Poctivé SUV s pravou čtyřkolkou dnes stojí kolem 100 tisíc. Nabídne klasické motory, hodně prostoru a výdrž na věky
Suzuki Grand Vitara druhé novodobé generace, známá pod interním označením JT, se představila v roce 2005 a dodnes patří mezi ojetiny, které mají trochu jiné postavení než běžná městská SUV. Zatímco mnoho konkurentů se postupně posouvalo hlavně k asfaltu, Suzuki si nechalo výrazně dobrodružnější charakter. Právě proto Grand Vitara pořád oslovuje řidiče, kteří chtějí kompaktní SUV s poctivější technikou, slušnou odolností a schopností dostat se dál než jen na zasněžené parkoviště u supermarketu.
Na trhu se nejčastěji objevuje praktičtější pětidveřové provedení, existovala ale také kratší třídveřová varianta. Obě vycházely ze stejného základu, jen mířily na trochu jiný typ zákazníka. Třídveřová verze působí spíš jako osobnější auto pro dva nebo pro lehčí výlety, pětidveřová už dává smysl i jako rodinnější společník. Grand Vitara se navíc montovala ve více zemích, což ukazuje, že o tento model byl dlouhodobě dostatečný zájem a Suzuki s ním nehrálo jen okrajovou roli.
Proč dává smysl hlavně mimo asfalt
Největší přednost Grand Vitary není vidět na první pohled, ale ukrývá se v její technice. Auto používá stálý pohon všech kol, redukční převodovku a uzávěrku mezinápravového diferenciálu. Právě tahle kombinace ji výrazně odlišuje od spousty SUV, která sice vypadají dobrodružně, ale mimo zpevněné cesty se rychle dostanou na hranici svých možností.
Grand Vitara má integrovaný rám, nezávislé zavěšení všech kol, rozumnou světlou výšku a dobré nájezdové úhly. Na středovém panelu je otočný ovladač, kterým lze aktivovat uzávěrku mezinápravového diferenciálu, a nechybí ani redukce s převodem 1,97 ku 1. Díky tomu se v blátě, sněhu nebo na rozbité polní cestě cítí mnohem jistěji než většina městských SUV podobné velikosti.
Výhodou je i to, že Suzuki nepůsobí mimo asfalt jen jako auto s tvrdohlavou mechanikou, ale jako promyšlený celek. Stabilizační systém lze vypnout pouze při použití redukce, což v terénu dává smysl, ale zároveň to řidiče zbytečně nesvádí k riskování na běžné silnici. Asistent sjíždění svahů umí držet rychlost v rozumném tempu a pomáhá tam, kde by jinak bylo potřeba hodně citlivě pracovat s brzdou. V praxi bývají největším limitem spíš pneumatiky než samotná konstrukce auta.
Chování na silnici a bezpečnost
Přestože má Grand Vitara výrazně schopnější terénní techniku než běžné crossovery, na asfaltu nepůsobí jako neotesaný pracovní stroj. V normálním provozu je klidná, čitelná a stabilní. Na kvalitním povrchu se zbytečně nerozhoupává, při brzdění působí jistě a limity dává najevo včas, ať už přes pneumatiky, nebo zásahem stabilizačního systému.
Řízení patří k příjemným stránkám auta. Je přesné a poskytuje řidiči poměrně slušnou zpětnou vazbu, takže Grand Vitara nepůsobí odtažitě. Není to samozřejmě sportovní SUV, ale na poměry své kategorie a konstrukce se řídí překvapivě dobře.
Z hlediska bezpečnosti má za sebou pětidveřová Grand Vitara test Euro NCAP z roku 2007. Tehdy získala čtyři hvězdy z pěti za ochranu dospělé posádky, tři hvězdy z pěti za ochranu dětí a tři ze čtyř za ochranu chodců. Na svou dobu šlo o slušný výsledek, i když současná kritéria jsou podstatně přísnější.
Interiér a každodenní použitelnost
Uvnitř Grand Vitara sází spíš na jednoduchost než na efektní dojem. Palubní deska je přehledná, ovladače jsou logicky rozmístěné a řidič se v autě rychle zorientuje. Nečekejte luxusní atmosféru, měkčené plasty na každém dotyku ani moderní digitální parádu. Tohle je interiér navržený s důrazem na odolnost a praktičnost.
