Subaru Legacy páté generace stojí stranou hlavního zájmu kupujících ojetin. Zvlášť jako sedan představuje na českých silnicích neobvyklou alternativu k zavedeným evropským modelům. Nabízí pohon všech kol, osobitou techniku a jistotu na horším povrchu, jenže pověst japonské značky sama o sobě dobrou koupi nezaručuje. Vyzkoušeli jsme exemplář s naftovým boxerem z počátku výroby a právě pod kapotou se skrývá jeho největší otazník.
Existují auta, která si člověk pořizuje po pečlivém porovnávání tabulek, a potom taková, ke kterým musí mít trochu vztah. Subaru často patří do druhé skupiny. Jeho zákazníci oceňují konstrukční zvláštnosti, pohon všech kol i schopnost fungovat tam, kde už běžný rodinný vůz začíná ztrácet půdu pod nohama. U Legacy to platí navzdory karoserii, která na první pohled žádné dobrodružné ambice nenaznačuje.
Stačí přitom opustit asfalt a vyjet na obyčejnou polní cestu. Právě tam se ukáže, proč si tahle značka vybudovala tak věrné publikum. Legacy nepůsobí bezradně, trakci nachází přirozeně a řidiči dodává příjemný pocit jistoty. Terénní auto z něj samozřejmě není, ale jeho použitelnost nekončí u posledního metru kvalitního asfaltu. V tom je pořád kus starého dobrého Subaru.
Pro test ojetiny jsme z nabídky AAA Auto vybrali sedan s dvoulitrovým dieselem. Už samotná karoserie z něj dělá poměrně neobvyklé zboží. Čeští zákazníci dávali přednost praktičtějším kombíkům a ani celkové prodeje Legacy nebyly ve srovnání s běžnými konkurenty nijak vysoké. Navíc jde o značku, jejíž majitelé si auta často nechávají dlouho nebo je posouvají dál mezi známými. Najít vhodný kus proto může vyžadovat více trpělivosti, než by napovídala jeho nenápadnost.
Méně elegance, více mohutnosti
Páté Legacy přišlo v roce 2009 jako sedan i kombi. Proti předchůdci změnilo výraz natolik, že se s tím někteří příznivci značky dodnes úplně nesmířili. Patřím mezi ně. Předchozí generaci považuji za mimořádně povedený sedan, který dokázal spojit sportovní nádech, lehkost a určitou nenápadnou eleganci. Nástupce působí podstatně mohutněji a jeho tvary jsou těžkopádnější.
Mohlo by vás zajímat
Změnu nezachraňuje ani charakteristický otvor v kapotě dieselové verze. Je to sice jasné poznávací znamení Subaru, ale sám o sobě nedokáže vrátit karoserii obratnější proporce staršího modelu. Zmizela také jedna z oblíbených zvláštností: dveře s bezrámovými okny. Z praktického hlediska nemusí jít o zásadní ztrátu, z pohledu osobitosti je to ovšem škoda.
Podobný dojem mám z kabiny. Její uspořádání je přehledné a obsluha základních funkcí nepředstavuje žádnou hádanku. Ergonomii nelze mnoho vytknout, jenže provedení některých detailů a výběr materiálů už tolik radosti nepřinášejí. Ve srovnání s předchozím Legacy na mě interiér působí úsporněji a méně dotaženě.
Také jeho vzhled jako by více odpovídal představám zákazníků mimo Evropu. Je to pochopitelně otázka vkusu, nikoli měřitelná závada. Pokud vám jeho styl vyhovuje, nemusí vás vůbec trápit. Já jsem však ve starším modelu nacházel více charakteru i pečlivosti v detailech. Novější generace si sice zachovala technickou svébytnost, část někdejšího kouzla ale nechala za sebou.
Čtyřkolka zůstává hlavním argumentem
Největší smysl začne Legacy dávat při jízdě v podmínkách, které běžnému rodinnému sedanu příliš nesvědčí. Pohon všech kol je zde důležitou součástí celého auta, nikoli jen položkou v ceníku. Konkrétní technické řešení se liší podle převodovky a motorizace, společným výsledkem je ovšem velmi dobrá schopnost přenášet výkon na vozovku.
Na horším povrchu se tahle vlastnost projeví výrazněji než při klidném cestování po suché silnici. Právě při odbočení na polní cestu mi Legacy znovu připomnělo, proč má podobná koncepce své zastánce. Řidič nemusí neustále přemýšlet, jestli se vůz na nezpevněném podkladu rozjede nebo zda mu při lehkém přidání plynu nezačnou bezradně prokluzovat přední kola.
Jenže dobrá trakce není totéž co dokonale sladěný podvozek. Pátá generace se od sportovnějšího naladění předchůdce posunula směrem k pohodlnějšímu cestování, výsledek na mě ale nepůsobí úplně jednotně. Karoserie se umí zhoupnout, zatímco ostřejší nerovnost pošle do kabiny překvapivě důrazný ráz. Auto drží stopu a přilnavosti má dost, přesto od něj nelze automaticky čekat plavné překonávání všech výmolů.
