Test Opel Grandland PHEV 4×4 Ultimate: Dravý kompakt
V současnosti největší SUV od značky Opel se snaží jít s dobou, a přináší tak plug-in hybridní verzi. Výkonnová data vypadají velmi zajímavě. O to že o žadného loudu nepůjde je téměř jisté. Nabídne ale i dostatek praktičnosti, výrazně podprůměrnou spotřebu a dobré jízdní vlastnosti?
Nový design značky, nazývaný Opel Visor se stal u současných modelů doslova uniformou. Jednotlivé modely jsou tak od sebe z přední časti doslova stěží rozpoznatelné. Nejinak je tomu i modelu Grandland, který je na tom přece jen o něco lépe a svojí vyšší stavbou je přece jen snáze rozeznatelný. Přední část má evokovat hledí motocyklové přilby. Já jej v něm sice nevidím, ale milovníky minimalistického designu jistě zaujme jeho jednolitost. Přední část je ostatně nejvýraznější designovou odlišností oproti dřívějšku. Z celkového pohledu jinak Grandland působí velmi kompaktně a vyznavači velkých SUV se budou muset poohlédnout jinde.
Do přední části se nicméně nastěhovala i další technická vychytávka v podobě ledkových světlometů. Jejich poměrně krkolomný název IntelliLux LED Pixel Matrix v sobě skrývá jednu z nejpokročilejších technologií svícení. Světlomety využívají 84 diodových segmentů. Jsou plně automatické a tak vám na cestu posvítí tak, abyste za každé situace viděli co nejlépe. Pozorovat jejich práci je tak skutečnou lahůdkou. Odstíní jak před vámi jedoucí provoz tak i protiprovoz, a všude kolem kde to jen jde, vytváří zářivě bílé světlo. Zvyká se na to velmi rychle a po přesednutí do auta s ještě klasickými žárovkami pak máte pocit, že jedete i na dálkové po tmě. Další skrytou funkcí, která přispívá k bezpečnější jízdě je infrakamera sledující provoz před autem hlavně ve zhoršených podmínkách viditelnosti. Upozorní vás tak na přecházející chodce nebo zvěř, jenž byste mohli přehlédnout. Funguje poměrně spolehlivě, jen bych systému ubral trochu na hysteričnosti a změnil výstražný zvuk, který umí řidiče skoro až vylekat. Z nepozornosti vás ale probere spolehlivě.
K interiéru Grandlandu se prostor pro kritiku moc nenabízí. Je totiž ergonomicky velmi dobře odladěný. Poskytuje dost pohodlí pro 4 dospěláky průměrné výšky. Posez v pohodlných sedačkách nabízí velkou variabilitu nastavení a potěší i řidiče, kteří rádi sedí skoro na podlaze, což tolik SUV neumí. Za volantem je velmi dobrý rozhled do všech stran, a všechny ovladače jsou příjemně po ruce. Osobně děkuji Opelu, že stále zachovává na středovém panelu i několik klasických tlačítek pro přístup do nejdůležitějších funkcí, (zvláště děkuji za samostatné tlačítko pro vypnutí asistenta jízdy v pruzích) stejně tak jako samostatný panel pro ovládání teploty. Častá integrace ovládání teploty ostatních automobilek do displeje infotainmentu bývá velmi nešťastná. Pokud jde o displeje, těch se samozřejmě dočkal i Grandland. Jsou opticky spojeny do jednoho panelu s názvem Pure Panel.
Displeje jsou ale samozřejmě dva. Jeden jako přístrojová deska, druhý jako infotainment. Líbila se mi jejich přehledná a jednoduchá grafika. Nejde o žádný cirkus, a orientace v menu je snadná. Poskytují jen údaje, které zrovna potřebujete, a skutečně jsem neměl pocit, že by mi chybělo něco důležitého. Pracoviště řidiče nepostrádá ani dostatečnou míru praktičnosti. Na nedostatek odkládacího místa jsem si stěžovat nemohl, a celý týden se mi v Grandlandu bydlelo výborně. Použité materiály mě rovněž příjemně překvapily. Vše působí kvalitně a jednotlivé zpracování a slícování dílů je bez výhrad. Palubní deska sice postrádá jistý prvek originality, například oproti Peugeotu, ale nepůsobí tak lacině jako v případě některých Volkswagenů, ze kterých snaha o úsporu vyloženě čiší.
