hyundai-tucson-3

Test ojetiny Hyundai Tucson: Překvapí spolehlivost, ale pozor na výběr motoru

12. 2. 2024 • Novinky, Ojeté vozy

Hyundai Tucson je na trhu už v další generaci, a tak se sekundární trh začíná plnit kusy té minulé. Nabídka ojetin a zánovních vozidel tohoto modelu je poměrně dost široká a nejlevnější kusy s vyšším nájezdem nebo chudší výbavou startují na částce okolo 350.000 korun. To je za povedené SUV vyráběné v České republice poměrně slušná cena.

Design nošovického crossoveru vycházel z dobového korporátního designu značky a odkazuje především na tehdejší větší SUV Santa Fe. Jako celek vůz působí velmi vyváženě a nemá slabší místo. Elegantní tvar s dávkou mohutnosti a prémiového akcentu vypadá fantasticky.

hyundai-tucson-4

I uvnitř vozu je to podobné – oproti předchůdci je to ohromný skok. Tucson nabídne příkladnou ergonomii, nadstandardní výbavu a kvalitní zpracování. Palubní infotainment systém patřil k tomu nejlepšímu na trhu a to zejména díky opravdu rychlé odezvě a příjemné grafice. Tou ostatně disponuje i jednoduchý display mezi budíky. Interiéru vládne jednoduchost a poctivost, což ve výsledku působí velmi atraktivně. Kožený tříramenný volant se silným věncem pak příjemně padne do rukou. Výhradu mám jen jedinou, a to k použití tvrdých plastů v místech, kterých se budete často dotýkat.

5 4

Strádat nebudou ani pasažéři vzadu, kteří najdou hodně místa ve všech směrech a také třeba vyhřívání sedadel. Potěší i nadstandardní možnost polohování opěradel. Zavazadlový prostor nabídne 513 litrů, což už taková sláva není, nicméně je to plně dostačující.

Downsizing dostihl i Hyundai, ale nutno podotknout, že automobilka se s ním vypořádala velmi efektně. Ze své čtyřválcové benzínové jednašestky, která byla v testovaném vozidle, totiž vydolovala celých 177 koní a 265 Nm. To je samozřejmě slušné stádo hřebců, které poskytne nadprůměrnou dynamiku i rozměrnému autu. Největší výhoda je však v samotné kultivovanosti – auto je příkladně tiché a prosté jakýmkoli vibracím. Motor navíc velmi dobře reaguje na plynový pedál a s chutí se nechá vytáčet. Tucson je s ním opravdu hodně rychlý. Manuální převodovka funguje bez výhrad a spojka zabírá zhruba ve střední poloze. Ke klidné a komfortní povaze vozidla bych spíše volil kus s automatem, který výše zmíněné akcentuje ještě lépe. Spotřeba je taktéž na velmi dobré úrovni a týdenní průměr s nájezdem zhruba tisíce kilometrů se zastavil na hodnotě 7,5 litrů na sto kilometrů.

Motoru v jeho schopnostech výborně sekunduje i podvozek. Není přehnaně tvrdý a dokáže být suverénně stabilní. Vůz se v zatáčkách naklání jen minimálně a vždy drží zvolenou stopu. Pochválit musím i schopnost žehlit nerovnosti a izolovat rázy. Tohle je u většiny SUV kámen úrazu, kdy se na úkor jízdních schopností zapomíná na komfort. Hyundai však přemýšlel a nastavil podvozek velmi dobře. Výtku mám jen k řízení, které je příliš přeposilované a nemá ani špetku zpětné vazby.

hyundai-tucson-16

S pohonem pouze přední nápravy se do terénu nepodíváte, maximálně využijete vyšší světlou výšku při přejezdu překážek, nebo zdolání cesty na chatu. Absence pohonu 4×4 však zlepšila schopnosti ve městě a snížila spotřebu. Mezi ojetinami však figurují i vozy s pohonem obou náprav. Většina tuzemských kusů, ale jezdila na naftu. Tucson nabízí pohon 4×4 s možností uzávěrky, ale teréňák nečekejte. V lehkém terénu se určitě neztratí, ale nízký předek s světlá výška 172 mm mu nedávají předpoklady k polárním expedicím. Ve zhoršených podmínkách a na horách se na něj ale můžete spolehnout.

Co se mi na Tucsonu líbilo nejvíce, je jak skvělý je to parťák při dlouhých cestách. Je to prostě zatraceně příjemné auto. Za volantem jsem se cítil bezpečně, byl jsem zahrnut špičkovou výbavou a auto mě ničím nerušilo. Prostě jsem nasedl, o několik hodin později vystoupil a vůbec nevěděl, že za sebou mám stokilometrové vzdálenosti. Takhle nějak by mělo vypadat moderní SUV.

Ve výsledku tady máme velmi schopné kompaktní  SUV, které zaujme svým výrazným vzhledem, kvalitou interiéru a jízdními vlastnostmi. V poměru ceny a užitné hodnoty se navíc jedná o velmi atraktivní nabídku. Mezi crossovery patří rozhodně mezi ty vůbec nejlepší v hlavním proudu. Spolehlivost se zdá být v pořádku a ani po pěti letech na tento model nevypluly žádné negativní reference. Je to vždy o adekvátní prohlídce kupovaného kusu a o tom, jakou péči vozidlo dostávalo od předchozího majitele. Pokud toto podceníte, těžko vinu přenesete na někoho jiného.

hyundai-tucson-15

Testovaný kus od AAA Auto měl najeto zhruba 70.000 kilometrů a vše fungovalo na jedničku, podvozek neměl vůle ani nemlátil. Potěšil mě i stav interiéru, který nenesl výraznější známky opotřebení. Vypadá to tedy, že i přes prvotní zvěsti o korejské kvalitě, se Tucson časem profiluje v robustně postavený a odolný vůz.

