Pro majitele auta je vysoká spolehlivost jednou z nejžádanějších vlastností. Pro autoservis už ale tak příjemná být nemusí. Britský mechanik James Goodhand upozornil na značku, která podle jeho zkušeností dokáže jezdit dlouhé roky a stovky tisíc kilometrů bez velkých oprav. Pokud by prý podobná auta vlastnili všichni, mechanici by měli podstatně méně práce.
Současná auta nabízejí množství techniky, o které se řidičům ještě před několika desítkami let ani nesnilo. Mají desítky řídicích jednotek, kamery, radary, elektronické asistenty, dotykové displeje, přeplňované motory a stále složitější systémy pro snižování emisí.
S rostoucím počtem komponentů se ale zároveň zvyšuje počet věcí, které mohou jednoho dne přestat fungovat. Moderní vůz tak může být příjemnější, bezpečnější a úspornější než jeho předchůdce, zároveň však nemusí být stejně jednoduchý na údržbu.
Právě proto dnes řidiči při výběru auta stále častěji sledují nejen spotřebu, výkon nebo výbavu, ale také spolehlivost. A mezi výrobci, kteří si v tomto ohledu dlouhodobě budují velmi dobré jméno, patří Honda.
Mechanik by na některých Hondách příliš nevydělal
Britský automechanik James Goodhand se opravami automobilů živí dlouhodobě, takže má možnost sledovat, s jakými závadami jednotlivé modely do servisů přijíždějí. Jeho pohled je přitom zajímavý právě tím, že bezproblémový automobil pro něj z čistě obchodního hlediska není žádnou výhrou. Čím méně se vůz kazí, tím méně oprav servis provádí.
Mohlo by vás zajímat
Goodhand právě v této souvislosti vyzdvihl Hondu. Podle jeho zkušeností dokážou některé vozy této značky fungovat dlouhou dobu pouze s běžnou údržbou. Kdyby tedy velká část řidičů přešla právě na podobně spolehlivá auta, servisům by podle něj výrazně ubylo lukrativních oprav.
Samozřejmě to neznamená, že Honda nepotřebuje žádný servis. I ona musí pravidelně měnit motorový olej, filtry, brzdové destičky, kotouče, kapaliny, pneumatiky a další spotřební díly. Rozdíl je především v tom, že u dobře udržovaných exemplářů nemusí být běžný servis doprovázen drahými poruchami motoru, převodovky nebo elektroniky.
Pět nebo šest let může znamenat jen běžnou údržbu
Goodhand popisuje poměrně jednoduchý scénář. Pokud si majitel pořídí slušnou Hondu a během následujících pěti až šesti let ujede přibližně 70 tisíc kilometrů, může podle zkušeností mechanika velkou část tohoto období absolvovat bez závažnější závady.
Pro motoristu je podobný provoz samozřejmě ideální. Auto potřebuje pravidelný servis, ale nevyžaduje nečekané investice v řádu desítek tisíc korun.
A právě velké neplánované opravy bývají tím, na čem autoservisy vydělávají výrazně více než na samotné výměně oleje nebo filtrů.
Goodhand proto situaci komentoval s nadsázkou. Pokud by všichni začali jezdit Hondami, mohl by prý mechanikům dojít byznys.
Přes 320 tisíc kilometrů a motor stále působí zdravě
Jeho názor není založen pouze na obecné pověsti značky. Uvedl také konkrétní příklad automobilu jednoho ze svých zákazníků.
Jedná se přibližně o dvacet let starou Hondu, která už má za sebou více než 320 tisíc kilometrů. U řady ojetých automobilů představuje podobný nájezd hranici, při které se potenciální kupující začínají obávat zásadních mechanických problémů.
V tomto případě ale motor podle mechanika stále běží kultivovaně, nevykazuje zásadní mechanické problémy a ani vysoký počet kilometrů se výrazně neprojevuje na jeho chodu.
Samozřejmě z toho nelze vyvodit, že každá Honda bez problémů překoná 300 tisíc kilometrů. Životnost automobilu ovlivňuje způsob používání, kvalita údržby, četnost výměn oleje, konkrétní motor, jízdní podmínky i přístup předchozích majitelů.
Přesto podobná auta ukazují, proč mají dobře udržované japonské vozy na trhu ojetin stále početnou skupinu příznivců.
Jednodušší technika může mít po letech velkou výhodu
Rozdíl mezi některými evropskými a japonskými výrobci je možné hledat také v přístupu k novým technologiím.
Evropské automobilky byly v posledních letech často velmi rychlé při zavádění nových elektronických systémů, moderních infotainmentů, přeplňovaných motorů a dalších technických řešení. Výsledkem mohou být mimořádně moderně působící auta, jejichž konstrukce je ale zároveň poměrně složitá. Japonští výrobci naopak někdy postupovali konzervativněji.
Jejich multimediální systémy proto nemusely vždy vypadat tak efektně a některé interiéry mohly vedle evropských konkurentů působit zastaraleji. Z pohledu dlouhodobé životnosti ale může mít pomalejší zavádění nových technologií jednu důležitou výhodu. Výrobce má více času jednotlivá řešení prověřit a případné slabiny odstranit ještě před masovým nasazením.
Také proto se značky jako Honda, Toyota, Lexus nebo Mazda dlouhodobě objevují mezi výrobci, kteří jsou spojováni s vysokou spolehlivostí.
Logo na kapotě však není zárukou dobrého nákupu
Pověst značky sama o sobě při výběru ojetého auta nestačí. I mimořádně spolehlivý model se může změnit v drahou past, pokud předchozí majitel zanedbával servis nebo vůz používal nevhodným způsobem. U starších Hond a dalších japonských aut je nutné zaměřit pozornost také na korozi.