I když testovaný Grandland nevypadá na první pohled jako nějaký sportovec, věřte, že skutečně žádný lenoch není. Při nevědomosti jaká že technika se skrývá v útrobách, můžete být z ostré reakce na plyn až nepříjemně zaskočeni a s vyděšeným výrazem zase rychle sundat nohu z pedálu. Odpověď je jednoduchá. Plynovým pedálem totiž v tomto kompaktním SUV ovládáte rovnou tři motory o celkovém výkonu 300 koní.
Základem pohonu Opelu Grandland je benzínová šestnáctistovka dopovaná turbem, která má sama o sobě výkon 147kW. Protože tady máme ale model v provedení Plug-in hybrid, do práce se k vůni spáleného benzinu přidávají ještě další dva elektromotory. Jeden je umístěný přímo do osmistupňové automatické převodovky a přidává dalších 81 kW výkonu. Druhý je pak na zadní nápravě spolu s diferenciálem a invertorem a přidává dalších 83 kW. Z toho pak také následně plyne pohon 4×4. Není divu, že když se pak tato trojice pustí do práce celkovým kroutícím momentem s hodnotou 520 Nm, nejedny ústa se pak otevírají překvapením.
Život s plug-in Grandlandem je poměrně jednoduchý. Buď nebudete dobíjet ze zásuvky a můžete s ním žít defakto stejně jako s klasickým hybridem, nebo nabíjet budete a využijete hlavní výhodu plug-in hybridu, čímž je mnohem častější vypínání benzínového motoru, nebo dokonce čistě elektrická jízda. Pro Grandland je typickým režimem ten hybridní, kdy se nemusíte starat vůbec o nic. Při běžném používání plynu probíhá rozjezd tiše na elektřinu, a se zvyšující se potřebou výkonu, když už elektropohon nestačí, zahájí svoji práci spalovací motor. A Grandlandu to jde velmi dobře. Nepostřehl jsem žádné škubání při zapojení spalováku do práce, ani v těch nejnevhodnějších chvílích, ani když jsem zkoušel šlapat na plyn, jako do zelí.
Odladění hybridního pohonu jako celku se Opelu povedlo. Někdy se stává, že dobré naladění hybridního pohonu pokazí automatická převodovka svým škubáním. Tomu se ale Grandland také vyhnul a nemá svojí plynulostí daleko do čistě elektrického auta. O tom co je na Granlandu v testované specifikaci opravdu překvapivé je jeho zátah. Sešlápnutí plynu na podlahu je doprovázeno okamžitou akcelerací, známou z elektro aut. Po chvilce se přidává i spalovací motor a výkon 300 koní strká Grandland dopředu s takovou vervou, až je to na takto kompaktní rodinné SUV nezvyklé. Svým způsobem se divím, že jej výrobce neoznačil nějakým písmenem “R” nebo “S” typickým pro našláplé varianty modelů. Tenhle Grandland by se za to vůbec stydět nemusel. Až vás pustí adrenalinové choutky a budete chtít zvolnit, přepněte do čistě elektrického módu.
Musíte na to mít samozřejmě nějakou energii v 13,2 kWh baterii. Grandland v tomto módu zvládá jet až 135km/h a tak vám to s trochou sebeovládání může stačit i na krátký přesun po dálnici. Na okresky stačí elektrický mód královsky, a ve městě by byla vyloženě škoda jezdit na benzín. V elektrickém módu Grandland jezdí příjemně živě a odezvy na plyn jsou zábavně okamžité. Další výhodou mnou testované motorizace je fakt, že díky dvojici elektromotorů je k dispozici pohon 4×4 i tehdy, aniž by jste museli použít benzín. Vyšplhat se tak můžete k horskému hotelu zcela potichu, a slyšet při tom dokonce křupání sněhu pod pneumatikami.
Každého samozřejmě zajímá jak je na tom Grandland z hlediska nákladů na palivo. Jednoznačná odpověď ale v tomto případě neexistuje. Sto Grandlandů, sto majitelů a každý může jezdit za úplně jiné náklady. Vezměme si to ale od té nejhorší k té nejlepší variantě. Pokud nebudete nabíjet vůbec, můžete se těšit alespoň z toho, že hybridní systém nikdy nevybije baterii úplně do mrtě, ale nechává si pořád nějaký zbytek energie na rozjezdy nebo velmi pomalé manévrování na parkovišti. Tuto zbytkovou energii ukládá do baterie při zpomalování a brzdění systémem rekuperace, čímž šetří brzdy a využije pak elektřinu alespoň pro malé okamžiky pro dosažení lepší spotřeby benzínu. V takovém případě pak můžete počítat s průměrnou spotřebou přibližně 7,5 litru Naturalu 95. Na dálnici pak zhruba o litr víc. Nejlepší spotřeby jsem dosáhl na okreskách, kde se dá pohodlně jezdit pod 6 litrů a městská spotřeba se pak zase nejvíce blíží průměru.
