Test Hyundai Tucson N-Line: Futuristický vůz, který vychází řidiči maximálně vstříc

Test Hyundai Tucson N-Line: Futuristický vůz, který vychází řidiči maximálně vstříc

Autor: Jiří Louthan, Foto: Míra Fořt

13. 10. 2022 • Hyundai, Novinky, Testy

Jak se chová na silnici nový Hyundai Tucson, který doslova oslňuje ultra moderním exteriérem? A co nabízí jeho interiér? Koresponduje vůbec s vnější vizualitou tohoto zajímavého vozu?

Tentokrát jsem si z aktuální nabídky skladových vozů společnosti AutoPalace záměrně vybral model Hyundai Tucson s hybridním pohonem (přesněji plug in hybrid). Tento vůz často vídám na tuzemských silnicích a musím se přiznat, že se mi jeho tak trochu „kosmický“ kabát velice líbí. Od předchozího modelu Tucsonu je to po designérské stránce neskutečně výrazný odklon, a tak jsem byl zvědavý, jak je nový model postavený z komplexního pohledu. Takže jsem připravený si ho detailně prohlédnout a hlavně vyzkoušet v praxi na různých typech vozovky.

Extravagantní, složitý, krásný

Ale než do vozu nasedneme, pojďme si Hyundai Tucson nejprve pořádně prohlédnout zvenčí, vždyť je na co se dívat. Už na první pohled se mi velice líbí maska vozu, která v sobě skrývá soustavu deseti předních LED světlometů. Maska působí extravagantně, zajímavě složitě, ale vůbec ne neuspořádaně. A co je důležité, vůz se maskou dramaticky odlišuje od konkurenčních vozů, čímž získává unikátní identitu i osobitost. Také přední nárazník má zajímavou linii a působí spolu s difuzorem velmi dynamicky. Nepřehlédnutelné je tvarování přední kapoty, která získala pěkný středový prolis, který je příjemně markantní i ve výhledu z předního okna.

Záď Tucsonu je neméně impozantní a na první pohled křičí do světa svoji netradičně moderní originalitu již skladbou a tvarováním zadních světlometů. Ty jsou založené na páru výrazně plastických segmentů vzájemně propojených přes celou záď. Je to krásné řešení především v momentu, kdy jsou zadní světla rozsvícená. A opět tu máme pěkně tvarově propracovaný nárazník a pod ním velmi sportovně vyhlížející difuzor. A aby nebylo sportovně laděných prvků málo, nad zadním oknem sedí ještě „ozubený“ spojler, který sportovnost zádi Tucsonu umocňuje. Zepředu i zezadu vypadá vozidlo úžasně stabilně, robustně, ale nikoliv obtloustle, spíše atleticky.

Hranaté lemy blatníků

Ani v bocích Tucsonu jeho designéři v moderním a neobvyklém vzezření nepolevili. Všimněte si, jak úžasně se jim povedlo zvýraznit blatníkové části a jak vůz vypadá z boku krásně plasticky až nasvaleně. A ty prakticky hranaté lemy blatníků? No tak to byla trefa do černého. Jak snadné je už jen díky nim odlišit konečně i z bočního pohledu tento vůz od všech ostatních. Velká paráda! No a nakonec musím pochválit také výrazné vytažení prahů a křivku spodní hrany oken, která se táhne od bočních zrcátek až po zadní spojler.

Už dlouho mě na žádném voze nebavilo si tak dlouze prohlížet úžasně dotaženou složitost jeho karosérie. Takže exteriérem si mě Hyundai Tucson N-line získal na svou stranu, ale co interiér?

Sportovní sedačky s bonusem

Přistupuji k vozu blíže s klíčky v kapse a čeká mě uvítání. Vůz vyklápí boční zrcátka a nasvěcuje mi kliky. Beru za kliku, zmačknu tlačítko na ní a bezklíčově otevírám řidičovy dveře. Sedačka mi dělá prostor pro pohodlné nastoupení a já nasedám do krásné sportovně laděné sedačky, která má povrch vyrobený z kombinace perforovaného semiše a kůže. Materiály mají výrazné červené prošívání a pod opěrkou hlavy je situovaný designový prvek s nápisem N ohraničený kovovou lištou.