Pětidveřová verze nabízí dost místa pro běžné rodinné používání. Sedadla jsou pohodlná i na delší cestování, i když ta přední by mohla mít výraznější boční vedení. V ostřejších zatáčkách tak posádka víc pozná, že Grand Vitara není auto stavěné na sportovní ambice. S věkem se může ozývat vrzání tvrdších plastů, hlavně na rozbitých silnicích, ale nejde o nic překvapivého vzhledem k zaměření a stáří vozu.
Kufr a zadní dveře
Praktičnost trochu sráží zavazadlový prostor. Pětidveřové provedení nabídne 398 litrů měřených po plato, což stačí na běžné používání, nákup nebo víkendový výlet, ale velký rodinný kufr to není. V tomto ohledu Grand Vitara za některými civilnějšími SUV zaostává.
Specifické jsou také zadní dveře. Otevírají se do strany a navíc směrem k chodníku, což umí být při parkování podél obrubníku nepříjemné. Když je za autem málo místa nebo stojíte těsně u chodníku, nakládání zavazadel není tak pohodlné, jak by mohlo být. Rezervní kolo zavěšené zvenku na dveřích sice dotváří terénní vzhled, ale zároveň ovlivňuje i některá praktická řešení, hlavně u přestaveb na LPG.
Nabídka na trhu ojetin a LPG
V českých bazarech má Grand Vitara pořád poměrně silné zastoupení. Nejvíc se objevují pětidveřové vozy, obvykle s benzinovým dvoulitrem nebo s naftovou devatenáctistovkou DDiS. Občas narazíte také na silnější benzinové verze a výjimečně na šestiválce.
LPG přestavby existují, ale je dobré vědět, co znamenají v praxi. Protože je rezerva umístěná zvenčí na zadních dveřích, nelze použít běžnou toroidní nádrž do prostoru rezervního kola. Plyn proto bývá řešen válcovou nádrží v kufru. Provozní náklady tím klesnou, jenže z už tak nevelkého zavazadelníku zmizí další prostor. U takového auta je proto potřeba zvážit, zda má sloužit jako rodinný dopravník, nebo spíš jako úspornější víkendový vůz.
Benzinové motory
Motorová nabídka byla překvapivě pestrá. Benzinový základ tvořila šestnáctistovka VVT s výkonem 78 kW, která patřila pouze do třídveřové verze. Větší pětidveřová karoserie by pro ni byla příliš těžká, takže tahle kombinace by v praxi moc smyslu nedávala.
Mnohem častější je dvoulitrový benzinový čtyřválec s výkonem 103 kW. Na papíře vypadá použitelně, v reálném provozu je ale spíš klidnější volbou. S hmotností pětidveřového auta má dost práce a při předjíždění je dobré počítat s rezervou. Není to špatný motor, jen od něj nelze čekat výraznou dynamiku.
Lepší charakter má benzinový motor 2.4 VVT s výkonem 120 kW. K autu se hodí mnohem víc, nabídne příjemnější pružnost a obecně bývá považovaný za jednu z nejpovedenějších voleb. Problém je hlavně v tom, že pěkných kusů s tímto motorem není mnoho. Ještě vzácnější je šestiválec 2.7 V6 s výkonem 136 kW. Vrcholem nabídky pak byla jednotka 3.2 V6 s výkonem 171 kW a točivým momentem 291 Nm, která se dodávala výhradně s pětistupňovým automatem.
Spotřeba benzinových verzí
Grand Vitara není auto, které by si člověk kupoval kvůli rekordně nízké spotřebě. Dvoulitrový čtyřválec umí ve městě jezdit klidně kolem dvanácti litrů na sto kilometrů, i když celkový průměr může být přibližně o dva litry nižší než u šestiválce. Hodně záleží na stylu jízdy, pneumatikách, stavu auta i prostředí, ve kterém se pohybuje.
