Jestli ho máte doma, vyděláte. Opel Calibra: z dostupného sportovce se stal sběratelský klenot
Devadesátá léta byla pro německé automobilky obdobím odvahy a stylu. Přicházely nové modely, technologie i nápady a mezi nimi i vůz, který dokázal, že Opel může být stejně přitažlivý jako sportovní značky s větším sebevědomím. Calibra tehdy zaskočila svět a i po třech dekádách působí jako zjevení.
Auto, které jsme si vysnili
Některá auta v člověku zůstanou. Ačkoliv jsem si Calibru nikdy nekoupil, zůstává pro mě symbolem doby, kdy Opel uměl vyrábět auta s duší. Dnes už by pro mě nedávala velký smysl – ale kdykoliv narazím na zachovalý exemplář, cosi se ve mně pohne. Tohle auto má kouzlo, které se nedá popsat tabulkami výkonu ani seznamem výbavy.
Když se ve Frankfurtu zatajil dech
Psal se rok 1989 a na autosalonu IAA ve Frankfurtu stálo pod plachtou něco, o čem nikdo nevěděl zhola nic. Nebyly sociální sítě, úniky z továren ani „špionážní“ fotky. A když Opel stáhl krycí plachtu, publikum doslova oněmělo. Calibra se představila jako elegantní sportovní kupé 2+2 s nízkou siluetou, ladnými proporcemi a aerodynamickým koeficientem pouhých 0,26 – číslem, které bylo tehdy z říše sci-fi.
Byla to doba, kdy Opel uváděl nová jména jako Omega, Astra nebo Vectra – a Calibra mezi nimi zazářila jako čistokrevný designový experiment, který se proměnil v jeden z nejpůsobivějších modelů značky. Autorem konceptu byl Manfred Gotta, a ten si zaslouží potlesk i dnes.
Design, který nestárne
Calibra využívala technický základ první generace Vectry, ovšem s řadou úprav. Zadní náprava byla pokročilejší, podvozek sportovněji naladěný a karoserie dokonale tvarovaná do větru. Vpředu se poprvé objevily štíhlé elipsoidní světlomety vysoké pouhých sedm centimetrů, které se později staly jejím podpisem.
Zvenku působila lehce, elegantně a sebevědomě – zevnitř však prozrazovala příbuznost s běžnou Vectrou. Palubní deska i ovladače byly převzaté téměř beze změn, a tak sportovní ambice auta kontrastovaly s civilním interiérem. Jenže to k Calibře tak nějak patří – nebyla přehnaně extravagantní, ale měla styl, který obstál ve zkoušce času.
Vrchol jménem 4×4 Turbo
Pod kapotou se objevily známé motory z Vectry – od dvoulitru s 85 kW až po legendární přeplňovanou verzi Turbo 4×4. Ta nabízela 150 kW a 280 Nm, zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,6 sekundy a maximální rychlost 245 km/h. To už byla kategorie skutečných sportovních vozů.
Základní Calibra 2.0 stála koncem roku 1994 zhruba 40 800 marek, zatímco vrcholná čtyřkolka vyšla na více než 54 tisíc – rozdíl, který však odpovídal výkonu i technice. Calibra Turbo byla nejen rychlá, ale i jistá v zatáčkách a působila mnohem dospěleji, než by napovídalo logo s bleskem.
Když tuning zničí, co čas uchoval
Popularita Calibry vedla ke smutnému osudu mnoha kusů. Mnoho z nich skončilo s přehnanými spoilery, širokými lemy a koly, která neměla s elegancí původního auta nic společného. Dnes je proto těžké najít kousek v původním stavu. Ale kdo hledá, může narazit – třeba na vůz s pouhými 86 tisíci najetými kilometry, který nedávno nabízel německý majitel za 10 000 eur.
Možná to není málo za tři dekády starý Opel, ale za tak zachovalý exemplář jde o vstupenku do minulosti, která stála za to. A pokud by se jednalo o Calibru Turbo 4×4 v podobném stavu, cena by klidně mohla být několikanásobná.
Sen, který nestárne
Dnes je Calibra už raritou. Ale i po letech dokazuje, že Opel kdysi dokázal vyrobit vůz, který spojil eleganci s technikou a udělal z běžné značky symbol stylu. Nebyla přehnaně drahá, přesto působila prémiově. Nebyla dokonalá, ale měla charakter. A to je něco, co se ani po třiceti letech nevytratilo.
« Tyto vozy se letos staly veterány. Mnoho z nich přitom Češi stále provozují na denní bázi Test CUPRA Terramar: Atraktivní Španělka, která si získá vaše srdce »
