou součástí každodenního provozu. Jenže častý výskyt ještě neznamená, že je takové jednání bezpečné.
Následky nekončí odtažením rozbitého auta
Rozbitý automobil je viditelným důsledkem nehody. Mnohem méně je ale vidět to, co přichází v dalších dnech, měsících a letech. Zranění, ztráta blízkého člověka, pocit viny nebo právní důsledky mohou změnit život nejen přímým účastníkům, ale také jejich rodinám.
Mohlo by vás zajímat
Právě tuto stránku dopravních nehod zachycuje celovečerní dokument Jediná vteřina, který pro kampaň natočil režisér Vít Klusák se společností Hypermarket Film. Představuje příběhy lidí, do jejichž životů nehoda zásadně zasáhla. Na streamovací službě Oneplay se má objevit začátkem listopadu.
Dokument se nezastavuje u okamžiku střetu. Pozornost věnuje především tomu, jak lidé žijí s jeho následky. Rozhodnutí řidiče může vzniknout během několika sekund, jeho dopad však může provázet oběť, její blízké i samotného viníka po celý zbytek života.
Na obtížné období po havárii upozorňuje také krizová interventka Jana Mottlová. Prvotním šokem totiž vše zdaleka nekončí. Přicházejí výčitky, vina, osobní problémy a právní následky. To, co se na silnici odehraje v jediném okamžiku, tak může dlouhodobě zasáhnout několik rodin současně.
U cizího řidiče vidíme problém. U sebe okolnosti
Většina motoristů dobře pozná, když někdo kolem nich řídí nebezpečně. Řidič nalepený na zadní nárazník, člověk sledující telefon místo silnice nebo auto, které odbočí bez směrovky, dokážou ostatní okamžitě rozčílit. V takovou chvíli máme obvykle jasno: podobné chování do provozu nepatří.
Jakmile však stejnou chybu uděláme sami, naše hodnocení se často změní. Začneme si vybavovat důvody, proč zrovna v tomto případě nešlo o nic závažného. Spěchali jsme na schůzku. Silnice byla prázdná. Ostatní přece jeli stejně rychle. Značka nám nedávala smysl a díky zkušenostem jsme měli všechno pod kontrolou.
Právě v tomto rozdílném pohledu spočívá jeden z hlavních problémů, na které kampaň upozorňuje. Chyby ostatních posuzujeme podle toho, co mohou způsobit. Ty vlastní hodnotíme podle okolností, které nás k nim přivedly. Snadno si tak vytvoříme vysvětlení, díky němuž nám naše jednání připadá přijatelné.
Telefon, rychlá jízda, nedostatečný odstup i vynechané znamení o změně směru proto podle výzkumu častěji spojujeme s ostatními řidiči než sami se sebou. Připustit si vlastní podíl na riziku bývá podstatně těžší než ukázat na někoho jiného.
Odstup považuje za důležitý téměř každý. Polovina ho přesto nedodržuje
Rozpor mezi názory a skutečným chováním ukázal reprezentativní průzkum mezi 1 017 řidiči staršími 17 let. Jeho výsledky naznačují, že samotné povědomí o nebezpečí ještě nestačí k tomu, aby se mu motoristé vyhýbali.
Nedodržování bezpečného odstupu označilo za nebezpečné 92 procent dotázaných. Přesto podle průzkumu bezpečnou vzdálenost od vozidla před sebou nedodržuje 51 procent řidičů. Jinými slovy, jde o riziko, které si naprostá většina uvědomuje, ale více než polovina ho ve vlastním chování nerespektuje.
Podobně výmluvné jsou odpovědi týkající se telefonu a rychlosti. Zprávu by si během řízení přečetlo 46 procent respondentů, pokud by se domnívali, že totéž dělají i ostatní řidiči. Překročit rychlost by bylo ochotno 39 procent dotázaných za předpokladu, že by tak jela i ostatní auta.
Tyto odpovědi ukazují, jak snadno může okolní provoz ovlivnit naše vlastní rozhodování. Místo abychom posuzovali bezpečnost konkrétního jednání, hledáme ujištění v tom, že nejsme jediní. Pokud něco dělají ostatní, máme tendenci považovat to za méně závažné.
