Radary přestaly jen informovat. Nově trestají rychlost naostro a nastupuje éra pokut
Na českých silnicích nastává změna, kterou pocítí každý, kdo má těžší nohu na plynu. Zatímco ještě nedávno se řidiči mohli pousmát nad radary, které jen ukazovaly rychlost a maximálně zablikaly, teď se karta obrací. Přichází období, kdy i nevinně působící měřiče začnou posílat obsílky. A to rychle a ve velkém.
Každý to zná – jedete si po známé trase, kde vás čeká jen displej s číslem. Ukáže, že to přeháníte, možná krátce problikne a tím to končí. Žádný dopis z úřadu, žádné strhnuté body. Jenže idylka končí. Na řadě míst v Čechách i na Moravě se rozjela nová éra – a do schránek přichází pokuty. A co je horší, nikdo neví, kde to skončí. Že by se to rozšířilo i na další silnice? Vsadit by se na to rozhodně dalo.
Konec hraní, začíná pokutový maraton
Výmluvným příkladem je silnice I/43, jeden z nejzatíženějších tahů jižní Moravy, kudy denně projede kolem 23 tisíc vozidel. Radary tu stály už léta, ale fungovaly jen jako psychologická brzda. Řidiči věděli, že z nich nic nekápne, takže si dělali, co chtěli. Jenže letos v lednu přišla změna – a s ní sprcha nepříjemných dopisů.
V Kuřimi během prvního měsíce zaznamenali 1 700 přestupků. Padl i „rekord“ – řidič, který jel 130 km/h tam, kde platí sedmdesátka. O papíry měl postaráno. V Lažanech, kde je padesátka, zase někdo prolétl rychlostí 111 km/h. Během deseti dnů tu úřad vypsal 800 pokut. Situace došla tak daleko, že blanenský úřad musí nabírat další lidi, aby záplavu přestupků vůbec zvládl administrativně. Takže pokud někdo hledá kancelářskou práci, právě se objevila netradiční příležitost.
Proč se čekalo celé roky?
Nabízí se otázka – proč až teď? Úřady oficiálně tvrdí, že jde o součást strategie, jak zvýšit bezpečnost na silnicích. V praxi to ale obvykle probíhá tak, že radar po instalaci dlouho jen testuje a kalibruje, než se spustí „naostro“. Řidiči se tak mohli dlouhou dobu utěšovat, že čísla na displeji nic neznamenají. Jenže ty časy skončily.
Ukazuje se tak stará pravda – dokud část řidičů nedostane reálnou pokutu, na předpisy se dívá jen jako na doporučení. Ale jakmile začnou chodit obsílky a odčerpávat peníze i body, rázem mají všichni nohu lehčí.
Krátký exkurz do historie „nedodělané dálnice“
Silnice Brno–Svitavy, kde radary fungují, má přitom sama zajímavý příběh. Mělo jít jen o provizorium. Dálnice D43 se začala stavět už za druhé světové války, ale nikdy nebyla dokončena. V roce 2016 byla oficiálně označena jako D43, o čtyři roky později se změnila na silnici I/43, později na I/73. Výsledek? Místo komfortní dálnice máme úsek, kde se střetává historie s dnešním provozem – a ten je mnohem hustší, než projektanti kdysi zamýšleli. Do roku 2027 by tu měly vzniknout tři nové mimoúrovňové křižovatky, což by mělo alespoň částečně odlehčit situaci.
A zdaleka to není konec
Kuřim ani Lažany nejsou ojedinělý případ. Do konce března mají přibýt úsekové radary i na trase Brno–Mikulov–Vídeň, konkrétně tam, kde se čtyřproudá D52 zužuje na dvouproudou silnici. Kdo tudy jezdí, dobře ví, že omezená sedmdesátka se tu často bere jako doporučení, a proto jde o mimořádně nebezpečné místo.
Zda na české řidiče platí i něco jiného než represe, je spíš řečnická otázka. Historie ukazuje, že většina si dá pozor, až když to stojí peníze a body. A právě o to jde.
.« Podpojištění je problém i u aut. Pojišťovny jej odhalí u každé 16. škody Pomalá jízda jako problém aneb kdy může řidič přijít o peníze i body »
