Panoramatická střecha má i svou stinnou stránku aneb co vám automobilky neřeknou
Panoramatické střechy se dnes objevují téměř u každé značky, obvykle ale za pořádně mastný příplatek. Někteří řidiči si bez ní nedokážou představit dovolenou plnou krásných výhledů, jiní by ji na autě nikdy nechtěli. Jaká je pravda?
Představte si cestu krajinou, kdy nad vámi místo obyčejného plechu září nebe. Klimatizace se stará o pohodlí, roleta na jedno stisknutí tlačítka zakryje sluneční paprsky, a děti vzadu mají o zábavu postaráno. Tak proč není prosklená střecha samozřejmostí pro všechna auta?
Od kabrioletů ke střešním oknům
V minulosti byla situace jiná. Otevřené vozy s látkovou střechou byly levnější na výrobu a zároveň praktické – když ještě nebyla klimatizace, stačilo střechu jednoduše sklopit a dovnitř pustit vzduch. S postupem času však karoserie získávaly pevnější konstrukci, látku začal nahrazovat plech a tím zmizela možnost vozit se pod širým nebem. Na druhou stranu byla střecha pevnější, bezpečnější a dala se využít třeba i k převozu nákladu.
Konstruktéři ale hledali kompromis, jak vrátit světlo a vzduch do kabiny, a proto se objevila střešní okna. V 60. letech už šlo o poměrně běžnou výbavu a třeba i Škoda 110 R ji nabízela. Výhody byly jasné – odolnější materiál než látka, lepší větrání a možnost kochat se okolím. Jenže tehdejší okna často neměla roletku ani tónování, takže interiér se v horku proměnil spíš ve skleník. A kdo měl Favorita nebo Felicii, určitě si pamatuje, že časem začalo oknem foukat nebo dokonce zatékat.
Skleněná plocha přes celou střechu
Dalším krokem vývoje se stala celá prosklená střecha. Nejdřív šlo o výsadu luxusních modelů. Už v roce 1968 ji dostalo Lamborghini Espada, byť tehdy bez ochrany proti UV záření a bez možnosti otevření. Do běžnějších aut se tento prvek dostal až o několik desítek let později – třeba Renault Avantime v roce 2001 nebo o něco později Mégane CC, který v roce 2003 nabídl variantu se skleněnými panely místo plechu. Od té doby se panoramatické střechy staly trendem i u dostupnějších vozů.
Co přináší navíc a co naopak ubírá
Moderní panoramatické střechy umí mnohem víc než ty první. Skla jsou tónovaná, většinou doplněná roletkou, a některé se dají dokonce otevírat. Díky nim je kabina vzdušnější, působí opticky větší a cestující mají krásný výhled – přes den na modré nebe, v noci na hvězdy. Pokud je možné střechu vyklopit nebo stáhnout, interiér se dá rychleji vyvětrat. A kdo nechce řešit mechanizmus otevírání, může sáhnout po levnější variantě s pevným sklem, jakou kdysi nabízela třeba Škoda Rapid.
Nevýhody ovšem nelze přehlížet. Skleněná střecha přidává hmotnost na nejvyšší část vozu, což není ideální pro jízdní vlastnosti. Samotná příplatková cena bývá vysoká, a navíc klesá nosnost střechy. V případě nehody může sklo prasknout a u pojistky si kvůli tomu připlatíte. U verzí s otevíráním se zase může po letech ozvat mechanizmus. V zimě bývá kabina pomaleji vyhřátá, a pokud kupujete ojetinu, je dobré zkontrolovat, zda sklo není prasklé nebo netěsní.
Panoramatická střecha má své kouzlo i praktické limity. Záleží, jestli chcete auto hlavně pro radost a estetiku, nebo spíš řešíte cenu, odolnost a jednoduchost. Pokud se vám líbí a jste ochotni zaplatit, dnešní technologie už vás nenechají potit se jako ve skleníku. Ale univerzální nutnost to rozhodně není.
.« Jeden z posledních opravdu spolehlivých motorů, který lze přestavět na LPG Porsche se probouzí z elektrického snu. Do nabídky vrátí benzínový Macan »
