Test BMW 540d Touring: Dokonalost existuje
Psal jsem o tom už několikrát. Vždycky mě překvapí, jak automobilka dokáže vylepšit už tak dokonalé auto. Nevěřím tomu, že je možné zlepšit to, co už téměř nejde. Vývoj se ale nedá zastavit a automobilky žijí z toho, že chceme zase to lepší a novější. Ano, v minulosti bylo i pár přešlapů, ale ne v tomto případě. Nové BMW 540d oproti minulé generaci dělí obrovský rozdíl. Jde o zcela jiné auto a já už navždy upouštím od své oblíbené věty, že dokonalé už nemůže být lepší.
Předchozí generace pětkového baworáku byla už sama o sobě skvěle auto a není to tak dávno, co jsem měl jeden ojetý kousek půjčený. Týden s ním byl naprosto skvělý. Ne, že by byl nějak zničený, ale přece jen je to auto, které se vyrábělo už od roku 2017 a věk už se na něm, hlavně po stránce designu, podepsal. Oplýval ještě oblými tvary a i když ještě i dnes nadělá spoustu parády a jezdí skvěle, přece jen na něm na první pohled poznáte, ze už není nejmladší. Za tu dobu se prostě designová škola posunula úplně jinam. Částečně staršímu modelu prospěl hlavně facelift, který ho pořádně osvěžil, a tak trochu naznačil vzhled generace následující, ale současná pětka je přece jen ještě úplně jiná.
Na první pohled tak zaujme hlavně svými ostrými tvary. Třeba přední nárazník je několikrát lomený, světla vypadají mnohem agresivněji a zadní užší lampy propůjčují nové pětce štíhlejší a sportovnější vzhled i v provedení kombi. Ve výsledku jde ale pořád o obrovské auto, z kterého už na první pohled čiší síla, moderna, exkluzivita a kvalita.
Nejinak je tomu i uvnitř. Tady je revoluce patrná ještě víc. Starší generace vypadala uvnitř také dobře, ale pořád se spoléhala na velkou záplavu klasických tlačítek, kterých zde bylo tolik, že jste si připadali skoro jako v kokpitu letadla.
Nová generace sází na úplně jinou notu. Není také divu. Pokud chce držet krok se současným trendem digitalizace a minimalizmu. Přece jen, miliony tlačítek se dnes už nenosí, a do nové pětky by se takové řešení už nehodilo. Je pravda, že jsem si na současný trend velkých displejů a absence tlačítek zvykal poměrně dlouho. Je to už ale přece jen pár let, kdy současný směr pokračuje a mezitím výrobci stačili udělat už několik chyb, které všemožné dotykové plochy přinášely.
Dnes už je situace zcela jiná a s dotykovým a minimalistickým interiérem se dá žít ve výsledku stejně pohodlně jako s interiérem ze staré školy. V novém BMW řady 5 se naštěstí žádný průšvih inženýrům vytvořit nepodařilo. Ergonomie je naprosto skvělá po všech stránkách. Na sedadle řidiče i spolujezdce vás auto doslova obejme a můžete se tady rozvalit jako ve VIP sedačce toho nejlepšího kina. Celé palubní desce vévodí obrovský prohnutý displej, který spojuje jak přístrojový štít, tak displej infotainmentu. Jeho grafika je tradičně baworácky úžasná a na nějaké sekání nebo nepřehlednost můžete rovnou zapomenout. Vše je vyladěno do posledního detailu a je tak doslova radost s tímto systémem pracovat.
Své místo si zde našel i mohutný středový panel s rozměrnou loketní opěrkou. Ta sice není polohovatelná do výšky ani dopředu, což mívám u aut rád, ale je v tak dobré výšce, že poloha lokte mi byla vždy příjemná. Nezapomnělo se ani na legendární otočný ovladač infotainmentu, ale popravdě mi bylo jeho ovládání dotykem natolik příjemné, že jsem jej ani nepoužíval.
Dostatek místa samozřejmě najdou i cestující na zadních sedadlech a jakkoliv dlouhá jízda nebude dostatečně dlouhá na to, abyste je unavili. Kufr je pak klasicky baworácký. Nečekejte v něm velikost apartmánu tak, jak to některá jiná auta umí, ale spíše užší a nižší prostor, který ale na běžné cestování musí nutně stačit. Podlaha kufru zde začíná ve vodorovné poloze od horní hrany nárazníku, a tak by se vám některé vyšší věci nemusely vejít. Auta, která pokračují s podlahou kufru ještě o 20 cm níž pod nárazník toho pojmou o dost víc.
Kapitolou samou o sobě je hlavně jízda s tímto rodinným ochráncem. Je to něco, co se nedá tak úplně dobře popsat slovy. Přirovnal bych to spíš k tomu, jako by vám někdo nechal spolknout tabletu a vy jste se v časoprostoru přenesli do jiné galaxie, tak jako ve známém filmu Matrix. BMW 540d vás vezme do úplné jiného světa. Světa ticha, bezpečí a změněného vnímání rychlosti a fyzikálních zákonů.