Sedačky jsou sportovně komfortní a slovo „sportovně“ jsem použil vysloveně záměrně. Není to komfort macatého křesla, se kterým jsem se setkával v SUV od Mercedesu, nebo Fordu, ale svérázný komfort, který je nakloněný spíše vnímání sportovního charakteru vozu. Sedačky mají také adekvátní boční vedení a celkově mi vyhovují v momentech, kdy s vozem jezdím na trasách do 100 km vzdálenosti. Ujet v nich tisíc kilometrů na jeden zátah už si v nich ale neumím úplně představit a obávám se, že by to to nejúžasnější zážitek ze sedadel nebyl. Každopádně přední sedačky jsou snadno, rychle a precizně polohovatelné včetně dofuku v bederní části a na řidičově straně jsou k dispozici dvě paměti napolohování pro dva různé řidiče.

A ještě jeden velký bonus tu v rámci sedadel nacházím, a to na boku přední sedačky pro spolujezdce. Dvě tlačítka, kterými může řidič posouvat spolujezdcovo sedadlo vpřed/vzad, ale také naklápět opěradlo. Na tyhle super praktické moderní vychytávky, které dokáží ušetřit čas a „kousek“ práce si prostě u vozů s ryze moderním potenciálem potrpím.

Oblouková palubní deska a výborný volant

A konečně se rozhlížím po interiéru, který na první pohled upoutává velmi netradiční obloukovými křivkami po stranách palubní desky až směrem ke dveřím. Je to tak originální řešení, že si ho musím prohlížet v průběhu testování ještě několikrát. Samotná palubní deska také není fádní a je tvořena v podstatě dvěma patry, nebo spíše vrstvami, které spolu šikovně korespondují. Horní vrstva nese průduchy ventilátoru a především centrální displej s navíc s dotykovým polem ovládání klimatizace (ta se pomocí něj ovládá mimochodem výborně).

Materiálově je palubní deska postavena především na měkčených plastech a látkovině, která se táhne přes celou palubní desku až po vrchní část dveří. Kůži uvnitř Tucsonu nacházím kromě sedaček jen na dveřích v oblasti područky. Každopádně s materiály a jejich zpracováním jsem uvnitř Hyundai Tucson spokojený. Nejen, že mu sluší, ale navíc nevržou.

Volant mi udělal radost. Má sportovní menší formát, užší věnec a celkově vynikající zpracování. Od koženého potahu až po multifunkční tlačítka, se kterými se pracuje na jedničku. Jsou maximálně přehledné a jejich odezva je skvělá. Volant je v podstatě dvouramenný, ale patrně, aby působil neobyčejně, získal navíc ještě dvě spodní malá ramínka, která ani při svižnějším zatáčení naštěstí nepřekáží. Volant je moc pěkný, originální, má výraznou ergonomii a především je velmi solidně citlivý, což je jeho největší plus.

Tlačítkový řadič převodovky

Velkým překvapením byl pro mě v novém Tucsonu řadič převodovky, který není založený na páce na středové konzoli ani vedle volantu, ale je řešený pomocí čtyř tlačítek (samozřejmě režimy vpřed, couvání, neutrál a parking). Tato platforma se mi v zásadě hodně zamlouvá, jen je nutné si na ni zvyknout. První den v Tucsonu mi nějakou tu vteřinku trvalo, než jsem našel během jízdy to správné tlačítko, které jsem potřeboval. Ale následující dny testování už s tím problém nebyl. Každopádně odezva na jejich stisknutí je rychlá, navíc šestistupňová převodovka řadí smysluplně a čistě, jen jde na můj vkus v některých momentech až moc do otáček.

Středová konzole mezi řidičem a spolujezdcem nabízí kromě řadiče převodovky také elektronickou ruční brzdu a především volič jízdních režimů. Ten je se ovládá pomocí přepínací páčky a tlačítka. Tlačítkem volím hlavní kategorie (Drive, nebo Terrrain) v nichž se pak pohybuji pomocí páčky a vybírám potřebné režimy (Sport, Eco, Snow atd.). Pozice ovladače jízdních režimů je velmi dobrá, za jízdy je ovladač ideálně po ruce. Před ovladačem mám k dispozici další užitečná tlačítka jako jsou vyhřívání volantu, vyhřívání a ventilace sedaček, řízený sjezd a zapínání kamer (3D a parking).

