Test Audi Q2 1.4 TFSI: Anatomie neúspěchu

Autor: Ondřej Hrubeš, Foto: Autojournal

10. 10. 2022 • Novinky, Ojeté vozy, Videa

Audi Q2 se na papíře jevila jako trefa do černého. Kompaktní prémiový crossover postavený na platformě z většího auta, která mu zajišťovala dospělé jízdní vlastnosti. Široká nabídka dieselových i benzínových motorů, dá se pořídit jako předokolka i jako čtyřkolka, zkrátka ideální auto pro movité klienty, kteří chtějí ke své „dospělé“ Audi ještě něco menšího do města. Nakonec se z toho vyklubal jeden z největších prodejních propadáků automobilky – za pět let je jich u nás registrovaných jen něco přes 600. Kde se stala chyba? To jsem zjišťoval v zánovním kousku, který nám zapůjčila Mototechna.

Možná už v designu. Městské crossovery si mohou dovolit trochu extravagance, mají na sebe upozorňovat. Ale Audi oblékla Q2 do strohého kabátku, který na sobě nemá téměř žádný zajímavý nosný prvek. Bere se moc vážně. Navíc i přes relativní mládí modelu už působí staře. Design je sice individuální záležitost a nemusíte se mnou souhlasit, ale upřímně – věděli jste, že se tohle auto ještě prodává, nebo jste na jeho existenci zapomněli? Tuším vaši odpověď.

Situace se moc se nelepší ani uvnitř – tam na vás čeká interiér ze třetí generace A3. Nečekejte tak uhlazený styl moderních kanceláří, na který jsme si u Audi poslední dobou zvykli. Palubní deska s kulatými výdechy klimatizace a trčícím displejem zkrátka nevypadá zrovna k světu. Taky se uvnitř nachází poměrně hodně tvrdých plastů a některé detaily jsou vyloženě laciné. Není ale všechno jen špatně. Zpracování je tradičně perfektní a ani po letech se odnikud neozývají žádné pazvuky. Ergonomie je taky povedená. Vše máte hezky po ruce a důležité funkce mají svoje logicky umístěné tlačítko. Trochu jsem se bál starší generace MMI, která ještě nenabízí dotykové ovládání, ale komunikace s vozem skrze otočné kolečko na středovém tunelu je intuitivní a neodvádí pozornost. Překvapivě umí systém taky Apple CarPlay – samozřejmě jen přes kabel. Auto tak pocitově po technologické stránce stále dokáže držet krok.

Pochválit musím taky velice dobrý posaz a sedačky. Z auta je též dobrý výhled a překvapí prostorností. Audi Q2 měří jen 4.2 metru, vzadu se ale vcelku pohodově nasouká i dospělý člověk a kufr má parádních 405 litrů (Golf v té době nabízel 380). Fajn je taky možnost sklápět sedačky 40:20:40. Interiér tak není zrovna výstřelek posledních trendů a výběr materiálů vás tak úplně neokouzlí, je to ale příjemné místo, kde trávit svůj čas a zároveň je až nečekaně praktický.

Auto, které mi spadlo do testu mělo pod kapotou přeplňovaný čtyřválec TFSI o objemu 1.4 litru. Předchůdce dnes nejpopulárnějšího koncernového motoru 1.5 TSI. S ním sdílí nejen výkon 110 kW/250 Nm, ale taky systém odpojování dvou válců pod nízkým zatížením. V čem je ale zásadní rozdíl je jeho chuť k životu. Moderní patnáctistovku mám rád. Je úsporná, pružná – a podle všeho zatím taky spolehlivá – působí ale strašně utahaně a letargicky. Audiňácká jedna-čtyřka oproti tomu překypuje životem. Má řízný zvuk, s chutí se vytáčí a na rozdíl od mladšího příbuzného jí nemám problém těch 150 koní věřit. Motoru se ještě nedostalo nejnovějších evropských dusítek a je znát, že se mu dýchá lépe.

