Test Mercedes-Benz T 180 d: Kurz němčiny s francouzským pasem
I když pomalu vymírající třída MPV poslední roky nenabízí takový výběr jako kdysi, někteří zákazníci tuto třídu stále žádají a z rodinného hlediska na ní nedají dopustit. Svoje MPV v podobě modelu „T“ nabízí i Mercedes, i když k němu měl poněkud kratší cestu.
V případě Téčka bych asi v první řadě začal interiérem, o který jde totiž potenciálním zákazníkům v první řadě. O designových peckách se v případě MPV asi vážně mluvit nedá u žádného modelu a Mercedes T není výjimkou. Nejdůležitější je u tohoto modelu prostor. A toho je tady skutečně mnoho. Sice nijak nevyčnívá oproti konkurentům, jako je VW Caddy, ale umí ho nabídnout o něco luxusněji.
Kvalitně působící plasty společně s lakovanými plochami a umělou kůží Neotex navozují v Mercedesu T nádech luxusnějšího provedení hned po prvním usednutí. Kulaté výdechy klimatizace, které Mercedes používá napříč většinou modelů, jsou dnes už klasickým podpisem značky. V sedačkách se ihned pohodlně usazuji a nemám proti nim jediného křivého slova. V první řadě mě zaujme téměř dokonalý (kazí ho jen poměrně masivní „A“ sloupky) výhled do všech stran a všudypřítomná vzdušnost. Jakýkoliv náznak stísněnosti v Téčku nečekejte. Všude je místa opravdu požehnaně a praktickou část pak dokreslují hlavně prostorné odkládací plochy. Do prostoru pod loketní opěrku bych naskládal celý nákup, do kapes dveří se pohodlně vejde větší PETka a do police nad předním oknem můžu naskládat ještě hromadu dalších blbostí.
Na zadních sedadlech si pak cestující taky nebudou stěžovat na nedostatek prostoru. Mercedes T je dokonce autem, kde bych si se svými 190cm na jízdu vzadu vůbec nestěžoval a nechal bych se klidně vyvézt. Místa na kolena je dost, opěradlo řidiče i spolujezdce disponuje výklopným jídelním stolečkem, místa nad hlavou je jako pro krále a navíc se dozadu skvěle nastupuje posuvnými dveřmi, jejichž lehké pojezdy zvládne obsluhovat i dítě. Pro ty je tu navíc na dvou sedadlech připraven systém Isofix pro uchycení dětských sedaček. Za zadními sedačkami naleznete i obrovský kufr, který absencí jakýchkoliv výstupků přidává na praktičnosti a najdete v něm i takové potěšující drobnosti jako háčky na tašky. Páté dveře jsou skutečně obrovské, a tak je potřeba dávat trochu pozor při otevírání a poměrně dost poodstoupit. Na oplátku je pak můžete využít skoro jako pergolu při krátké zastávce někde na odpočívadle. Nakládací výška podlahy je pěkně nízko a tak nebudete mít problém s naložením těžkého nákladu, nebo potěšíte svého psa, kterému bude místo výskoku stačit jen krok.
Z pohledu místa řidiče jsem si v Téčku užíval nejen jeho praktičnost a dobrý výhled, ale i dobře zpracovanou ergonomii. Palubní deska je skvělou klasikou s dobře čitelnými budíky. Ty rozděluje jen malý displej s těmi nejzákladnějšími údaji a pár stránkami. Našel jsem na něm ale vše, co jsem potřeboval a byl jsem naprosto spokojený. Uprostřed palubní desky se pak nachází displej infotainmentu, který je vybaven mou zamilovanou super jemnou grafikou známou i z jiným Mercedesů. Infotainment nezná jakékoliv sekání, jeho reakce jsou rychlé a ovládat jej mohu buď dotykově, nebo malými touchpady na volantu. Volant má dobře uspořádaná ovládací tlačítka a celý infotainment tak lze ovládat bez sundání ruky z volantu. Střed palubní desky pak doplňuje volič převodovky s klasickými otočnými ovladači klimatizace, který je pro tento účel prostě pořád to nejlepší řešení.