Z pohledu odkládacích prostor je řešení Tucsona celkem neobvyklé. Schránek a přihrádek je tu až neobvykle pestrá paleta, takže třeba telefon, peněženku, doklady, klíče, dálkový ovladač od brány atd.) nebudete mít problém bleskurychle uložit, ovšem s většími věcmi, jako je například velká láhev s nápojem) už je situace poněkud složitější. Odkládací plochy včetně schránek tu totiž nejsou zrovna objemné s výjimkou schránky na středové konzoli pod pravým loktem řidiče. Je to něco, s čím se setkávám převážně u sportovních aut.

Ve spárech palubky

A ještě jeden faktor mi v Hyundai Tucson připomíná „sporťáky“, a to dojem z prostoru na předních sedačkách. Cítím se tu být palubní deskou a středovou konzolí hodně obalený. Všechny ovládací prvky mám tím pádem prakticky blízko, ale bohužel se tu cítím poněkud stísněně. Navíc se m těžko hledá ideální poloha v případě pozice sedačky. Když sedím tak, jak jsem zvyklý, výrazně mě tlačí hrana ovládacího středového panelu o pravého kolene. A tak musím najít polohu jinou – pro mě méně přirozenou a zvyknout si na ni. Což se nakonec naštěstí povedlo.

Na zadních sedačkách je tomu přesně naopak. Místa je tu kvantum, a když si sedám „sám za sebe“ tedy za mnou nastavenou přední sedačku, mám před koleny ještě 12 cm prostoru. Místa nad hlavou mám také dost a tak jsem se zadním prostorem doslova maximálně spokojený. Navíc mám před sebou na konci středové konzole ovladač teploty klimatizace a také dva USB konektory.

Celkově je kokpit vozu krásný, moderní, přehledný, ale také dosti tmavý. Ještě, že mám k dispozici panoramatické okno, kterým dovnitř pustím velkou porci světla.

Displeje v hlavní roli

V oblasti infotainmentu je Hyundai Tucson na vysoké úrovni. Displej v kapličce pod volantem je velký, a má kvalitní a přehlednou grafiku. S daty k vozu a jízdě se pomocí multifunkčních tlačítek pracuje skvěle a zobrazení jízdních asistentů, kteří jsou v tomto případě úžasně efektivní, je prakticky dokonalé. Nejvíce mě bavil „hlídač“ jízdních pruhů, který mě doslova vrací na správnou stopu ve chvílích, kdy jsem nepozorný a hrnu se směrem ke krajnici, nebo středu vozovky.

A než utečeme k centrálnímu displeji, nesmím zapomenout zmínit jeden neobvyklý a velmi užitečný prvek displeje v kapličce. Je jím zobrazení bočních kamer, které se mi zapne, když zatáčím, nebo měním jízdní pruhy. Takže předjíždím do pravého pruhu a na pravé straně displeje se mi zobrazí kruhové okno, kde vidím dění podél vozu a za ním. Přejíždím vlevo a zobrazení mi naskočí na levé straně. Výborně mi tím vůz eliminuje tzv. mrtvé úhly a já mám dokonalý přehled o dění kolem vozu.

Centrální displej vozu je podobně velký jak displej v kapličce, má dobře zvolenou pozici, rychlou odezvu i na jemné dotyky a rovněž super čistou a moderní srozumitelnou grafiku. Jen bych jeho systém tak docela nenazval slovem intuitivní. Několikrát jsem měl práci se probrat jeho kategoriemi, než jsem se dostal tam, kam jsem potřeboval. Každopádně v rámci centrálního displeje nacházím kvalitní a přehlednou navigaci a navíc parkovacího asistenta s 3D kamerou. S vozem se díky těmto pomocníkům couvá i parkuje bez přehánění přepychově.

