SUV s pošramocenou pověstí. Přitom má bezkonkurenční užitné vlastnosti a zvládne terén stejně pohodlně jako dálnici
Land Rover Discovery sice všichni automaticky hází do škatulky SUV, jenže v praxi patří mezi těch pár velkých rodinných aut, která neztratila schopnost opravdu jezdit mimo asfalt. Jenže zároveň si s sebou dlouhá léta táhne pověst problematické spolehlivosti, hlavně u starších ročníků, a tahle nálepka se lidí drží jako bahno na prazích po výletu do lesa.
Právě proto jsem si chtěl udělat jasno na konkrétním kuse: ojeté Discovery třetí generace, konkrétně 3 TDV6 z roku 2007, s nájezdem 140 000 km, které pocházelo z nabídky AAA Auto.
Třetí generace: Detroit, rok 2004 a design, který si na nic nehraje
Discovery 3 se světu ukázalo v roce 2004 na autosalonu v Detroitu a do prodeje šlo ve druhé polovině téhož roku. Tvarově je to klasický Discovery – nic, co by se snažilo tvářit sportovně nebo módně, spíš hranatá, sebevědomá silueta, kterou měl na svědomí Geoff Upexx. Nabídka motorů byla jasně rozdělená podle trhů: u nás nejčastěji 2.7 TDV6 nebo benzinový 4.4 V8, zatímco pro Ameriku existoval ještě atmosférický 4.0 V6.
To první, co vás na tomhle autě praští do očí, je jeho “monument”. Zepředu působí, jako by zabíral půl pruhu navíc, ale ve skutečnosti není tak přerostlý, aby se s ním nedalo fungovat ve městě. Nejde o ten typ kolosu, se kterým se bojíte historických uliček nebo vjezdu do podzemních garáží – rozměry jsou pořád rozumné, jen design umí dělat divadlo.
A samozřejmě tu zůstaly typické poznávací znaky: střecha zvednutá od B-sloupku směrem dozadu, boční okna nákladového prostoru vedená tak, že „přetékají“ přes hranu střechy, a také praktické dělené páté dveře.
Interiér: utilitární základ, ale pocitově skoro aristokracie
Konstrukce vozu se přímo promítá do kabiny. Všechno je robustní, účelné a dává smysl, ale přitom to není žádná holá pracovní dodávka. Na předních sedadlech je prostoru až překvapivě hodně a druhá řada tím netrpí – posádka se tu nemačká ani při delších cestách. A kufr? Tenhle Land Rover má talent odvézt věci, na které by jiné rodinné auto už potřebovalo střešní box a nervy z oceli. Dovolená pro čtyři až pět lidí je pro něj běžná rutina.
Zajímavé je, jak rychle zmizí stereotyp „dělnické auto do bláta“. Jakmile si sednete dovnitř, působí to daleko civilizovaněji, skoro až noblesně – takový ten britský styl pohodlí, kde máte pocit, že jste pánem situace, i když jedete jen pro rohlíky. Bál jsem se, že luxus půjde na úkor ergonomie, jenže tady Land Rover příjemně překvapí: žádné tlačítkové peklo na volantu ani na středovém panelu. Ovládání je logické, jasné a rychle si zvyknete.
Za volantem vysoko a s přehledem: tohle je návykové
Jestli je něco, co Land Rover umí jako málokdo, tak pozici za volantem. Sedíte opravdu vysoko, okna jsou velká a přehled o rozích karoserie je výborný. V praxi to znamená jednodušší manévrování, lepší čtení provozu a hlavně ten zvláštní pocit, že „na všechno vidíte a všechno máte pod kontrolou“. V kombinaci s celkovým komfortem je to jedna z věcí, která dělá Discovery tak univerzálním cestovatelem – podobně všestranný klid na palubě umí nabídnout už jen Range Rover.
Na silnici: diesel a automat, kteří spolu umí mluvit
Na asfaltu si zaslouží pochvalu souhra šestiválcového dieselu a šestistupňového automatu. Přestože je to velké a těžké auto a fyziku neošidíte, v běžném provozu nejste brzda. Motor 2.7 TDV6 vznikl ve spolupráci Fordu a PSA (Peugeot/Citroën) a nabízí 140 kW, což bohatě stačí na město i dálnici.