Rychle reaguje na povely plynu, je pružný a velice poslušný. U novější jednotky vždy cítíte, že se po sešlápnutí plynového pedálu spustí v řídící jednotce poplach a chvílí ji trvá přijít na to, kolik výkonu vám dát, aby zároveň nevypustila příliš CO2. Starší motor vedle toho působí jak po dvojitém espressu. Podobná pohádka je to s převodovkou. Motor je sice spárovaný s nechvalně proslulým suchým DSG, ale i jeho chování je lepší, než u nejnovějších aut. Řadí rychle, logicky a neváhá s podřazováním. Krásně cítíte, jak se do něj můžete opřít. Žádná guma jako dnes. Jsou tu ale i drobnosti, které moderní motory zkrátka dělají lépe. Zaprvé již zmíněné odpojování válců. U moderní 1.5 prakticky nemáte šanci poznat, na kolik válců zrovna motor jede. U staršího motoru to bohužel poznat je. Zhrubne zvuk a zároveň dochází k drobné prodlevě při zpětném zapojení. A nakonec taky spotřeba. Ta je u 1.4 o nějaký litřík až litřík a půl horší. Ve městě jsem se tak tak držel pod deseti, testovací týden jsem uzavřel těsně nad sedmi.

I když Audi Q2 svými rozměry odpovídá Škodě Kamiq, Seatu Arone nebo třeba Volkswagenu T-Cross, ve skutečnosti je příbuzná s většími auty. Stojí totiž na platformě MQB-A1, tedy stejný základ jako Škoda Karoq nebo Seat Ateca. Platforma z většího auta jí propůjčila sebevědomé jízdní vlastnosti, které byste od tak kompaktního auta nečekali. Především z pohledu komfortu nemám moc co vytknout – může to být samozřejmě z části kvůli tomu, že testovaná ježděnka byla rozumně obuta do sedmnáctipalcových kol. S nerovnostmi si ale umí poradit skutečně obstojně a i přes veškerou poddajnost nepůsobí měkce nebo gumově. I ostré nerovnosti zvládá s grácií, což z ní společně s malými rozměry dělá skvělého parťáka do města.

Jezdit s ní ale jen uvnitř betonové džungle by byla škoda, protože i mimo ní ukazuje vyzrálost. Směrová stabilita na dálnici je až překvapivá, stejně tak odolnost proti obtékajícímu vzduchu je slušná. Na okreskách zase s jistotou plní vaše povely a nijak se nenechá rozhodit ani vyšším tempem. Ochotně poslouchá výborně nastavené řízení a byť se nebojí v nájezdu do zatáčky poměrně dost naklonit, téměř ihned najde neutrální polohu tlumičů a oblouk pak vykrouží bez zaváhání a zbytečných náznaků nedotáčivosti. Její vyzrálost má ale stinnou stránku v absolutní sterilnosti. Většinou platí, že čím menší auto, tím větší zábava, když zvyšujete rychlost. Tady to neplatí. Q2 dělá přesně to, co po ní chcete: s německou strohostí slouží svému účelu, ale koutky úst vám nezvedne ani o milimetr.

Po tom, co se z bodu A přesunete do bodu B, prakticky okamžitě zapomenete, že existuje. Netvrdím, že to nutně musí být špatně. Je to prostě malé auto s duší velkého. Problém je v tom, že její koncernoví příbuzní jezdí téměř stejně dobře. Q2 ani nenabízí pokročilejší konstrukci podvozku, stále má tuhou zadní nápravu. Oproti nim je navíc výrazně menší, zároveň ale výrazně dražší. Základ s litrovým tříválcem vás vyjde na tři čtvrtě milionu. Krom lepší image znáčku na kapotě nic tak zásadního nenabízí. Jenže ceny v bazarech jsou přívětivější a když za vás první majitel odnesl nejzásadnější cenový propad, nedává teď smysl víc? Jak je na tom spolehlivost?

Pokud o Audi Q2 uvažujete, ale bojíte se drahé údržby a váš zájem se přesouvá spíš k běžnějším sourozencům od Seatu nebo Škody, můžu vás uklidnit. Audi Q2 je držák … alespoň tedy zatím. Musíme vzít v potaz, že jde o poměrně mladé auto, které kvůli svému městskému zamření a téměř nulovým prodejům neposkytuje příliš dat z pohledu vysokých nájezdů. Zatím se ale neprojevují žádné zásadní problémy.