Zvenčí je Mercedes třídy „T“ klasickým rodinným MPV. Kdo by nepoznal některé prvky interiéru shodné s jiným vozem, mohl by mu napovědět exteriér. Hlavně boční a zadní část je nápadně podobná Renaultu Kangoo a podoba není čistě náhodná. Tak, jak je dnes zvykem u mnoha automobilek sdílet svoji použitou techniku, není tajemstvím, že i u Mercedesu kdysi proběhly námluvy nejen s Renaultem. Mercedes „T“ je tak ve svém zárodku přepracovanou a luxusnější verzí právě oblíbeného Kangoo. Největších změn samozřejmě doznala přední část vozu, která je dosti odlišná a se svými zaoblenými světlomety nese klasické tvary dnešních Mercedesů. Boční profil a zadní část je ale téměř stejná, stejně tak jako už v začátku nakousnuté prvky interiéru.
Pohonná jednotka testovaného kousku je v tomto případě naftový čtyřválec SOHC o objemu 1461 kubických centimetrů s maximálním výkonem 89 kW a 295 Nm. Ve spojení s automatickou převodovkou je skvělou volbou k pohodové povaze Téčka. Ano i on je původem z dílen Renaultu, ale Mercedes si na něm pár věcí včetně řídící jednotky upravil a osobně nemám problém s jeho původem vzhledem k tomu, že se jedná o důkladně časem prověřený agregát.
Jeho projev je měkký, do interiéru prolínají jen příjemně bručivé zvuky a na rodinné MPV má síly tak akorát. Není to žádný brus na předjíždění kdekoliv, ale to z podstaty věci po Téčku ani nikdo nechce. Naopak jsem ocenil jeho úspornost. Na okreskách s ním lze s trochou opatrnosti jezdit mírně přes pět litrů a při dálniční rychlosti si vystačí s litrem navíc.
S automatickou převodovkou jsou sehraná dvojka. Ta mu jeho práci nekazí cukavým řazením. Naopak řadí příkladně hladce, jednotlivé stupně řadí spíš v nižších otáčkách a efektivně tak využívá dieselový projev. Příplatek přes 65 tisíc korun je za automat poměrně hodně, ale k pohodě Téčka ve spojení s povedeným dieselem mi přijde skoro jako povinnost.
Celkovou pohodu na palubě nezkazí ani dobře naladěný podvozek. Ten má samozřejmě svůj původ taktéž v Renaultu Kangoo, ale Mercedes si jej navíc poladil k obrazu svému a výsledkem je tak skvělá žehlička domácích silnic. Přes nerovnosti se přenáší elegantně i ve větších rychlostech a od kabiny je kvalitně hlukově odizolován. Překvapivě ani vysoká stavba karoserie netrpí zvýšenými náklony při rychlejším průjezdu zatáčkami a neunavující řízení je školou přesnosti, i když zpětné vazby od stavu předních kol je minimum, což mi ale v případě MPV nepřijde jako negativní vlastnost.
Kde kdo by mohl namítnout, že nechce utrácet svoje peníze za převlečený Renault. Není ale vše tak, jak na první pohled vypadá. Dnes už skoro žádná z klasických automobilek nevyrábí všechny svoje díly a techniku sama, ale ke sdílení dochází v čím dál větší míře. Například multi-použitelnost různých podvozkových platforem, na kterých pak stojí klidně pět modelů různých značek je už nějaký ten pátek zavedeným zvykem a automobilkám to šetří obrovské peníze.
V případě Mercedesu T je sice pravdou, že jeho sourozenec je “Frantík”, ale německý bratr podle svého přepracoval jak podvozek, tak v určitých částech i motor. Na čumák navěsil svůj německý podpis a interiéru vdechl punc luxusu tak, jak to umí. Navrch nabídl širokou škálu příplatků, i když za tučné cenovky a s určitou dávkou nestrannosti z něj němčinu opravdu cítím. To, že mu sedačky voní francouzským parfémem mi naopak přijde jako skvělá kombinace.
Plusy
– prostornost a vzdušnost interiéru
– dobrý výhled
– úsporný motor
– praktičnost
Mínusy
– nemožnost 4×4
– vysoká cena příplatků
« Test MG ZS 1.5 DVVT Essential: Dacia má problém Test Citroën C5X: Nejpohodlnější auto dekády »