Přívětivý zavazadelník

Zavazadlový prostor absolutně koresponduje s charakterem vozu. Je dostatečně objemný (558 litrů) a navíc výborně přístupný i nečekaně vysoký. Ukrývá v sobě páky pro sklopení zadních sedaček i dva vstupy na USB a 12V. Zakrývací roletka nepřekáží a snadno a čistě se s ní pracuje.

Plug in hybrid s pěknou dynamikou

Také už se nemůžete dočkat, jak se Hyundai Tucson projevuje za jízdy? Podívejme se mu nejprve pod kapotu. Najdeme tu benzínový přeplňovaný čtyřválec s objemem 1,6 litru (přesněji 1,598 l) spolupracující s elektrickým akumulátorem s kapacitou 13,8 kWh (v čistě elektrickém režimu dokáže vůz ujet až 62 km). Celkově má hybridní motorizace tohoto Tucsonu výkon 195 kW (265 koní) a maximální zrychlení vozu z 0 na 100 km/h je 8,2 vteřiny (maximální točivý moment 350 Nm při 1 500 až 4 500 otáčkách za minutu). Zajímavé je, že pocitově mi připadalo zrychlení tohoto auta na silnici podstatně vyšší a neměl jsem ani v nejmenším problém s výrazně dynamickým předjížděním.

Vůz má poměrně přesné řízení, jak už jsem zmínil pěkně citlivý volant, a celková ovladatelnost Hyundai Tucson mě vlastně mile překvapila. Stejně jako efektivita brzdné soustavy a rychlost akcelerace po sešlápnutí plynového pedálu. Je tu samozřejmě propastný rozdíl mezi režimy Sport a Eco, kdy v Eco se vůz chvíli nadechuje, než vystartuje vpřed, ale v režimu Sport je situace docela jiná. Akcelerace je téměř okamžitá s pouze drobnou „turbodírou“. Pohon 4 x 4 odvádí na voze výbornou práci, oceňuji, jak dobře sedí v zatáčkách i na mokré vozovce.

Sportovně postavený podvozek

Velmi příjemný je podvozek Tucsona N-line, který má k dispozici elektronickou regulaci tlumičů (ECS) a má dosti sportovní charakter. Podvozek je tuhý, přináší solidní kontakt s vozovkou, ale není vysloveně tvrdý a nekomfortní. Rozhodně vás ani při delší jízdě netrápí a neunavuje. Kola byla na tento vůz dobře zvolena, jsou to 19ky s krásnými a originálními disky, které připomínají vločku a autu perfektně sednou.

Vůz drží pěkně stopu a neobtěžuje výrazným nakláněním karoserie v zatáčkách ve vyšších rychlostech. Toto SUV není z nejlehčích, nicméně je váha bez mála 2 tuny se díky dostatečné motorizaci za jízdy negativně neprojevuje.

Hlučný na dálnici, ale výborná spotřeba

Tento Hyundai Tucson má sympatickou „benzíňákovou“ zvukovou kulisu, kterou si bohužel i spolu s aerodynamickým hlukem ve vysokých rychlostech užijete až příliš. Vůz totiž nemá moc dobré odhlučnění interiéru. Ale to je také společně s hranou u pravého kolene v kokpitu jeho jediné negativum.

Ani ve spotřebě toto auto totiž nepropadá, ba přímo naopak. S vozem jsem za dobu jeho testování naměřil celkovou průměrnou spotřebu 6,9 l na 100 km (s neustále dostatečně nabitou elektrobaterií) a na okreskách jsem byl schopen s ním jet dokonce těsně kolem hranice 6ti litrů. Na dálnici a při sportovní jízdě jsem registroval spotřebu mezi osmi a devíti litry, a to je přeci úplná nádhera. A navíc ani cena mi nepřijde přestřelená. Hyundai Tucson v dynamické výbavě N-line Style Premium a naší motorizaci stojí nový 1 216 890 Kč.

Děkuji společnosti AutoPalace za zapůjčení tohoto kosmického krasavce z její nabídky skladových vozů. Hyundai Tucson N-line rozhodně patří do hledáčku těch, kdo hledají sportovně laděné středně velké SUV s neokoukaným designem, nízkou spotřebou a kvalitními bezpečnostními prvky.