Moderní auta mají nový drahý nesmysl. Třetina majitelů ho nikdy nepoužila

Palubní desky moderních aut stále častěji připomínají stěnu plnou obrazovek. Jeden displej má řidič před sebou, druhý uprostřed a v dražších vozech přibývá další také před spolujezdcem. Právě ten ale podle zkušeností majitelů patří mezi prvky, bez kterých by se většina z nich bez problémů obešla.

Ještě před několika lety působila velká dotyková obrazovka uprostřed palubní desky jako známka luxusu. Dnes ji najdeme i v poměrně dostupných autech a automobilky proto hledají další způsoby, jak interiér technologicky zatraktivnit.

Jedním z výsledků tohoto závodu je samostatný displej před spolujezdcem. Na fotografiích vypadá efektně, v autosalonu přitahuje pozornost a v seznamu výbavy působí dojmem, že zákazník dostává něco skutečně výjimečného.

Jenže každodenní realita je podstatně méně působivá. Spolujezdec může prostřednictvím vlastní obrazovky nastavovat navigaci, vybírat hudbu, pracovat s některými funkcemi vozu nebo během cesty sledovat video. Teoreticky jde o příjemné rozšíření komfortu. Praktická otázka ale zní, kolik lidí něco takového skutečně využívá.

Třetina majitelů displej nikdy nepoužila

Odpověď přinesla studie společnosti JD Power zaměřená na zkušenosti zákazníků s automobilovými technologiemi v roce 2026. Do průzkumu se zapojilo více než 68 tisíc majitelů nových aut, kteří své vozy používali přibližně tři měsíce. Právě výsledky týkající se obrazovky před spolujezdcem patří mezi nejzajímavější.

Celých 35 procent lidí, kteří měli vůz touto technologií vybavený, uvedlo, že displej nepoužili ani jednou. Na opačné straně stojí jen přibližně šest procent respondentů, kteří uvedli, že obrazovku využívají při každé jízdě. To je poměrně zásadní rozdíl.

Automobilky investují nemalé částky do vývoje techniky, která zabírá značnou část palubní desky, zvyšuje výrobní náklady a často slouží také jako argument pro vyšší cenu konkrétní výbavy. Velká skupina majitelů ji přitom po převzetí vozu prakticky ignoruje.

Na propagačních fotografiích může souvislá plocha několika displejů působit futuristicky. V každodenním provozu však zjevně není počet obrazovek tím, podle čeho zákazníci posuzují skutečnou užitečnost auta.

Nejde pouze o zbytečný luxus

Kdyby displej spolujezdce jen existoval a nikdo ho nepoužíval, šlo by především o otázku ceny a smysluplnosti. Výsledky studie však ukazují ještě jednu zajímavou věc.

Právě tato technologie patřila mezi ty, u kterých majitelé hlásili poměrně vysoký počet problémů. JD Power zaznamenal 21,3 problému na každých 100 vozidel vybavených tímto řešením.

Neznamená to samozřejmě, že by každá obrazovka před spolujezdcem musela být poruchová nebo že by automaticky způsobovala majiteli potíže. Výsledek však dobře ilustruje jeden z problémů současných automobilů.

Každá další elektronická součástka znamená další kabeláž, software, řídicí jednotky, čidla a další prvky, které mohou v průběhu provozu přestat fungovat správně.

A pokud jde navíc o zařízení, které značná část zákazníků vůbec nevyužívá, nabízí se logická otázka, zda jeho přínos skutečně odpovídá složitosti a ceně.

Nápad samotný není špatný

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že displej před spolujezdcem nedává smysl za žádných okolností. Na dlouhé trase může být příjemné, když spolujezdec nemusí používat hlavní středovou obrazovku. Může samostatně vyhledat cíl v navigaci, změnit hudbu, najít restauraci nebo pracovat s multimédii, aniž by rušil řidiče.

V některých luxusních modelech navíc obrazovka spolujezdce tvoří součást velké souvislé skleněné plochy přes značnou část interiéru. Výsledek může působit velmi moderně a z designového hlediska skutečně efektně. Jenže s touto technologií přichází další komplikace.

Film pro spolujezdce nesmí rozptylovat řidiče

Pokud obrazovka nabízí možnost sledovat během jízdy filmy nebo jiný obrazový obsah, výrobce musí zajistit, aby podobná funkce nerozptylovala člověka za volantem.

Proto se používají speciální zobrazovací technologie a filtry, které dokážou obraz při pohledu z místa řidiče výrazně ztmavit nebo zcela skrýt. Spolujezdec tak může sledovat obsah, zatímco člověk za volantem jej z běžného úhlu nevidí. Z technického hlediska jde o působivé řešení.

Jenže právě zde se celý problém ukazuje v plné šíři. Výrobce nejprve vyvine další obrazovku, následně musí zajistit její bezpečné používání během jízdy a nakonec přidává další technologie, které řidiči zabrání sledovat obsah určený spolujezdci. To vše stojí peníze.

Přitom více než třetina majitelů podle průzkumu tuto obrazovku vůbec nezapne. Není proto od věci ptát se, zda by část těchto prostředků nešlo využít na vlastnosti, kterých si řidič všimne skutečně každý den.

Nejlepší funkce jsou často téměř neviditelné

Právě další výsledky studie JD Power ukazují, že zákazníci nemusí nejvíce oceňovat funkce, které vypadají nejpůsobivěji na fotografiích nebo při prezentaci nového modelu.