Šestiválec 3.2 V6 je kultivovaný a silný, ale peněženka jeho výhody pozná. V běžném provozu se spotřeba pohybuje zhruba od necelých deseti do přibližně čtrnácti litrů na sto kilometrů. Při klidné jízdě na delší trase může být rozumnější, ve městě nebo při častém využívání výkonu však palivo mizí rychleji. Z tohoto pohledu je motor 2.4 VVT často nejrozumnějším kompromisem mezi dynamikou, spolehlivostí a provozními náklady.
Diesel 1.9 DDiS
Kdo hledal úspornější variantu, mohl sáhnout po motoru 1.9 DDiS. Tato jednotka pochází od Renaultu, nabízí výkon 95 kW a točivý moment 300 Nm. V praxi dokáže s Grand Vitarou hýbat poměrně slušně a průměrná spotřeba se pohybuje okolo 8,5 litru na sto kilometrů. Ve městě se ale snadno přiblíží deseti litrům.
Diesel má své výhody, ale také rizika. Patří mezi ně hlavně filtr pevných částic, který nemusí dobře snášet krátké trasy a zanedbanou údržbu. Objevit se mohou také potíže s hadicemi od turba. Při koupi je proto důležité zkoumat nejen stav motoru, ale i to, jakým způsobem bylo auto používané. Kus, který celý život jezdil krátké městské přesuny, může být rizikovější než vůz s vyšším, ale pravidelným dálničním nájezdem.
Převodovky a automat
Pětistupňový automat je u některých motorů přirozenou volbou, zvlášť u silnějších benzinových verzí. Ladí se spíš ke klidnému tempu a komfortnímu používání. Chybí mu ale manuální režim, takže řidič nemá tolik možností ovlivnit, kdy převodovka přeřadí. Při zrychlování umí řadit poměrně brzy a auto pak působí trochu usedle.
Zajímavé je, že s automatem se dá pracovat i jemnějším stylem. Když řidič trochu povolí tlak na plyn, převodovka dokáže držet motor v nižších otáčkách a auto jede úsporněji. V takovém režimu se otáčky mohou pohybovat okolo 1700 za minutu. Není to žádný sportovní trik, spíš způsob, jak z Grand Vitary dostat klidnější a hospodárnější projev.
Typické závady ojetých kusů
Při prohlídce starší Grand Vitary je potřeba začít podvozkem. Často se řeší vůle, hlavně v oblasti předního příčného stabilizátoru. Typickým projevem bývá klepání od přední nápravy na nerovnostech. Samo o sobě to nemusí znamenat katastrofu, ale je to dobrý důvod pro důkladnější kontrolu.
Unavené tlumiče mohou zhoršovat komfort a postupně přispívat ke vzniku dalších vůlí. Další častou položkou jsou ložiska kol, která se prozradí hučením. U aut, která hodně jezdila po dálnicích, s nimi má smysl do budoucna počítat.
Elektronika nebývá slabým místem tohoto modelu. Opakovaně se ale objevuje praskání žárovek potkávacích světel. Jinak Grand Vitara v této oblasti nepůsobí vyloženě problematicky, což je u starší ojetiny příjemné zjištění.
Motory a servisní rizika
U benzinového dvoulitru se poměrně často zmiňuje zvýšená spotřeba oleje. Většinou souvisí s opotřebením, takže se při koupi vyplatí ptát, kolik oleje motor bere mezi výměnami. Důležitá je také kontrola hladiny, studený start a zkušební jízda. Levný kus s hezkými fotografiemi může být nakonec dražší než zachovalé auto za vyšší cenu.
Benzinová 2.4 VVT bývá naopak hodnocená velmi dobře. Spotřeba se může pohybovat kolem jedenácti litrů, ale motor má dost výkonu a obecně slušnou pověst z hlediska spolehlivosti. Často se u něj řeší spíš běžné věci kolem přední nápravy, stabilizátoru nebo žárovek než zásadní motorické potíže.
U turbodieselu je důležité nepodcenit rozvody. Při jejich výměně se vyplatí rovnou vyměnit také řemen příslušenství včetně napínáku. Když se tato část zanedbá, může následný problém zasáhnout i rozvodový mechanismus a oprava pak bývá podstatně dražší.