K tomu se přidává poměrně tuhé řízení. Mimo město může jeho odpor působit příjemně, při parkování a pomalém popojíždění už tolik nepotěší. Podobně rozporuplně vyznívá manuální převodovka. Má krátké, přesně vymezené dráhy a mechanický chod, který by v řidičsky zaměřeném autě zasloužil pochvalu. V sedanu s ambicemi pohodlného cestovního vozu však její tuhost nemusí vyhovovat každému. V koloně jsem její důrazně mechanický projev oceňoval podstatně méně než na volné silnici.
Benzinový dvoulitr potřebuje správná očekávání
Nabídka motorů je při hledání ojetého Legacy zásadní téma. Základ představoval atmosférický benzinový dvoulitr řady EJ s výkonem 110 kW, spojený podle provedení se šestistupňovým manuálem nebo bezstupňovou převodovkou Lineartronic. Výkonově jde o rozumný základ, nikoli o příslib sportovního svezení.
Na kombinaci dvoulitru s Lineartronicem si pamatuji také z někdejšího testu nového vozu. Pocitově působila dost rozvážně. Při požadavku na výraznější zrychlení se motor ozval více, než odpovídalo subjektivně vnímanému tempu. Neznamená to, že převodovka motoru jednoduše ubírá jmenovitý výkon; na výsledném dojmu se podílí způsob její práce, charakter atmosférického agregátu i hmotnost a pohonné ústrojí auta.
Pokud chcete mít nad otáčkami větší kontrolu a více se zapojit do řízení, hledal bych dvoulitr s manuálem. Ani tak ale nelze čekat zázraky při předjíždění bez podřazení. Je to motorizace pro člověka, který přijme její klidnější povahu a nechce od rodinného Subaru prudké reakce v každé situaci.
Atmosférická dvaapůlka dává větší smysl
Za zajímavější variantu považuji benzinový motor 2,5i. V průběhu výroby se pod tímto označením vystřídaly dvě konstrukčně odlišné jednotky. Starší motor řady EJ nabízel 123 kW, pozdější FB výkon zvýšil na 127 kW. V obou případech jde o atmosférický boxer, který se k charakteru Legacy hodí přirozeněji než zkoušený diesel.
V běžném provozu lze jezdit pod hranicí deseti litrů na sto kilometrů. Hodně ovšem záleží na trase a zacházení s plynem, takže tuto hodnotu nelze chápat jako příslib pro každodenní poskakování po městě. Dvaapůlka není úsporný zázrak, odměnou ale může být příjemnější projev a dostatečná výkonová rezerva pro normální cestování.
U staršího EJ je nutné zjistit, kdy byly vyměněny řemenové rozvody. Pokud prodávající nemá věrohodný doklad, je namístě počítat s jejich výměnou. Novější FB používá rozvodový řetěz, a proto není správné přistupovat k oběma motorům servisně stejně.
Narazit lze také na přestavbu na LPG. Ani u staršího motoru bych ji nebral jako automatickou výhodu bez dalších otázek. Důležitá je kvalita montáže, stav agregátu a doložená péče včetně kontroly ventilových vůlí podle konkrétního provedení. Levnější palivo samo o sobě nezaručuje levnější vlastnictví, pokud se předchozí majitel vyhýbal potřebnému servisu.
Při výběru převodovky je potřeba respektovat nabídku konkrétního trhu. Evropské Legacy 2,5i bývá spojeno s Lineartronicem a hledání manuálu může výběr výrazně zkomplikovat. Osobně mám k ručnímu řazení blíž, zachovalý a doloženě servisovaný automatický vůz bych ale kvůli této preferenci nezavrhoval.
Turbo pro nadšence, šestiválec především z dovozu
Úplně jinou kapitolu představuje přeplňované Legacy 2,5 GT s výkonem 195 kW. Právě ono ukazuje, že ani mohutnější pátá generace nemusela rezignovat na rychlost. V české nabídce šlo o vzácnou a drahou variantu, jejíž pořizovací cena se svého času pohybovala nad milionem korun. Dnes je u podobného auta podstatnější jeho historie než lákavý údaj o výkonu.
Přeplňovaný boxer vyžaduje pečlivé zacházení a odpovídající údržbu. Prověřil bych stav chladicí soustavy, případné známky přehřívání a těsnost motoru včetně těsnění pod hlavami. U takto staré výkonné ojetiny je zásadní také to, zda zůstala v původním stavu, nebo má za sebou úpravy nejasné kvality. Potenciální opravy umějí snadno převýšit úsporu dosaženou levným nákupem.
