IMG_7557

TEST Hyundai i30 Kombi 1.6 GDI – Vysoko nad očekáváním

8. 11. 2012 • Hyundai, Novinky, Testy

Hyundai se za posledních několik let výrazně zlepšil a také výrazně upevnil svou pozici na českém trhu. Z původně přehlížené korejské značky se stal velmi vážený konkurent mnoha modelů, jehož design a techniku nelze považovat za zastaralé, jako tomu bylo dříve.

Nám se do rukou dostal nejnovější model i30, navíc v provedení kombi, jehož konkurenty jsou koncernová Octavia a Golf. Nyní jistě všichni zarytí Škodovkáři kroutí hlavou, Hyundai přeci nemůže být konkurencí pro dlouho zavedenou a v Česku milovanou Octavii. Opak je ovšem pravdou. Již při pohledu zvenčí je jasné, jak vážně to Hyundai s novou i30 myslí. Siluetu vyššího rodinného kombíku, opticky sníženou boční linií, doplňují na svojí třídu nezvykle pěkné a kvalitně vypadající doplňky. Přední masku lemují kromě hlavních lamp, dělených chromovanou linkou, také mlhovky doplněné o pásy LED denního svícení. Mohutná maska chladiče je z vrchu narušena dvěma chromy a podobných detailů s kvalitně působícím zpracováním je mnoho. Všemu dominují velmi pěkná litá kola, jejichž podběhy by sice snesly i o palec větší ráfek, ale vzhledem k určení vozu je volba jasná.

Jestli snad někoho nestihl vůz přesvědčit svým exteriérem, dojem může dokreslit interiér. Jakkoliv vypadá zevnějšek vozu se svými doplňky skvěle, interiér posouvá dojem z vozu mezi konkurenty z vyšší třídy. Veškeré materiály jsou na pohled i na dotek velmi kvalitní a celkově je stavba interiéru na úrovni spíše vyšší střední třídy. Zprvu je třeba vyzdvihnout dva prvky, ve kterých nová i30 exceluje. Jsou to v první řadě budíky, jejichž design je vynikající a navíc mezi sebou ukrývají jeden z nejlepších displejů v kategorii. Malý barevný displej disponuje nezvykle velkým rozlišením a asi poprvé se mi stalo, že mi nevadil digitální palivoměr. Jeho vykreslení je totiž tak jemné, že analogová varianta by stejně nebyla více čitelná. Stejně dobře jsou na tom všechny módy palubního počítače, doplněné malými obrázky. Celkově se jedná o jedny z nejlepších a nejčitelnějších palubních přístrojů, nejen v rámci třídy. Druhým zmiňovaným prvkem je zabudovaný dotykový displej s navigací, který dominuje středové konzoli, ten zároveň funguje i jako displej zadní kamery. Na rozdíl od mnoha a mnoha systémů podobného ražení navíc nepůsobí dojmem, že byl přidán až do hotového interiéru, ale naopak, že byl interiér postaven kolem něj. Jedinou výtku k jeho ovládání bych viděl v tom, že tlačítka umístěná po pravé straně displeje, jsou možná až příliš mimo řidičův dosah, což by mohlo činit problém menším postavám. V samotném systému je také trochu pomalejší navigace, ta je sice designově velmi vydařená, ale cukavý a pomalý pohyb šipky po mapě je v dnešní době trochu out.

Dojem z vnitřku vozu nepokazí ani prostor pro posádku. Přední sedadla jsou sice jako tradičně umístěná trochu výš, jsou ovšem pohodlná a poskytují dokonce na kategorii až neobvyklé boční vedení. Tam, kde nestačí nastavení sedadel, dohání situaci nastavitelný volant se svými až nezvykle velkými rozsahy. Ten je navíc designově zajímavý, příjemně se drží a chválím i dobré rozložení multifunkčních tlačítek. Ani cestující na zadních sedadlech nepřijdou zkrátka Místo na nohy je nadprůměrné, stejně jako přijatelná délka sedáku poskytující dobrou oporu i v oblasti stehen. Poněkud nedomyšleně působí jen zadní loketní opěrka, která nemá zarážku a při sklopení je tedy opřená o sedák.

