První země zakázala auta na benzín a naftu. Zoufalí obyvatelé bojují o stovky korun
Etiopie v roce 2024 jako první země stopla dovoz a prodej nových aut na benzin a naftu. Z původně kritizovaného kroku se do února 2026 vyklubala pragmatická cesta k menší závislosti na dovážené ropě, opřená o masivní vodní energetiku. Elektromobily na místních silnicích přibývají hlavně kvůli penězům, protože úspora kolem 485 Kč měsíčně při nízkých příjmech rozhoduje o tom, zda se dá jezdit bez rizika finančního kolapsu.
Předpovědi o kolapsu dopravy a infrastrukturním chaosu se nenaplnily. Dnes, v únoru 2026, se ukazuje, že tato africká země nejenže změnu zvládá, ale vytváří i nový model energetické nezávislosti, který by jí mohly závidět i vyspělé ekonomiky. Skutečnost, že Etiopie zakázala auta na benzín, se často vykládá jako environmentální rozhodnutí. Pro vládu však šlo v první řadě o to, jak zachránit státní pokladnu.
Etiopie totiž ročně vynakládala přibližně 3,5 miliardy eur na dovoz rafinovaných ropných produktů. Pro zemi s omezenými finančními možnostmi to představovalo neúnosnou zátěž. Řešení bylo pragmatické. Přestat nakupovat cizí ropu a začít využívat vlastní elektřinu.
Klíčem jsou přehrady a vlastní elektřina
Klíčem k úspěchu etiopské transformace je masivní investice do vodní energetiky. V září 2025 spustili gigantickou vodní elektrárnu na řece Modrý Nil poblíž hranice se Súdánem. Dosahuje výkonu téměř 6 GW, čímž se v zemi zdvojnásobila kapacita výroby elektřiny. Další vodní dílo s názvem Koysha na řece Omo přispívá dalšími 2 GW čistého výkonu.
Etiopie se tak proměnila z dovozce energie na jejího vývozce. Dnes dodává elektřinu nejen vlastním elektromobilům, ale přebytky prodává i sousedům, tedy Keni či Tanzanii.
Nabíječky chyběly, elektromobily přesto jezdí
Kritici varovali, že země bez vybudované sítě nabíječek nemůže zvládnout přechod na elektromobilitu. Realita však říká něco jiného. Na etiopských silnicích jezdí přibližně 115 tisíc elektromobilů. Elektroauta zároveň tvoří už 8,3 procenta celkového vozového parku země.
Zásadní motivací nejsou trendy, ale provozní výdaje. Při průměrné měsíční mzdě kolem 1 042 Kč, působí úspora asi přibližně 485 Kč, jako velmi silný argument. Mnozí se proto sami snaží k elektroautu nějak dostat.
Etiopie jako země musí i přes hospodářský růst stále bojovat s chudobou a náročnými životními podmínkami mnoha obyvatel. Pro Etiopany tak elektromobil není žádná módní záležitost, ale pokud si ho mohou dovolit, což je stále spíše výjimka, jde hlavně o šanci, jak jezdit a nezbankrotovat.
Samozřejmě, přechod na elektrický pohon není bezchybný a vyřešit je potřeba ještě mnoho problémů. Vláda například zvýhodnila elektromobily odstraněním cel a daní, což je pozitivní, ale ani zdaleka to nestačí.
Infrastruktura v odlehlých oblastech spíše neexistuje, než existuje. Navíc servisní síť pro moderní elektrická auta se teprve buduje.
Svět to sleduje jako experiment
Etiopie však ukázala, že politická odvaha v kombinaci s investicemi do vlastních zdrojů výroby elektřiny dokáže odstranit závislost na fosilních palivech rychleji, než si mnozí mysleli.
Tento africký experiment dnes sleduje celý svět. Ukazuje totiž, že změna pohonu aut nemusí vést přes postupný přechod a dotace na elektromobily.
Odkaz na zdroj: Ethiopia EV Boom Sparked by ICE Car Import Ban – Bloomberg
.« Spotřeba 3,3 litru na 100 kilometrů. Nový benzinový motor ničí elektromobily Zvládne tříválec 1.0 TSI 500 tisíc kilometrů? Mechanik to řekl na rovinu a ukázal slabiny i silné stránky »
