Dieselové motory, kterým se raději vyhnout. Opravy stojí jmění a umí potrápit i trpělivé řidiče
Naftové motory mají mezi českými motoristy pořád silnou pozici. Jsou úsporné, mají slušný točivý moment a při vysokém nájezdu se jejich pořízení obvykle vyplatí. Jenže ne každý diesel je zárukou spolehlivosti a nízkých nákladů. Některé jednotky si vysloužily pověst noční můry mechaniků i majitelů. Poruchy, složitý servis a drahé opravy z nich udělaly strašáky v ojetinách, kterým je lepší se zdaleka vyhnout.
Podívejme se na několik motorů, které by v učebnicích mohly sloužit jako odstrašující příklad.
Volkswagen 2.0 TDI PD (2005–2008)
Motory 2.0 TDI vybavené systémem čerpadlo-tryska (s označením BMR a BKP) se objevovaly napříč koncernem – od Volkswagenu přes Audi až po Škodu a Seat. Na papíře vypadaly moderně, v praxi se ale staly zdrojem nekonečných problémů. Nejčastěji trpěly na zanášející se filtry pevných částic. Ani softwarová úprava z roku 2005 nedokázala potíže zcela vyřešit.
Tvrdý a hlučný chod byl dán samotným vstřikováním, které se inženýři pokusili „zjemnit“ náhradou solenoidových vstřikovačů piezoelektrickými. Jenže když se jeden vstřik porouchal, elektronika odstavila i ty zcela funkční. Další velký průšvih přicházel ze strany mazací soustavy: problematický řetěz pohánějící vyvažovací hřídele a olejové čerpadlo se rychle vytahoval a ztrácel záběr. Řešením byla náhrada ozubenými koly, ale ani to nebylo spolehlivé – brzy se začaly obrušovat hrany šestihranného hřídele čerpadla a mazání se opět zastavilo. Výsledek? Časté fatální poškození motoru.
Audi 2.5 TDI V6 (1997–2004)
Šestiválcový turbodiesel měl působit jako nástupce legendárního pětiválce R5, ale místo toho přinesl sérii problémů. Neobvyklý 90° úhel rozevření válců si vyžádal vyvažovací hřídel a motor byl složitý i na servis.
Kritickou slabinou se stalo čerpadlo Bosch VP44, které selhávalo různými způsoby – od ucpaného sítka až po vyhořelou řídicí jednotku. Problémové byly i vačkové hřídele s konstrukční vadou ničící vahadla, a pokud se zanášelo sítko mazání na klikové hřídeli, hrozil únik oleje. Není divu, že tento motor bývá označován jako jeden z nejméně povedených naftových agregátů značky Audi.
Toyota 2.2 D-4D a 2.2 D-CAT (2005–2009)
I výrobce s pověstí železné spolehlivosti se občas spálí. Motory Toyota 2.2 D-4D a jejich sofistikovanější varianta D-CAT nabízely výkon až 130 kW a moderní systém kombinující filtr pevných částic s NOx katalyzátorem. Jenže komplikovaná technika přinesla citlivost na poruchy.
Speciální vstřikovač používaný pro regeneraci se často porouchal a výsledkem byly špatné starty za tepla. Ještě horší byl ale chronický problém s těsněním pod hlavou. Únik chladicí kapaliny kolem expanzní nádržky signalizoval začínající potíže, které v pokročilejší fázi znamenaly nutnost výměny celého motoru.
Další „černé ovce“ mezi diesely
Seznam nekončí u těchto tří známých motorů. Spolehlivost neslavně proslavila i jednotka BMW N47 (od roku 2007), která měla potíže s rozvodovým řetězem, vířivými klapkami i úniky chladicí kapaliny. Ford se zase potýkal s problematickým motorem 2.0 TDCi (ZSD420). A francouzský Renault si spálil prsty se vznětovými motory 1.5 dCi a 1.9 dCi, u nichž řidiči řešili neustálé poruchy vstřikovačů a turbodmychadel.
Diesely jsou sice oblíbené pro svou úspornost, ale jak ukazují tyto příklady, špatná konstrukce nebo nešťastné technické řešení dokáže udělat z úsporného motoru drahý špás. Pokud tedy uvažujete o ojetém voze s naftovým motorem, vyplatí se dobře zjistit, co se ukrývá pod kapotou. Některé jednotky dokážou jezdit statisíce kilometrů bez vážnější závady, jiné vás mohou připravit o celé úspory.
.« Tajemná svislá čára na zpětném zrcátku: co vlastně znamená a proč existuje? Pomáhá víc, než většina řidičů tuší Když v autě dojde AdBlue: Proč motor odmítne nastartovat a jak se tomu vyhnout »
