TEST Land Rover Defender – Lock´n´load
Po dlouhých debatách dospěla Redakce Autojournal.cz k rozhodnutí zaměřit se na širší spektrum automobilů. Do této chvíle stály přinejlepším v pozadí vozy, které se nedají označit ryze za osobní. Ano, tušíte správně, novou skupinou testů budou vozy 4×4 a nenajdete na této Zemi vůz, který by se lépe hodil do první linie než právě Land Rover Defender.
Defender snad i z úcty ke svému jménu ostatně první linie zná lépe než kdo jiný vzhledem ke svému dlouholetému působení v armádách řady zemí. Je tomu již přes šedesát let, kdy se první generace rozhodla umožnit svým majitelům dosáhnout míst, kam se čtyřkolová vozidla jen tak nepodívají. Díky tomu se rod Defenderů stal legendou a kdo tento vůz nezná, ať radši upustí od čtení tohoto článku a dál se věnuje studiu vlastivědy prvního stupně základní školy, ostatní, za mnou.
Od prvních momentů za velkým volantem mi bylo zcela jasné, že tento týden se bude vymykat ze šedého průměru. Jen pro začátek mne totiž čekala více než tříset kilometrová cesta. Jistě si dokážete představit mé obavy z cestování vozem určeným pro nejdrsnější terén stovky kilometrů po dálnici navíc v interiéru, který i přesto, že se dočkal modernizace stále působí trochu tankisticky, ale na druhou stranu díky uchycení všech komponentů pořádnými šrouby nečekejte vrzání či klepání, avšak dámy jistě neoslovíte. Po jízdní stránce jsem se nejprve konejšil vysokým zdvihem tlumičů a doufal v komfortní jízdu, ale to byl velký omyl. Na rozdíl od SUV, se kterými se člověk v poslední době setkává tak často, že zapomíná na existenci off-roadů, totiž Defender disponuje velmi tvrdým podvozkem. Díky tomu jízda v pravém pruhu české dálnice nepříliš vzdáleně připomíná svezení na vzpurném býkovi z amerického rodea. Nezbylo tedy než i s tímto tankem zvýšit rychlost a vrhnout se do levého pruhu. Navzdory dvoutunové hmotnosti v kombinaci s motorem disponujícím 90 kW a aerodynamikou tvárnice nebyla jízda okolo dálničního limitu a zároveň udávané maximální rychlosti vozidla nikterak nadlidským výkonem. Naopak nebylo třeba tlačit pedál plynu do podlahy ani neustále korigovat řízení, ovšem spotřeba jinak bez problémů udržitelná pod hranicí deseti litrů, i přes použití výborné šestistupňové převodovky, prudce vzrostla. Bonusem však byl prázdný levý pruh, protože žádný z řidičů nenašel odvahu setrvat v dráze letu vojenského speciálu.
Můj let ovšem neměl dlouhého trvání, na obzoru se objevila zdánlivě nekonečná kolona. Po několika kilometrech nepřetržitého vyšlapování tuhé spojky mi došla trpělivost právě ve chvíli, kdy jsem zaznamenal místní silnici nedaleko dálnice. Dělil mě od ní však příkop, prudký svah a pár set metrů pole. Asi tušíte, co mě v tu chvíli napadlo, a proto vás nebudu dále napínat. Světlá výška vozu za asistence tuhého podvozku neměla sebemenší problém s přejezdem příkopu, vynikající nájezdový úhel mě bez námitek poslal do svahu a přejezd pole byl již jen dětskou hrou. To vše doprovázeno závistivými pohledy řidičů, které jsem nechal v koloně daleko za sebou. A právě tady začalo všechno dávat smysl.
V průběhu dalších dní jsem strávil většinu času mimo běžné silnice, protože není nad to vzít to zkratkou, která slovy klasika, je sice dál, ale zato horší cesta. Na rozdíl od rádoby konkurentů jsem totiž objevil vlastnost Defenderu vlastní, a to schopnost změny jízdího povrchu z hladké silnice na polní cestu a dále na cestu lesní bez nutnosti změny rychlosti, čemuž vydatně napomohla „prázdná“ osmina otáčky volantu, takže na konci dne neměl člověk ruce vytahané jako lidoop.
Když jsem se ale vydal hlouběji do moravských hvozdů, čekal jsem na moment, kdy bude nutné alespoň uzamknout diferenciál, ale pravděpodobně sebevětší louže, bláto, kořeny a pařezy představovaly pro Defender tak malou výzvu, že jsem zapojil závěr prostě jen, abych to zkusil. Stejná situace se týkala redukční převodovky. Krátký první rychlostní stupeň a ochota motoru fungovat v oblasti volnoběhu minimalizovali potřebu jejího zapojení až do opravdu extrémních situací.
Testovaný model byl nezvykle ve variantě pick-up postavené na středně dlouhém podvozku. To si samozřejmě říkalo o menší zkoušku zatížení nákladem. Vypravil jsem se proto do zahradnictví pro půl tuny mulčovací kůry a byl velmi zvědavý, jak si s tím Defender poradí. K mému překvapení jsem z vnějšku nepoznal, že bych byl nějaký náklad vůbec naložil. Za jízdy se však zatížení již projevilo. Očekával jsem, že vůz přijde o své příjemně neutrální ladění v zatáčkách a konečně se dostaví náklony. Nic z toho však nebyla pravda. Zatížení pouze zklidnilo občas nejistou zadní nápravu na silničních nerovnostech a zcela se vyvarovalo negativních projevů. Nemůžu proto nepřipustit, že označení pick-up je zde více na místě než u některých „rozených“ pick-upů.
Závěrem bych rád uvedl jen malé doporučení. Pokud trávíte většinu času ve městě, nezaparkujete. Pokud trávíte většinu času na dálnici, nedoplatíte se. Pokud však potřebujete vůz, který vás v každém ročním období, za všech podmínek bez ohledu na zvolenou trasu dopraví v pořádku a překvapivě rychle do cíle, neváhejte. Land Rover Defender je dnes jedním z posledních svého druhu, ne však proto, že by byl zbytečný, ale protože je nejlepší.
Plusy
- Motor
- Převodovka
- Terénní schopnosti
- Bytelné zpracování
Mínusy
- Tvrdý podvozek na silnici
- Spartánský interiér
- Spotřeba při vysokých rychlostech
Technické údaje:
Motor
Vznětový, turbodmychadlem přeplňovaný řadový čtyřválec
Objem: 2.402 cm³
Největší výkon: 90 kW (122 PS)/3.500 ot./min
Největší točivý moment: 360 Nm/2.000 ot./min
Palivo: Diesel
Převodovka: Šestistupňová manuální s redukcí
Provozní vlastnosti
Max. rychlost: 130 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 15,8 s
Spotřeba paliva (l/100 km):
Město: 13,6 l/100 km
Mimo město: 9,7 l/100 km
Kombinovaná: 11,1 l/100 km
Objem palivové nádrže: 75 l
Rozměry a hmotnosti
Délka: 4438 mm
Šířka: 1790 mm
Výška: 2182 mm
Rozvor náprav: 2794 mm
Světlá výška: 250 mm
Brodící hloubka: 500mm
.« Víkendová pětka – Prostor pro zábavu Nissan podniká kroky k urychlení rozvoje infrastruktury pro dobíjení »