Předně se pojďme podívat, co toto německé kombi pohání. Jde o mildhybridní řešení v podobě dieselového šestiválce s výkonem 303 koné a točivým momentem 670 newtonmetrů a pohonem všech kol xDrive v kombinaci s automatickou převodovkou ZF. O této pohonné jednotce už toho v novinářství kuloárech bylo napsáno opravdu hodně. Popravdě se jedná už dlouhou dobu o jednu z nejlepších pohonných jednotek světa a ani tady tomu není jinak. Projev tohoto motoru je radost. Absolutně sametový chod a temné dunění šestiválce s hezkým zvukem je už jen třešničkou na dortu toho, co máte pod kapotou. I když bych osobně jeho projev poslouchal klidně rád o něco víc, u nové generace je ještě více odhlučněn od kabiny, a není tak slyšet skoro vůbec. To je na jednu stranu škoda, ale na druhou stranu přispívá ke skoro absolutnímu tichu uvnitř, kde více slyšíte už jen aerodynamický šum a odvalování kol.
Zátah motoru je mohutný a okamžitý za každé situace. Stížnosti na nedostatek výkonu jsou dopředu ztrátou času. Pravdou ale je, že i starší motorizace 530d má síly hodně a popravdě kdybych nevěděl, jaký motor z těch dvou mám aktuálně pod kapotou, těžko bych hádal, jaký to zrovna je. Automatická převodovka ZF je pro znalce z oblasti motorizmu také starou dobrou známou, která se proslavila hlavně svojí extrémní spolehlivostí a jemností. Sice si při řazení v prvních kilometrech umí říct o pozornost ve formě lehkého škubnutí, to ale po pár minutách mizí a pak už mě čekala jen neskonalá jemnost a změna jednotlivých stupňů je pak znatelná už jen poklesem otáček a změnou zvuku. Dělala to ale převodovka už i v předchozím modelu a jedná se opravdu o něco, na co se musíte vyloženě soustředit a chtít to vnímat.
Jízda samotná je pak absolutním zážitkem. BMW 540d je naprosto sebejisté a zatáčky krájí s chirurgickou přesností. Reaguje na každý milimetr pohybu volantu a jestli máte ve svém okolí někoho, kdo bere řízení auta jen jako nutné zlo, touhle károu z něj uděláte naprostého řidičského fanatika. Limity v rychlých průjezdech jsou neskutečné daleko, než se začne dlouhý kombík dostávat na hranu gripu. Věřte tomu, že i velmi podprůměrný řidič může pro své okolí vypadat jako mistr, protože tohle kombi jej natolik odtrhne od reality, že kolem vás projede jako šílenec, jenže uvnitř mu to vůbec nedochází.
Stačí jen pomyslet, kam chcete jet, zapíchnout oči nakonec zatáčky, zatočit volantem a bez ubrání plynu BMW udělá přesně to, co jste po něm chtěli. Změněné vnímání platí i na dálnici v přímém směru. Nové BMW vás tak uzamkne do své vlastní atmosféry, že rychlost kolem 180 km/h vnímáte podobně jako ve všem starém autě 120. Je to svým způsobem krásné, návykové, ale chce to mít vážně aspoň občas oči na tachometru, protože je to naprostý nezvyk. Nejvtipnější na tom všem pak je skutečnost, že i když se úplně nehlídáte, tak s těžkou nohou na plynovém pedálu si motor řekne jen o méně než 7 litrů nafty.
Z hlediska pohodlí je pětka také někde úplně jinde. Ta předchozí se stále snažila ordinovat řidiči jízdní zážitek dobrým projevem v zatáčkách, ale bylo to vykoupeno tvrdším podvozkem, který vám dal o horší silnici náležitě vědět. Ne, nejednalo se o žádný kostitřas, ale existovalo dost pohodlnějších aut než právě BMW řady 5 generace G30. Nová 540ka dokázala nemožné. Je v zatáčkách ještě lepší než předchozí generace, ale přitom je nebesky jemná a pohodlná a o silnici pod vámi, mimo zpětné vazby od volantu, nevíte prostě nic. S rozbitým povrchem si poradí tak, aby vás neobtěžovala a vy jste mohli jen meditovat v absolutním tichu německé kabiny. Tohle se prostě povedlo na výbornou a neznám vlastně žádné jiné auto, co by tohle umělo.
O BMW 540d by se dalo psát donekonečna. Za týden mi přirostla tak k srdci, že jsem jí vracel téměř se slzami v očích, protože svět bez ní je úplně jiný. A v ní také. Takový hezčí. Nic moc vás nerozhází a jdete si jízdou vlastně odpočinout od starostí všedního dne. Je to tak dokonalé auto, že nevěřím tomu, že tohle němečtí inženýři ještě někdy zvládnou překonat. Ano, já vím, zapomněl jsem. Tohle říkám často. Tady tomu tak nějak ale věřím o dost víc. Kdyby už po této žádná další generace BMW 5 nepřišla, mě to vadit nebude. Umřu klidně s tím pocitem, že to bylo na vrcholu automobilového inženýrství.
« Nová Škoda Enyaq RS: Elektřina ve službách výkonu i emocí Reportáž: Síť21 Rallysprint Kopná 2025 »