Řízení je typicky „off-roadové“ – kolem středové polohy má určitou vůli, takže není přehnaně nervózní. Výsledkem je klid ve vyšších rychlostech a zároveň pocit, že vás nerozhodí každá nerovnost. Na tom má velký podíl i vzduchové odpružení: dokáže silnice vyžehlit tak, že běžné rozbité úseky působí skoro jako měkký koberec. Automat řadí jemně, motor je v normálním tempu dobře odhlučněný a ve vyšších otáčkách má diesel dokonce překvapivě příjemný projev. Bonus navíc: převodovka tu není jen „silniční“, ale doplněná o redukci.
Terén: elektronika pomáhá, ale základ je poctivě mechanický
Vzduchový podvozek není jen o pohodlí. Když sjedete z asfaltu, umí stejně dobře filtrovat nerovnosti na polňačce, louce nebo lesní cestě. A když potřebujete víc místa pod autem, jednoduše si světlou výšku zvednete – jen je dobré počítat s tím, že vyšší nastavení přináší i tužší projev.
Discovery jde na terén chytře: přes systém Terrain Response, který mění chování auta podle povrchu. Kluzká zima, bláto, písek – zvolíte režim a elektronika přenastaví, co je potřeba. Jenže tady nejde jen o „kouzla na displeji“. Pod tím je pořád poctivá technika: stálý pohon 4×4, mezinápravový diferenciál s uzávěrkou (a volitelně i zadní), k tomu redukční převod. Přepínání režimů, změna výšky i volba převodu probíhají hladce tlačítky – žádné drama, žádné zdlouhavé čekání.
Zkouška v praxi: prudký sjezd, kořeny, bahno a brod
Terénní test nebyl žádná turistika. Čekal mě dlouhý sjezd se sklonem přes 20 %, do toho hluboké koleje, mokré kořeny, kameny a pařezy – a jako bonus po dešti, takže všechno klouzalo, jak má. Tady rozhoduje trpělivost, cit a volba stopy. Discovery ale ani jednou nezaváhalo a bez krizovek se dostalo dolů.
Dole přišla odměna v podobě brodu. Ten už dal autu zabrat a v hustém bahně uprostřed se Discovery na chvíli zahrabalo, jenže se z toho nakonec dokázalo vyhrabat samo. Tady bych vinu házel hlavně na celoroční pneumatiky – mají své limity a v hlubokém blátě se rychle ukáže, kde končí jejich schopnosti. I tak mě zajímalo, jestli se pak auto bez problému vydrápe zpátky nahoru. A ano – bez komplikací.
Celkově je až trochu absurdní, s jakou lehkostí se tohle velké auto v terénu pohybuje, a ještě u toho zvládá zůstat pohodlné. A když si představíte, že by místo kompromisních gum mělo pořádné terénní obutí, začne dávat smysl slovo „nezastavitelné“.
Na co si dát pozor při koupi ojetiny
Slabým místem Land Roverů z této éry bývá elektronika. Než do něčeho takového půjdete, vyplatí se podívat do historie vozu – pokud v posledních dvou až třech letech střídal majitele jak ponožky, může to být varování, že šlo o problémový kus.
Z typických závad se opakují:
– elektronická parkovací brzda (umí spadnout do nouzového režimu),
– různé senzory u automatické převodovky,
– snímač otevřené kapoty,
– a systém vzduchového podvozku (může odejít kompresor nebo některý z měchů).
Problém s měchy se často pozná jednoduše: necháte auto pár dní stát a zjistíte, že si „sedlo“ k zemi. Podvozek je jinak robustní a v terénu snese hodně, ale na rozbitých silnicích se časem objeví vůle v uložení ramen – a to pak doprovází nepříjemné klepání.
Motor 2.7 TDV6: umí jezdit hezky, ale servisně není zadarmo
Diesel TDV6 2,7 l má známé slabiny: rozvody, olejové čerpadlo, EGR ventil a vstřikování. Olejové čerpadlo je konstrukčně řešené ne úplně šťastně a bývá považované za rizikové. Také originální kladky a napínáky rozvodů nemají zrovna pověst nesmrtelnosti, takže dává smysl hledat kvalitní druhovýrobu – ideálně od specialisty na Land Rover.
Vadný EGR nebo problémy se vstřiky obvykle poznáte podle horší dynamiky, vyšší kouřivosti a růstu spotřeby. A tady platí jednoduché pravidlo: na provozu Discovery se šetří těžko. Na druhou stranu, když do auta investujete a nenecháte servis „až se něco stane“, nemusí vám to oplácet katastrofami.
« Luxusní hotel na kolech a svoboda pohybu. Test modernizovaného VW Grand California 600 Nejhorší motory všech dob, které umí zruinovat rozpočet, jsou i v běžných ojetinách »
