Retro TEST Mercedes-Benz SL 500
Letos je to už 64 let, co byl představen původní model SL, luxusní roadster plný pokrokových technologií, taková S klasse bez střechy. Klasický roadster s velkoobjemovým osmiválcem přežil všechny ropné i politické krize novodobého světa a ve výrobním programu značky Mercedes-Benz má stále své nezpochybnitelné místo. Už do svých mladistvých let jsem snil o vyzkoušení generace R230, která mě svým designem zaujala z moderní éry nejvíce. Kulatá spojená světla, přísný klínovitý tvar a klasický zakulacený design z éry začátku nového milénia se Mercedesu neskutečně povedl. I po patnácti letech vypadá auto svěže, jako by to byl produkt současné éry. Lidé se za SL otáčí a všude udělá ještě spoustu parády.
Roadster SL je už desítky let zakonzervován do několika designových pravidel, která se pouze mírně upravují. K dosažení kýžené sportovní elegance je třeba dodržovat nízkou výšku a velkou šířku karoserie, vybavit vůz dlouhou kapotou, motorem vpředu a pohonem zadních kol, která mají být co možná nejblíže dvěma vyvoleným pasažérům. U otevřeného auta je nesmírně důležité zpracování zádě, která by měla být maximálně plochá, bez rušivých výstupků a ochranných oblouků. Nic víc, nic méně. To vše zkombinovat tak, aby byl výsledek optimální po všech stránkách, není vůbec snadné.
Zdánlivě nesmyslně dlouhá kapota, stejně nesmyslně krátký prostor určený pro posádku a z některých úhlů snad až příliš zaoblená záď. Sundáte střechu a místo přikrčeného kupé se svalnatými, doširoka vytaženými blatníky, tu je „placka“, která jen nízkým čelním sklem narušuje ideální doutníkový profil. Kapotový majestát přídě nachází svůj ekvivalent v uspořádání objemů při pohledu na záď. I teď je úplně jedno jestli před vámi právě stojí SL jako kupé nebo SL jako roadster. Obrovské trojúhelníky sdružených světel dokonale maskují skutečné rozměry tohoto auta a respekt pozorných přihlížejících tak budí hlavně poměr šířky vozu k šířce styčných ploch zadních pneumatik.
A pak jsou detaily, ty detaily, které úplně změní váš pohled na věc, když se jim přiblížíte na dohled a pak vás změní ještě podruhé, když se jich můžete dokonce dotýkat. Otvory na kapotě ani na blatnících nejsou žádné rychlé imitace, ale plně funkční prvky. Stejné lze konstatovat o otvorech v kotoučích, které působí menším dojmem díky příplatkovým jen pětipaprskovým kolům o průměru 19 palců. Poeta by hledal harmonii v tvarování světlometů a na ně navazující kapoty. Prostor k úvahám je dobré věnovat i tvarování tak samozřejmé části jakou je přední blatník. Jenže pak váš zrak sklouzne na dokonalý srpeček bočních oken, který do rychlé siluety vytíná střecha a je jasné, že tento model není žádná karikatura. Je to ryzí klasik, který i těm posledním diletantům obrovským logem na masce sděluje, s kým že právě mají tu čest.
Interiér nepřekvapuje designem, ani množstvím ovladačů a tlačítek, ačkoli toto auto je elektronikou naplněné přinejmenším jako jeho cenově srovnatelní druzi se čtyřdveřovými karoseriemi. Místa v interiéru SL není mnoho, ale stísněně se budou cítit až opravdu velcí dlouháni nebo osoby zavalitějšího vzrůstu. Kůží jsou potažena sedadla, dveřní výplně i přístrojová deska. Konvenční budíky poskytují azyl dvěma bodovým displejům, výpočetní centrum je správně situováno do druhořadého zorného pole řidiče – na středovou konzolu. Za voličem automatické převodovky je důležitá páčka ovládací střechu. Rychlá, ani ne 20 sekund trvající operace, je zahájena rotací zadního okna.
Celý elektrohydraulický koncert by si majitel měl nechat od někoho občas předvést. Ta podívaná totiž stoj za to. Pod velkou stříbrnou klapkou, která mění kupé v roadster a naopak jsou tlačítka pro vysunutí nebo uschování ochranného oblouku. I když je oblouk esteticky nežádoucí, je stále připraven k zásahu. Stačí totiž trochu ostřejší jízda a povel stabilizačního systému ochranu hlav pasažérů bleskurychlým vztyčením za klapavého mechanického zvuku uvede do pohotovostního režimu.
Nicméně i po takové době je interiér stále na úrovni, pohledný a čas ho prověřil – nikde nic nevrže a vše funguje na výbornou. Toto SL je ještě z dob, kdy byly auta vyráběna poctivě.
Jízda
Je překvapivě komfortní a rychlá současně. Není to tak ryzí sportovní auto, jak by mnoho lidí od zkratky SL čekalo. Tato zkratka vlastně znamená Sport und Leicht (sportovní a lehký), což u tohoto auta zrovna neplatí – v motorizaci 500 váží 1,9 tuny.
Při běžné jízdě převládá pocit velkého širokého auta klasické koncepce. Kola která ovládáte obrovským téměř svislým volantem jsou kdesi daleko vpředu. Daleko, tam kde končí kapota, která je na rozdíl od mnoha „rádoby GT“ skutečně vidět. Řízení je přesné, ale kdo čeká extrémně přímý převod, je na špatné adrese. To si kupte banglovského konkurenta z Mnichova. Tady vládne cestování ve velkém stylu, ke kterému patří volant většího průměru.
