Spotřeba 2,6 litrů na 100 kilometrů. Pro takové auto nemusíme daleko, vyrábí se v Česku
Představa, že dnešní auto ujede téměř tři tisíce kilometrů na jediné natankování, zní skoro neuvěřitelně. Přesně to se ale podařilo polskému závodníkovi a ambasadorovi značky Škoda Mikołaji Marczykovi, který se se Superbem 2.0 TDI vydal z Lodže do Paříže a zase zpět, aniž by po cestě musel znovu zastavit u čerpací stanice. Výsledkem bylo 2 831 ujetých kilometrů a průměrná spotřeba jen 2,6 litru na 100 kilometrů.
V době, kdy se neustále řeší ceny paliv, provozní náklady i budoucnost spalovacích motorů, jde o výsledek, který budí respekt. Nejen kvůli samotnému číslu, ale i proto, že nešlo o žádný laboratorní experiment ani speciálně upravený vůz. Naopak. Rekord padl se sériovým autem a v běžném provozu. Rozhodující tak nebyla jen technika, ale také zkušenosti řidiče, promyšlená příprava a schopnost jet opravdu úsporně. Navíc vše probíhalo pod dohledem zástupce Guinnessovy knihy rekordů, takže výkon dostal i oficiální potvrzení.
Volba padla na Superb s dieselem
Pro rekordní jízdu posloužila Škoda Superb čtvrté generace v provedení liftback. Pod kapotou pracoval naftový čtyřválec 2.0 TDI o výkonu 150 koní, spojený s automatickou převodovkou DSG. Důležité přitom je, že šlo o běžně prodávané sériové auto bez zásahů do techniky.
Volba právě této verze nebyla náhodná. Superb podle Marczyka splňoval několik zásadních předpokladů pro podobný typ jízdy. Nabízí velkou palivovou nádrž, nízkou spotřebu a karoserii, která se umí dobře vypořádat s odporem vzduchu. Liftback navíc kombinuje slušnou aerodynamiku se stabilitou a pohodlím na dlouhých trasách, což je při podobném pokusu stejně důležité jako samotná spotřeba.
Důležité nebylo jen auto, ale i to, co bylo v nádrži
Významnou roli sehrálo i palivo ORLEN EFECTA Diesel. Nádrž nebyla doplněna jen běžným způsobem, ale doslova až po hrdlo. Celkem se do ní vešlo přibližně 74 litrů, aby bylo možné využít maximum dostupné kapacity. Právě každý detail měl v tomto případě smysl.
Použité palivo je prezentováno jako směs zaměřená na čistší spalování, ochranu motoru a omezení emisí. V celkové mozaice rekordního výsledku tak mělo představovat další dílek, který pomohl držet spotřebu na mimořádně nízké úrovni. Marczyk zároveň připomněl, že hospodárnost byla silnou stránkou už předchozí generace Superbu a nová verze na ni podle něj úspěšně navazuje.
Když rozhodují i maličkosti
K výsledné spotřebě nepřispěl jen styl jízdy, ale i několik technických detailů. Pneumatiky Michelin E Primacy byly nahuštěné lehce nad doporučený tlak, aby se snížil valivý odpor. Zároveň se jezdilo na pneumatikách, jejichž dezén byl opotřebený přibližně na 3,5 milimetru, což pomohlo odpor ještě o něco dál snížit. Klimatizace zůstala po celou dobu vypnutá, aby motor nemusel pohánět další zátěž.
Právě v tom spočívá podstata podobných rekordů. Nejde o jednu zázračnou věc, ale o součet mnoha drobností, které dohromady vytvoří mimořádný výsledek. Samostatně mohou působit nenápadně, v praxi ale znamenají výrazný rozdíl.
Proč právě trasa Lodž a Paříž
Samotná trasa nebyla vybrána náhodně. Směr Lodž, Paříž, Lodž představoval promyšlený kompromis mezi délkou, kvalitou silniční infrastruktury a možností předvídat provoz. Cílem bylo zvolit trasu, která umožní co nejplynulejší jízdu a nebude řidiče nutit k častému brzdění a znovuzrychlování.
Velkou část cesty tvořily dálnice a rychlostní komunikace, takže bylo možné držet stabilní tempo a vytěžit maximum z aerodynamiky vozu. Důležitý byl i profil trasy. Převládaly roviny a jen mírně zvlněný terén, bez dlouhých horských pasáží, které by spotřebu zbytečně zvyšovaly. Pomohlo také počasí. Jelo se za příznivých podmínek, bez silného protivětru a bez vytrvalého deště, což mělo na konečný výsledek rovněž vliv.
Vše pod dohledem Guinnessovy knihy rekordů
Aby byl výsledek uznatelný, musel celý pokus probíhat podle přísných pravidel Guinnessovy knihy rekordů. Od samotného tankování na čerpací stanici ORLEN v Lodži se vše detailně dokumentovalo pomocí GPS, videa, fotografií i svědeckých potvrzení. Nádrž byla zapečetěná, aby bylo zcela jasné, že během cesty nedošlo k žádnému zásahu.
Po dokončení trasy dlouhé 2 831 kilometrů vyšla průměrná spotřeba na zmíněných 2,6 litru na 100 kilometrů. Veškeré důkazy pak zamířily ke komisi Guinness World Records, která výkon oficiálně uznala. Průměrná rychlost se pohybovala kolem 80 kilometrů za hodinu, tedy v režimu, který ještě stále odpovídal bezpečné a plynulé jízdě a zároveň dával prostor pro maximální efektivitu.
Škoda slavila, veřejnost obdivovala
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Sama Škoda prezentovala úspěch jako důkaz schopností sériového Superbu, který zvládl mimořádně dlouhou trasu bez jakýchkoli mechanických úprav. Současně upozorňovala na to, že vedle samotného vozu sehrál zásadní roli i styl jízdy a použité prémiové palivo.
Pozitivně reagovala i veřejnost. Pro řadu lidí se rekord stal hmatatelným potvrzením toho, že rozumná technika, pečlivá příprava a disciplinovaný přístup za volantem mohou přinést mimořádný výsledek i u zcela normálního auta. Marczyk tím zároveň ukázal, že úsporná jízda není jen nudná teorie z příruček, ale skutečná disciplína, která má v reálném světě měřitelné výsledky.
Rekord, který otevírá širší debatu
Celý výkon tak nepůsobí jen jako zajímavá jednorázová kuriozita. Spíš připomíná, že i v době velkých debat o budoucnosti dopravy mají moderní spalovací vozy stále co nabídnout, pokud jsou dobře navržené a používají se s rozumem. V tomto případě navíc nešlo o žádný extrém odtržený od reality, ale o ukázku toho, kam až lze posunout efektivitu běžného auta.
A právě v tom je tenhle rekord nejzajímavější. Neříká jen to, že Superb dokázal ujet 2 831 kilometrů s mimořádně nízkou spotřebou. Připomíná také, že rozumná a praktická mobilita nemusí být nutně nudná, složitá ani nedostupná. Stačí kvalitní technika, správný přístup a ochota věnovat pozornost detailům.
.« Nejlepší a nejhorší auta na trhu. Která si drží kvalitu i po letech? Nové SUV bez otravných asistentů zaujme nízkou cenou, velkým prostorem a moderní výbavou »
