Test Volkwagen ID.Buzz: Miláček davů

Test Volkwagen ID.Buzz: Miláček davů

Autor: Ondřej Hrubeš, Foto: Autojournal

4. 7. 2023 • Elektrické vozy, Novinky, Testy, Videa, VW

Navzdory mnoha lidovým moudrům se historie vždy neopakuje. Ale rozhodně má tendenci se rýmovat. Volkswagen ID.Buzz je toho jasným důkazem. Jakoby z oka vypadl svému desítky let starému předchůdci. Podobnosti nejsou ale jen v designu.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vzniklo hnutí hippies. Neorganizované seskupení lidí, které odmítalo systém, milovali planetu, a chtěli jí zachránit. Pro celou tuto éru se stalo ikonickým jedno auto – Volkswagen T1. Hnutí vzalo poměrně rychle za své, ale 21. století zrodilo další skupinu lidí, co bojuje se systémem, a chce zachránit planetu – elektromobilisty. A Volkswagen se rozhodl, že pro ně oživí legendární dodávku. Pro automobilku je to jeden z nejdéle běžících projektů, jehož dokončení zabralo víc něž 20 let. V roce 2001 se představil koncept Microbus. Ten se v různých podobách objevoval na světových výstavách, a i přes zájem veřejnosti se nedočkal sériové podoby. Vypadá to, že ten správný čas nastal až s příchodem elektromobility.

Volkswagen ID.Buzz je absolutním vítězstvím designu. Ne kvůli tomu, jak dobře vypadá, ale kvůli tomu, jak moc je svůj. Automobilka neudělala ani jeden krok zpět, a do sériové podoby poslala vůz, který se stále tváří spíš jako koncept. Celá jeho osobnost je postavena kolem toho, jak vypadá. Retro prvky původní T1 se tu mísí s moderní stylem ID-čkových Volkswagenů tak intimně, že je hned vidět jakou měli tvůrci k předloze úctu, a nechtěli nás jen povozit ve vlaku nostalgie. Tohle je skutečně jedna z nejlepších reinkarnací klasiky, co jsem kdy viděl.

Technika ale už tak retro samozřejmě není. Jistou podobnost s předchůdcem tu ale přeci jen najdeme. I tady je totiž motor vzadu pod podlahou, a pohání zadní nápravu. Volkswagen, aby vzdal holt slavnému modelu, nechal na ID.Buzzu naznačení nasávacích otvorů na zadním sloupku. V podlaze je klasika elektrických aut postavených na platformě MEB. V mém případě elektromotor o výkonu 150 kW a 310 Nm a baterie s dostupnou kapacitou 77 kWh. To je porce, která poskytuje Buzzu vynikající dynamiku, a to i přes hmotnost blížící se 2.5 tunám. Na světě budete opravdu těžko hledat dodávku, která působí čiperněji. Samo sebou na to mají vliv i okamžité reakce elektromotoru. V kombinaci s tichem a absencí řazení se z něj stává neobyčejně příjemný parťák na běžné denní ježdění.

Kde si ale automobilka dopřála, a brala inspiraci v minulosti, je interiér. Byť jeho základ je opět dobře známý z jiných moderních Volkswagenů. Velká dotyková obrazovka v páru s menším info-displejem za volantem. Infotainment je taky již klasika, a bohužel jsme se dočkali i dotykového volantu. Všechny tyhle věci přeskočím, protože už je dobře známe z jiných modelů, a neřekl bych vám k nim nic nového. Je tu ale pár náznaků, že tohle je Volkswagen, který jsme ještě neviděli. Drobné detaily naznačují, že to není jen další auto bez duše, které je stavěné s přísným zaměřením na funkci.

Tohle je auto, u kterého se někdo při vývoji bavil, a chtěl, aby i vy jste se bavili při jeho denním používání. Je tu řada skrytých překvapení v podobě krytek šroubů ve tvaru smajlíku, na různých místech po autě jsou poshovávané piktogramy se siluetou prototypu Buzze, a tak dále. Nebudu prozrazovat vše, prolezte si auto, a hledejte. Ale i celková nálada na palubě je taková těžko popsatelným způsobem příjemná. ID.Buzz má umí zkrátka navodit neuvěřitelně pozitivní pocity. Je hravý, neotřelý a svůj. Barevná palubní deska s dřevěným dekorem je správně „funky“, a opět sbírá body za retro styl. Pokud ale čekáte měkčené materiály, musím vás zklamat. Všechny plasty jsou tvrdé. Zpracování je ale bez výtky, a uvnitř určitě nepůsobí lacině. Retro design přináší ale i jednu nepříjemnou vlastnost. Na jízdu s Buzzem si musíte chvíli zvykat. Na dodávku se totiž sedí poměrně vzadu, a těžko se odhaduje, kde auto končí. Kvůli dlouhé střeše si taky připadáte trochu jak v ponorce, a při zastavení na světlech se budete muset hodně naklánět, aby jste viděli na semafor.