U aut z kraje výroby se můžete velice zřídka setkat s pronikáním vlhkosti do interiéru. Tento problém se v této době nevyhnul ani vrcholné A8. Na vině je špatné lepidlo, které časem ztratí své schopnosti. To je ale tak vše. Auto nemá problémy se rzí ani mechanickými závadami.

Pokud jde o motory, jedna rada na začátek – u benzínu i dieselu přeskočte základ. U bazarových aut se ceny poměrně srovnaly a dieselová 1.6 ani benzínový tříválec zkrátka nedávají smysl.

Benzínová čtrnáctistovka je velice dobrý kompromis spotřeby, výkonu a pořizovací ceny. Z počátku byly obavy ze spolehlivosti systému odpojování válců, zatím se ale jeví jako bezproblémový. Novější patnáctistovka se taky jeví spolehlivě. Oproti starší jednotce ale působí dost ospale.

Dvoulitr je skoro až zbytečný, ale jestli máte rádi svižné svezení (především tedy rovně) nabízí se až do výkonu 300 koní v provedení S. Jde o povedený robustní motor s dobrou spotřebou a sametovým chodem. U obou jednotek bych se určitě zaměřil na karbonizaci. Nejen, že jí tyto motory trpí, ale Q2 je taky auto typicky jezdící krátké trasy. Určitě bych taky zkrátil interval výměny oleje na 15.000, pokud se jen posouváte po městě klidně na 10.

Dvoulitrový diesel je taky v podstatě sázka na jistotu. Objevit se mohou problémy s termostatem nebo EGRem, ale to nejsou drahé položky. Osobně bych se ale dieselu vyhnul. Do podobného auta se těžkopádný motor nehodí, z dlouhodobého hlediska bude dražší na servis a rozdíl ve spotřebě není nijak zásadní.

Pokud jde o převodovky, můžete se setkat s manuálem nebo DSG a to jak s mokrými, tak suchými spojkami. Automaty by vždy měly řadit hladce a necukat, při vyřazení do neutrálu byste neměli cítit žádné houpnutí. U mokrých variant je ale potřeba pohlídat výměnu oleje po 60 tisících kilometrech a u suchých se zase smířit s tím, že vás kolem 100 tisíc může cekat výměna spojek, která vyjde asi na 20.000 korun. Není to ale dogma, vždy záleží na stylu využívání.

Q2 se taky nabízela s pohonem všech kol. Haldexové quattro je spolehlivé, ale stejně jako u převodovky DSG je potřeba každých 60 tkm měnit olej. U čtyřkolky je taky vzadu víceprvková náprava. Ta vyžaduje větší péči a z dlouhodobého hlediska bude dražší na údržbu. Pokud tedy nebydlíte v místech, kde často sněží, volil bych auto s náhonem předních kol.

Vraťme se ale na začátek. Kde leží ten hlavní problém jejího neúspěchu? Z textu vám asi došlo, že má sice svoje vrtochy, ale jinak je to v jádru velice povedené auto, které navíc netrpí žádnými většími problémy a z bazarovek by se časem neměly stát černé díry na peníze. Hlavní problém vidím v tom, že tohle auto pohřbil marketing a jeho francouzský přístup. Tak zaprvé, viděli jste na Q2 někdy reklamu? Jak chcete prodat auto, o kterém nikdo neví? To „zadruhé“ je ale důležitější. Automobilka vzala dostupnou koncernovou techniku, vlepila na to prestižní znáček, vyšroubovala cenu výrazně výš a světe div, trh jim to nebaštil. Q2 je dobré auto, ale oproti obyčejnému Karoqu nepřináší téměř žádné zlepšení, má zastaralý interiér a přitom je řádově dražší. Tohle auto zkrátka i přes svoje kvality nedokáže obhájit sebevědomou cenovku a smysl tak dává prakticky jen z bazaru, kde se i hezky vybavené kousky s nízkým nájezdem dají sehnat kolem šesti set tisíc. Získáte tak prestižní znáček i dobře jezdící auto, které je spolehlivé i praktické.