U kombi varianty se Hyundai chlubí velkým nákladovým prostorem, ten je se svým objemem 528 litrů skutečně nadprůměrně velký a navíc disponuje posuvnou přepážkou vybavenou pásy na zajištění nákladu. V případě této vychytávky nelze než doufat, že se již brzy stane standardem ve většině nových vozů, její použitelnost je totiž opravdu vynikající.

Přesuňme se nyní k jízdě a jízdním vlastnostem vozu. Námi testovaná varianta byla vybavena čtyřválcovým atmosférickým motorem 1.6 GDI o výkonu 135 koní a s točivým momentem 164 Nm. Tento motor je v nabídce benzínových motorů pro i30 bohužel také nejsilnější. Bohužel proto, že dynamika motoru je pro 1400 kg těžký vůz poněkud nedostačující a dovedl bych si pod kapotou vozu představit silnější agregáty, než je zrovna tento. Samozřejmě  že pro většinu zájemců o i30 je jízdní dynamika až na druhém místě, nicméně možnost přeplňovaného agregátu s pohodlnějším nástupem točivého momentu by rozhodně nebyla na škodu. Jako příklad mohu uvést koncernový 1.8 TSI, který bychom našli v nedávno testované Octavii. Se stejnou hodnotou spotřeby, pohybující se okolo 7.5 litru na sto kilometrů, byl motor díky turbu výrazně živější a například městský provoz tak zvládal o dost hravěji.

Pochvalu zaslouží manuální šestistupňová převodovka, skrze kterou je motor spojen s předními koly. Její kulisa je přesná a rychlosti zapadají bez většího odporu.

Překvapivým prvkem je podvozek, automaticky bychom čekali houpavé a hodně měkké nastavení, tak jak ostatně naznačuje celá stavba vozu. Navzdory tomu je i30 vybavena příjemně tuhým podvozkem, který v zatáčkách nemá tendenci se houpat. V kombinaci s příjemným bočním vedením se tak z průjezdů okreskami stává víc než jen nepříjemná povinnost. Dobrým společníkem do zatáček, ale i do města, je perlička ve výbavě i30, tedy ve třech krocích nastavitelný posilovač řízení. Módy comfort, normal a sport sice mění pouze tuhost posilovače, ale i tak se jedná o příjemný detail. Při velmi nízkých rychlostech ve městě a zejména při parkování se potom hodí schopnost posilovače zvýšit svojí intenzitu, kdy točení volantem vyžaduje téměř nulové snažení. Podvozek při městské jízdě nedává svojí tuhost příliš znát a odhlučnění interiéru je také na dobré úrovni, za což částečně mohou i pneumatiky s vyšším profilem.

Při celkovém pohledu je Hyundai i30 nad očekávání dobré auto. Jeho vnější vzhled a především interiér, nechávají konkurenci za sebou, naopak motorizací trochu pokulhává. Testovaný agregát 1.6 GDI by se více hodil na začátek nabídky motorů, než na její vrchol. Navzdory tomu pro většinu potencionálních zájemců bude jeho 99 kW stačit a naopak více zajímavá bude hodnota spotřeby, která se během testu pohybovala okolo 7,5 litru na sto kilometrů, při městském provozu se spotřeba nevyšplhala přes 8 a naopak při klidnější jízdě mimo město klesala až pod hranici 7 litrů.  O trochu žravější je motor akorát na dálnici, kdy si řekne při předpisových 130ti o zhruba 7.8 litru. Za cenu necelých 500 tisíc korun dostanete širokou výbavu obsahující například bezklíčový přístup nebo kožený interiér a pětiletou záruku bez omezení kilometrů. To je nabídka, která zní přinejmenším zajímavě.

Plusy:

  • Zpracování a vzhled interiéru
  • Podvozek
  • Spotřeba
  • Zavazadlový prostor
  • Nastavitelný posilovač řízení

Mínusy:

  • Výkon motoru
  • Průběh výkonu
  • Vyšší posaz

Foto: Karolína Petrlíková

Motor:
Typ motoru: atmosférický zážehový
Válce / ventily: 4 / 4
Zdvihový objem (ccm): 1591
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 99 / 6300
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 164 / 4850
Provozní vlastnosti:
Maximální rychlost (km/h): 192
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 10.2
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 8.0 / 7.0 / 7.5
Rozměry a hmotnosti:
Zavaz. prostor 528
Objem nádrže (l): 53
Hmotnost (kg) 1440
.

« »