Test ojetiny Mercedes-Benz C 400 (C205): Sametový poklad z nejlepší doby
Třída C a její varianta Coupé to nikdy neměla jednoduché. Dlouho šlo o trochu opomíjený model, za což si Mercedes-Benz mohl do jisté míry sám. Pamatujete si na CLC? To podivné pseudocoupé, které bylo ve skutečnosti třídveřovým hatchbackem s nešťastnými proporcemi a nijak přesvědčivými jízdními vlastnostmi. Stejný přešlap, jakého se dopustilo BMW se svým modelem Compact. Až s následující generací se karta obrátila a konečně šlo o skutečné coupé, které navíc i fantasticky jezdilo. Jenže i tehdy si Mercedes neodpustil chybičku: krásnému autu ponechal dveře s rámem. Možná to zní jako detail, ale právě takové maličkosti odlišují skvělé od průměrných.
A teď tu máme předchozí a vlastně i poslední generaci céčkového coupé. Současná generace se už v této karoserii nenabízí a stejný osud potkal i třídu E a S. Místo toho Mercedes-Benz přinesl na trh CLE, které se snaží spojit všechny v jedno. Ale zpět k verzi C205 odvozené od třídy C W205.Ta mě naprosto dostala. Samotná třída C je už sama o sobě mimořádně elegantní, ale Coupé si bere inspiraci z těch nejlepších zdrojů – konkrétně z majestátního dobového S Coupé. Zvenku jsou si obě auta vizuálně velmi blízká, hlavní rozdíl spočívá v rozměrech. Céčko působí kompaktněji, dynamičtěji a sportovněji.
Přední část dostala, oproti sedanu, agresivnější výraz, který v testovaném exempláři ještě podtrhuje AMG paket. Zadní partie naopak zaujmou svou uhlazeností a noblesou, a připomínají právě větší model S Coupé. Výsledek? C Coupé C205 působí konečně jako opravdové prémiové sportovní kupé – luxusní, vyvážené a neskutečně atraktivní.
Interiér
Uvnitř je to ještě působivější. Kabina kombinuje styl menší třídy A s luxusem třídy S. Dominantou interiéru je volně stojící displej infotainmentu, připomínající tablet. Přes něj se ovládá prakticky vše – od nastavení vozu až po navigaci, média či audio systém. Ovládací touchpad na středovém panelu působí high-tech dojmem a zjednodušuje každodenní ovládání, například přeskakování skladeb. Zbytek funkcí vyžaduje trochu cviku, ale systém je rychlý a intuitivní i po tolika letech. Jasně, rozhraní a grafika zestárla, ale to je problém týkající se všech starších vozidel disponujících infotainmentem.
Mercedes navíc interiér výrazně pročistil – většina tlačítek zmizela a zůstalo jen několik klíčových ovladačů, především pro klimatizaci a hlasitost. Ty jsou umístěné chytře u loketní opěrky. Celý středový panel působí luxusně, s velkou plochou dekoru, decentními analogovými hodinami a typickými kulatými výdechy ventilace. Použité materiály patří k tomu nejlepšímu – měkká kůže, kovové detaily a perfektní zpracování. Líbí se mi i přístrojový štít se sportovní grafikou a centrálním displejem mezi klasickými budíky. Jedinou výtkou jsou sedadla – jejich sedací část je příliš krátká a na dlouhých cestách to může být znát.
Technologická výbava odpovídá vyšším třídám: adaptivní podvozek, head-up displej, hlídání jízdních pruhů i inteligentní tempomat. Vrcholem je vzduchové odpružení Airmatic, které posouvá komfort i jízdní schopnosti na úroveň většího modelu S.
Motor
Pod kapotou testovaného vozu, zapůjčeného od AAA Auto, pracuje to nejlepší mimo divizi AMG – benzínový třílitrový šestiválec s výkonem 245 kW (333 koní), jež byl vždy spárován výhradně s pohonem všech čtyř kol 4Matic. Motor nabízí 480 Nm točivého momentu dostupných v pásmu 1 600 až 4 000 otáček. V kombinaci se sedmistupňovým automatem 7G-Tronic pak takto osazené coupé zvládne stovku za 5,2 sekundy. Upřímně řečeno, ani jednou jsem si neřekl, že bych potřeboval silnější verzi. Výkonu je tak akorát, zvukový projev je úžasný a schopnosti podvozku perfektní. Osmiválec by tak dával smysl leda na dálnici v Německu, ale rozhodně ne tady u nás na českých okreskách.
Pochválit musím i zvukový projev. Je to prostě ještě starší šestiválec, který nepodléhal přísným emisním normám jako tomu máme teď. Díky tomu umí být zvučný, chcete-li. Pod plynem je to krásná symfonie, ale nic přehnaného jako u silnějšího C 43 AMG. Sílu slyšíte, ale zároveň můžete komfortně plout napříč Evropou. Výkon krásně graduje, motor získává na síle a má rychlou odezvu na plyn. Dnes už tolik vzácné vlastnosti. Ano, přiznávám, jezdit s tímto autem byla slast na duši. Špatně na tom nebyla ani spotřeba. Běžným předpisovým tempem v kombinovaném provozu si vůz řekl o 8,5 litrů. Na okresce pod plynem to může vyskočit klidně na 15. Město? 13 a dálnice pod 10.
Jízda
Porazit BMW v disciplíně „radosti z jízdy“ není nic jednoduchého, takže mě velmi zajímalo, jak se s tím Mercedes popasoval. Překvapení přichází hned po prvních kilometrech. Převodovka řadí většinu času sametově hladce, ale v dynamickém tempu jí přece jen chybí rychlost. Stále patří mezi to lepší na trhu, ovšem převodovky ZF jsou v tomto ohledu o kousek dál. Při jízdě ustáleným tempem se navíc občas objeví lehké cuknutí po uvolnění plynu.
Velký skok kupředu udělalo řízení – je přesné, s dobrou zpětnou vazbou a přiměřeně tuhé. Auto reaguje přesně na pokyny a působí velmi jistě. A podvozek? Ten je kapitola sama pro sebe. I na rozbitých silnicích drží vůz pevně stopu, záď neodskakuje a celé auto působí neuvěřitelně stabilně. Naladění je tužší než u sedanu, ale přitom stále komfortní. Díky vzduchovému podvozku Air Matic dokáže být C Coupé pevné, ale zároveň příjemně poddajné – něco, co se BMW ne vždy podařilo. V komfortním režimu pak působí až překvapivě klidně. Podvozek umí být komfortní (limitují ho jen velká kola s nízkým profilem gumy), interiér je skvěle odhlučněný a do vnitřku pak prostupuje jen mírné ševelení šestiválce. Je to takové auto dvou tváří a naprosto fenomenální kompromis mezi oběma světy.
Na své oblíbené klikaté silnici se ukazuje skutečný talent auta. V ostrých esíčkách i na výjezdech z vracáků je cítit, že vůz má výborné rozložení hmotnosti a ochotně reaguje na plyn. Nedotáčivost? Prakticky žádná. A když chcete, nechá se i lehce poslat bokem. Upřímně – nepamatuji si, kdy jsem naposledy řídil Mercedes, který by působil takto hravě. Jízdně je C Coupé podle mě lepší než dobové BMW 4 Coupé – a navíc vypadá lépe, i když to už je věc individuálního vkusu.
« Zapomenuté SUV, které překvapí: levnější než Fiat Panda, jezdí na LPG a nabízí výbavu, o níž konkurence může jen snít Symbol socialistického luxusu se vrací: Lada chystá své nejdražší SUV, ale narazí na Dacii »
