_JAN8056

RETRO TEST BMW E30 M3 versus Mercedes-Benz 190E 2,5-16

23. 8. 2011 • Exkluzivní testy, Historické vozy, Historie, Novinky, Srovnávací testy

Existují auta, po kterých za pár let neštěkne ani pes. Jsou auta, která byla ve své době skvělá, ale za pár let na nich nevidíte to, pro co jste je milovali.

A pak jsou auta, za kterými se otočíte i přesto, že jsou více jak 20let stará. Auta, která vám rozbuší srdce jakmile otočíte klíčkem v zapalování. Mezi taková auta bezesporu patří ikony BMW M3 E30 a Mercedes-Benz 190E 2,5-16 W201. Tyto vozy ztělesňují to nejlepší ze své doby, kdy auta měly charizma a sportovní charakter zcela orientovaný pouze na řidiče a radost z jízdy. Mimo to jsou tyto auta odvěkými soupeři na závodních okruzích a nutno podotknout, že v této disciplíně byl lepší Mercedes.

V polovině sedmdesátých hledalo BMW nástupce legendárního typu 2002ti, který by navázal na tento bestiální automobil. Dlouho to vypadalo, že se budou muset natěšení sportovní zákazníci spokojit s modelem BMW 320i od Alpiny. Naštěstí se chlapci z divize Sport pochlapili (i když jim to trvalo hodně dlouho) a připravili v roce 1986 automobil, který se vryl do srdcí automobilovým fanouškům po celém světe. Narodil se král jménem BMW M3 E30. Bušilo mu 4-válcové srdce s objemem 2,3L a výkonem 143kW (model s katalyzátorem, bez katalyzátoru 147kW). Pokud jste našli s tuhou spojkou společnou řeč, zvládli jste 100km/h během 6.9s. Maximální rychlost pak byla na hranici 225km/h. Auto získalo ohromnou popularitu díky svým velkým úspěchům v TouringCarRacing (vítěz World Touring Car Championship 1987). Od svých levnějších bratrů se pak dala lehce rozeznat nejen podle zvuku, ale také podle výrazného body-kitu. Tím, že BMW neustále vyvíjelo M3 pro závody, ruku v ruce se objevovaly změny v homologaci závodního vozu i na sériovém modelu. Časem tak vznikla M3 Evolution II a především nádherná M3 Sport Evolution.

Ta měla výkon zvýšený až na 175kW a dosahovala rychlosti až 245km/h. Stala se tak nejrychlejším a nejzbožňovanějším typem řady M3 E30. Kvůli americkému trhu se na trhu objevil dokonce i kabriolet BMW M3, ale u opravdových fanoušků nenašel velké obliby, protože tuhostí karoserie se modelu coupe nemohl rovnat ani v nejbláznivějších snech.

Linie úspěšného a v mnoha směrech revolučního modelu W201 vznikly v podobě studie roku 1977 a posléze byla dána k dispozici vedení firmy Daimler-Benz. Dne 18.6.1978 padlo památné rozhodnutí, výroba W201 byla schválena. Model byl vyráběn v Sindelfingenu, poté v Brémách a již v listopadu roku 1982 stihlo zaplnit 4622 kusů mezeru v oblasti střední třídy cestovních automobilů značky Mercedes-Benz. Dosud nevídaný klínový tvar zastihl konkurenci s “kalhotami u kolenou”. Hodnota součinitele odporu vzuchu (cx = 0,33) pomohla W201 k titulu nejaerodynamičtějšího sériově vyráběného čtyřdveřového sedanu v tehdejší NSR. Kromě estetického hlediska však skvělá aerodynamika přispěla k výraznému snížení spotřeby a napomohla k vynikajícím jízdním vlastnostem – přísně neutrálnímu chováním vozu při vyšších rychlostech. V těch také dodává cestujícím větší pocit bezpečí díky menšímu aerodynamickému hluku. W201 do značné míry dala slovům “kultura cestování” nový význam. Samonosná karoserie ukrývala kromě mnoha jiných novinek přepracovanou zadní nápravu, jejíž geometrii lze kvůli neobvyklému systému zavěšení pěti nezávislými rameny (pružicí rameno, tažná vzpěra, smyková vzpěra, torzní tyč a tyč kontroly sbíhavosti) k mostu nápravy a odpružení měřit jen ve specializovaném servisu.

V roce 1985 byla nabídka rozšířena o další typ OM602 s označením 190 D 2.5 se vznětovým pětiválcem, který byl od roku 1988 na přání dodáván ve verzi s turbodmychadlem. Pro sportovně založené řidiče byl v roce 1983 vyvinut motor s dynamickými vlastnostmi s označením 190 E 2.3-16. Šestnáctiventilový motor z typu 190 E 2.3 – 16 prodělal nejvýraznější modernizaci. O 7 mm větší zdvih způsobil zvětšení zdvihového objemu z 2.3 l na 2.5 l, čímž vzrosl výkon o 18 kW při zmenšeném kompresním poměru. Automobil s tímto motorem pak nesl označení 190 E 2.5-16. Pohonná jednotka 2.3-16 a 2.5-16 představovala ve W201 vrchol a triumfální demonstraci technologie čtyřválcového motoru s nízkotlakým kontinuálním vstřikováním v kombinaci s šestnáctiventilovou technikou a DOHC. Tyto šestnáctiventilové motory se velmi dobře osvědčily a posloužili jako vývojový stupeň motorů 2.0 a 2.2 do modelů W124

To nejlepší, co mohla řada W201 nabídnout, bylo ztělesněno v exkluzivním projektu Evolution I-II. Kromě toho také vznikla verze 190E 2.3-16, dále pak sportovním podvozkem a vyšším výkonem umocněný typ 190E 2.5-16, který byl kromě bodykitu a prvků výbavy totožný s Evolution I. Výbava těchto vozů byla vskutku impozantní a nekompromisní.

