Test Hyundai Staria 2.2 CRDi 4×2: Devět důvodů k radosti, jeden k zamyšlení
Hyundai Staria vpadla do dodávkového světa jako blesk z čistého nebe. Korejský rodinný ideál, který se nepodobá ničemu, co jste na silnici kdy viděli, dělá vše po svém a ukazuje, že třída, kterou automobilky houfně opouští, ještě rozhodně není mrtvá. Tahle dodávka strhla takovou vlnu pozornosti, že si řada lidí ani nestihla uvědomit, že vlastně vůbec nejde o… dodávku.
Je to extrovert. Nálepku „UFO“ dostala dřív, než tu s nápisem „odpočet DPH“. A víte co, mě to baví. Vůbec se teď nechci pouštět do diskuze, jestli je její design přitažlivý. Jde o to, že na sebe dokáže stáhnout pozornost, a na ulici otáčí hlavy. A tahle třída moc takových aut nepoznala. Na vzhled si každý může udělat názor z obrázků. Co vám ale obrázky neprozradí, jsou její skutečné rozměry. Staria díky krátkým převisům a obřímu prosklení působí poměrně kompaktně. Ve skutečnosti je to ale obr. Na šířku má přes 2 metry, na délku dokonce 5.25, a takový Multivan přeroste o čtvrt metru. Když jsem jí viděl poprvé naživo, nemohl jsem uvěřit vlastním očím.
Za jízdy pak zas nebudete věřit vlastním uším. Staria totiž dokonale kašle na elektrifikaci. Její motor udělá jistě radost staromilcům. Jde totiž o poctivý – a na dnešní poměry poměrně objemný – diesel. Přeplňovaná dva-dvojka ze sebe vydá 130 kW a šťavnatých 440 Nm, čímž výrazně převyšuje nejsilnější dostupný Multivan. Na rozdíl od něj se taky Staria nabízí s pohonem všech kol. Ten tedy mnou testovaný kousek neměl, ale jelikož jej můžete mít za rozumný příplatek 40.000, vřele vám ho doporučím. Staria je poměrně cvalík, a do dvou tun jí moc nechybí, houževnatý diesel to ale nijak nerozhází, a s autem pohybuje opravdu důstojně. Dokonce i kolem dálničního limitu má ještě kam sáhnout. Taky je příjemně pružný, jen se musíte připravit na výraznější vokální projev, který z kabiny zcela nezmizí ani po jeho zahřátí.
Na dnešní dobu je netypické i to, že Starii lze stále pořídit s manuální převodovkou. Osobně bych ale vždy volil osmistupňový automat. Ten si dobře rozumí s motorem, je kultivovaný, takový příjemně ležérní, a díky tomu, že se rád vyváží na krouťáku, ani vás zbytečně neobtěžuje neustálým řazením. Jízda je pak klidná, a auto vás nikam nežene – přesně jak to má být. Pokud jde o spotřebu, automobilka udává 8.5 litru, a to je shodou okolností přesně to, co mi svítilo na budíku, když jsem auto vracel.
Pojďme se ale na chvíli věnovat tomu, na co budete koukat nejčastěji – tedy interiér. Jak auto vypadá zvenku vám může být jedno, protože ho vidíte jen po zaparkování, s kabinou se to ale má jinak. Překvapivě se Hyundai podařilo udělat interiér stejně zajímavý jako exteriér. Pro někoho dobrá zpráva, pro někoho ne. Na palubě to vypadá futuristicky, díky proudnicovým tvarům táhnoucím se přes celé auto si připadáte, jak kdyby kolem vás interiér jaksi protékal (chápu, že je to divné přirovnání, ale posaďte se tam, uvidíte). Z pohledu materiálů je to taky milé překvapení. Konečně dodávka, která uvnitř není samý tvrdý plast. Byť i tady se jich najde dost, kontaktní plochy jsou ale měkčené a palubní desku zdobí i prošívání.
Budíky jsou netradičně umístěny nad volantem (jako u Peugeotu). U podobně stavěného auta to vlastně dává smysl. Máte je lépe na očích, ani kousek vám nepřekrývá věnec, a svým umístěním částečně suplují head-up displej. Naopak obrazovka infotainmentu se přiblížila řidiči jak jen to bylo možné, aby jste na ní dosáhli. Systém je klasika, kterou známe z ostatních vozů Hyundai. Je v celku svižný i logický, stále mě ale rozčiluje absence bezdrátového Apple CarPlay a Android Auto. Smíšené pocity mám taky z konzole pod hlavní obrazovkou. Ta je totiž komplet dotyková, a byť jsou jednotlivá „tlačítka“ dost velká na to, aby jste se do nich za jízdy bezpečně trefili, ovládání rozhodně nedosahuje komfortu skutečných čudlíků, jako je tomu třeba u Santa Fe.
Pro posádku je ale dostupný veškerý myslitelný komfort. Palubní deska ukrývá řadu přihrádek, sedačky jsou vyhřívané i chlazené, a poskytují parádní komfort. Mnou testované auto je v devítimístné konfiguraci, vepředu jsou tak tři sedačky. Ta prostřední je ale opravdu nouzová, nebo pro děti, protože dospělým bude koleno drtit volič převodovky. Častěji tak budete mít sedačku asi složenou, sloužící jako stoleček.