Ten lepší případ je, kdy budete poctivě dobíjet. Dobití z běžně domácí zásuvky na 230V potrvá přibližně 8 hodin, takže pokud zůstáváte doma přes noc, budete mít ráno plnou. Plná znamená čistě elektrický dojezd na 55 až 65 kilometrů podle způsobu jízdy. Přes 60 kilometrů se mi ale nepodařilo najet nikdy, ani s tou nejopatrnější jízdou, v relativně teplém dni a bez puštěných žroutů energie. V hybridním režimu je to samozřejmě o dost víc, protože k práci se často přidává i spalovací motor. Ujet ale můžete například 90ti kilometrovou vzdálenost se spotřebou 1,8 litru. To už samo o sobě zní fantasticky, ale započítat k tomu musíte právě ty projeté kilowaty, které jste si doma vysáli ze zásuvky. Říkáte si, že to už se potom při dnešních cenách elektřiny nevyplatí? Věřte tomu, že může být i hůře. Pokud si totiž pojedete nabít Grandland na některou z veřejných nabíječek, strávíte sice nabíjením při úplně prázdné baterii o šest hodin míň, ale cena za elektřinu tam může být pětinásobná než doma, někde i víc.
Nejideálnější případ je pak ten, kdy má váš zaměstnavatel velmi silně zelené smýšlení, a na firemním parkovišti vám nechá dobít váš Grandland jako benefit. V takovém případě pak máte reálné náklady na cestu domů 0 Kč, ale nemusíte se zároveň bát jet po práci hned na dovolenou, protože až dojde elektrika jede se na benzín a život běží tak jako dřív.
Na všech případech je tak vidět, že správná odpověď týkající se nákladů na palivo s plug-in hybridem prostě neexistuje. Pohybujeme se zde totiž situaci od situace od nulových nákladů až po provoz s běžným benzíňákem a nejvíc tak záleží na jeho majiteli a jeho možnostech.
Jízdní projev týkající se podvozku je u Granlandu náladový. Závisí hodně na tom, po jakém povrchu jedete a jak rychle. To, že mají všechny motory síly na rozdávání neznamená, že má Grandland sportovní podvozek. Vlastně bych to po něm ani nechtěl. Chci po něm pohodlnost rodinného SUV, se kterým je radost předjíždět. Ano tu radost při předjíždění vám doopravdy dá a zátah dokáže být zejména ve sportovním módu impozantní. Pokud ale chcete řádit, vyberte si kvalitnější silnici a rychlejší úseky s táhlými zatáčkami. Tam jsem byl s Grandlandem moc spokojený. Na hrbatějších površích a utažených zatáčkách ale trošku znervózní a rychlé změny směru mu nedělají dobře. Dohání to sice svým přesným řízením, ale hmota se projevuje a je tak třeba být ostražitý hlavně k zadní nápravě, která působí trochu neposedně. Pro uklidnění všech zájemců ale musím podotknout, že v takovém extrému se asi většina z nich po celý rok pohybovat nebude. Grandland netrpí přílišnou hlučností do kabiny a práce podvozku je od posádky poměrně slušně odiozolována. Ve výsledku tak musím říct, že pro mě Grandland splnil moje očekávání standardně pohodlného auta.
Oplí SUV mě nezklamalo. Je ve výsledku rozhodně zajímavým mixem. Nepůsobí sice extravagantně ale ani nudně. Je nadprůměrně silné, ale spotřeba je na takový výkon výborná. Ergonomie interiéru je vynikající, i když postrádá originalitu. Výbavou je nabité od podlahy až po strop a jako kompaktní rodinné SUV se hodí spíše pro menší rodinu. Kufr je totiž o něco menší než u neelektrického Grandlandu. Ten začíná na částce 600 tisíc korun. V případě mého kousku, který to s elektrikou naopak umí na výbornou, si budete muset připravit jednou tolik.
Plusy
– spotřeba
– vyladěné hybridní ústrojí
– nadprůměrný výkon
– vnitřní prostor
Mínusy
– vyšší cena
– zadní náprava na špatném povrchu
– interiér bez šmrncu
« Stylový Volkswagen ID. Buzz vstupuje na český trh Test Ford Kuga 1.5 Ecoboost ST-Line: Pořád skvělé normální auto »