Velmi dobrého hodnocení dosáhlo například inteligentní spouštění vozu. Systém dokáže rozpoznat konkrétního uživatele a připravit automobil k jízdě bez nutnosti klasicky pracovat se startovacím tlačítkem. U této technologie bylo zaznamenáno pouze 2,4 problému na 100 vozidel.

Jde přitom o přesný opak efektního displeje před spolujezdcem. Řidič si této funkce možná ani nevšimne. Nemusí nic nastavovat, nikde klikat a nemusí se učit používat další menu. Jednoduše nastoupí a auto se připraví.

Komfort je důležitější než technologická show

Podobně dobře zákazníci vnímají automatickou klimatizaci pracující s uloženými preferencemi uživatele. Právě tyto funkce naznačují, kam by se podle zkušeností řidičů měla automobilová technika ubírat.

Řidič ve skutečnosti nepotřebuje při každé cestě sledovat nové animace nebo přepínat mezi několika displeji. Mnohem větší hodnotu má systém, který pozná konkrétního člověka, nastaví správnou polohu sedadla, upraví klimatizaci podle jeho zvyklostí a případně načte další uložené preference.

Ideální technologie totiž nemusí uživatele neustále upozorňovat na svou existenci. Naopak může fungovat tak dobře, že ji člověk po několika týdnech přestane vnímat.

Složitější neznamená automaticky lepší

Zajímavé výsledky přineslo také hodnocení asistenčních systémů. Klasické systémy úrovně 2, u nichž musí řidič stále sledovat provoz a aktivně se věnovat řízení, získaly lepší hodnocení uživatelské zkušenosti než pokročilejší systémy úrovně 2+, které umožňují za určitých okolností jízdu bez rukou na volantu. Na první pohled by člověk očekával přesný opak.

Čím více práce totiž automobil převezme za řidiče, tím pohodlnější by teoreticky měl být. Jenže samotná technická vyspělost ještě nezaručuje příjemné používání.

Pokročilejší systém může vyžadovat více pozornosti, může být složitější na pochopení nebo se může chovat jinak, než řidič očekává.

Jednodušší technologie, která pracuje předvídatelně, proto může v běžném provozu působit příjemněji než mnohem sofistikovanější řešení.

Stejný problém znají i čeští řidiči

Nejde přitom pouze o luxusní auta s cenovkami v milionech korun. Velké displeje, dotykové ovládání a rozsáhlá digitální menu dnes běžně pronikají také do cenově dostupnějších modelů, se kterými se každodenně setkávají čeští řidiči.

Funkce, které ještě před několika lety nabízely pouze prémiové vozy, dnes najdeme také v kompaktních hatchbackech, rodinných SUV nebo městských automobilech. To samo o sobě není problém.

Potíž nastává ve chvíli, kdy množství technologií začne komplikovat činnosti, které byly dříve jednoduché. Člověk, který každé ráno usedá do auta a jede do práce, pravděpodobně nepřemýšlí nad tím, zda má před spolujezdcem další obrazovku. Daleko více ho zajímá, zda se rychle odmrazí čelní sklo, jestli klimatizace funguje bez složitého hledání v menu nebo zda lze jednoduše změnit hlasitost rádia.

Stejně důležité je dostatečné množství konektorů, kvalitní světlomety, pohodlná sedadla nebo spolehlivá elektronika.

Po několika letech provozu pak majitele zajímá ještě něco jiného. Zda všechny tyto systémy stále fungují a jestli ho kvůli nim auto nezačne pravidelně posílat do servisu.

Po sto tisících kilometrech už efekt novinky nikoho nezajímá

První týdny s novým automobilem jsou specifické. Majitel zkouší jednotlivé funkce, prochází nabídky infotainmentu a objevuje technologie, které předchozí vůz neměl. Jenže tento efekt postupně zmizí.

Po několika měsících už se používání auta stává rutinou. A právě tehdy se ukáže, které prvky byly skutečně užitečné a které pouze dobře vypadaly v katalogu.

Po sto tisících kilometrech už pravděpodobně nikoho nezajímá, jak futuristicky palubní deska působila při první návštěvě autosalonu. Důležité je, zda všechno stále funguje a zda automobil dokáže své každodenní úkoly plnit jednoduše a spolehlivě.

Automobilky možná počítají špatnou věc

Počet obrazovek se v posledních letech stal téměř symbolem technologické vyspělosti. Jedna obrazovka před řidičem, další uprostřed palubní desky a třetí před spolujezdcem mohou vytvořit působivý interiér. Některé značky jdou ještě dál a používají obrovské displeje táhnoucí se téměř přes celou šířku kabiny.

Jenže zákazník nekupuje automobil kvůli fotografii v katalogu. Potřebuje jej každý den. Právě každodenní provoz nakonec velmi rychle odhalí rozdíl mezi technologií vytvořenou především pro efekt a funkcí, která majiteli skutečně usnadňuje život.

Možná bychom proto při hodnocení moderních vozů neměli řešit, kolik obrazovek mají. Mnohem důležitější otázkou je, kolik z nich jejich majitel skutečně potřebuje.

Pokud velká část zákazníků některou technologii nikdy nepoužije, zatímco její přítomnost zvyšuje cenu, složitost a potenciální náklady na budoucí opravy, není automaticky výhodou. Moderní auto totiž nemusí být nejlepší tehdy, když má nejvíce technologií.