Hyundai Ioniq patřil ve své době k poměrně odvážným projektům korejské automobilky. Zatímco řada konkurentů nabízela jeden elektrifikovaný model nebo jeden konkrétní druh pohonu, Hyundai postavil jediný vůz hned ve třech variantách. Zákazník mohl vybírat mezi klasickým hybridem, plug in hybridem a čistě elektrickým provedením.
Na trhu ojetin je dnes nejčastěji zastoupen právě běžný hybrid. A možná trochu překvapivě jde zároveň o verzi, která může dávat největší smysl. Nepotřebuje nabíjení ze zásuvky, ve městě umí jezdit velmi úsporně a zároveň se za volantem nechová způsobem, který bývá některým řidičům na hybridech nepříjemný.
¨
Právě v tom spočívá jedna z hlavních předností Ioniqu. Nesnaží se za každou cenu dávat najevo, že jde o technologicky neobvyklé auto. Naopak působí velmi normálně. A v tomto případě je to pochvala.
Design nestárne tak rychle, jak by člověk čekal
U prvních generací hybridních automobilů bylo poměrně běžné, že výrobci chtěli jejich odlišnou techniku zdůraznit také vzhledem. Výsledkem byly často zvláštní proporce, netradiční světla nebo karoserie, které na sebe upozorňovaly možná až příliš.
Hyundai se u Ioniqu vydal klidnější cestou. Karoserie má nízkou stavbu, poměrně široký postoj a výrazně splývající zadní část. Z profilu tak vůz působí lehce sportovním dojmem a připomíná liftback nebo čtyřdveřové kupé.
Mohlo by vás zajímat
Dobře fungují také proporce auta. Menší prosklená plocha, nízká střecha a široký rozchod kol dodávají Ioniqu dynamičtější vzhled, aniž by design působil samoúčelně.
Příď charakterizuje velká maska chladiče a úzké světlomety. U některých provedení vzhled doplňují modré dekorační prvky v náraznících, které mají připomínat elektrifikovaný pohon. Zadní část je ještě zajímavější. Kvůli aerodynamice využívá dělené zadní sklo, jehož spodní část pokračuje až do víka zavazadlového prostoru.
Ani po letech tak Ioniq nepůsobí výrazně zastarale. A především nevypadá jako automobil, jehož majitel musí okolí neustále vysvětlovat, proč si koupil hybrid.
Uvnitř překvapí kvalitou i ergonomií
Podobný přístup Hyundai zvolil také v kabině. Žádné extravagantní ovladače ani futuristické experimenty zde nečekejte. Palubní deska je jednoduchá, přehledná a většinu funkcí lze ovládat bez dlouhého přemýšlení.
Příjemným detailem je také začlenění obrazovky infotainmentu. Displej není postavený samostatně na horní hraně palubní desky, ale tvoří přirozenou součást středového panelu. Současně je dostatečně vysoko, takže řidič při jeho sledování nemusí výrazně sklánět zrak.
Použité materiály navíc dokážou překvapit. Ioniq působí hodnotněji než některé běžné modely Hyundai ze stejného období a především ve vyšších výbavách může interiér svým zpracováním připomínat dražší automobily.
Přístroje nejsou zbytečně komplikované
Také přístrojový panel před řidičem sází na jednoduchost. Centrální část je digitální a podle zvoleného jízdního režimu mění vzhled i zobrazované informace. V běžném režimu se soustředí především na rychlost a hospodárnost jízdy. Po aktivaci sportovního režimu se zobrazení změní a větší roli dostanou informace související s výkonem spalovacího motoru.
Další displeje zobrazují údaje palubního počítače, spotřebu nebo činnost hybridního systému. Na centrálním displeji infotainmentu lze zároveň sledovat tok energie mezi spalovacím motorem, elektromotorem, baterií a koly. Informací je tedy dostatek, ale automobil jimi řidiče zbytečně nezahltí.
Vyšší výbavy mají téměř všechno potřebné
Zajímavá může být také výbava ojetých kusů. Už první majitelé si totiž mohli Ioniq objednat s prvky, které ani dnes nepůsobí zastarale. Lepší verze dostávaly kožená elektricky nastavitelná sedadla s pamětí, vyhříváním i ventilací. Vyhřívaný mohl být také multifunkční volant.
Nechyběla automatická klimatizace, adaptivní tempomat, parkovací senzory nebo zadní kamera. Některá auta mají také kvalitnější audiosystém Infinity s osmi reproduktory. Právě kvůli velkým rozdílům mezi jednotlivými specifikacemi se při hledání ojetiny vyplatí věnovat výbavě větší pozornost. Dva podobně vypadající Ioniqy se totiž mohou uvnitř výrazně lišit.