Na co pozor

Přeplňovaná verze 1.6 T-GDI je pro Tucson rozhodně suverénní pohon, navíc moc zvýšených rizik nepřináší. Hyundai naštěstí u benzinových motorů nastavil servisní interval na rok nebo 15 000 km, takže olej se nestačí tolik naředit benzinem jako u aut s třicetitisícovými a dvouletými intervaly. A v zájmu zachování pětileté záruky majitelé většinou do servisu jezdili včas po tom roce nebo limitním nájezdu. Šestnáctku s turbem jste navíc mohli mít i ve čtyřkolce a také s automatem (zde sedmistupňová dvouspojka). Je potěšující, že automat Hyundai nepodmiňoval čtyřkolkou, takže jestli vám stačí přední pohon, můžete mít i ten. A obráceně můžete mít čtyřkolku s manuálem. Benzinových automatů je ale v bazarech docela málo.

Diesel 1.7 CRDI se jeví jako nejzdařilejší provedení. Ještě nemá AdBlue, mechanicky je to spolehlivý motor, a pokud nešidíte servis a tankujete slušné palivo, neměl by zlobit ani po 300 000 km. Starší jednotka 1.7 CRDI platí za vychytaný motor. Tady se ho už dřívější problémy s unikající vodou netýkají a případné poruchy přijdou spíše vinou šizené údržby než nekvality produkce. Kvalitní nafta a včasné výměny oleje jsou základ. Interval až 30 000 km je každopádně moc. Díky větší olejové náplni (5,7 l) lze ale odkývat třeba 20 000 km mezi výměnami.

hyundai-tucson-17

Sedmnáctistovka se vždycky obešla bez AdBlue, což je rozhodně bonus. NOx senzory a v prvních ročnících povinné SCR zlobí napříč všemi značkami ve všech modelech s dieselem. Zatím se to řeší v zárukách, ale pro kupce ojetiny to bude stejný finanční „opruz“ jako v minulosti s DPF, než se s tím servisy, diagnostici a hlavně lidé naučili pracovat (a jezdit).

Co vás ale nepotěší, jsou ceny specifických dílů. Zatímco běžný spotřební materiál nestojí u Hyundaie zas takovou raketu, jak se říká, tak za DPF dáte na 1.7 CRDI hrozivých 90 000 Kč a za turbo 70 000 Kč. Jen pro srovnání, DPF na naftovou šestnáctistovku TDI stojí ve škodovce okolo 16 000 Kč. Aspoň že filtr u správně fungujícího auta regeneruje spolehlivě a ani po 300 000 km s ním nebývají problémy. Ale lidé si filtry ničí nevhodným stylem jízdy a neřešenými drobnostmi, třeba ignorováním selhávajících čidel či vadného termostatu.

hyundai-tucson-6 hyundai-tucson-18

Částicový filtr občas zazlobil i u většího dvoulitru, ale to se většinou podchytilo v zárukách. Paradoxně více problémů s tím bylo u verzí již vybavených okruhem pro AdBlue. Starší dvoulitr se maximálně přidřel, když někdo nereagoval na problikávající kontrolku mazání a jezdil s tím ještě půl roku. Na tohle pozor! Byla by vážně škoda si jinak skvělý naftový dvoulitr odrovnat. Díky skoro devítilitrové olejové náplni je to motor, který přežije ty třicetitisícové fleetové intervaly a v zásadě ho nic netrápí. Ve verzi bez AdBlue je to jeden z nejlepších dieselů ve své třídě. Ani s AdBlue to není hrůza, ale už je to prostě složitost navíc.

Dole jsou jenom plasty, ale některé firmy si nechávaly dodělávat plechovou ochranu podvozku. Tucson ale není teréňák se vším všudy, takže stav zavěšení raději dobře zkontrolujte. Zavěšení je ale bytelné, tlumiče vydrží dost. Pozor jen na evidentně velké mechanické poškození od kamene, pokud se někdo brodil říčním dnem nebo jezdil někde v horách.

hyundai-tucson-1

Novější naftovou šestnáctistovku CRDI bychom asi nechali zatím ležet. Je to moc nový motor na to, aby se rozsypal na prvočinitele, ale povinné AdBlue a celkově složité emisní systémy z něj nedělají zrovna bezproblémovou volbu, jak se říká „na důchod“. Navíc fleetové dvouleté třicetitisícové intervaly a čtyřlitrová olejová náplň (aby to manažerům flotil vycházelo v nákladových tabulkách), dávají tušit, jak to asi se stavem ojetin se stotisícovým nájezdem v rukou nějaké firmy či po tříletém operáku bude.

Pozor na dovezená auta bez jakékoli historie. Pravděpodobně už jim nebude platit pětiletá tovární záruka, pokud prošvihla povinný servis. Vždycky si platnost záruky před koupí ověřte.

Pokud byste nechtěli v dieselu řadit, menší motory mají buď dvouspojkovou skříň, nebo v případě dvoulitru klasický automat (nejprve šest rychlostí, později osm). Ačkoli to servisní plán nevyžaduje, určitě doporučujeme pravidelné výměny oleje v převodovkách, a to i těch mechanických, ideálně po 60 000 km nebo čtyřech letech. Stejně tak často bychom měnili olej ve čtyřkolce. Když jsme u těch intervalů, tak u motoru 1.6 CRDI jsou řemenové rozvody (ostatní jednotky mají spolehlivý řetěz), u kterých bychom původní plán výměny raději zkrátili na 160 000 km nebo osm let.

.

« »

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

autojournal.cz