Dost teorie a historie, 190E 2,5-16 byla vyrobena v počtu 5 740 kusů, takže se jedná o docela vzácné auto a co je nejdůležitější, je to přímý konkurent BMW M3 E30. Výkon tohoto Benzu je 143 KW, což je téměř shodná hodnota s klasickou M3. Pojetí vozů je však dosti rozdílné. BMW je stritkně orientováno na řidiče a nebojí se tomu obětovat jízdní komfort, na druhé straně Mercedes neztrácí nic na přílnavosti a ovládatelnosti, ale vše je doprovázeno uhlazenějším jízdním projevem

Jako vždy je to volba preferencí a garantujeme vám, že na okruhu se neztratíte ani s jedním z nich, protože to je to místo, kde oba vozy excelují. Přesné a strmé řízení BMW vás nenechá vklidu a za hrubého projevu cítíte každý milimetr silnice. Pohled přes hvezdu na kapotě je doprovázen jemnějším chodem řízení a řazení, volant by snesl více zpětné vazby, ale kombinace sportovnosti a ladnosti je dokonalá přesně tak, jak by jste to od Mercedesu čekali. Subjektivně jsou oba vozy stejně rychlé a mají stejnou linearitu akcelerace, BMW se však cítí o něco lépe ve vysokých otáčkách a dodává pocit větší syrovosti. Benz naopak lépe táhne od spodu a neúnavně tlačí těla posádky do sedaček. Každým kouskem svého těla cítíte, že jste se vrátili do dob, kdy se auta stavili pro pravé řidiče, pro zákazníky, kteří se byli schopni obejít bez kompromisů a věděli, co chtějí – radost z jízdy. Tehdá to platilo i pro suka ze Stuttgartu.

Vždy, když se mi dostanou do rukou auta z tohoto období tak mě přepadne tristní pocit, že žiju ve špatné době. Dnešní auta jsou komerční plechovky, které plní přesun z bodu do bodu a jakmile po nich chcete cokoli navíc, tak vás pošlou víte kam. Je dost těžké popsat jaký je to pocit sednout za volant tak živočišného auta jako je M3 E30, kde vše záleží na schopnostech řidiče a kde jste plně spjati s vozidlem. Znáte ten pocit, kdy vám auto připadá jako součást vašeho vlastního těla? Přesně tak to funguje i tady! Cítíte každý pohyb, každý vjem a hlavně všude vnímáte ten neuvěřitelný charakter a duši auta. Jste prostě spojeni v jeden celek!

To se pochopitelně projeví na fun faktoru a na každé okresce se budete smát jako pitomec. Až ucítíte tu mechanickou přesnost řazení a řízení tak už nikdy nebudete chtít sednout do nového auta. Reakce na plyn je okamžitá a ty motory! Čtyřválce tehdy hrály v motorsportu prim a tomu odpovídá i jejich naladění v sériové podobě. Mají skvostný zvuk a naprosto orgasmickou linearitu chodu s explozí v červeném pásmu otáček. Obě auta je nutné točit a správně řadit, nejsou “blbuzdorná” jako součané turbomotory, které tlačí odspoda a je uplně jedno, kdy se řadí.Věřte, že je to ale obrovská zábava, která jen tak neomrzí – mohl bych trávit celé dny na své oblíbené okresce a trénovat správné řazení, meziplyny a využívání ideálního spektra otáček…

To pravé,  co dnes znají buď pamětníci, sběratelé, nebo závodníci přijde hned, jak se auto dostane na limit. Zadek letí bokem ven, auto bez elektronického posilovače samo reaguje a dává kontra, přičemž nemá problém řidiči dát trochu přes prsty a jak je po všem, tak se volant vráti opět do původní polohy. Feedback řízení, když se jede opravdu hrana je neuvěřitelný a pokud si plánujete pořídit sporťák z tohoto období, tak zvažte permanentku do posilovny.

Youngtimery jsou volbou pro lidi s vytříbeným vkusem a pro opravdové nadšence do řízení. I dnes existují auta, která umí nabídnout skvělý sportovní zážitek, ale to se pohybujeme zejména ve vodách Porsche a italských superautomobilek, které ovšem stojí prostě moc. Za třičtvrtě milionu korun můžete mít jedno z těchto dvou aut a s ním i kus historie, kultu a hlavně prvotřídní zábavy.

foto: Jiří Drazdík

.

« »

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

autojournal.cz