Výsměch řidičům. Stát lidem nutí drahá elektroauta, sám ale tajně nakupuje diesely
Obrovský rozpor mezi politickou ekologickou rétorikou a drsnou realitou každodenního provozu vyšel naplno najevo. Statistiky prodejů aut odhalily šokující fakt. Zatímco soukromé firmy a domácnosti čelí tlaku na nákup aut do zásuvky, státní úřady, obce a regiony hromadně obracejí kormidlo a nákupy naftových vozů u nich bleskově vyletěly o 40 procent. Podívejte se, proč úředníci za peníze daňových poplatníků odmítají baterie a volí raději poctivou naftu.
Veřejný sektor má být tím, kdo ukazuje směr. Alespoň tak se o něm často mluví v souvislosti s ekologickou dopravou, snižováním emisí a přechodem na elektromobily. Jenže praxe může vypadat úplně jinak. Zatímco domácnosti a soukromé firmy jsou stále silněji tlačeny k tomu, aby volily auta do zásuvky, švédské úřady ve velkém pořizují dieselová vozidla.
Právě Švédsko přitom patří mezi země, které se dlouhodobě prezentují jako ekologicky uvědomělé. O to výrazněji působí aktuální čísla, podle nichž se státní správa, samosprávy i regionální instituce vydávají směrem, který se s politickými prohlášeními o rychlé elektrifikaci dopravy příliš neslučuje.
Nejnovější statistiky ukazují, že podíl nově registrovaných dieselových aut ve veřejném sektoru roste. A nejde jen o drobný výkyv. Ve chvíli, kdy se po běžných řidičích i firmách žádá přechod na elektromobilitu, si část úřadů zjevně vybírá jednodušší a praktičtější řešení.
Diesel se ve veřejném sektoru znovu hlásí o slovo
Elektromobilita, klimatické cíle a omezení spalovacích motorů patří mezi témata, která se v evropské dopravní politice objevují prakticky neustále. V mnoha zemích se zpřísňují pravidla, rostou poplatky a klasické spalovací motory se dostávají pod stále větší tlak. Jenže data ze Švédska ukazují, že když přijde na vlastní vozové parky, úřady se ne vždy řídí stejnou logikou, jakou prosazují směrem k veřejnosti.
Podle statistik společnosti Volkswagen Finans během prvních pěti měsíců letošního roku výrazně vzrostly nákupy dieselových aut ve švédském veřejném sektoru. Podíl nových naftových vozidel v těchto flotilách se zvýšil z 20 na 28 procent. To znamená nárůst o 40 procent.
Takový vývoj je nápadný hlavně ve srovnání se soukromou sférou. U firem bylo ve stejném období až 90 procent nově pořizovaných služebních vozidel dobíjecích. Šlo buď o plug in hybridy, nebo o čisté elektromobily. Samotné elektromobily přitom tvořily 60 procent z celkového objemu aut pořizovaných podnikateli.
Veřejný sektor za tímto trendem výrazně zaostává. Podíl dobíjecích vozidel zde dosáhl pouze 46 procent. V praxi to znamená, že stát, obce a regionální instituce si vedou v elektrifikaci podstatně hůře než soukromé firmy, které často čelí tlaku pravidel, očekávání i vlastní zelené image.
Lidé a firmy elektromobily kupují, stát váhá
Zájem o elektromobily ve Švédsku přitom mimo veřejnou správu rozhodně nezmizel. Země patří k trhům, kde se auta do zásuvky prosadila poměrně silně. Pro mnoho běžných domácností ale zůstává hlavní překážkou pořizovací cena. Elektromobily jsou pro část motoristů stále drahé, a proto se při jejich nákupu často spoléhají na úvěry, leasingy nebo zvýhodněné finanční produkty.
Automobilky se zároveň přetahují o zákazníky a lákají je na akční nabídky, slevy a dostupnější měsíční splátky. Podobný trend je vidět i na dalších evropských trzích, včetně Česka. Na první pohled mohou tyto nabídky působit velmi výhodně, jenže za nízkou splátkou se někdy skrývají podmínky, které si zákazník musí dobře pohlídat.
