Test Yamaha Tracer 700
Nemůžu říct, že by mě Yamaha Tracer 700 dostala hned na první pohled. Její dvoubarevná varianta šedé a černé pastelové barvy nepatří mezi úplně veselé a pro většinu lidí líbivé kombinace, ale Tracer to alespoň trochu zachraňuje modrými koly. Celkově vypadá dost futuristicky a rozdíly mezi milujícími a nenávidícími tábory budou v jeho případě obrovské. Může být ale oháknutý do čeho chce. Má totiž úplně jiné kvality.
Jeho design se někomu může zdát svérázný, ale aspoň už není tak tuctový jako u předchozího modelu. Jeho přední světla jsou vyřešená dost netradičně. Dvojice malých a úzkých predátořích světel funguje jako denní svícení a pod nimi se tak trochu schovávají dvě čočky. Nikdy jsem úplně zastánce čoček nebyl, ale tady to vypadá celkem stylově. Netradiční kryty rukou společně s předními blinkry jsou taky řešením, které je dost neobvyklé a ač na to můžete koukat jakýmkoliv pohledem, jedno je jisté. Funguje to. Větrný štítek je posuvný v rozsahu zhruba 6,5 cm a nastavuje se pohodlně i za jízdy jedním jednoduchým pohybem za madlo a to jakoukoliv rukou. Praktičnost nastavování je rozhodně od Yamahy třeba ocenit, jeho funkci pak už méně. Je zbytečně malý a nejen že by Traceru slušel větší, ale od tohoto originálního můžete čekat funkci buď poslání větru na hrudník, nebo přímo doprostřed hlavy. To se ale bavíme o cestovní poloze a jak se mi pak v praxi osvědčilo, zalehnout se za něj na dálnici dá v pohodě a mastit klidně 200. Na cestování to chce ale určitě pořídit vyšší.
Tracer 700 mě i na to že se jedná o mašinu střední třídy překvapil svojí relativní mohutností. Na první pohled by mu určitě dvouválec o objemu 700 kubíků a výkonu 54 kW hádal málokdo. Vypadá dospěle a o to větší překvapení pak pro mě bylo, kdy jsem k němu i tak přistupoval. Ze stojánku jsem ho zvednul se silou čekající o dost větší váhu a málem bych přepadl na druhou stranu. Už jen zvednutí ze stojánku mě dost zarazilo jak je Tracer lehoučký. Není se taky čemu divit. Tracer byl vždycky považován za lehkonožku a i v současné generaci si prostě drží štíhlou linii. Jeho 196 kilo i s plnou nádrží na 17 litrů benzínu je prostě skvělý údaj.
Jízdní pozice ja na novém Traceru řekněme ideální. Nevadí mi nikde nic, klasický ergonomický trojúhelník je i pro mojí vyšší postavu dobrý a jedna z největších změn oproti předchozímu modelu jsou i o 34mm širší řídítka. Rozhodně je to změna k lepšímu. Hned za řídítky je taky úplně nový inverzní displej palubky. Nebyl jsem nikdy zastáncem inverzního zobrazení, ale například na rozdíl od Hondy, tady je čitelnost naprosto skvělá a že je inverzní mi nijak nevadí. Je příjemně logicky uspořádaný, neobtěžující zbytečnými hovadinami a zvyknul jsem si na něj prakticky okamžitě. Najdete tady samozřejmě ty nejnutnější údaje jako rychlost, otáčky, zařazený kvalt a stav paliva, ale i další pomocníky jako teplotu vzduchu nebo vody, dva tripy, průměrnou spotřebu atd.