Hybrid funguje jinak než u Toyoty
Nejdůležitější část auta se samozřejmě ukrývá pod karoserií. Základem hybridní verze je atmosférický zážehový motor 1,6 GDI s výkonem 105 koní. Pomáhá mu elektromotor o výkonu 32 kW.
Elektrickou energii ukládá lithium polymerový akumulátor s kapacitou 1,56 kWh. Na dnešní poměry jde o velmi malou hodnotu, což je ale u klasického hybridu naprosto běžné. Ioniq totiž není určený k dlouhé jízdě pouze na elektřinu. Elektromotor má především pomáhat spalovací jednotce tam, kde je to nejvýhodnější.
Při rozjezdu okamžitě poskytne svůj točivý moment, při akceleraci pomůže benzinovému motoru a při zpomalování se energie částečně vrací zpět do baterie. Za vhodných podmínek dokáže spalovací motor zcela vypnout také při ustálené jízdě. Elektrický režim se může objevit nejen ve městě, ale krátkodobě také při vyšších rychlostech.
Malá baterie nemusí být nevýhodou
Kapacita baterie může na papíře působit velmi skromně, systém je však navržený tak, aby energii průběžně využíval a znovu doplňoval. Řidič tak nemusí řešit nabíjení a většinou ani sledovat stav akumulátoru. Elektrická část pohonu jednoduše pracuje na pozadí a pomáhá snižovat spotřebu nebo zlepšovat reakci auta na plyn.
Právě tato spolupráce spalovacího motoru a elektromotoru patří k silným stránkám Ioniqu. Ve městě se navíc hybridní technika dostává ke slovu velmi často. Při zpomalování se rekuperuje energie a při následném rozjezdu může elektromotor část této energie znovu využít.
Spotřeba kolem pěti litrů není problém
V běžném městském provozu se lze pohybovat okolo pěti litrů benzinu na sto kilometrů. Při úspornějším zacházení může být výsledná hodnota ještě nižší. Velkou výhodou je, že nízké spotřeby není nutné dosahovat extrémně pomalou jízdou. Hybridní soustava dokáže pomoci také při svižnější akceleraci a auto nepůsobí dojmem, že by řidič musel neustále kontrolovat každý milimetr pohybu plynového pedálu.
Samozřejmě záleží na trase, počasí, délce jednotlivých jízd i stavu konkrétního vozu. Pro městský a příměstský provoz ale patří Ioniq dodnes mezi velmi úsporné benzinové automobily.
Dvouspojková převodovka mění charakter auta
Jedním z největších technických rozdílů proti hybridům Toyoty je převodovka. Hyundai nepoužil řešení s planetovým soukolím typickým například pro Prius a Corollu Hybrid. Místo něj dostal Ioniq šestistupňovou dvouspojkovou převodovku.
Díky tomu se při akceleraci chová podobněji jako běžné auto s automatickou převodovkou. Otáčky spalovacího motoru se mění v závislosti na zařazeném převodovém stupni a motor při prudkém zrychlení nemusí dlouho pracovat ve vysokých konstantních otáčkách. Právě řidičům, kterým charakter hybridních Toyot příliš nevyhovuje, může být toto řešení sympatické.
Komfort patří k největším přednostem
Ioniq není sportovní auto a ani se jím nesnaží být. Podvozek je naladěný především s důrazem na pohodlí a při běžné jízdě dokáže velmi dobře filtrovat nerovnosti. Příjemná je také úroveň odhlučnění. Hybridní pohon pracuje většinu času kultivovaně a přechody mezi elektrickou a spalovací částí nejsou při klidné jízdě příliš rušivé.
Řízení nenabízí velké množství zpětné vazby, reaguje ale přesně a dostatečně rychle. V zatáčkách se Ioniq chová předvídatelně a nízko uložená baterie mu pomáhá také z hlediska rozložení hmotnosti. Celkově je však jeho charakter jasný. Nejlépe mu vyhovuje klidná každodenní jízda.
Sportovní režim umí překvapit
Po aktivaci sportovního režimu se charakter pohonu znatelně změní. Převodovka drží nižší stupně, reakce na plyn se zostří a elektromotor intenzivněji podporuje spalovací jednotku.
Největší rozdíl je patrný při nižších rychlostech. Díky okamžitému nástupu elektrického motoru dokáže Ioniq velmi ochotně vyrazit například ze semaforu.