Zadní kola, která cítíte i přes zapnuté ESP při každém větším přidání plynu lehce prohrábnout, přenáší na silnici až 460 Nm. Poměrně komfortní odpružení si Mercedes mohl dovolit díky standardnímu systému ABC vyrovnávajícímu náklony vozu v zatáčce. Jen opravdu extrémní jízda plná zásahů stabilizačního nebo protiprokluzového systému vyprovokuje podvozek k opuštění standardních zdvihů kol.
Žádoucí a z koncepce vozu plynoucí přetáčivost má v běžném provozu na povel ESP, jinak se může o vhodný zásah a kontrolovaný efektní průjezd s postranními efekty pokoušet i řidič. Elektronika jej však ve vyšších rychlostech stejně za určitou mez nepustí.
Jízda se staženou střechou je při zcela otevřeném voze s ideální siluetou fyzicky dost náročná a za chladného počasí vám nepomůže ani teplé oblečení. Vytažení větrné clony a bočních oken v kombinaci s výkonným topením zásobovaným nevyužitou energií z osmiválce dělá z tohoto roadsteru příjemný pokojíček i v rychlostech přes 130 km/h. Karoserie nevykazuje žádné známky kroucení a to ani při extrémních rychlostech.
Poznat v SL 500 atmosférický osmiválec o objemu 5 litrů není vůbec snadné. Projev připomíná spíše tradiční kompresorem přeplňovaný osmiválec. Překvapuje nejen ochota vydávat se do vysokých otáček, kde každý očekává výkon, sílu i náležitý zvuk, ale hlavně připravenost pracovat i v nízkých otáčkách. Výkon je solidních 225 kW a 460 Nm. Díky tomu auto dosprintuje na stokilometrovou rychlost za 5.5 sekundy. Nejvýživnější je však pružné zrychlení, kdy motor okamžitě táhne vpřed jako zběsilý. Odezva na plyn je jednoduše okamžitá a pak nastane už jen zcela lineární gradace za doprovodu libového hřmění osmiválce. Zvuk je výrazný, sytý a především pak zcela čistě mechanický. V nízkých otáčkách SL 500 krásně hřmí a bručí, ve středním pásmu se mění v hlasitý baryton a před omezovačem už je to typické hromobití. Mercedes zvuk vždy uměl a SL 500 se velmi podobá americkým muscle cars. Za srdce vás však nejvíce vezme celkový projev a charakteristika motoru, to se v moderních autech už nezažije.
Podvozek umí dobře žehlit nerovnosti a za každé okolnosti si SL ponechává plavnost a komfort. Pokud podvozek přepnete do režimu Sport, auto citelně ztuhne a začne Vás zbytečně natřásat. Doporučuji tento režim vůbec neaktivovat, rychlejší s ním nebudete a naopak v komfortním režimu SL drží lépe kontakt kol s vozovkou. V případě potřeby lze auto zvednout o několik cm a překonat tak překážku na cestě, nebo zdolat nezpevněnou silnici.
Jedinou pihou na kráse je stařičký pětistupňový automat, který rozjezd vozu dost brzdí. Řadí sice hladce a nedá se říct, že výrazně pomalu, ale má především velmi dlouhé kvalty a dlouho auto drží v měniči. Rozhodně doporučuji vzít SL 500 po technickém faceliftu v roce 2005, kdy dostal vůz modernější sedmistupňový automat a silnější motor 5.5 s 285 kW.
Během našeho testu jsme jezdili v průměru za 15 l/100 km, při běžné cestovní rychlosti na českých dálnicích lze jet i za necelých 11 l/100 km, což je vzhledem ke zdvihovému objemu motoru úctyhodný výsledek. Pochopitelné je, že městský režim vozu v tomto ohledu příliš nesvědčí a není výjimkou, ale spíše pravidlem přiblížení se k dvacetilitrové spotřebě.
Osobně mě potěšilo, že i přes vyšší nájezd a 15 letech na silnici toto SL fungovalo bez jediné chybky. V interiéru nic nevrzlo, to samé platí pro karoserii a podvozek.
Na co si dát pozor
Starší mercedesy si svou pověst spolehlivých a trvanlivých korábů opravdu zasloužily. Výrobce průkopnicky nasazoval různé technologické vymoženosti, jako například hydraulický podvozek ABC, které fungovaly skvěle, když vůz opustil brány montážní linky, po letech ale dokáže být zejména vzduchové odpružení k vzteku. Pružící měchy praskají, kompresory často nefungují a to znamená investice v řádech desetitisíců. Vůz tyto poruchy dokáží zcela odstavit. Bohužel se jednalo o standardní výbavu, tudíž je jisté, že i Vámi vybraný exemplář je ABC podvozkem vybaven.
Specifickým problémem „SL“ jsou také slepnoucí xenonové světlomety, přičemž řešením bývá pouze výměna za jiné. Nájezdy přes 200 tis. km znamenají vůle na přední hliníkové nápravě.
Benzínový šestiválec i osmiválec je zdařilá strojovna, problémy se jí až na vadné snímače množství nasávaného vzduchu vyhýbají. Řetězové rozvody mají být podle výrobce věčné.
Jak je na tom vůz s cenou a dostupností náhradních dílů? Sehnat se dá vše, ale poměrně draze. Pár předních brzdových kotoučů vyjde na 7 tisíc, destičky stojí 1.500 korun a tyčka stabilizátoru přední nápravy přijde na cca 900 Kč. Nejdražší je samozřejmě odpružení ABC, jeden tlumič přijde na 15.000 Kč. Automatům se poruchy vyhýbají a vydrží obrovský nájezd.
Za propůjčení vozu bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
« Aston Martin Vanquish Zagato – 600 koní a futuristický design Audi Q8 dorazí v roce 2018 – Bude delší, širší, nižší a dražší než Q7 »