Královskou disciplínou Starie je přeprava osob. Sám měřím 190 centimetrů, a i když vlezu do třetí řady, mám místa na rozdávání. A to i v případě, že tu druhou odsunu úplně dozadu. Sedačky jsou pohodlné, pro obě strany je k dispozici USB, držák na pití a roletka. Jen škoda, že třetí řada nemá ISOfixy.
Ve druhé řadě je pak místa skoro až zbytečně moc (něco jako „zbytečně moc“ místa v rodinném autě samozřejmě neexistuje). Ale věřte, že Staria by klidně zvládla převážet hráče NBA. Milým překvapením jsou otevírací zadní okna (byť jen na „zmrzlináře“), a posuvné dveře ovládané servo motorem. Staria zkrátka dává najevo, že i velká rodina může cestovat v luxusu. Zajímavou vychtávkou je pak širokoúhlá kamera, která monitoruje prostor ve druhé a třetí řadě sedadle. Starostlivým rodičům tak nic neuteče. ISOfixy jsou tu ale bohužel jen na krajních místech.
Než se vrhneme na jednu kontroverzní vlastnost auta, pojďme si ještě říct něco k tomu, jak jezdí. Kdybych to chtěl hodně zjednodušit, řeknu vám, že víceméně jako protažené Santa Fe. Staria s ním totiž sdílí platformu, motor, převodovku i pohon. Díky tomu se můžete těšit na vyspělé jízdní vlastnosti a pokročilou konstrukci podvozku. Dokonce i předokolka má vzadu víceprvek. Auto je tak jisté, stabilní, a dosahuje velice dobrého jízdního komfortu. Dokáže nejen skvěle žehlit silnici, ale i před vámi umí utajit práci podvozku. Nechytá se nerovností, ani prázdná neposkakuje, a jízda v ní je zkrátka příjemná. Dokonce se v zatáčkách ani přehnaně nenaklání, a skoro se chce říct, že působí hodně „osobákově“. Po jízdní stránce patří Staria na špičku svojí kategorie. Pro plné vytěžení potenciálu ale doporučuji připlatit si za dvojitá okna. Ne že by bez nich bylo auto zbytečně hlučné, ale v něčem takovém budete pravděpodobně trávit hodně času, a hučení na dálnici může být po určité době únavné.
Staria jako taková je totiž vyloženě stvořena pro dlouhé cestování. Podle automobilky je to auto stavěné zevnitř ven, kdy vše bylo podřízeno posádce. Například palubní deska je velice nízká, okna vám sahají téměř až ke kyčlím, a vy si tak připadáte spíš jak v panoramatickém vlaku. To je skvělá vlastnost. Jste exponování vnějšímu prostředí a když někde jedete, vnímáte, že tam jste. Nemusíte se na svět koukat jen úzkými průzory, takhle si naplno vychutnáváte okolní krajinu. V takovém autě se vám vůbec nechce spěchat, protože se budete neustále kochat vším, co si pro vás příroda nachystá. Je to auto, u kterého od té chvíle, co vezmete klíče, budete chtít někam vyrazit. Čím dál, tím lépe. A právě na dlouhých cestách ji nejvíc oceníte. Silný diesel, slušná spotřeba, vynikající jízdní vlastnosti.
Je tu ale jeden háček. Omezená variabilita interiéru. Sedačky totiž nejdou vyndat. Kufr v základu nabízí 831 litrů (jen po okna), jakmile auto naplníte po střechu, jste asi na dvojnásobku. Kufr ale bohužel nemá roletku. V kombinaci s velkým prosklením je to poměrně nebezpečná kombinace. Jakmile vám přestane základní objem kufru stačit, můžete sedák třetí řady zvednout, a celou lavici posunout dopředu. Tím získáte asi dvojnásobek původního objemu. Samozřejmě taky můžete poskládat sedačky, čímž získáte pár tisíc litrů na zavazadla, nebo plnohodnotnou dvojpostel, pořád by se mi ale líbilo, kdyby alespoň třetí řada šla vyndat. Jenže ona Staria není dodávka, ale MPV.
Otázkou je, jestli 5.2 metru není na MPV už trochu hodně, ale na to si musí každý odpovědět sám. Hyundai Staria ale bude osobní auto pro ty, pro které je každé osobní auto malé. Pro někoho, kdo chce prostor pro rodinu, ale nehodlá slevovat z požadavků na komfort a jízdní vlastnosti. Staria kombinuje luxus, moderní technologie, praktičnost a tradiční osvědčenou techniku tak, jak to jiná auta neumí. Pokud pro vás nejsou vyndávací sedačky alfou a omegou bytí s autem, je to dost možná ten nejpraktičtější osobák na našem trhu – a její ceny startují poměrně hluboko pod jedním milionem.
Hyundai Staria zachraňuje kategorii, kterou ostatní výrobci houfně opouštějí. Její netradiční design v kombinaci s dobrými jízdními vlastnostmi a luxusním interiérem ukazují, že MPV ještě neřekla své poslední slovo.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Silný motor
– Prostornost
– Design
Mínusy
– Sedačky nelze vyndat
– Málo ISOfixů
« V Praze řidiči stráví v koloně až 57 hodin za rok Převodovky už dávno nejsou bezporuchovým komponentem: Pravidelný servis ušetří desítky tisíc »
