V bazarech se šíří drsný podvod s ojetinami. Jeden podpis vás připraví o všechno
Koupi auta z druhé ruky už dávno neohrožují jen stočené kilometry. Vlnu děsu vyvolává takzvaný komisní prodej, kdy kupujete vůz přes prostředníka na plnou moc. Šmejdi a překupníci zneužívají fakt, že autobazar auto nevlastní, a zákazníkům podstrčí papíry, kterými se vzdávají možnosti jakékoliv reklamace skrytých vad. Podívejte se, u jakých smluv hrozí okamžité finanční vykrvácení.
Koupě ojetého auta je vždycky trochu sázka na důvěru. Kupující věří, že prodávající říká pravdu, že vůz skutečně patří jemu a že jeho stav odpovídá tomu, co zazní v inzerátu nebo při osobní prohlídce. Jenže právě v tomto prostoru vzniká spousta příležitostí pro podvodníky. A některé z nich už dávno nejsou tak jednoduché jako stočený tachometr.
Stočené kilometry dnes stále představují problém, ale zdaleka nejde o jedinou hrozbu. Zkušenější podvodníci často využívají mnohem rafinovanější postupy. Jedním z nich je komisní nebo komisionální prodej, tedy situace, kdy auto neprodává přímo jeho majitel, ale někdo, kdo jej pouze zastupuje na základě plné moci.
Na první pohled to nemusí působit nijak podezřele. Auto stojí v bazaru, má cenovku, prodávající působí profesionálně a zákazník má pocit, že jedná s firmou, která za vůz odpovídá. Jenže realita může být úplně jiná.
Když auto vlastně neprodává bazar
U komisního prodeje se kupující často nedohaduje se skutečným majitelem auta, ale pouze se zprostředkovatelem. Tím může být autobazar, menší prodejce, ale také obyčejná fyzická osoba. Bazar v takovém případě auto nemusí vlastnit. Pouze ho zařadí do nabídky, vystaví ho na ploše a z prodeje si vezme provizi.
Problém je v tom, že pokud autobazar není vlastníkem vozu, nemusí za něj nést odpovědnost tak, jak si kupující představuje. V krajním případě ani nemusí poctivě prověřit původ automobilu, jeho právní stav nebo technickou kondici. Zákazník si tak může odvézt auto z bazaru, ale až později ze smlouvy zjistí, že ho ve skutečnosti nekoupil od dané firmy, nýbrž od úplně jiné osoby.
A to bývá nepříjemné zjištění hlavně ve chvíli, kdy se na autě objeví skrytá vada a kupující ji chce reklamovat.
Sympatický zprostředkovatel nemusí být žádná jistota
Ještě rizikovější může být prodej přes fyzickou osobu. Takový člověk se může tvářit jako známý majitele, příbuzný nebo ochotný prostředník, který jen pomáhá s prodejem. Ve skutečnosti ale může jít o překupníka, nepoctivého mechanika nebo člověka, který se podobnými obchody živí.
V lepším případě kupující později zjistí, že zaručeně nebourané auto má za sebou větší nehodu, než bylo řečeno. Může jít o vůz poskládaný z několika jiných aut, o automobil se špatně opravenou karoserií nebo o kus, který má ve skutečnosti o desítky tisíc kilometrů víc, než ukazuje počítadlo kilometrů.
To je pořád nepříjemné, ale existují i mnohem horší scénáře.
Auto může pořád patřit někomu jinému
Největší problém nastává ve chvíli, kdy prodávající vůbec neměl právo auto prodat. Může se stát, že skutečný majitel o prodeji neví, protože zprostředkovatel použil falešnou plnou moc. Jinou variantou je domluva mezi majitelem a prostředníkem. Kupující pošle peníze, prodávající i údajný majitel přestanou komunikovat a nový majitel najednou zjistí, že vůz právně vůbec nemusí být jeho.
V podobných případech je reklamace mimořádně složitá. Pokud původní majitel přestane reagovat nebo se ukáže, že dokumenty nebyly v pořádku, kupující se může dostat do situace, kdy mu nezbývá téměř nic jiného než soudní cesta. Ta ale znamená další výdaje, právní zastoupení a často také dlouhé čekání na výsledek.
Vymáhat zpět peníze nebo náklady na opravy je možné, jenže v praxi to může znamenat investovat další desítky tisíc korun a čekat měsíce, někdy i roky.
Rizikový je i prodej přímo mezi lidmi
Problémy se samozřejmě netýkají jen komisního prodeje. Při klasickém prodeji takzvaně na ulici, tedy přímo mezi dvěma fyzickými osobami, se zase často objevují podvody spojené s právním původem auta.
Prodávající může kupujícímu předložit jen část dokumentace. Z ní se pak nemusí dát poznat, že je na vůz uvalena exekuce, že patří leasingové společnosti nebo že je součástí společného majetku manželů, kteří se právě rozvádějí. Takové okolnosti mohou kupujícímu výrazně zkomplikovat život, a to i v případě, že auto technicky vypadá v pořádku.
Další častou fintou je falšování servisní historie. Podvodník si může obstarat prázdnou servisní knížku a doplnit do ní smyšlené záznamy. Stejně tak mohou být upravené nebo úplně falešné různé certifikáty, výpisy a potvrzení, která mají dokazovat původ, počet kilometrů nebo pravidelný servis.
Prověření se vyplatí víc než slepá důvěra
Některé údaje si dnes lze ověřit online, ale ani to nemusí stačit. Zvlášť u dražších aut se vyplatí důkladná kontrola původu, právního stavu i technického stavu. Ideální je také přesně vědět, od koho kupující auto skutečně kupuje a kdo bude odpovídat za případné vady.
Výhodou větších a zavedených prodejců bývá to, že nabízená auta zpravidla vlastní. Pokud se tedy po koupi objeví problém, zákazník má jasného partnera pro reklamaci. U komisního prodeje nebo nákupu přes prostředníka se naopak může velmi rychle ukázat, že odpovědnost se ztrácí mezi několika lidmi a nikdo ji nechce převzít.
Podvést kupujícího o částku kolem 36 až 48 tisíc korun se může jednotlivci nebo malému nepoctivému prodejci zdát jako lákavý zisk. Pro velkého prodejce by ale podobný postup znamenal příliš velké riziko poškození pověsti.
Při koupi ojetiny proto nestačí sledovat jen cenu, nájezd a stav karoserie. Stejně důležité je vědět, kdo auto prodává, zda ho skutečně vlastní a jestli jsou všechny dokumenty v pořádku. Právě tato část obchodu může rozhodnout o tom, zda si člověk domů odveze dobré auto, nebo problém, který ho bude stát spoustu peněz a nervů.
.« Pokud to děláte, okamžitě přestaňte. Tahle chyba pod kapotou ničí auto rychleji než jízda Hororové záběry z D1. Řidič dodávky vůbec nebrzdil a smetl Tatru, pod kterou ležel muž »