Koroze a běžné náklady
Grand Vitara má obecně slušnou antikorozní ochranu karoserie i podvozku. Přesto je nutné počítat s tím, že jde o starší auta, z nichž některá mohla tahat přívěsy, jezdit v terénu nebo trávit zimy na solených silnicích. Při prohlídce proto dává smysl zkontrolovat prahy, lemy, spodek dveří, nosné části, uchycení náprav i stav podlahy.
Běžný servis nemusí být likvidační. Orientačně se uvádějí přední brzdové destičky kolem 2 500 Kč, jeden tlumič zhruba za 4 500 Kč a výměna oleje s filtry lehce pod hranicí 2 000 Kč. Jde o ceny vztahované k originálním dílům, takže v reálném servisu se mohou lišit podle dodavatele, kvality použitých součástek i konkrétní motorizace.
Ceny na českém trhu
Cenové rozpětí je u Grand Vitary JT poměrně široké. Nejlevnější kusy se dají najít přibližně mezi 60 a 90 tisíci Kč, často ale jde o auta s vyšším nájezdem, nejasnou servisní minulostí, kosmetickými i technickými vadami nebo blížícími se investicemi. U některých se objevují poznámky o vyšší spotřebě oleje, chybějící technické kontrole nebo nutném servisu.
Mnohem zajímavější je střed trhu. Zhruba mezi 110 a 180 tisíci Kč už lze hledat normálně použitelná pětidveřová auta, ať už s benzinovým motorem, nebo s dieselem. Právě tady bývá největší výběr kusů, které nepůsobí jako boj o přežití. Zachovalejší vozy z pozdějších ročníků, s lepší výbavou nebo žádanější motorizací, se mohou dostat přibližně na 200 až 240 tisíc Kč.
U LPG verzí je potřeba hodnotit nejen cenu a provozní úsporu, ale i praktičnost. Nádrž v kufru dokáže výrazně omezit využitelnost auta, takže taková Grand Vitara může být výhodná pro někoho, kdo jezdí levněji hlavně sám nebo ve dvou, ale méně vhodná jako univerzální rodinné SUV.
Jakou verzi hledat
Nejuniverzálnější volbou se jeví benzinová 2.4 VVT, pokud se podaří najít zachovalý kus. Nabízí lepší dynamiku než dvoulitr, pořád rozumnou mechanickou jednoduchost a dobrou pověst z hlediska spolehlivosti. Její nevýhodou je menší nabídka a spotřeba, která se běžně může pohybovat kolem jedenácti litrů.
Dvoulitr je dostupnější a levnější, ale dynamicky spíš průměrný a je potřeba hlídat spotřebu oleje. Diesel 1.9 DDiS dává smysl tam, kde auto jezdí delší trasy a má doložený servis, ale není ideální pro městské popojíždění. Šestiválce jsou lákavé kultivovaností a výkonem, jenže bývají vzácnější a provozně dražší. U 3.2 V6 je navíc nutné počítat s automatem.
Celkové zhodnocení
Suzuki Grand Vitara JT je ojetina, která se nesnaží být nejmodernějším, nejúspornějším ani nejprostornějším SUV své doby. Její síla leží jinde. Nabízí poctivou techniku, stálý pohon všech kol, redukci, uzávěrku mezinápravového diferenciálu a schopnosti, které už dnes v této velikostní kategorii nejsou samozřejmostí.
Jako rodinné SUV má několik kompromisů. Kufr není velký, zadní dveře nejsou ideální, některé motory jsou žíznivé a u starších kusů je nutné pečlivě kontrolovat podvozek, ložiska, servisní historii i případnou spotřebu oleje. Když se ale podaří najít zachovalé auto s jasnou minulostí, Grand Vitara pořád dává smysl. Nejvíc potěší řidiče, kteří chtějí od SUV víc než jen pohodlné nastupování a vyšší posed.
« Řidič zemřel v hořícím elektromobilu. Tragická nehoda znovu rozproudila debatu o bezpečnosti elektroaut Věk i adresa pod lupou: Jak pojišťovny počítají cenu vašeho povinného ručení? »