Interiér, jako ve správné dodávce, přetéká odkládacími prostory, USB porty (těch se mi podařilo napočítat 12) a prostorem. Škoda jen, že tu není posuvný středový tunel/stoleček jako v Multivanu. Sedačky jsou skvělé, a k prostoru nemám žádnou výtku. Jen by se mi líbilo, kdyby ve druhé řadě byly samostatné sedačky namísto lavice. V době testu byl Buzz k dostání pouze jako pětimístný, a tak mi evokoval spíš velké kombi s šoupačkami, než dodávku. A když říkám kombi, tak pořádné. Kufr pojme v základu 1100 litrů (po roletku), po složení sedaček ještě o tisíc víc.

Pojďme ale jezdit. Moderní platforma propůjčila ID.Buzzu skvělé jízdní vlastnosti. Minimální převisy, nízké těžiště a dobře trefené ladění podvozku ho zásadně přibližují k běžným osobním autům. Dokonce i ochota, s jakou následuje přesné řízení odpovídá spíš dnešním SUV než „obyčejné“ dodávce. Při denním ježdění je tak snadné zapomenout na to, že sedíte v autě z kategorie užitkáčů. Buzz nemá žádné sklony k nedotáčivosti, nepůsobí těžkopádně, a vlastně jsem si ježdění s ním užíval. Snad jediná výtka směřuje k brzdám, které mi na tuto váhu nepřišly dostatečně výkonné. Velice dobrý je taky komfort. V některých situacích mi dokonce přišlo, že si s nástrahami silnic umí poradit lépe než Škoda Enyaq, která přijíždí na stejném základu. Ve světě dodávek je zkrátka Volkswagen ID.Buzz výjimečně dobře jezdící auto.

Skvěle se cítí taky ve městě. Ono se to možná nezdá, ale na délku má jen o šest centimetrů víc než zmíněný Enyaq. Bez problému tak najdete parkovací místo, a díky velkému rejdu nemá problém ani v těsných prostorech. Díky o pár řádků výše popsaným jízdním vlastnostem by ale byla škoda omezit ho jen na poskakování městem. Jak se to tedy s dojezdem?

Nejhorší je to – bez překvapení – na dálnici. Při dálničním maximu počítejte, že každých cca 200 kilometrů bude potřeba navštívit nabíječku – samozřejmě počítám s tím, že auto nevyjedete do nuly. Když rychlost snížíte na 110, získáte asi 80 kilometrů k dobru. Jakmile ale dálnici necháte za sebou, není problém držet pod 22 kWh na 100 kilometrů, takže asi 350 kilometrů dojezdu. Jen pro úplnost, během testu se teploty ani jednou nedostaly přes 5 stupňů nad nulou. Maximální dobíjecí výkon je 170 kW, takže 80 % je tam za nějakou půl hodinku. Tady se bude pro většinu lidí lámat chleba, a často uslyšíte něco ve stylu „Multivan ujede tisíc na nádrž“. A ano, to je pravda. ID.Buzz nemůže konkurovat svému spalovacímu bratru v požírání obřího množství kilometrů. Jenže on ani nechce. Buzz nepřišel jako náhrada Multivanu, ale spíš jako jeho doplněk.

Volkswagen ID.Buzz bude ideální auto pro někoho, kdo hledá praktické auto, zároveň ale nechce nic obřího. Pro někoho, kdo tráví spoustu času ve městě a jeho okolí, a pokud jde o výlety, drží se uvnitř našich hranic. Bude to ideální parťák pro někoho, kdo má například kavárnu nebo restauraci, a potřebuje něco, co je schopné převážet velké množství věcí na středně krátké vzdálenosti. A nakonec, je to auto pro někoho, kdo chce prostě stylovku. ID.Buzz má totiž zcela nezaměnitelnou auru. Jeho obrovská síla je v tom, že je to auto, se kterým se dobře žije. To je vlastnost, která se těžko dostává do textu, ale každý den jsem si s ním užil.

Ať už jde o jeho vzhled, o povedený interiér nebo skvělé jízdní vlastnosti, je to zkrátka auto, které má jasně definovanou osobnost a charakter. Je to asi jediný Volkswagen, který se nesnaží zalíbit všem, a o to víc emocí vzbuzuje. A nutno říct, že většinou pozitivních. Zatím jsem se totiž asi nesetkal s elektromobilem, který by byl tak univerzálně milován. A možná je tohle ta správná cesta, jak elektromobilitu přiblížit masám. Nestavět sporťáky s fantastickými parametry, které jsou tak drahé, že si je téměř nikdo stejně nemůže dovolit. Raději postavit auto, které se lidem líbí tak moc, že ani neřeší, co ho pohání. A cena? Ta je vlastně úplně stejná jako u Multivanu (dokonce o kousek nižší), nikdo už vás tak nenutí za baterky připlácet balík.