Po nastartování přichází další příjemný zážitek. Zvuk. Líbí se mi kultivovaný zvuk u cestovní motorky a tady je to přesně ono. Nejde o žádného šeptálka, ale ani o nic, co by mě po pár kilometrech začalo štvát. Zvuk je příjemný, lehce dunivý a to že ho budu poslouchat celý den je jen dobře. Na to jak vypadá koncovka zakončující jakousi bandasku pod motorkou divně, tak zní vážně dobře. Jedeme první kilometry městem a tady se ještě více projevuje lehkonohost Tracera. Je vyloženě radostí se s ním proplétat kolonami a nechávat naštvané plechovkáře kdesi za sebou.
Tak jak se ale blíží konec městského blázince, začínají ve mně hlodat obavy, jestli jeho výkon bude dostatečný i na dánici a nečeká mě jen defenzivní jízda v pravém pruhu. Chyba lávky přátelé! Tracer jde už na přivaděči do otáček jak slepice po flusu a neohroženě se vrhá rovnou do levého pruhu. Vzhledem k tomu, že nejde o úplně klasický dvouvál, ale dostal do vínku 270 stupňovou klikovou hřídel crossplane, která mu propůjčuje podobnou charakteristiku jako u Véčka, nárůst výkonu je téměř lineární a zvyšuje zábavu minimálně na třídu bussines oproti economy. I přes nesmyslné restrikce všech EURO norem se naštěstí konstruktérům podařilo vykřesat z motoru to nejlepší a opět košík zábavy zůstal plný, k silné nelibosti euro emisním úchylákům. Děkujeme hoši! Sám jsem si na dálnici vyzkoušel, že cestovní rychlost až ke 170 km/h je naprosto reálná. Pokud ale ovšem máte na kontě dost bodů.
Dálnice mě už přestává bavit a je načase si trochu mňouknout po okreskách. To je Tracerův rybníček a můj samozřejmě taky. A tady naplno vynikají skvělé vlastnosti Tracera. Díky širším řídítkům cítím absolutní kontrolu nad strojem, brzdy si dávkuji skoro jen myšlenkou a motor společně s naprosto poslušným a stabilním podvozkem zaručuje zábavu na celý den. Častokrát jsem byl svědkem různých debat o tom, kolik výkonu by měla minimálně správná motorka mít. Je to samozřejmě naprosto individuální, ale je pořád dost lidí, kteří si zvedají hlavně ego počtem kilowat oproti ostatním motorkářům.
Smutným faktem je, že využít je umí opravdu málokdo a na našich silnicích je to dost často i absolutně nereálné, pokud nemá člověk namířeno rovnou do penálu. Já jsem byl vždy zastáncem mít u podobně sportovně cestovní motorky kolem 100-130 koní a proto jsem i k Traceru 700 přistupoval jako k něčemu slabšímu. Ve výsledku mě ale překvapil dokonalým sladěním podvozku, hmotnosti, charakteristiky a výkonu motoru. Není nic co bych na téhle kategorii měnil. Motor je úžasně zábavný a můžete ho samozřejmě využít několika způsoby. Buď na pohodu a na kochačku jen poslouchat příjemné ševelení a nebo ho začít točit k omezovači a užívat si jeho super živost a více než dostatečnou svižnost daleko za hranicí silničních předpisů. Jedno je ale jisté. Využijete jej prostě na maximum a s mnohem menším rizikem, že se někde zabijete. Další věc je potom také ta, že vám to vydrží pěkně dlouho.
Není tajemstvím, že se mi už párkrát stalo, že mě i motorky o mnohem vyšším výkonu než je Tracer 700 po pár dnech přestali bavit. Ona totiž rovnice vyšší výkon = vyšší zábava úplně tak nefunguje. V případě Traceru 700 šlo myslím inženýrům hlavně o užitnou hodnotu, což se jim povedlo naprosto dokonale a ve vás vzbudí pocit, že máte stroj dokonale pod kontrolou a že jeho hrana je pro vás mnohem více osahatelná než v jiných případech. A to je prostě jistota zábavy.
« MC20: Maserati opět postavilo supersport Test BMW 118d: Vstupenka do světa prémie »