Za pozornost stojí rovněž atmosférický šestiválec 3,6R s výkonem přibližně 191 kW. U Legacy jej ale nelze pokládat za běžnou českou motorizaci. Patří především k nabídce zahraničních trhů; v evropském prostředí se s ním častěji pojí příbuzný Outback. Zájemce o šestiválcové Legacy proto zpravidla řeší dovoz a musí pečlivě ověřit původ i specifikaci vozu.
Pro řidiče, který upřednostní kultivovanost a výkon před spotřebou, může jít o velmi přitažlivou kombinaci. Ekonomickou volbou ovšem není a na českém trhu se rozhodně neobjevuje tak často, aby bylo možné vybírat mezi mnoha srovnatelnými kusy.
Diesel je nejslabším místem testovaného auta
Zkoušený sedan měl pod kapotou dvoulitrový naftový boxer EE20 s výkonem 110 kW, navíc z raného období výroby. Právě tato motorizace vyžaduje při nákupu největší obezřetnost. U prvních provedení jsou známé závažné poruchy klikového mechanismu, které mohou skončit rozsáhlým poškozením motoru. Pozornost si zaslouží také stav vstřikování a celková servisní minulost.
Motor během let procházel úpravami, nedává však smysl udělat jednoduchou čáru za konkrétním rokem a všechny mladší exempláře automaticky považovat za bezpečné. Stejně tak bych nespoléhal pouze na jediné písmeno ve výrobním čísle. Pokud prodávající uvádí výměnu motoru, chtěl bych vidět dokumentaci, zjistit přesnou specifikaci namontovaného agregátu a vše probrat se servisem, který se těmto Subaru skutečně věnuje.
Ani jízdně mě testovaný diesel nepřesvědčil. Jeho reakce a způsob, jakým odevzdává výkon, na mě působily mdle. K osobitému sedanu mi zkrátka sedí méně než benzinový boxer. Jde o dojem z konkrétního zkoušeného auta, ale právě ten je při testu ojetiny podstatný: samotné technické parametry příjemný zážitek za volantem nezaručí.
Přesvědčivý argument nepřinesla ani spotřeba. V průměru se pohybovala mezi sedmi a osmi litry na sto kilometrů. Na poměry většího auta s pohonem všech kol to není nepochopitelné číslo, jenže úspora proti rozumně používanému benzinovému provedení nemusí být tak velká, aby vyvážila rizika spojená s tímto motorem.
Vyplatí se čekat na správný kus
Pátá generace Legacy uzavřela evropskou kapitolu modelu kolem roku 2014, zatímco Outback v nabídce pokračoval. Na trhu ojetin dnes zůstává alternativou pro člověka, který hledá rodinné auto s pohonem všech kol a přijme jeho konstrukční i povahové zvláštnosti.
Rozhodně bych se nenechal ukolébat představou, že japonský původ znamená bezproblémový provoz bez ohledu na motor a předchozí péči. Kvalitní základ je jedna věc, stav konkrétního patnáctiletého auta druhá. Náklady na zanedbané Subaru dokážou nepříjemně překvapit a omezenější nabídka není důvodem koupit první dostupný exemplář.
Můj výběr by směřoval k atmosférickému benzinovému boxeru s doloženou historií. Starší Legacy pro mě sice zůstává pohlednějším a v některých ohledech příjemnějším autem, ani pátá generace ale neztratila všechny důvody, proč mít Subaru rád. Jeho čtyřkolka a jistota na horším povrchu fungují přesvědčivě. Jen je potřeba vybrat takový motor, kvůli kterému se z těchto předností nestane draze zaplacená útěcha.
Kolik stojí ojeté Legacy? Diesel koupíte pod sto tisíc
Subaru Legacy páté generace dnes může cenou příjemně překvapit, zejména pokud hledáte dvoulitrový diesel. V české inzerci se objevují nabídky výrazně pod hranicí 100 000 Kč. Například sedan 2,0D z roku 2010 s nájezdem přibližně 270 000 kilometrů byl nabízen za 70 000 Kč, přičemž prodávající uváděl dřívější výměnu motoru. Pro srovnání: dieselové kombi z roku 2012 s nájezdem 234 348 kilometrů mělo cenovku 79 990 Kč. Nabídka sedanů je ovšem velmi úzká, takže tyto částky představují konkrétní příklady nabídkových cen, nikoli spolehlivě stanovený průměr trhu.
Benzinová dvaapůlka bývá citelně dražší. V dohledaných nabídkách stálo Legacy 2,5i z roku 2012 s nájezdem 271 000 kilometrů 125 000 Kč, sedan z roku 2011 se zhruba 164 000 kilometry pak přibližně 150 000 Kč. Exemplář z roku 2013 s nájezdem necelých 123 000 kilometrů byl nabízen za 199 900 Kč. Ani benzin ale nemusí automaticky stát šestimístnou částku: kus z roku 2012 s nájezdem 327 000 kilometrů se objevil za 89 000 Kč.