Problémem mohou být například vysoké akontace, přísné limity ročního nájezdu nebo pokuty za jejich překročení. U operativního leasingu je navíc nutné počítat s tím, že auto zákazník nevlastní. Po skončení smlouvy ho musí vrátit v dobrém stavu a každé větší poškození se může promítnout do konečného vyúčtování.
Jinými slovy, běžný motorista je často motivován k nákupu elektromobilu, ale nese s tím spojená finanční rizika a omezení. Stát je na tom v tomto ohledu jinak. Díky větším objemům nákupů si dokáže vyjednat výhodnější podmínky, lepší ceny i stabilnější servisní zázemí. Přesto v řadě případů dává přednost dieselu.
Proč úřady sázejí na naftu
Na první pohled může působit zvláštně, že právě veřejný sektor kupuje více dieselových vozidel v době, kdy se tolik mluví o konci spalovacích motorů. Důvody však nejsou jen ideologické. Ve skutečnosti jde hlavně o provozní jistotu, cenu, dojezd a praktičnost.
Dieselová auta mají stále silnou výhodu v předvídatelnosti provozu. Lze je rychle natankovat, dobře fungují na dlouhých trasách a jejich zůstatková hodnota je na trhu ojetin srozumitelnější. U elektromobilů je situace složitější. Technologie se rychle vyvíjí, nové modely přinášejí lepší baterie, delší dojezd a rychlejší nabíjení, což může starší elektromobily znevýhodňovat.
Svou roli hrají také obavy z baterií. Ačkoli se životnost akumulátorů postupně zlepšuje, část kupujících má z ojetých elektromobilů stále respekt. Bojí se degradace baterie, drahých oprav nebo nejisté hodnoty vozu po několika letech provozu. Pro instituce, které pravidelně obnovují vozový park, je zůstatková hodnota velmi důležitá.
Dalším tématem je dobíjecí infrastruktura. Ve velkých městech může být provoz elektromobilů poměrně snadný, ale regionální úřady, sociální služby nebo technické organizace často potřebují auta, která zvládnou fungovat bez komplikací v různých podmínkách. Ve Švédsku do toho vstupuje i zima. Nízké teploty dokážou snížit dojezd elektromobilu a prodloužit dobíjení, což může být u pracovních vozidel problém.
Dieselové auto naproti tomu stačí během několika minut natankovat na běžné čerpací stanici. Není nutné budovat vlastní nabíječky, řešit výkon připojení ani plánovat provoz podle dostupnosti infrastruktury. Pro úřad, který musí hlídat rozpočet a zároveň zajistit každodenní provoz, může být takové řešení jednoduše lákavější.
Politická rétorika naráží na každodenní provoz
Celá situace ukazuje rozpor mezi politickými cíli a praktickými potřebami. Na veřejnost, firmy a domácnosti sílí tlak, aby se co nejrychleji přizpůsobily elektromobilitě. Když ale o vlastních nákupech rozhodují instituce placené z veřejných peněz, často zohledňují úplně stejné věci jako běžní řidiči. Cenu, dojezd, dostupnost paliva, servis, zůstatkovou hodnotu a provozní jistotu.
To neznamená, že elektromobily nemají ve veřejném sektoru místo. Ve městech, u kratších tras nebo u přesně plánovaného provozu mohou dávat velmi dobrý smysl. Švédská čísla ale naznačují, že univerzální řešení zatím neexistuje. Tam, kde je potřeba maximální flexibilita, rychlé doplnění energie a jistota v zimních podmínkách, zůstává diesel pro část úřadů stále atraktivní volbou.
Výsledkem je nepříjemná otázka. Pokud jsou elektromobily tak jednoznačnou odpovědí na budoucnost dopravy, proč si je ve větší míře nevybírají právě ti, kteří jejich rozšíření nejhlasitěji podporují? A pokud si stát při vlastních nákupech vybírá diesel kvůli nižším nákladům a větší praktičnosti, není fér přiznat, že spalovací auta ještě zdaleka neřekla poslední slovo?
.« Nová tolerance radarů. V obci projde i 60 km/h bez pokuty, policie ruší tresty za drobnosti