Právě ochrana karoserie nebývala u některých starších japonských automobilů jejich nejsilnější stránkou. Motor tak může být mechanicky ve výborném stavu, zatímco podvozek nebo nosné části karoserie už budou potřebovat rozsáhlé opravy.
Při prohlídce starší Hondy proto nestačí obcházet auto na parkovišti a kontrolovat pouze lak, stav sedadel nebo funkci klimatizace. Mnohem důležitější může být návštěva servisu se zvedákem.
Pečlivě je vhodné prověřit prahy, podlahu, nápravnice, nosníky, uchycení podvozkových komponentů a další konstrukční části. Pokud je koroze rozsáhlá, ani bezproblémový motor nemusí z auta udělat dobrou koupi.
Starší benzinové Hondy mají velmi dobrou pověst
Velká část reputace Hondy vznikla díky jejím benzinovým motorům. Japonská automobilka byla dlouhá léta známá především atmosférickými jednotkami, které dokázaly spojit slušný výkon, ochotu k vysokým otáčkám a velmi dobrou životnost. Známým příkladem je atmosférický motor 1.8 i VTEC používaný například v osmé generaci Hondy Civic.
Právě podobné agregáty dnes vyhledávají lidé, kteří chtějí relativně jednoduchou benzinovou ojetinu bez složitějších systémů, které mohou u staršího auta znamenat další servisní riziko. Ani tady ovšem neplatí, že každá motorizace japonské značky je automaticky ideální.
U některých dieselů je opatrnost na místě
Podstatně složitější kapitolu představují naftové motory. Honda, Toyota i další japonští výrobci nabízeli diesely, které mohou při správném servisu fungovat dobře. Zároveň se však v jejich nabídce objevily agregáty, u nichž mohou některé poruchy znamenat velmi drahou opravu.
Zvýšenou pozornost si při koupi zaslouží například některé varianty Hondy 1.6 i DTEC, motor Toyoty 2.2 D 4D nebo Subaru Boxer Diesel.
Samotné označení motoru pochopitelně neznamená, že každý automobil s danou jednotkou musí mít problémy. U staršího dieselu je ale mimořádně důležitá servisní historie. Krátká projížďka kolem autobazaru rozhodně nestačí.
Kupující by měl vědět, jak často se měnil olej, kde bylo auto servisované, jakým způsobem se používalo a zda se v minulosti řešily důležité komponenty motoru nebo emisního systému.
Ani Honda nemá bezchybný každý motor
Dobrá pověst starších modelů může někdy vést k příliš velkému optimismu také při výběru novějších aut. Honda totiž během let stejně jako ostatní výrobci začala používat složitější techniku, přeplňování a menší motory. A některé jednotky už nemají tak bezchybnou pověst jako starší atmosférické agregáty. Jedním z příkladů je litrový tříválec 1.0 VTEC Turbo z desáté generace Hondy Civic.
Tento motor už mezi znalci ojetých Hond nebývá považován za stejně bezpečnou volbu jako některé starší benzinové jednotky. Pokud se objeví vážnější mechanický problém, může být jeho řešení nákladné a v některých případech vyžadovat velmi rozsáhlý zásah.
Výběr ojetiny by se proto nikdy neměl omezit pouze na hledání správné značky. Stejně důležitá je konkrétní generace, rok výroby, motor, převodovka a samozřejmě stav daného kusu.
Vysoké číslo na tachometru nemusí znamenat konec
Zajímavé je také postavení Hondy na trhu starších automobilů. U některých značek může nájezd přesahující 200 tisíc kilometrů představovat pro mnoho zákazníků psychologickou hranici. U zachovalé Hondy nemusí být takové číslo automatickým důvodem k odmítnutí.
Pokud má vůz dobře doloženou historii, pravidelně měněný olej a majitelé se o něj dlouhodobě starali, může být automobil s vyšším nájezdem překvapivě dobrou koupí. Samotný údaj na tachometru totiž o skutečném stavu vozidla říká pouze část příběhu.
Honda s 250 tisíci kilometry, která pravidelně navštěvovala servis, může být v lepším technickém stavu než automobil se 120 tisíci kilometry, u něhož se olej měnil nepravidelně a údržba se dlouhodobě odkládala.
Nejlepší kusy mají historii, zdravou karoserii a správný motor
Ani Honda samozřejmě není automobilovou značkou, která by se nikdy nekazila. Takové auto ostatně neexistuje.
Také japonský výrobce měl během své historie lepší i horší motory, konstrukční slabiny a modely, jejichž dlouhodobá spolehlivost nebyla ideální.
Celkově však má Honda velmi silnou pověst výrobce automobilů, které při dobrém zacházení zvládnou mimořádně vysoké kilometrové nájezdy.
Při výběru ojetého exempláře proto dává největší smysl soustředit se na kombinaci několika faktorů. Ideální auto by mělo mít dohledatelnou servisní historii, zdravou karoserii bez rozsáhlé koroze a některou z dlouhodobě prověřených motorizací.
Pokud se podaří takový vůz najít, může skutečně nastat situace, kdy budou nejčastějšími návštěvami servisu pouze výměny oleje, filtrů, brzd a dalších běžně opotřebitelných komponentů. Pro majitele je to přesně ten scénář, který od spolehlivého auta očekává.
Mohlo by vás zajímat
Pro mechanika, jehož příjmy stojí také na opravách poruch, už je takové auto podstatně méně zajímavým zákazníkem.