Jenže zpráva na telefonu neodvede méně pozornosti proto, že si ji právě čte také řidič ve vedlejším autě. A malý odstup nezíská větší bezpečnostní rezervu tím, že podobně jede celá kolona.
Zkušenosti ani prázdná silnice nejsou omluvou
Výmluv, kterými si řidiči vysvětlují vlastní chování, existuje mnoho. Vedle spěchu a přizpůsobení se ostatním se často objevuje důvěra ve vlastní schopnosti. Zkušený motorista může mít pocit, že si dokáže dovolit víc, protože už podobnou situaci mnohokrát zvládl.
Jiní zpochybňují dopravní značení nebo rychlostní omezení. Když podle jejich názoru značka na daném místě nemá smysl, snáze si ospravedlní, že ji nebudou respektovat. Vlastní úsudek tak postaví nad pravidlo, které platí pro všechny.
A někdy je vysvětlení ještě prostší: „Vždyť mě za to nikdo nezastaví.“ Řidič v takovou chvíli přemýšlí hlavně o tom, zda mu hrozí kontrola a postih. Samotné nebezpečí jeho jednání ustupuje do pozadí.
Dopravní nehoda ale nezávisí na tom, zda je poblíž policejní hlídka. K jejímu vzniku nemusí vést dlouhá série chyb. Někdy stačí krátké zaváhání v okamžiku, kdy je potřeba reagovat. Přesvědčení, že máme situaci pod kontrolou, pak může velmi rychle narazit na skutečnost.
Policejní statistiky ukazují cenu každodenních chyb
O tom, že nejde pouze o úvahy nad řidičskými návyky, vypovídají údaje české policie. V loňském roce evidovala 17 473 nehod, při nichž se řidič plně nevěnoval řízení. Dalších 11 422 nehod souviselo s nepřizpůsobením rychlosti nebo s nepřiměřenou rychlostí.
Při nehodách zaviněných řidiči přišlo o život 375 lidí. Podle údajů, s nimiž kampaň pracuje, zemřelo 346 z nich v souvislosti s chováním, které bývá v provozu považováno za běžné. Jednalo se zejména o nevěnování se řízení, nepřizpůsobení rychlosti a nedání přednosti.
Právě tato čísla dávají celé kampani její význam. Tragédie nemusí být výsledkem mimořádně vyhrocené situace. Může začít chybou, kterou na silnici pravidelně potkáváme a nad kterou jsme si zvykli mávnout rukou.
Čím častěji podobné jednání vídáme, tím snáze se z něj v našich očích stává něco obyčejného. Jeho možné následky se tím ale nemění. Běžná chyba může mít stejně závažný dopad jako riskantní manévr, který bychom bez váhání odsoudili.
V pražských ulicích varují vraky i nápisy jako na cigaretách
Aby organizátoři dostali toto téma mezi veřejnost, zvolili také výraznou podobu upozornění přímo v ulicích. V Praze se už objevily vraky havarovaných automobilů doplněné tabulemi s varovnými sděleními. Jejich provedení připomíná upozornění na zdravotní rizika známá z obalů cigaret.
Nápisy jako „Normální nedodržení vzdálenosti zabíjí“ nebo „Normální překročení rychlosti zabíjí“ spojují známé řidičské návyky s následky, na které při každodenní jízdě často nemyslíme. Havarované auto vedle takového sdělení připomíná, že nejde o vzdálenou možnost, ale o situaci, která může skutečně nastat.
Kampaň se má následně rozšířit do dalších částí veřejného prostoru a také do televizního vysílání. Její součástí bude spot vycházející ze skutečného příběhu řidiče, který dopravní nehodu zavinil. Vedle statistik tak dostanou prostor i konkrétní lidské zkušenosti.
Mohlo by vás zajímat
Smyslem celé iniciativy je přimět motoristy, aby vlastní návyky posuzovali stejně přísně jako chování ostatních. Držet volant totiž znamená ovládat auto, nikoli mít jistotu, že zvládneme všechny důsledky svého rozhodnutí. Sáhnout po telefonu, přidat plyn podle okolních vozidel nebo se přiblížit k nárazníku auta před sebou může působit jako maličkost. Právě taková maličkost však někdy rozhodne o tom, kdo se z cesty vrátí domů.