Ve vyšších rychlostech už se samozřejmě projeví omezený celkový výkon soustavy a z hybridního Hyundai se žádný sportovní vůz nestane. Pro běžné předjíždění nebo svižné rozjezdy ale výkon rozhodně nepůsobí nedostatečně.
Na trhu převažují klasické hybridy
Hyundai Ioniq přišel na trh v roce 2016 a už od začátku existoval jako hybrid, později vedle něj zákazníci mohli vybírat také plug in hybridní a elektrickou variantu. Na trhu ojetin je největší výběr právě mezi klasickými hybridy. Dává to smysl, protože tento pohon byl velmi univerzální a nevyžadoval žádnou změnu každodenních návyků.
Původně se cena Ioniqu pohybovala přibližně okolo 700 tisíc korun a ve srovnání s tehdejší Toyotou Prius dokázal být zhruba o 50 tisíc korun levnější.
Dnes samozřejmě cenu výrazně ovlivňuje rok výroby, nájezd, výbava a servisní historie. V inzerci je navíc potřeba dávat pozor na uváděný výkon. Někteří prodejci zmiňují pouze výkon spalovacího motoru, jiní uvádějí systémový výkon 104 kW.
Na co si dát u ojetého Ioniqu pozor
Dosavadní zkušenosti ukazují, že hybridní Ioniq může být poměrně spolehlivým autem. To ovšem neznamená, že lze koupit první levný kus bez důkladné kontroly. Základem by měla být doložená servisní historie. Důležité jsou pravidelné výměny motorového oleje a kontrola celkového stavu pohonné soustavy.
Pozornost si zaslouží také dvouspojková převodovka. Při zkušební jízdě by měla řadit plynule, bez výrazného škubání, vibrací nebo neobvyklých zvuků. U hybridu je samozřejmě vhodné prověřit také stav trakční baterie. Hyundai na ni původně poskytoval záruku osm let nebo 200 tisíc kilometrů, podle konkrétních podmínek trhu a daného vozu. U starších automobilů už ale může být část této ochrany vyčerpaná, případně zcela skončená. O to důležitější je před koupí diagnostika.
Ojetý Ioniq může být velmi zajímavá alternativa
Hyundai Ioniq Hybrid nikdy neměl tak silné jméno jako Toyota Prius nebo později Corolla Hybrid. Právě kvůli tomu jej část zájemců o ojetinu přehlíží. Přitom nabízí velmi zajímavou kombinaci nízké spotřeby, dobrého komfortu, slušného prostoru, bohaté výbavy a tradičnějšího pocitu za volantem.
Největší rozdíl proti Toyotě představuje dvouspojková převodovka. Pro někoho bude technicky jednodušší charakter hybridního systému Toyoty jasnou výhodou. Jinému naopak bude mnohem více vyhovovat způsob, jakým Ioniq zrychluje a mění převodové stupně. A právě proto nelze automaticky říct, že Corolla nebo Prius musí být pro každého lepší volbou.
Ioniq dokázal nabídnout něco, co tehdy nebylo úplně běžné. Hybridní techniku zabalil do auta, které se vzhledem, ovládáním ani jízdním projevem nesnažilo být za každou cenu jiné.
Pro člověka, který hledá úsporné auto především do města a okolí, ale nechce typický charakter některých hybridů, může být zachovalý Hyundai Ioniq dodnes velmi dobrým kandidátem. Před koupí je jen potřeba stejně jako u každé technicky složitější ojetiny důkladně prověřit historii, převodovku, hybridní systém a skutečný stav konkrétního kusu.
Ceny a dostupnost
Aktuální nabídka na českém trhu ukazuje, že ojetý Hyundai Ioniq Hybrid už dávno není autem za více než 400 tisíc korun. Nejlevnější exempláře z prvních let výroby se dnes pohybují přibližně od 240 tisíc korun. Například vůz z roku 2017 s nájezdem necelých 177 tisíc kilometrů je nabízen za 240 tisíc korun, další kus stejného ročníku s nájezdem zhruba 115 tisíc kilometrů stojí 275 tisíc korun.
Mohlo by vás zajímat
Za Ioniq z roku 2019 s přibližně 129 tisíci kilometry chce prodejce necelých 300 tisíc korun, zatímco zachovalejší exemplář z roku 2018 se pohybuje kolem 335 tisíc korun. Výrazně dražší jsou mladší vozy, například Ioniq Hybrid z roku 2022 s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů je nabízen za necelých 447 tisíc korun. Reálně tak dnes můžeme počítat s tím, že většina starších hybridních Ioniqů vyjde přibližně na 240 až 350 tisíc korun, přičemž nízký nájezd a mladší rok výroby mohou cenu posunout výrazně výš.
